V novoročním čísle "Práva
Lidu" uveřejněno bylo memorandum 53 delegátů
druhého sjezdu československého vojska na
Rusi, kteří na rozkaz bývalého zmocněnce
naší republiky Bohdana Pavlů po měsíce
uvězněni jsou na ruském ostrově u
Vladivostoku. Mezi uvězněnými jest 18 sociálních
demokratů, 14 československých socialistů,
5 realistů, 3 příslušníci strany
lidově pokrokové, 2 agrárníci, 1 státoprávní
pokrokář, 3 příslušníci
strany lidové. Značná část
(14) učitelů a profesorů, dále úředníků
a inteligence vůbec. Neuznávajíce tamějších
soudův, odepřeli vypovídati, též
sborový soud, jemuž pře byla předložena,
odmítl vynésti rozhodnutí.
V memorandu líčí se politická situace
na Sibiři, jak vyvíjela se od loňského
podzimu, uvádějí se doklady Kolčakovské
hrůzovlády a Kolčakovské reakce. Pro
tuto reakci měli prolévat krev Čechoslováci.
Ač politické vedení šlo s Kolčakem,
vojsko odepřelo poslušnost. Vojsko chtělo jít
jen s těmi, kteří usilovali obrodit Rusko
na podkladu demokratickém. To byly na Sibiři spojené
socialistické strany. Ale Kolčak vraždil vůdce
tyto. Kolčak svolával všecko zpátečnické
pro křižáckou výpravu.
Československá armáda krvácela v drobných
bojích s povstalci, se sibiřským lidem, který
se bouřil proti Kolčakovi. Vojsku byla tato situace
nesnesitelná. Protestovalo neustále, ale politické
vedení nedbalo protestů. Štefánik zbavil
československé vojsko politických práv.
V memorandu se praví: "Po vydání příkazu
č. 588, podepsaného gen. Štefánikem,
právní postavení československého
dobrovolníka, kdysi bojovníka za svobodu národní,
neliší se od postavení vojáka,
sloužícího za žold ve službách
imperialistických států; příkaz
ten vrací naše vojsko do stavu armády předválečného
rakouského militarismu. A proto československý
dobrovolec protestoval proti těm, kteří nutili
a nutí ohýbati jeho tvrdou páteř.
On ví dobře, že obtížnou a nemravnou
službu, pro ruskou i světovou reakci, nekoná
po vůli svého lidu, na přání
širokých vrstev národních, ale pod železným
podpatkem mezinárodní reakce."
Konaly se dva mimořádné sjezdy vojska proti
vůli politického vedení svolané. První
v Jekatěrinburku v dubnu, druhý v Irkutsku v červnu.
Proti tomuto vydal Bohdan Pavlů zákaz. Sjezd sešel
se, aby žádal kompetentní činitele o
navrácení vojsku odejmutých mu demokratických
institucí, odvezení vojska z nebezpečného
pásma, kde denně tekla krev, protestoval
proti štvavému způsobu psaní oficielního
tisku, který byl veden protisocialisticky. Plnomocník
vyjednával se sjezdem, bylo docíleno prozatímní
dohody. Veškeré sporné otázky byly odloženy
do příjezdu delegace z vlasti, od které vojsko
očekávalo rozuzlení všech sporů
i tíživé situace.
Ale po příjezdu franc. gen. Janina do Irkutska byli
delegáti sjezdoví, kteří po rozkaze
svých voličů přišli do Irkutska
tlumočiti pevnou vůli armády nechápavému
plnomocníku B. Pavlů, na jeho rozkaz zatčeni
a soudně vyšetřováni. Dnes tito
delegáti, volení zástupcové všech
pluků a částí československé
armády na Sibiři, v počtu 53, jsou internováni
pod silnou stráží na jednom z ostrovů
u Vladivostoku. Celá řada jiných politických
pracovníků, členů plukovních
zastupitelstev a rotných důvěrníků
žalařována. Ty části, které
protestovaly a demonstrovaly proti diktatuře čtyř
i proti zneužívání vojska k boji
proti ruskému lidu, k vypalování vesnic,
byly odzbrojeny a odvezeny z rayonu armády na východ.
Podle příkazu generála Janina jich seznamy
budou odeslány do vlasti, jich tresty zapsány do
služebních výkazů, "aby si nemohli
vykoupiti své hrubé provinění pozdějším
chováním". Všichni budou odesláni
domů poslední, současně se zajatci.
Oposiční tisk, plukovní i rotní
časopisy zastaveny, jmění plukovních
zastupitelstev i důvěrnických sborů
konfiskováno. Internací a umlčením
delegátů, žalařováním
členů zastupitelstev, kdysi organisátorů
zajateckých organisací i armády, armáda
zbavena svých mluvčích.
V pověstných zamřížovaných
vagonech, v nichž carská justice vysílala kdysi
sprosté i politické vězně do sibiřského
vyhnanství, vozí československá plnomocenská
vláda na Sibiři jako na ukázku ruskému
obyvatelstvu volené zástupce československého
lidu, žijícího na Sibiři, ty, kteří
kdysi hnáni láskou ku svému národu,
spěchali dobrovolně do řad své revoluční
armády.
To uvádí memorandum a my dle jiných zpráv
nás došlých můžeme sděliti,
že bylo tehdy a je většinou dosud internováno
a vězněno asi 1000 mluvčích vojska,
vesměs to bývalých důvěrníků
sociálně demokratických a národně
sociálních ze staré vlasti. Pozoruhodným
zjevem je, že sociální demokraté a národní
socialisté v sibiřské armádě
postupují úplně sjednoceně proti Kolčakovské
armádě a proti oficielnímu politickému
vedení.
Memorandum internovaných delegátů II. sjezdu
československého vojska na Rusi nade vše jasně
nám ukazuje smýšlení veliké většiny
vojska a vyspělost jeho. Nebyl mezi nimi žádný
význačný politický vůdce z
vlasti, ale toto vojsko, složené z prostých
dělníků a venkovanů, vedeno býv.
místními důvěrníky obou socialistických
stran, dovedlo, třeba mu bylo oficielním vedením
a jeho tiskem vše jinak předstíráno,
odříznuto od vlasti v nesmírných rozlohách
Sibiře pochopiti situaci a mužně postaviti
se za svým přesvědčením.
Velení vojska přivedlo československou armádu
na Rusi v těžkou situaci; vojska užíváno
bylo k hrubé, těžké službě,
na železniční linii ohromně dlouhé,
bylo donucováno k zakročení proti obyvatelstvu
ruskému, což neobešlo se beze zjevů hrůzy
válečné, vyvolán rozpor mezi vojskem
a domácím obyvatelstvem, takže toto obyvatelstvo
pohlíží na vojsko československé
jako na nástroj reakce. V tom potvrzován ruský
lid podporou reakční vlády Kolčakovy,
k níž stejně jako k odboji proti ní
bylo vojska našeho velením zneužito. Ono pociťujíc,
že je nástrojem cizí diplomacie, že bojuje
za zájmy cizí, přichází do
rozporu se svým svědomím, nastávají
zjevy jako vypovídání poslušnosti, přecházení
k bolševikům, a deserce přes frontu domů,
a dochází k rozporu mezi velením a mužstvem.
Víme, že vláda při mnohých projevech
prokázala nejlepší vůli uchrániti
československé vojsko na Sibiři od nebezpečí
a nejrychlejším způsobem přepraviti
je do vlasti, že zasáhla zcela správně
odvoláním zástupce republiky Bohdana Pavlů
z jeho místa k ozdravění vnitřních
poměrů v armádě, jsme přesvědčeni,
že delegace, vyslaná Národním shromážděním
na místo samé, veškeré poměry
vyšetří a zjedná jasno, však pokládáme
ve dnešní době, kdy události zahraniční
ukazuji novou orientaci politickou, za nutno, aby vláda
rychlým způsobem zasáhla a zástupce,
jakož i delegaci pověřila plnou mocí
k propuštění internovaných delegátů
druhého sjezdu československých vojsk v Irkutsku.
Stejně tak doufáme ovšem, že přesně
bude vyšetřeno, do jaké míry zaviněn
byl Bohdanem Pavlů osudný rozpor mezi sibiřským
vojskem a ruským lidem, do jaké míry zachovávána
byla nařízení, by vojsko naše nikterak
nemíchalo se do vnitřních poměrů
ruských, a bude-li vina objevena, že také dojde
k potrestání vinníků.
Z důvodů uvedených táží
se podepsaní:
1. Jsou okolnosti svrchu uvedené panu ministerskému
předsedovi známy?
2. Co hodlá učiniti k upravení poměrů
v československé armádě na Rusi?
3. Jest ochotna vláda s největším urychlením
vydati pokyny zastupitelským úřadům
a delegaci Národního shromáždění
v tom smyslu, aby byli delegáti druhého vojenského
sjezdu v Irkutsku, internovaní na ruském ostrově
u Vladivostoku, ihned propuštěni?