Zákon ze dne 27. června 1919, čís.
372. sb. zák. a nař. sleduje úplně
ustanovení druhého odstavce § 2. zákona
z 18. února 1919, čís. 89. sb. zák.
a nař. Činí účastnými
svojí úpravy ony zkoušené soudní
sluhy a podúředníky, kteří
do 1. ledna 1919 vykonali zkoušky určené pro
kancelářské úředníky
soudní, a rozeznává tu tři skupiny:
a) I. kancelářskou zkoušku a zkoušku
knihovní,
b) I. kancelářskou zkoušku a zkoušku
pro konceptní pomocníky,
c) II. kancelářskou zkoušku.
Posléz uvedená zkouška prohlášena
shodně jako v zákoně z 18. února 1919,
čís. 89. sb. z. a n. za postačitelnou o sobě,
poněvadž podle § 7. nařízení
ministerstva spravedlnosti z 18. července 1897, čís.
170 ř. z. výkon její sprošťuje
výkonu I. kancelářské zkoušky.
Již v původním návrhu člena Národního
shromáždění Dra Matouška a spol.
(čís. tisku 599) byla úchylka od znění
zákona z 18. února 1919, čís. 89.
sb. z. a n., že místo slov "nebo I. zkoušku
kancelářskou a zkoušku pro konceptní
pomocníky nebo II. zkoušku kancelářskou"
uveden byl text "nebo I. zkoušku kancelářskou,
zkoušku pro konceptní pomocníky nebo II. zkoušku
kancelářskou." Z textové této
různosti, která octla se i v zákoně,
nelze činiti žádných důsledků,
poněvadž právě nijak nebyl dotčen
zákonem § 7. cit. nařízení a
skupiny předpokládaných zkoušek zůstaly
rozděleny spojkou "nebo".
Stejně tudíž, jako stalo se v zákoně
z 18. února 1919, čís. 89. sb. zák.
i nař., i zde I. kancelářská zkouška
sama o sobě zvláštního práva
založiti neměla; kancelářský
oficiant a kancelářský pomocník jen
tuto zkoušku vykonavší nestal se účastným
úpravy podle druhého odstavce § 2. cit. zákona,
soudní sluha a podúředník s I. kancelářskou
zkouškou nestal se účastným úpravy
zákona z 27. června 1919, čís. 372.
sb. zák. a nař.
Že zákon nemůže míti jedině
tento smysl, plyne z této úvahy:
Ve výboru státně-zřízeneckém
přimlouval se zástupce ministerstva spravedlnosti
za jiné řešení otázky postupu
kvalifikovaných sluhů. Ministerstvo hodlalo totiž
asi 80100 z uprázdněných tehdy míst
kancelářských úředníků
(počtem 150) obsaditi sluhy a podúředníky
pro ně kvalifikovanými. Tehdy bylo zaměstnanců
takových, vykonavších I. kancelářskou
zkoušku 99, tuto a knihovní zkoušku 51, II. kancelářskou
zkoušku 4, tedy celkem 154. Zástupce ministerstva
spravedlnosti upozornil státně-zřízenecký
výbor, že způsob řešení,
jakým se zanáší ministerstvo spravedlnosti,
je potud širší, že má se týkat
i těch, kteří mají jen I. kancelářskou
zkoušku, ovšem potud opět nepříznivějším,
že veškeré vybrané síly byly by
zařazeny jen do I. stupně platového XI. hodnostní
třídy.
Právě tento rozpor způsobil, že též
organisaci těchto zaměstnanců dostalo se
příležitosti, aby se vyjádřila,
a tato prohlásila se pro úpravu, navrženou
poslancem Drem Matouškem a soudr.
Slovo "zkoušení" pojal státně-zřízenecký
výbor do osnovy k návrhu vlády, by odstraněna
byla pochybnost, podle které sazby let zákona z
18. února 1919, čís. 89. sb. zák.
a nař. má se jmenování díti.
Prováděcí nařízení z
1. října 1919, čís. 534. sb. zák.
a nař. shoduje se úplně se zákonem.