Předkládáme Vám případ
trestního vyšetřování vojenského
soudu, jež na vojenskou justici čsl. republiky vrhá
ostré světlo.
Podklad trestního případu jest tento: V červenci
r. 1918 oznámil nadlékař dr. Max Popper v
Piotrkově svému vyššímu komandantu
c. a k. plukovníku-brigádníkovi Krehanovi
že velitel setniny 251., které byl nadlékař
přidělen, jest podle jeho lékařského
přesvědčení choromyslný. Učinil
tak, jak ze spisů jest patrno, proto, že onen velitel,
major husarský baron Rud. Pletzger jednal brutálně
vůči mužstvu. Major baron Pletzger dán
byl na pozorování do nemocnice krakovské,
zůstal tam však toliko 11 dnův a po návratu
z nemocnice dán mimo službu až do superarbitrace.
Vrátiv se z Krakova podal major Pletzger řadu ústních
i písemných oznámení proti různým
osobám, zejména však proti nadlékaři
dru. M. Popprovi. Písemná oznámení
proti tomuto mají toto znění v českém
překladě:
"C. a k. AOK. Qu. Just. Ref. polní pošta 51.
Hlásím, že nadlékař dr. Max Popper
domobranecké etapní setniny 251 v Piotrkově
udílel bolševické nauky mužstvu mé
setniny, že se pokoušel svésti je k neposlušnosti
a ku vzpouře, což se však nepodařilo.
Ježto týž jest v civilu lékařem
třídy dělnické v Praze, náleží
protimilitaristické a republikánské straně,
žádám, aby bylo nařízeno vyšetřování
proti němu a aby byl transferován."
Oznámení, adresované guvernéru okupace
polské, generálu pěchoty Lipoščakovi
zní, pokud nadlékaře dra. M. Poppra se týče,
takto:
"Nadlékař dr. Popper prohlásil, že
není jen mým podřízeným, nýbrž
také mým představeným. Dostal prý
rozkaz od inspektora gouvernementu, aby mi udílel rozkazy
a odřekl patriotickou slavnost cís. Karla 15. srpna
na svoji osobní zodpovědnost. On sepsal, aniž
by se legitimoval, o mně lékařské
vysvědčení a učinil zprávu
k inspektoru gouvernementu, která musila vésti k
politování hodným nedorozuměním.
On popudil moje důstojníky a mužstvo proti
mně ku vzpouře a učinil dokonce civilním
osobám sdělení, jež byla reservátní
povahy. Za to zaslouží přísné
soudní potrestání a okamžité
transferování. On, aniž by k tomu měl
příkaz, zpravil guvernéra v Lodži, okolí
Lublína a Piotrkova, že patriotická slavnost
cís. Karla se na jeho rozkaz nesmí konati. On posílá
množství vojáků s potravinami po 50
kg do zázemí, aby provozoval obchody a sliboval
lidem dovolené, sproštění, zrušení
trestů atd. Důkazy o tom podám později
písemně. Také objevuje se v Grandhotelu v
Lodži, na burse s látkami a zabývá se
tam profesionelními obchody látkami a poškozuje
tím vážnost naší armády.
On způsobuje všude nepříjemné
poměry a denně se u mne dopoledne několik
hodin zdržoval, aby mohl ohromný konsum francouzského
koňaku a jemných cigaret zdarma používati.
On si také dovolil učiniti baronce sdělení,
že se zeptá inspektora gouvernementu, který
byt táž má obývati. On učinil
falešnou lékařskou zprávu o mně
u garn. nemocnice č. 15 v Krakově, aniž by
k tomu byl obdržel rozkaz a tak mne po 11 dnů nezaslouženým
způsobem uvedl do trapné situace, která pro
důstojníka od kavalerie jest hanebná. On
jest v míru lékařem socialistické
třídy v Praze, provozuje českou politiku
bolševického tempa, předpisuje neoprávněným
lidem odvšivovací listy a jest zakladatelem protimilitaristických
a protidynastických proudů."
Konečně sdělil major ústně
důstojníku intendance v Lublíně, že
nadlékař dr. Popper vyvážel husy z rakouské
do německé okupace, na tom že vydělal
250.000 K, že vyráběl likéry, na čemž
vydělal 100.000 K a že ošidil erár o 2500
K tím, že neoprávněně likvidoval
za cesty erárními povozy.
Ačkoliv obvinění politické povahy
byla v oné době tak nebezpečna, nebylo zavedeno
u c. a k. armády s nadlékařem drem. Popperem
trestní vyšetřování, poněvadž
plukovník-auditor u vrchního armádního
velitelství, jemuž major odevzdal svoje hlášení,
sám připsal k tomu, že podle jeho úsudku
žalobce jest člověk nenormální:
podobně se vyjadřuje důstojník intendance,
který sděluje ústní hlášení
majorovo. Denunciace majorovy poslány byly setnině
č. 251, u níž nadlékař dr. Popper
byl přidělen, aby velitelství vyšetřilo,
co na obviněních jest pravdy a aby vyzvalo dra.
Poppera k odpovědi na jednotlivá obvinění.
Všecka tato fakta vycházejí jasně ze
spisů o této věci; k tomu jenom dodáváme
tvrzení dra. Poppera, že generál-auditor Schupp
v Radomě u přítomnosti plukovníka
brigádníka Krehana jej ujistil, že odpovědi,
kterou nadlékař má podati, bude toliko použito
jako přílohy k superarbitračnímu aktu
choromyslného majora.
Spisy, jednající v záležitosti choromyslného
majora barona Pletzgera, zaslány byly v dubnu 1919 polským
vojskovým soudem piotrkovským do Prahy a tu učinil
vojenský zástupce podplukovník-auditor Adam
to, co neučinila rakouská soldateska: pro obvinění
nahoře citovaná zavedl s nadlékařem
drem. M. Popperem trestní vyšetřování.
Za to, že vysvobodil české mužstvo od
týrání choromyslným maďarským
baronem, dostal se nadlékař dr. Popper do trestního
vyšetřování teprve v československé
republice.
Že pak nejednalo se o pouhé nedopatření,
nýbrž že tu byla tendence nalézti diffamující
materiál proti obviněnému, který při
svém výslechu udal, že jest obecním
starším hl. města Prahy, vychází
zřejmě z těchto fakt:
1. Nebyl slyšen jako svědek ani jediný z celé
řady českých důstojníků,
jejichž svědectví se obviněný
dožadoval, ale slyšen byl jediný důstojník
- Němec a to právě onen, o němž
vyšetřující soudce měl podle
spisů za to, že jest v nepřátelském
poměru k obviněnému; obsahujíť
spisy hlášení důstojníka, jímž
chtěl přispěti majorovi na pomoc: "Hlásím,
že pan nadlékař dr. Max Popper již v měsíci
květnu se vůči mně v účetní
kanceláři vyslovil, že dá pana majora
pro brutální jednání vůči
podřízeným vyšetřiti na jeho
duševní stav."
2. Rozšířeno bylo vyšetřování
na delikt, který by pro obviněného byl zvláště
diffamující; zdali totiž obviněný
nedělal mužstvu ostrou vojnu. Ve spisech nalezl vojenský
zástupce tento pasus obrany obviněného: "Moje
účinkování na mužstvo směřovalo
vždycky k tomu, abych jednak probouzel smysl pro čistotu,
pořádek a hygienický způsob života,
pro povinnosti vůči vlasti a rodině (ochrana
před pohlavními nemocemi), jednak abych podporoval
kázeň; proto jsem vždy kladl na to důraz,
aby se stráže denní, velitelé stráží
atd. také mně jako cheflékaři přesně
(stranou) hlásili, aby zdravotní mužstvo bylo
rovněž přesně vojensky vycvičeno
atd." Z této obrany lékaře, obviněného
ze zločinu vzpoury, osoboval si vojenský zástupce
právo pátrati po tom, zdali obviněný
lékař netýral vojáky, ačkoli
celý případ trestní, jak ze všech
spisů patrno, způsoben byl toliko tím, že
obviněný zakročil energicky, aby týrání
mužstva zabránil.
3. Způsob, jakým byli slyšeni svědci,
činil na tyto prazvláštní dojem, kterým
se nijak netajili. Tak svědek Fráňa Vajner,
ředitel kabaretu, který sloužil u setniny 251.,
byl, když nechtěl nic nepříznivého
vypovídati, opětovně tázán,
není-li příbuzný s obviněným.
Výpovědi tohoto svědka, který podal
konkrétní doklady o jednání obviněného
vůči mužstvu, nebyly v tomto směru vůbec
protokolovány, nýbrž zaneseno bylo pouze: podle
úsudku svědkova choval se proti mužstvu přívětivě.
Vyšetřování proti obviněnému
bylo ovšem zastaveno, poněvadž vojenský
zástupce hned z výsledku prvých svědků,
jmenovitě onoho poručíka-Němce, viděl,
že sotva se mu podaří nalézti nějaký
delikt, který by mohl vrhnouti stín na sociálně
demokratického obecního staršího.
Avšak toto vyšetřování jest malou
ukázkou toho, jak směšnými a protismyslnými
věcmi zabývá se vojenská justice Čsl.
republiky a způsob vyšetřování
ukazuje, jaké tendence vládnou u vojenského
soudu.
Tážeme se pana ministra, jsou-li mu tyto poměry
známy a hodlá-li působiti k tomu, aby jednak
rozsáhlá agenda vojenských soudů,
která znemožňuje demobilisaci justičního
personálu a vyžaduje takového nákladu,
byla zbavena přítěže takovýchto
z Rakouska převzatých aktů, jichž směšnost
nemusí býti dotvrzována teprve výsledky
svědeckými, jednak aby vojenští zástupci
hleděli na všecky obviněné stejně
a nevedli svoje vyšetřování s vedlejšími
tendencemi politickými.