Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jak vyšetřeno, jsou ve všech obcích na Moravě již zřízeny místní třídící komise a fungují za daných neutěšených poměrů všude uspokojivě.

Pokud jde o případ, uvedený v dotazu že byla okresní komisí z Holešova dne 29. září 1919 převzata při dodávce dobytka ve Vizovicích 4 telata ve stáří ³/₄ roku a 1 roku ku porážce, je tento případ vysvětlen konaným šetřením. Postup zmíněné komise jest odůvodněn tím, že k dodávce pro vojenskou posádku v Kroměříži bylo předvedeno jen celkem 5 kusů a to jedna kravka ve váze 310 kg, a 4 mladé kusy, na místě obeslaného dobytka ve váze 8400 kg, což tamní okres častokráte již učinil, očekávaje, že mladý dobytek chovatelům bude vrácen a že tím způsobem ujdou nařízené povinnosti dodávkové. Z toho důvodu musila okresní politická správa v Holešově sáhnout i na dobytek mladý, jen aby povinnosti dodávkové aspoň v nepatrné míře dostála.

Pokud se týče manželů Petrů v Pozlovicích č. 92, v politickém okresu Uhersko-Brodském, byl případ podrobně vyšetřen a jeví se jeho skutkový děj takto:

Podle usnesení dobytčí komise v Pozlovicích bylo Františku Petrů dne 23. září 1919 nařízeno, aby dodal 1 kus hovězího dobytka jako nucenou dávku pro vojenský útulek v Luhačovicích. O tomto usnesení byl František Petrů též uvědoměn. Dne 24. září 1919 přišli k Františku Petrů vojáci z útulku jmenovaného a žádali, aby jim byl vydán 1 kus hovězího dobytka. František Petrů žádosti jejich nevyhověl a vykázal vojáky ze statku. Na to žádalo velitelství vojenského útulku okresní hejtmanství v Uherském Brodě za přidělení četnické assistence k odebrání onoho kusu hovězího dobytka. Žádaná četnická assistence byla povolena a odebrala se pod vedením strážmistra Rudolfa Stacha k Petrů, by kus byl odebrán. Dobrovolné vydání tohoto kusu František Petrů odepřel, načež assisistence přikročila ku provedení daného příkazu, při čemž jak Petrů a jeho manželka, tak i jejich dcery Františka a Aloisie se jim postavily na odpor v úmyslu, zmařiti provedení úředního výkonu. Velitel assistence je vyzval opětovně, aby výkonu nebránili, avšak marně.

Chování se rodiny Petrů proti četnické assistenci dostoupilo takové míry, že členové rodiny ohrožovali tuto četnickou assistenci vidlemi, takže se stalo předmětem trestního řízení pro zločin veřejného násilí a jest děkovati jenom rozvaze strážmistra Stacha, že nedošlo k užití zbraně.

Z celého vyšetření jde patrně na jevo, že odebrání kusu hovězího dobytka Františku Petrů odpovídalo zcela ustanovením a že ani vojenským ani četnickým assistencím nelze klásti za vinu žádné porušení platných ustanovení a povinností, tím méně možno pak mluvit o řádění, jak se v dotaze o tom činí zmínka. V těchto směrech nemá ministerstvo vnitra ani ministerstvo národní obrany příčiny, zakročiti proti orgánům rekvisici prováděvším.

Pokud se týče nároků manželů Petrů na náhradu 600 Kč za dodaného býčka, jeví se věc tato po vyšetření takto:

Okresní politická správa v Uherském Brodě, byvši 25. září 1919 vyrozuměna o průběhu rekvisice velitelstvím vojenského útulku v Luhačovicích, nařídila zadržení odebrané krávy až do té doby, než bude dána za ni náhrada, a manželce Petrů-ově bylo též ústně sděleno, že jí kráva bude vrácena, dá-li za ni jiné dobytče. František Petrů, chtěje za každou cenu krávu zpět dostati, vyjednával s rolníkem Janem Bednářem v Pozlovicích, aby mu týž prodal svého býčka a po delším vyjednávání se uvolil, složiti částku 600 Kč jako zálohu za diferenci, jež vznikne mezi cenou, kterou Bednařík za býčka při dodávce dostane, a cenou, jím samým požadovanou. Po složení 600 Kč Bednařík skutečně býčka odvedl, následkem čehož Petrů svoji krávu dostal zpět.

Z vylíčeného vychází na jevo, že tu jde o poměr čistě soukromoprávní mezi Františkem Petrů a Janem Bednaříkem, a že nárok na vrácení 600 Kč může být uplatňován pouze pořadem práva proti Janu Bednaříkovi, rolníku v Pozlovicích.