Osnovou rozšiřuje se působnost dosavadního
nařízení č. 103 ř. z. ze dne
16. dubna 1916 a zákona ze dne 16. února 1918, č.
66 ř. z. o zdanění mimořádných
zisků původně na léta 1914 - 1917
vázaných, a zákonem ze dne 17. dubna 1918
na rok 1918 rozšířených, také
na rok 1919.
Důvodem k prodloužení jeví se dosud
trvající neurovnané hospodářské
a sociální poměry, kterých jednotlivci
jako za války tak i v běžném roce využívali
k obohacování svému. Nedostatek zboží
a potravin umožňoval nabývání
neoprávněných zisků, jež zdaniti
je požadavkem sociální spravedlnosti. Stát,
který stejně jako jednotlivec, tímto stavem
trpí, je povinen učiniti včasná opatření
na ochranu vlastní stejně jako na ochranu nemajetných.
Opatření jeví se nutným také
se zřetelem na předložený zákon
o dávce z majetku, na jmění povstalé
po 1. lednu 1914, kterážto dávka se zřením
na provedené soupisy bude vyměřována
k 1. březnu 1919, takže majetek, nabytý po
této lhůtě, byť sebe větší,
nebyl by pojat do tohoto zdanění. Aby nedošlo
ke dvojitému zdanění jednou daní válečnou,
po druhé dani z majetku, bude učiněno v zákoně
o dani z majetku náležité opatření.
Rozpočtový výbor, pojednav o dani, nečiní
žádných změn a navrhuje Národnímu
shromáždění, aby udělilo předloze
ústavní schválení.
Válečná daň se rozšiřuje
na vyšší zisky společností a vyšší
příjmy jednotlivců z roku 1919. Ustanovení
zákona ze dne 16. února 1918, čís.
66 říš. zák., o dani válečné
platí s výjimkami, uvedenými níže,
obdobně i na rok 1919.
Ztráty podle § 21. zákona uvedeného
v článku I., utrpěné v roce 1919,
nesmějí se odečísti od vyšších
zisků, nebo vyšších příjmů
let předchozích.
Rovněž nelze odečísti podobné
ztráty utrpěné v roce 1918 od vyšších
zisků (příjmů) roku 1919.
Posledním válečným obchodním
rokem (válečným rokem) podle zákona,
uvedeného v článku I., rozumí se rok
1919. Platí tedy zvláště ustanovení
§ 8. odst. 4., druhá věta, o kalendářním
roce 1917, neb o bilančním roce 1917/18, pro kalendářní
rok 1919, nebo bilanční rok 1919/1920.
V § 14. platí místo roku 1922 rok 1924.
Lhůty, stanovené v § 19. odst. 3., a v §
24. odst. 2., koncem roku 1919 a 31. lednem 1920, posunují
se na konec roku 1921 a na 31. leden 1922.
Válečná daň je splatná v jedné
lhůtě, a to do 30 dnů po dodání
platebního rozkazu.
Provésti tento zákon, jenž nabývá
platnosti dnem vyhlášení, ukládá
se ministru financí a ministru spravedlnosti v dohodě
s ostatními zúčastněnými ministry.