Julius Belopotoczký, president sedrie, Eduard Bacho a Karel
Zahradník, sedriální soudci, Dr. Alexander
Štefčik a Dr. Isidor Kastal, advokáti a Štěpán
Horanský, bývalý hlavní služný,
vesměs v Ružomberku, kteří tvoří
loveckou společnost, mají od státu pronajaty
tyto honitby:
1. revír osadsko-lužňanský, 5584 kat.
jiter, za částku 510 K ročně smlouvou
ze dne 6. března 1916 na dobu 6 roků;
2. revír revucký, 7524 kat. jiter, za částku
455 K ročně smlouvou ze dne 6. března 1916
na dobu 6 roků;
3. revír osadský, 3522.60 kat. jiter, za částku
870 K ročně smlouvou ze dne 24. září
1914 na dobu 10 roků.
Revíry ad 1. a 2. má společnost pronajaty
již od roku 1905 a od téhož roku užívá
podnájmu od býv. hraběte Seefrieda i v části
revíru ad 3. uvedeného. Členové společnosti
se během let částečně změnili,
nově pak se do společnosti hlásí Vojtěch
Skyčák, hlavní služný, Dr. Vladimír
Klimko, advokát a Ladislav Bohuš, statkář,
vesměs v Ružomberku, a Arnold Luby, úředník
v Německé Lubči.
Smlouvy stran revírů ad 1. a 2. (osadsko-lužňanský
a revucký) uzavíral se státem za společnost
president sedrie Julius Belopotoczký, smlouvu stran revíru
ad 3. (osadský) bývalý president sedrie Chudovský.
Když však tento člověk občanství
v republice československé nepřijal, byla
mezi ním a presidentem Belopotoczkým uzavřena
smlouva, podle níž Chudovský svoje práva
u smlouvy ad 3. uvedená přenesl na společnost,
resp. na jejího zástupce, presidenta Belopotoczkého,
o čemž byl hlavní lesní úřad
v Hrádku telefonicky vyrozuměn.
Nájemci za všechny honitby bylo až do 31. prosince
1919 nájemné zaplaceno napřed. Proto působila
zpráva hlavního lesního úřadu
v Hrádku ze dne 18. srpna 1919, č. 2320/1919, poslaná
k rukám presidenta Belopotoczkého, že podle
výnosu ministerstva zemědělství ze
dne 12. srpna 1919, čís. 24053/19, jest honební
smlouva s ním uzavřená zrušena a za
neplatnou prohlášena, a soukromá, leč
zaručená zpráva, že revíry shora
uvedené byly bez veřejného konkursu přikázány
bývalému rakouskému aristokratu Vojtěchu
hrab. Thunovi, jako úder z čista jasna.
Chápeme zcela, že po převratu byly zrušeny
honební smlouvy s nepřátelskými cizinci,
různými německými knížaty
a maďarskými hrabaty, ale není přece
možno mezi nepřátelské cizince házeti
slovenské a české úředníky,
advokáty atd.! To přece zájem státu
nevyžaduje! Ale hledí-li se pouze na osobu toho, jenž
se státem smlouvu uzavřel, resp. jenž v práva
bývalého presidenta Chudovského vstoupil,
na nynějšího presidenta sedrie v Ružomberku,
Julia Belopotoczkého - jest to přec také
úředník tohoto státu - jenž ihned
po převratu mezi prvními slib republice složil,
a slouží věrně a oddaně. To,
že on byl bez rozsudku zbaven svého práva ve
prospěch aristokratického souseda jeho honiteb proto,
že tomuto sousedu se nájem honitby k zaokrouhlení
jeho vlastnictví hodí, musí vzbuditi nejenom
v něm, nýbrž i v jeho nejširším
okolí pocit nejživěji cítěné
křivdy a bezpráví. Musí vyvolati otázku,
zda žijeme ve státě právním,
v republice demokratické. Zbavení onoho práva
musí působiti jako nejkřiklavější
bezpráví a čin libovůle na podepsané
tím více, že většinou jsou právníky,
kteří právního pořádku
v tomto státě hájí a jímž
každá soukromo-právní smlouva - a o
tu zde přece jde - jest svata. Marně se ptají
po důvodu, proč s nimi bylo tak jednáno.
Jediný právní důvod ke zrušení
smlouvy, kterým by bylo špatné hospodářství
v pronajatých revírech, jest přece vyloučeno
a ani není tvrzen, když revíry jsou spravovány
vzorně, zvěř šetřena a krmena,
zřízena slaniska, cesty, koliby nákladem
jdoucím do tisíců.
Je možno jiného důvodu se dopátrati,
než že účelem celého opatření
byla vůle vyjíti vstříc Thunovi, aristokratu,
na úkor úřednictva, jemuž honitba není
luxem, nýbrž v těchto dobách podstatnou
pomocí v jeho výživě? To však není
důvod právní a jen takový by mohl
v právním státě býti udržitelný!
Stejně neprávní a přímo komickým
dojmem působící je ovšem vrácení
zaplacených již částí nájemného,
avšak jen za dobu od 12. srpna 1919 do 31. prosince 1919,
které se stalo dopisem hlavního lesního úřadu
v Hrádku ze dne 18. září 1919, č.
2760/1919, tedy za dobu, kdy by přece teprve práva
honebního za rok 1919 se dalo využíti. Nápravy
jest v této věci třeba také ze zájmu
veřejného. Kdo neslyšel, nemůže
si představiti, jak působilo opatření
toto ve slovenské veřejnosti kromě jiných
důvodů též bez toho již jinak rozeštvané.
Jmenované opatření posuzuje se jako nedostatek
právní bezpečnosti, anarchie, hledají
se pohnutky pro české úředníky
ne příliš lichotivé a srovnává
se bezděky s poměry za bývalé vlády
maďarské. Že je nutno též veřejné
mínění uklidnit, není sporu.
Podepsaní táží se proto:
1. Jsou tyto věci panu ministru zemědělství
známy?
2. Hodlá přehmat hlavního lesního
úřadu v Hrádku napraviti a opatření
jeho odvolati?