Účelem zákona ze dne 23. května 1919,
sb. z. a n. č. 274, jímž upravují se
služební příjmy a výslužné
učitelstva na veřejných obecných a
občanských školách, zajisté bylo,
pokořující hmotné postavení
veškerého učitelstva odstraniti a dopomoci
mu k sociální spravedlnosti tím, že
se veškerému učitelstvu dostane rovných
práv se státním úřednictvem.
Mezi toto učitelstvo patří také zvláštní
učitelé náboženství se stálými
pevnými platy nebo za odměnu definitivně
nebo zatímně ustanovení, jíž
měli býti postaveni na roveň učitelstvu
téže kategorie škol, na nichž působí.
Než při vyplňování "přehledu
dat" pro zařadění do platů podle
hodnostních tříd se ukázalo, že
učitelé náboženství nejsou zákonem
ze dne 23. května 1919 postaveni na roveň svým
světským učitelským kolegům,
nýbrž jsou v sociálním směru
za nimi, ano i za industriálními učitelkami,
jež ve velmi častých případech
budou zařaděny do VIII. tř. hodnostní
o 5 let dříve než učitel náboženství
téže školy.
Sami referenti komisí pro zařaďování
do platů podle hodnostních tříd při
okresních škol. radách - odborní to
učitelé - poukázali na učitelských
konferencích na tuto nesrovnalost v zákoně
a nazvali ji sociální nespravedlností.
Podle jejich úsudku poškozeni jsou citelně
učitelé náboženství, kteří
zřizováním mnohých občanských
škol v naší době jsou a budou ustanoveni
po krátké duchovní správě,
a nesmírně zle jsou na tom starší učitelé
náboženství, kteří při
dřívějším malém počtu
českých občanských škol teprv
po dlouhé době duchovní správy stali
se učiteli náboženství. Změnou
zákona podle dolejšího znění
bude jen vyrovnána veliká sociální
nespravedlnost.
Nedostane se tím učitelům náboženství
žádným předností před
světským učitelstvem, jež dnes vstupuje
do učitelské služby pravidelně v 19.
- 20. roce, ježto i v budoucnosti po zvýšení
doby studia učitelského, započne u světského
učitelstva činnost učitelská vždy
o jeden neb dva roky dříve než u učitele
náboženství, kde stanoven jest pro vysvěcení
a tím ustanovení v duchovní správě
pravidelně rok dvacátý čtvrtý
věku.
I odbornou kvalifikací, jež požaduje se v zákoně
ze dne 7. října 1919, čl. V. § 1., mají
učitelé náboženství v počáteční
době duchovní správy tím, že
podrobili se maturitní zkoušce na střední
škole - zkouška dospělosti - a absolvovali theol.
fakultu - zkouška způsobilosti.
Není tudíž proti změně §
17. a 37. zákona ze dne 23. května 1919 příčiny,
ba naopak sociální spravedlnost požaduje, by
učitelům náboženství dostalo
se stejných učitelských práv a aby
jejich hmotné poměry byly stejně s učitelstvem
téže školní kategorie upraveny.
Proto navrhujeme:
§ 17. má zníti:
Zvláštní učitelé náboženství,
kteří vyučují přes 15 hodin
týdně, budou míti ve službě počáteční
příjmy jako učitelé literní
v § 15. uvedení. Do počáteční
služby a postupu započítá se jim doba,
po kterou na veřejných školách vyučovali
náboženství jako členové duchovní
správy, od prvního jich ustanovení
v duchovní správě, jestliže vyučovali
nejméně 6 hodin týdně.
§ 17., odstavec 2., zůstává nezměněn.
§ 17., odstavec 3., má zníti:
Zvláštní učitelé náboženství,
kteří vyučují méně než
16 hodin týdně, obdrží odměnu,
která činí při učebné
povinnosti do 6 týdenních hodin 25%, 6 až 10
hodin týdně 50%, 11 až 15 hodin týdně
75% příjmů učitelů literních
v souřadném postavení. Při zařadění
do platů hodnostních tříd započítá
se jim doba celé této služby, jakož
i doba od prvního ustanovení v duchovní správě,
jestliže vyučovali nejméně 6 hodin
týdně, do počáteční
služby a do postupu.
V § 37. mění se věta o učitelích
náboženství takto:
"zvláštním učitelům náboženství
od prvního ustanovení v duchovní správě,
jestliže vyučovali nejméně 6 hodin
týdně, při čemž se jim odčítá
podle čl. V., § 1. zákona ze dne 7. října
1919, sb. z. a n. 541 jeden rok do počáteční
služby."
Návrh přikazuje se kulturnímu výboru
se žádostí, by o něm do 8 dnů
podal zprávu.