Myšlenka zakládati pamětní knihy není
nová. Pronesena byla již na různých
místech. Vždy občas vyskytne se někdo,
kdo pracuje a zabývá se uskutečněním
této myšlenky. V minulosti najdeme dosti hojné
důkazy porozumění pro zaznamenávání
pamětihodných událostí. Byly to i
samy úřady, které otázky té
se všímaly a důrazně ji prováděly.
Nejvýznamnější ze snah, směřujících
k hojnějšímu zakládání
kronik, jest guberniální výnos z roku 1836.
Jeho důtklivé nařízení i nabádavé
pěkné poučení o způsobu, jak
pamětní knihy zakládati, bylo příčinou,
že kroniky byly téměř všude založeny.
A proto také na největším počtu
kronik, až na naše doby zachovaných, jako rok
vzniku bývá uveden rok 1836.
Dekretem gubernia pro království české
ze dne 31. srpna 1835, č. 5962 nařídil nejvyšší
purkrabí Karel hrabě Chotek, aby ve městech
a na panstvích se všude opatřily pamětní
knihy. Výborný i důrazný popud guberniální
byl příčinou, že počínaje
r. 1836 na mnohých místech byly pamětní
knihy vskutku založeny a vedeny.
Leč během doby bylo upuštěno v přečetných
obcích od vedení kroniky, namnoze založená
kronika obecní zničena nebo ztracena, takže
v přítomné době vedou kroniky pouze
některá města a některé obce
venkovské, převážná část
však politických obcí vůbec nemá
žádné kroniky obecní. Kroniky školské,
které z úřední povinnosti vedou správy
obecných škol, nevyhovují v převážné
části podmínkám správně
vedené kroniky, již z toho pouhého důvodu,
že zápisy do pamětních knih školních
podléhají recensi okresních školních
inspektorů.
Historický mezník v dějinách našeho
státu, jakým jest r. 1918, jest zajisté dostatečným
vybídnutím, aby ve všech politických
obcích, kde tomu tak dosud není, byla obecní
kronika založena a řádně dále
nepřetržitě vedena. Aby byla jistota, že
se tak stane všeobecně, není možno spoléhati
na ochotu a porozumění ve všech politických
obcích a jest proto třeba, má-li tato myšlenka
se všeobecně státi skutkem, uložiti obcím
povinnost, aby založily a vedly pamětní knihu
obecní. Poměry jsou k tomu výhodné,
neboť obcím byla uložena zákonem povinnost
mnohem nákladnější, t. j. vydržování
veřejných knihoven obecních; nebude nesnadno,
aby činovník této obecní knihovny
ve většině případů také
se stal obecním kronikářem.
Kulturní výbor, uváživ důvody
a okolnosti nahoře uvedené, usnesl se, doporučiti
slavnému Národnímu shromáždění,
aby schválilo
I. přiloženou osnovu zákona a
II. připojené resoluce.
Každá politická obec jest povinna založit
a vésti pamětní knihu obecní.
K založení a vedení pamětní knihy
obecní zřízena budiž v každé
obci komise. Zápisy provádí kronikář,
ustanovený obecním zastupitelstvem, za přiměřenou
odměnu.
Povésti zákon ukládá se ministru školství
a národní osvěty a ministru vnitra.
Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení.
1. Ministerstvu školství a národní
osvěty se ukládá, by svolalo anketu odborníků,
která by sestavila směrnice prováděcího
nařízení pro zákon o pamětních
knihách obecních.
2. Ministerstvu školství a národní
osvěty se ukládá, by vydalo nařízení,
zavazující obce k pečlivému uschování
starých pamětních listin, razítek,
pečetí a jiných cenných historických
památek.