V malé, ale bohaté obci Lišanech, ležící
na toku Ohře, udál se dne 16. ledna neuvěřitelný
případ surového postupu proti českému
zemědělskému dělníku. U majitele
usedlosti Seemana zaměstnán byl delší
čas dělník Karel Kokta se ženou a dvěma
dospělými dcerami. Pro mzdový spor vypověděl
majitel Koktu z bytu, získal neoprávněně
u postoloprtského soudu svolení k nucenému
vyklizení, naléhaje na vystěhování
nyní v nejhorší době roční
uprostřed ledna. Mezitím co Kokta po zaplavených
cestách, bylať právě povodeň,
chodil po okolních vesnicích, hledaje práci
i nový byt a z členů jeho rodiny nikdo nebyl
doma, přišel soudní vykonavatel, majitel domu
zavolal kováře, dal vylomit dvéře
zamčeného bytu, chtěje věci dělníka
vystavěti na ulici. K tomu se sběhlo něco
lidí, českých i německých zaměstnanců,
kteří hlasitě pronášeli výkřiky
nevole nad tímto jednáním, takže exekutor
sám z útrpnosti ohledu výkon přerušil
a odešel. Po jeho odchodu přikročil však
majitel domu Seemann s místním, sobě oddaným
starostou obecním, dále obecním sluhou, sám
ku práci a vyházel věci dělníka
Kokty na dvůr do hlubokého bláta. Nešťastný
Kokta vrátil se domů večer se ženou
i dětmi a při pohledu na svůj majetek nemohl
se zdržeti pláče. Při tom shledal, že
uspořený celý výdělek za loňskou
práci celkem 1100 K, kus plátna připravený
na košile pro starší dceru a několik prostěradel
schází. Několik zastanců ubohého
dělníka zakročilo týž den u okresního
hejtmanství v Žatci a vymohlo, že druhý
den poslán do Lišan okres. inspektor Illner a docílil,
že věci dělníka, dosud na dvoře
v blátě ležící mohly býti
opět nastaveny do původní světnice
až si Kokta jiný byt najde. Okresní hejtmanství
v Žatci poslalo sice několik dní před
soudním vyklizením obecnímu úřadu
v Lišanech nařízení, aby obec Koktovi
o přístřeší se postarala. Starosta
A. Scheiter však ví, že takové nařízení
respektovati nemusí a také naň nereagoval,
ač jest dosti bytů v Lišanech, v této
výstavné vesnici. Hlavní důvod k tomuto
krutému postupu je politický. V obci Lišanech
mají býti provedeny odložené volby do
obecního.zastupitelstva. Pomoci úřední
nelze se dovolati. Účastnění státní
a samosprávní úřadové většinou
smýšlením ještě nejsou smýšlení
republikánského a pracují v souhlase s majetnější
třídou německou na potlačení
českého živlu.
Druhý případ, hroznější
jest následující: Antonín Blažek,
zemědělník, bydlel v Levonicích bezmála
deset let. Posledně byl ve službě německého
sedláka Stticha. Blažek byl důvěrníkem
dělnické organisace v Levonicích a v době
loňské volební kampaně vedl české
dělnictvo proti německým agrárníkům.
Když pak byl stanoven známý ceník práce
zemědělskými organisacemi, dodržel v
Levonicích jediný Blažek cenu stanovenou; ostatní
čeští i němečtí dělníci
úplně Blažka zradili, davše se německými
agrárníky k cenám nižším
přemluviti. Organisace jiné, kromě něm.
soc. dem. a něm. agrár. v Levonicích nestává.
Blažek neustoupil, za cenu nižší pracovati
nešel a toho využili něm. agrárníci,
aby se nepohodlného Čecha zbavili a z obce ho odstranili
a to tím spíše, že Blažek měl
v únoru t. r. dosíci desetiletí
svého pobytu v Levonicích a tím práva
domovského tam nabýti. Šel do práce
jinam, avšak nemoha bytu nalézti, zůstal v
dřívějším natur. bytu svém,
patřícím Sttichovi. Byl Sttichem opětně
žalován u okres. soudu v Postoloprtech, kde byl násilně
donucen k narovnání a ku podpisu smíru, jímž
se uvázal do určitého dne v lednu se vystěhovati.
Bytu jiného však do té doby nenašel a
tak zavilost německá majíc suchou literu
zákona a postoloprtský okresní soud na své
straně, provedla pomstu na nenáviděném
Čechu. Po 7 dnů a 8 nocí byli Blažek
a jeho 8členná rodina, jakož i veškerý
majetek a nábytek na vsi v Levonicích, pak převezen
byl do domovské obce Blažkovy Volenic na Lounsku a
tam tolikéž několik dni a nocí čekati
musel na umístění svého nábytku,
protože obcí vymíněný byt v chalupě
jisté ženy byl touto v poslední chvíli
odřeknut. Ve Volenicích nenašel se ani ve statcích
ani v chalupách byt pro vyštvaného dělníka.
Tato krutá hra osudu působila tak strašlivě
na duševní stav zkoušeného ubožáka
Blažka, takže konec konců z toho sešílel
a početná rodina zbavena nejen živitele, ale
i jediného zastance.
Podepsaní vznáší k pp. ministrům
vnitra, spravedlnosti a sociální péče
žádost, aby případy tyto přísně
dali vyšetřiti a dali podatelům odpověď,
jakým způsobem dostalo se postiženým
zadostiučinění.