Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vláda se zmocňuje, aby zařídila veřejné upisování státní premiové půjčky.

Dlužní úpisy budou zníti doručiteli.

Splacena bude tato půjčka do konce roku 1960 tím způsobem, že dlužní úpisy budou vylosovány v 35 letech a to od 1. února 1925 do konce roku 1960.

Na každý vylosovaný úpis bude vyplacena doručiteli nominální jeho hodnota zároveň s příplatkem (premií) ve výši jedné čtvrtiny nominální hodnoty vylosovaného úpisu. Postup slosovací bude stanoven vládním nařízením.

Tato půjčka bude zúročitelna 4.5 ze sta.

Povinnost státu vypláceti úroky zaniká počátkem dne, kterého bude příslušný úpis vylosován.

Tato půjčka jest osvobozena od daně důchodkové.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Vládě se ukládá, aby tento zákon provedla.

Finančním zákonem pro rok 1920 bude vláda zmocněna, by opatřila peníze pro veškeré, státními příjmy nehrazené státní výdaje až do sumy 2.666,000.000 Kč úvěrními operacemi.

Úvěrní tyto operace třeba zaříditi podle názoru finanční správy, tak, aby nezatěžovaly přespříliš naše finanční státní hospodářství ani v nejbližší ani v další budoucnosti. Hledíme-li k tomu, že půjčka Národní Svobody má býti splacena ve čtyřech letech (zákon ze dne 5. listopadu 1918, čís. 27. sb. z. a n.) a druhá naše státní půjčka (4%ní pokladniční poukázky) v letech 1923 a 1924, pak lze považovati za jediný druh těchto operací, pokud se týče doby splatnosti, úvěry dlouhodobé, při čemž však splácení nového dluhu by počalo, až obě jmenované půjčky budou splaceny.

Co pak se týče typu půjčky, jest přihlédnouti k tomu, čemu nás naučila naše poslední státní půjčka. Tato byla vypsána za velmi příznivých podmínek kursovních, 4% zúročitelná a ve velmi krátké době splatná. A přece naše obyvatelstvo, zvláště kruhy, jimž za dobu války se dostalo neobyčejně vysokých ziskův a jež tedy mohly své velké přebytky uložiti ve státní půjčce mnohem příznivěji, než u peněžních ústavů, zúčastnilo se upisování půjčky v míře ne právě značné. To dokazuje, že zde jest užíti ještě jiných momentů, které by půjčku učinily hledanější, než byla půjčka poslední. Finanční správa myslí tu na momenty, které skýtají tak zvané zápůjčky premiové a pak tak zvané zápůjčky loterní či losové. Oba druhy slibují splacení úpisů větší sumou, než jest nominální. Premiová zápůjčka slibuje jistý příplatek všem úpisům vylosovaným z pravidla stejnou sumou. Loterní zápůjčka slibuje buď všem, či jenom některým úpisům, podle toho, jak komu bude přízniv los, příplatky ty sumami nestejnými obyčejně tak, že jistému skrovnému počtu kynou značné výhry. Považujme tedy pro typ půjčky za nutné, aby byl pro půjčku zvolen jeden z těchto typů. Jelikož podle zákona ze dne 28. března 1889, ř. z. č. 32, mohou u nás premiové půjčky býti provedeny pouze zvláštním zákonem, předkládá vláda příslušnou osnovu. Vláda chce prozatím upustit od typů půjčky losové, kterýžto typ v literatuře má velmi mnoho protivníkův a málo stoupencův a doporučuje nyní typ (čisté) půjčky premiové.

Tento typ slibuje, jak již řečeno, jistý příplatek všem vylosovaným úpisům. Výše příplatku může býti ovšem libovolná. Francie na př. vydává cestou subskripční půjčku s premiemi 50%ními, splatnou v 60ti letech.

Při stanovení bližších podmínek této půjčky sluší přihlédnouti k těmto okolnostem:

Zájem nynějšího peněžního trhu obrací se k papírům dividendovým; ukládací papíry jsou poměrně zanedbávány. Jest otázka, zda bude za tohoto stavu dosti kapitálů, chtějících se vázati trvale.

Bylo by tedy potřebí při nové půjčce stanoviti podmínky její tak, aby upisovatelé nalezli v titrech státní půjčky alespoň přibližně náhradu za papíry dividendové. To ovšem bude záviseti na době splatnosti, výši premií a sazbě úrokové.

Premie, jakou zavádí francouzská premiova půjčka (50%), je příliš vysokou. Považujeme 25%ní premii za dostatečnou. Volíme-li úrokovou míru 4¹/₂% a dobu splatnosti, počínajíc dobou od emise, 40letou, dosáhneme průměrného úroku 5.15%. A hledíme-li k tomu, že naše první dvě státní půjčky jsou splatny nejpozději v r. 1924, bylo by nutno z příčin budžetárních odsunouti splácení této nové půjčky až na počátek r. 1925. Průměrné zatížení dosahuje tedy, máme-li na zřeteli celkovou 40tiletou dobu, 5.15%, máme-li pak na mysli efektivní dobu splatnosti (35 let), o něco málo více (5.24%), při čemž by však za prvních 5 let bylo zatížení pouze 4¹/₃%. Podotkli jsme již shora, že půjčka tato může býti provedena jen zvláštním zákonem. Do zákona stačilo by pojati pouze podstatné znaky půjčky a to:

a) Způsob umístění (veřejná subskripce),

b) právní ráz titrů jako papírů, znějících doručiteli,

c) dobu a způsob splatnosti,

d) sazbu úrokovou a zánik povinnosti státu, by vyplácel úroky,

e) výši premií a

f) výhodu daňovou.

Ostatní řízení o provedení půjčky by bylo ponechati vládnímu nařízení.

Osnova tato budiž přikázána rozpočtovému výboru s tím, aby o ní podal zprávu ve lhůtě 24 hodin.