Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2290.

Návrh

člena Národního shromáždění Václava Johanise a soudr.

na úpravu finančních poměrů všeobecných veřejných nemocnic.

Finanční stav všeobecných veřejných nemocnic v Čechách (zákon ze dne 5. března 1888, č. 19 z. z.), který u valné části všeobecných nemocnic v době před válkou byl nepříznivý, stal se v době poválečné téměř katastrofálním. Příčinou toho jest jak ohromná drahota všech potřeb nemocničních (viktualií, léčiv, úprava mezd personálu a služného lékařův i úředníků), tak i nedostatečné příjmy nemocnic. Zákon z roku 1888 (§ 6.) sice předpokládá různé příjmy nemocničních fondů (vlastní jmění, nadace, náhrady, výlohy ošetřovací a příjmy jiné), vskutku však příjmy nemocnic plynou toliko z náhrady výloh léčebních, jež se vybírají ve způsobu ošetřovací sazby.

Sazby tyto vzhledem k nedostatečným ostatním příjmům nemocničním, má-li býti udržena finanční rovnováha nemocnic, ustavičně jsou zvyšovány; počátkem letošního roku dostoupily té výše, že již ohrožen vlastní úkol nemocnic, jako ústavů humanitních a u nemocenských pokladen, jež musí platiti výlohy ošetřovací za své příslušníky, nastávají poruchy v hospodářství. Sazby nynější, jež proti mírovému stavu jsou třikrát i čtyřikrát vyšší (na př. Brod Německý r. 1914 2.14 K, nyní 8 K, Brod Český 2.20 K, nyní 8 K, Chlumec n. Cidl. 1.90 K, nyní 7.50 K, Kostelec n. Č. Lesy 1.80 K, nyní 7.30 K, Liberec 2.40 K, nyní 8 K, Tábor 2.20 K, nyní 8.80 K. Vinohrady 2.50 K, nyní 11 K, Pražská všeobecná nemocnice 2.60 K, nyní 9 K) nestačí ještě podle údajů správních výborů nemocničních k úplnému krytí zvýšených nákladů nemocnic, čímž nuceny jsou autonomní korporace, které mají nemocnice ve správě, v podobě nezúročitelných záloh přispívati na udržování nemocnic. Tím vzniká značný rozpor mezi okresy a obcemi, které nemocnice zřídily a je spravují, a oněmi korporacemi, které břemeno toto na sebe dobrovolně nevzaly. Nemá-li dojíti k podlomení veškeré humanní činnosti veřejných nemocnic a rozvrácení hospodářských a finančních poměrů nemocenských pokladen jest další zvyšování ošetřovacích sazeb vyloučeno. Finanční pomoc pro všeobecné nemocnice nelze na dále odkládati, nýbrž nutno přikročiti k ní hned a provésti ji rychle a technicky jednoduše. Nezbývá nic jiného, než hledati nové stálé zdroje příjmů pro všeobecné nemocnice. Vzorem mohla by býti sanace všeobecné nemocnice pražské.

Všeobecná nemocnice pražská, jež jako nemocnice fondovní jest ve správě státu, má totiž vedle příjmů plynoucích z ošetřovného ještě příjmy jiné: participování na přirážkách k poplatkům dědickým, dávku ze zábav, výnos tak zvané zdravotní přirážky, zavedené na základě cís. nařízení ze dne 1. března 1917, č. 149 ř. z., nařízení ministerstva vnitra a financí ze dne 13. března 1918, č. 124 ř. z.

Přirážka tato zavedena byla jako přirážka k některým daním přímým. Výměra její činí pro daně, předepsané v Praze a v berních obcích Karlíně a Smíchově, 8%, pro daně v ostatních berních obcích obou jmenovaných pol. okresů, v obcích pol. okresů vinohradského a žižkovského a soudních okresů berounského, brandýského n. L., kralupského n. Vlt. 6%. Podle tohoto vzoru mohla by se přirážka zdravotní zavésti, nebo rozšířiti v přiměřené výši na všechny ostatní obce v Čechách. Výnos této přirážky byl by pak rozdělen ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy mezi jednotlivé všeobecné nemocnice, hledíc na počet ošetřovacích dní. Přirážka tato jest tím více odůvodněna, ježto by postihla též obce, resp. okresy, které nemocnic ve své správě nemají, a byla by ulehčením okresům, jež spravujíce nemocnice jsou stále více a více zatěžovány pro nedostatečné příjmy nemocnic.

Vzhledem k tomu navrhují podepsaní:

Národní shromáždění, račiž se usnésti:

Vládě se ukládá, by podle vzoru sanace pražské nemocnice všeobecné (cís. nař. z 1. března 1917, č. 14. ř. z. a nařízení ministerstva vnitra a financí z 30. března 1918, č. 124. ř. z.) předložila co nejdříve osnovu zákona, jímž se zavádí pro celé území Čech zdravotní přirážka k určitým přímým daním v přiměřené výši. Výnos této dávky tvořiti má zvláštní dotaci, spravovanou ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy spolu s ministerstvem financí, jež rozdělena bude mezi všechny veřejné nemocnice v Čechách jako pravidelný příjem fondů nemocničních podle počtu ošetřovacích dnů. V osnově zákona budiž vytčena povinnost státního fondu na vrub této dotace poskytovati záloh jednotlivým všeobecným nemocnicím podle poměru, jaké části na ně připadají.

Návrh přikazuje se výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.

V Praze dne 27. ledna 1920.

Václav Johanis,

F. Biňovec, Němeček, Karel Dědic, F. Časný, Jirásek F., Jos. Kříž, Ecksteinová, E. Burian, Merta, Ant. Novák, Svěcený A., Dr. Witt, Prokeš, Zavadil, Hybeš, Jos. Ulrich, J. Stivín, Kolaříková, Dr. Meissner, Charvát.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP