Kněží chodívají do pense, když
už opravdu musí a naprosto neschopnými jsou
k duchovní správě. Mnozí teprve po
50-leté službě odcházejí na pensi.
Až na malé výjimky jsou odkázáni
jen na svou skrovnou pensi. Jsou obsluhy potřebni. Bída
jejich, jest hlavně nyní hrozná. Jelikož
pensistům jiných stavů pense zlepšena,
navrhuje kulturní výbor po opětné
poradě za souhlasu ministerstva školství a
národní osvěty: Slavné Národní
shromáždění rač se usnésti
na tomto zákoně:
§ 5. ř. z. ze dne 28. března 1918 se zrušuje
a na jeho místo nastupuje toto ustanovení:
»Je-li duchovní správce převzatý
do výslužby stižen zvláštní
tělesnou vadou, nebo ze zvláštních zřetele
hodných důvodů, může mu ministr
školství a nár. osvěty povoliti výjimečně
vyšší výslužné, než jak
předepsáno zákonem, avšak nejvýše
3.000 K«.
Tento zákon platí od 1. října 1919.
Ministr školství a národní osvěty
a ministr financí se pověřují, aby
tento zákon uvedli ve skutek.