Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na podporu staveb domů s malými byty podle zákona ze dne 23. května 1919, čís. 281 sb. z. a n., povoluje se další částka 25,000.000 K, z níž lze podporovati také stavby zahájené roku 1920 v městech a na venkově.

Částku, kterou jest podle § 2 zmíněného zákona zařaditi do rozpočtu budoucích let, jest přiměřeně zvýšiti.

Zemská politická správa může, vykonajíc dříve za součinnosti obce, kde se podnik nalézá, nutná setření, uložiti držiteli podniku vyrábějícího, dodávajícího nebo dopravujícího hmoty stavební, by podnik provozoval způsobem, hovícím veřejnému zájmu.

Nevyhoví-li tomu držitel podniku ve lhůtě jemu stanovené, jest zemská politická správa oprávněna, učiniti všechna potřebná opatření k využitkování podniku v veřejném zájmu sama, a to zejména tím, že svěří dozor na provozování podniku, nebo provozování samo, veřejné korporaci, neb obecně prospěšnému stavebnímu sdružení, nebo jednotlivé osobě, kterou v dohodě s korporací, v jejíž prospěch se opatření děje, zvláště k tomu ustanoví.

Dozorem na provozování podniku věřená osoba má jmenovitě právo stanoviti cenu výrobků nebo dopravy podle kalkulace skutečných výdajů výrobních se započtením položek amortisačních, úrokových a ziskových, a právo určiti stavební podniky, kterým se musí stavební hmoty dodati.

O převzetí neb odevzdání podniku a náhradě rozhodne zemská správa politická pošetření, provedeném s majetníkem podniku, se zástupci příslušných úřadů a s ostatními zájemníky.

Z rozhodnutí zemské politické správy není odvolání. Pokládá-li se však některá strana rozhodnutím zemské politické správy o náhradě škody za zkrácenou, může žádati do roka ode dne doručení rozhodnutí zemské politické správy, za stanovení náhrady u místně příslušného okresního soudu řízením nesporným, na Slovensku podle uherského zákonného článku XLI z roku 1881. O náhradě útrat platí obdobná ustanovení civilních řádů soudních.

Převzetí podniku může býti vykonáno, jakmile byla náhrada složena k soudu, nebo jinak zajištěna.

Podnik budiž vrácen ve stavu, odpovídajícím odbornému provozu podniku po dobu opatření ve smyslu předchozích ustanovení.

Za škodu způsobenou ručí korporace v jejíž prospěch opatření bylo učiněno.

Působnost zemské politické správy podle ustanovení tohoto paragrafu vykonává na Slovensku a v pozemí Podkarpatské Rusi župan (županský úřad).

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministrům sociální péče a veřejných prací se ukládá, aby tento zákon v dohodě se zúčastněnými ministry provedli.

Zákonem ze dne 23. května 1919 čís. 281 sb. z. a n. byl stavební ruch obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení podnícen měrou nečekanou. 5,000.000 K ročně tímto zákonem povolených a stačících ku podpoře staveb o úhrnném nákladě asi 113,000.000 K bylo podle výborové zprávy, připojené k novele tohoto zákona, vyčerpáno již začátkem července 1919. Do konce listopadu 1919 bylo ministerstvu sociální péče předloženo projektů s rozpočteným nákladem okrouhle 450,000.000 K; na jejich podporu bylo by potřebí úhrnné částky 20,000.000 K.

Vláda žádala v novele shora zmíněného zákona povolení pouze další částky 10,000.000 K stačící ku podpoře staveb o úhrnném nákladu asi 227,000.000 K, takže by byla měla celkem 15,000.000 K ročně na podporu staveb o úhrnném nákladu okrouhle 340,000.000 K.

Podle statistických výkazů, předložených vládou při projednávání novely v subkomitétu sociálního výboru, přislíbilo již ministerstvo sociální péče, předpokládajíc povolení požadovaného úvěru 10,000.000 K, podporu na stavby vesměs nutné o úhrnném nákladu 340.000.000 K a vyčerpalo tím vlastně již celý požadovaný úvěr. Do 20. ledna 1920 bylo ministerstvu předloženo zralých projektů o úhrnném nákladu 504,000.000 K a ohlášeno dalších projektů o úhrnném nákladu 159,000.000 K, tudíž celkem projektů s úhrnným nákladem 663,00.0.000 K.

Podle toho by skoro celá polovice již nyní předložených neb alespoň ohlášených projektů vyšla na prázdno.

Sociálně politický výbor uvědomuje si velikou nouzi bytovou téměř všeobecnou a oceňuje význam stavební činnosti jako prostředku proti nezaměstnanosti považoval za nezbytné, aby úvěr vládou žádaný byl zvýšen na 25,000.000 K.

S usnesením tím projevil ministr sociální péče souhlas.

Tak bude míti vláda po ruce celkem 30,000.000 K na podporu staveb o úhrnném nákladu přes 670,000.000 K.

Ke zvýšení úvěru vládou žádaného byl sociálně politický výbor veden tou myšlenkou, aby se mohly ucházeti o podporu na nové projekty také venkovské obce nebo venkovská družstva malorolníků a vůbec osoby věnující se povolání zemědělskému. Také kruhy zemědělské trpí neméně nouzí bytovou než průmysloví dělníci a státní zaměstnanci, kterým v prvé řadě byla dosud státní podpora poskytnuta. Patrně jen neznalost věci, že družstva zemědělská mohou dostati podporu netoliko na stavbu obytných domů, ale i na postavení nutného hospodářského příslušenství, jako na stodolu a chlév, byla příčinou, že květnový zákon na podporu stavebního ruchu zůstal zemědělskými kruhy nepovšimnut.

Změny, které sociálně politický výbor na vládní osnově provedl, jsou tyto:

V § 1. zvýšil, jak již řečeno, žádaný úvěr z 10,000.000 K na 25,000.000 K a pojal do tohoto paragrafu ne sice nutný, ale pro upozornění venkovského obyvatelstva jistě účelný dodatek, že z úvěru lze podporovat stavby domů s malými byty "ve městech i na venkově". Naproti tomu vyloučil z vládní osnovy ustanovení, že lze podporovat také stavby úrazových pojišťoven dělnických a pensijních ústavů pro zřízence, chtěje zachovat povolený úvěr výhradně pro stavby obcí a obecně prospěšných stavebních sdružení.

Na § 2. vládní osnovy provedl výbor pronikavější změny, ač s pohnutkami, které vedly vládu k pojetí ustanovení § 2. do osnovy zákona, a se sledovanými při tom účely, jak jsou vyloženy v důvodově zprávě ku vládnímu návrhu, plně souhlasil. Podle vládní osnovy měla býti zemská politická správa oprávněna, bylo-li to ve veřejném zájmu, ihned převzíti ve správu státu, nebo odevzdati do správy jiných veřejných korporací nebo obecně prospěšných stavebních sdružení na čas potřeby podniky vyrábějící, dodávající nebo dopravu jící hmoty stavební.

Subkomité sociálně-politického výboru, který se věcí zabýval, byl toho názoru, že vzetí správy podniku z rukou jeho majitele má býti teprve posledním prostředkem, jak vynutiti, aby se podnik provozoval způsobem hovícím veřejnému zájmu. Subkomité soudil, že dlužno dříve majitele podniku upozorniti nebo mu dáti výstrahu, aby provozoval podnik způsobem, jak toho vyžaduje veřejný zájem, a teprve nevyhoví-li danému příkazu v ustanovené lhůtě, že možno učiniti další potřebné opatření. Subkomité byl dále názoru, že pravidelně dostačí a kýženého cíle se dosáhne, dá-li se podnik pouze pod dozor. Subkomité měl za účelno vytknouti jmenovitě dvě oprávnění, jež přísluší osobě pověřené dozorem nad provozováním podniku: předně právo, stanoviti ceny na základě kalkulace skutečných výdajů výrobních přihlížejíc k amortisaci a zúrokování investovaného kapitálu a přiměřenému zisku majitele domu, a dále právo, určiti stavební podniky, kterým se musí stavební hmoty dodávati.

K tomuto názoru subkomitétu přidal se plně sociálně politický výbor, přijav ještě další ustanovení, že musí-li danému příkazu nebo výstraze předcházeti šetření, má se toto státi za součinnosti obce, ve které podnik jest. Součinnost obce shledává sociálně politický výbor k tomu potřebnou, aby šetření ulehčila a je v každém směru podporovala; obci nemá příslušeti právo nějakého veta.

V otázce náhrady byl sociálně politický výbor toho názoru, že majitel podniku smí činiti nárok na náhradu jen tehdy, když mu bylo provozování podniku odňato, v jiném případě nikoliv a jmenovitě také tehdy ne, když mu provozování podniku bylo ponecháno a podnik ku příkladu dán jen pod dozor.

Rozhodnutí dáno úplně do rukou zemské politické správy; rozhodnutí její jest konečné. Jen v případě odevzdání podniku do správy, může o otázce náhrady škody strana, která se pokládá rozhodnutím zemské politické správy za zkrácenou, žádati do roka ode dne doručení za stanovení náhrady nesporným řízením soudním.

Jinak nechal sociálně politický výbor vládní osnovu nezměněnu.

Sociálně politický výbor uznávaje nutnost a účelnost vládní osnovy, jak byla ve výboru pozměněna, navrhuje:

Národní shromáždění račiž předložené osnově zákona uděliti ústavní sankci.

Rozpočtový výbor připojuje se ku zprávě výboru sociálně-politického a souhlasí s osnovou zákona, týmž navrženou.