Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2274.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................................... 1920,

kterým se mění § 3. zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75. sb. zák. a nař.

(řádu volení do obcí).

§ 1.

Bod č. 4. §u 3. zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75. sb. zák. a nař. zní takto:

"4. kdož právoplatným rozsudkem soudu trestního byli odsouzeni pro takový zločin anebo takový přečin anebo přestupek, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta práva volebního do obcí.

Výrok, zda má nastati ztráta práva volebního, vysloví na příště soud v rozsudku. Jde-li o výrok poroty, přísluší o tom rozhodnouti porotcům. Není-li však zvláštním zákonem výslovně ustanoveno, že ztráta práva volebního nastává bezpodmínečně, může býti tato ztráta vyslovena jen tehdy, byl-li trestný čin spáchán z pohnutek nízkých a nečestných.

Ztráta práva volebního pomíjí, pokud podle platných ustanovení nepomíjí dříve, u zločinů po třech létech, u přečinů a přestupků po roce, počítajíc ode dne ukončení trestu."

§ 2.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení, na Slovensku dnem, kdy tam se stane účinným zákon ze dne 31. ledna 1919, čís. 75. sb. zák a nař.

Provede jej ministr vnitra a spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

Resolucí, přijatou ve schůzi Národního shromáždění československého dne 19. prosince 1919 byla vláda vyzvána ku předložení osnovy zákona, upravujícího trestnost deliktů, spáchaných ze ziskuchtivosti a jiných pohnutek nečestných, aby se tím zároveň upravily následky trestných odsouzení pro tyto delikty, zejména ztráta práva volebního.

Resoluci té vláda vyhoví při úpravě a unifikaci trestních zákonů, na které se pracuje, která ale bude řadu měsíců vyžadovati.

K resoluci dalo podnět jednání o zákonu ze dne 19. prosince 1919, č. 663. sb. zák. a nař., o stálých seznamech voličských. V bodu třetím třetího paragrafu jsou totiž: vyloučeni ze zápisu do stálých seznamů voličských ti, kdož právoplatným rozsudkem soudu trestního odsouzeni byli pro takový trestný čin, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta práva volebního do obcí. Platné ustanovení, jehož jest se zde dovoláváno, jest § 3, bod 4. zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75. sb. zák. a nař., (řád volební) které stanoví, že ztráta práva volebního může býti vyslovena jen tehdy, je-li trestný čin spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, u přečinů a přestupků kromě toho teprve při druhém právoplatném odsouzení pro čin, pro který odsouzený může býti vyloučen z práva volebního.

V tomto uspořádání věci leží jistá nesrovnalost a křivda.

Ukřivděno bylo osobám, které před účinností tohoto zákona následkem odsouzení pro přečin nebo přestupek o volební právo přišly, ač čin nespáchaly z pohnutek nízkých a nečestných a byly pro takový čin trestány poprvé.

Nesrovnalost leží v tom, že podle nového práva prvé odsouzení pro takový přečin anebo přestupek, i když čin byl spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, nezpůsobuje ztráty práva volebního. To příčí se povaze práva volebního jako nejpřednějšího čestného práva občanského, které nemá býti vykonáváno tím, jenž teprve odbyl si trest pro čin spáchaný za pohnutek nízkých a nečestných. Schází důvod pro to, čekati s vyloučením jeho z práva volebního až do té doby, kdy spáchá opětně takový nízký a nečestný skutek.

Předložená osnova zákona chce tento stav odstraniti. Podle ní bude míti nyní každé odsouzení, s nímž podle práva platného do dne účinnosti zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75. sb. zák. a nař., byla spojena ztráta práva volebního, i na dále za následek tuto ztrátu, spáchal-li pachatel čin z nízkých pohnutek, třebas však poprvé.

Toto ustanovení spolu s těmi zvláštními ustanoveními zákonnými, které s odsouzením pro určité trestní činy spojují bezpodmínečnou ztrátu práva volebního, postačí jako prozatímní úprava.

Při konečné úpravě bude asi podle příkladu jiných států nutno při majetkových deliktech věc upraviti poněkud jinak, tu shovívavěji než dosud, onde přísněji.

Bude nutno rozšířit i řadu přestupkův a přečinů, jichž spáchání může způsobiti ztrátu práva volebního.

Bude konečně i třeba změniti lhůty, ustanovené v třetím odstavci čtvrtého bodu §u 3. zákona ze dne 31. ledna 1919, protože lhůty ty budou příliš krátké i při některých přečinech a přestupcích, zejména však při některých zločinech.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla přikázána výboru ústavnímu a aby mu bylo uloženo podati zprávu do týdne.

V Praze 22. ledna 1920.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Veselý v. r.




Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP