Přes to, že vláda již několikráte
prohlásila, že všemi prostředky postará
se o to, aby správní úředníci
její mohli svobodně vykonávati své
povinnosti, přece stále se množí případy,
které dokazují, že se politickým úředníkům
nedostává náležité ochrany.
Zmiňujeme se zde o smutných událostech v
Pardubicích dne 15. prosince 1919, kde okresní hejtman
a úřednictvo před terorem ulice bylo nuceno
uchýliti se do školní budovy. Rozzuřený
dav vylomil dveře od úřadoven a hledal tam
úředníky, aby na nich provedl soud lidu.
I soukromé byty a obchodní místnosti v domě
byly prohledány, dveře na půdu vylomeny a
tam ztýrán úřední sluha. Dokonce
i na střeše domu hledán okresní hejtman.
Na ulici byl ztýrán okresní tajemník
Fišer, ač neměl s aprovisací nic společného,
což bylo všeobecně známo.
Návrat okresního hejtmana byl možný
až večer, neboť ani vojsko zatím přivolané
ani četnictvo neposkytlo mu žádoucí
ochrany a neuznalo za potřebné pátrati po
jeho osobě a jej zabezpečiti, pokud se týče
umožniti mu úřadování. Je charakteristické,
že ač bylo známo, že ani okresní
hejtman, ani kdokoli jiný z úředníků
hejtmanství nemá na špatném zásobování
konsumů nejmenší viny, přece list "Východočeský
obzor" v nejbližším čísle
po bouřích demonstrace schvaloval a je jako spravedlivý
trest označoval. Nelze také pomlčeti, že,
když starosta města s důvěrníky
se zaručil za pořádek v městě,
policejní stráž se o okresní hejtmanství
vůbec nestarala.
Uvádíme dále případ veřejného
násilí, omezení osobní svobody v Trutnově.
Dne 5. ledna vnikl do kanceláře okres. vyživovací
komise v Trutnově ve II. patře budovy okres. hejtmanství
zástup, v jehož čele byl sekretář
odborové organisace dělnictva.
Když referent okres. vyživovací komise Dr. Ant.
Šorf je vyzval, aby opustili kancelář a odebrali
se na chodbu, že udělí informace jednotlivcům,
nehnuli se s místa a vůdce zástupu kategoricky
dr. Šorfovi rozkázal: "Jetzt setzen Sie sich,
und werden wir rechnen." Pak začal dav, jenž
Dra Šorfa v kruhu obklopil, jemu nejsprostším
způsobem spílati a hroziti. Zvláště
ženy si počínaly jako smyslů zbavené.
Vůdce davu přinutil jej posléze, že
musil zasednouti ku psacímu stolu a psáti to, co
mu diktoval. Zástup stále hrozivěji a hrozivěji
žádal, aby se mu vyplácel vyživovací
příspěvek, ač na to nemá podle
nového zákona právo. Vůdce demonstrantů
Erben vydal posléze heslo, aby se šlo dolů
na hejtmanství, načež se celý zástup
vyhrnul a šel ku přednostovi politického úřadu,
místodržitelskému radovi Dru Janu Taurovi.
Tento byl však právě na odchodu, aby odjel
do Žacléře urovnati stávku horníků.
Vyzval je, aby přišli druhý den, což dav
přijal s největším protestem a křikem.
Nechceme dále se zmiňovati o událostech v
Něm. Brodě, o lynchování úředníků
v Chotěboři, Kutné Hoře, Roudnici
atd.
Události ty jsou sdostatek známy z veřejného
tisku. Jest litovati, že k ochraně postižených
úředníků se nestalo se strany vlády
nic, že nebyla učiněna opatření
k zamezení opakování podobných zjevů.
Často byli vinníci zjištěni, ale nebyli
potrestáni, v čemž důvodně vidíme
vliv politických stran.
Mezi politickým úřednictvem vzmáhá
se následkem toho nálada rozhořčená,
jež sotva může býti vzpruhou k intensivní
práci, jež se v nynější době
od nich vyžaduje. Je také pochopitelno, že, potrvají-li
takovéto poměry dále, bude málo těch,
kdož by se hlásili do politické služby.
Mnozí z těchto úředníků,
nejen sami, nýbrž také jejich rodiny nejsou
bezpečny před insulty.
Deputaci politického kancelářského
úřednictva oznámil ministr vnitra, že
se něco musí stát. Uplynulo však několik
týdnů a nestalo se nic, leda že k těmto
smutným případům přistoupily
ještě další.
I táží se podepsaní: Jest pan ministr
vnitra ochoten učiniti vše, aby byla zaručena
ochrana politickým úředníkům
při vykonávání jejich povinností?