Národní shromáždění československé 1918 – 1920

2. Čekatelům (praporčíkům, čekatelům po odbytí nařízené praxe a vykonání odborné zkoušky) ročně:

3. Gážistům mimo hodnostní třídu a poddůstojníkům z povolání ročně a to:

b) při ročním služném (od 3500 K až výlučně 4000 K):

c) při ročním služném 4000 K a vyšším:

4. Ostatnímu mužstvu, t. j. poddůstojníkům, jímž vojenská služba není povoláním a mužstvu bez hodnosti denně a to:

a) mužstvu jsoucímu nyní v činné službě:

denně.

Tento drahotní přídavek vyplácí se zároveň s denním platem.

Mimořádná výpomoc, dosud půlletně vyplácená, bude se příště vypláceti vždy v prvním měsíci každého čtvrtletí a to podle této výměry čtvrtletní:

Vojenské osoby, povinné podle zákona k zdanění svých služebních příjmů, k placení služebních tax a kolkových poplatků z kvitancí, jsou až na další osvobozeny od daně z příjmu, jakož i od kolkového poplatku z kvitancí. Tyto dávky převezme až na další státní pokladna.

Vláda se zmocňuje, aby drahotní přídavky (§ 15.) a mimořádné výpomoci (§ 16.) ve vhodné době podle drahotních poměrů snížila neb zrušila, jakož i opětné placení daní, služebních tax a kolkových poplatků (§ 17.) nařídila.

Ustanovení posavadních zákonův a nařízení vojenských, pokud odporují tomuto zákonu se zrušují. Zvláště zrušují se dosavadní starobní přídavky a bytné vůbec. Rodinné požitky na dobu mimořádných poměrů, pokud rozloučení rodin od jejich živitelů trvati bude, upraví se nařízením.

Když by někdo zavedením nové úpravy platové obdržel méně, než činí souhrn dosavadních požitků zázemních (služné, bytné, náhrada za sluhu, pohotovostní, drahotní a jednorázový přídavek, stravné), vyplatí se mu rozdíl mezi těmito požitky a novými (služné, místní a činnostní přídavek, drahotní přídavek, mimořádná výpomoc), jakožto zvláštní vyrovnávací přídavek. Pokud potrvá pohotovostní přídavek, zmenší se vyrovnávací o příslušnou částku. Toto ustanovení jest přechodné a platí prozatím pouze pro rok 1920.

Výplata služného, místního a činnostního přídavku děje se vždy prvního každého měsíce ku předu; místní přídavky mohou se vypláceti též čtvrtletně ku předu na odůvodněnou žádost příjemce.

Částky připadající na místní a činnostní přídavky buďtež upraveny na nejblíže vyšší částky dělitelné dvanácti.

Zaopatřovací požitky vojenských osob upraví se zvláštním zákonem. Prozatím se stanoví, že základem pro vyměření pensijních požitků vojenských osob jest: služné, 50% místního přídavku pro Prahu příslušného stupně a přídavky pro poddůstojníky z povolání v § 9. uvedené. Důstojníkům IV. až II. hodnostní třídy započítá se místo 50% místního přídavku pro Prahu, částka 3000 (tří tisíc) korun.

Definitivní úprava osobních a služebních poměrů vojenských osob (služební pragmatika) se provede též zvláštním zákonem.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920.

Provedením zákona pověřuje se M. N. O. v dohodě s ministerstvem financí.

Služební základní požitky vojska byly posledně upraveny r. 1908. Od toho času udály se zvláště v zápětí války tak ohromné změny ve všech životních poměrech, že požitky tehda stanovené jsou nyní samozřejmě zastaralé a úplně nedostatečné, což všeobecně se uznává.

Branný výbor Národního shromáždění zabýval se již několikráte touto záležitostí a usnesl se ve své schůzi dne 26. května 1919, by ministerstvo národní obrany podalo předlohu o úpravě platů vojenských, přihlížejíc ku poměrům státního úřednictva. Jelikož úprava platů civilních státních zaměstnanců se protáhla až do října 1919 a vojenská správa byla nucena, vybudovati novou úpravu platů vojenských tak, aby v základních rysech odpovídala platům civilním, nebylo lze předložiti osnovu zákona o úpravě platů vojenských ministerské radě dříve než v listopadu 1919. Ministerská rada zásadně rozhodla, že souhlasí s tím, aby úprava požitků vojenských stala se v uvážení větší namáhavosti služby vojenské a zvláštních její poměrů vůbec, do jisté míry odlišně od úpravy požitků civilních státních úředníků a aby se schema postupové rovnalo průměru mezi skupinou B a C civilních státních zaměstnanců.

Podle těchto směrnic byla osnova vypracována a předkládá se nyní Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání.

K jednotlivým paragrafům osnovy podávají se tyto vysvětlivky:

Osnova jest, pokud se služného (§§ 1., 8.), místního přídavku (§§ 2. a 10.), pak drahotních přídavků (§ 15.) a mimořádné výpomoci (§ 16.) týče, vypracována úplně shodně se zákonem ze dne 7. října 1919, čís. 541, sb. zák. s těmito odchylkami:

V § 2. přiznán místní přídavek všem hodnostním třídám, protože odpovídá nynějšímu bytnému, které dosud též všem vojenským hodnostářům náleží. Činnostní přídavek byl upraven zvláště, jelikož souvisí s vyšší funkcí, která u vojska není jen na hodnostáře IV. až II. hodnostní třídy vázána.

Jest tedy třeba přiznati i jiným hodnostářům činnostní přídavky a to tím více, jelikož již podle nynějších předpisů zemští velitelé i přednostové odborů a oddělení v M. N. O. nárok na stálý činnostní přídavek mají a přechodně takový přídavek některým velitelům, kteří zvláštní representační povinnosti měli, povolen byl. Jelikož organisace naší armády není ještě pevně stanovena, musí býti ponechána možnost, upraviti tento přídavek nařízením.

V § 15. bod 4. jsou obsaženy drahotní přídavky pro ostatní mužstvo, které neslouží z povolání, a sice pro mužstvo v činné službě jsoucí podle nynější výměry, na základě usnesení minist. rady ze dne 19. března 1919 stanovené, pro příští nováčky nově upravené.

V § 3. ponechána možnost stanoviti vedlejší požitky nařízením, jak toho povaha věci vyžaduje. Tyto požitky jsou již i nyní v dosud platných předpisech stanoveny, musí se však, jelikož neodpovídají nynějším poměrům, nově upraviti; na této úpravě se pracuje.

V § 4. obsažena změna zákona ze dne 22. června 1878, čís. 59. ř. z., jímž stanoveno, že záložní důstojníci, kteří jsou státními zaměstnanci, obdrží, pokud jakožto mobilisovaní mají vojenské požitky, jen část svých požitků civilních, po případě jen rozdíl mezi těmito a požitky vojenskými. Toto ustanovení neplatilo však pro státní zaměstnance, kteří podle branného zákona z roku 1889 stali se důstojníky domobraneckými, jelikož dřívější vláda opomenula citovaný zákon z r. 1878 opraviti. Tak se stalo, že důstojníci domobranečtí měli za války dvojí plné požitky, civilní i vojenské, což způsobilo velkou řevnivost a jest úplně neudržitelné a nespravedlivé. To má býti nyní odstraněno. Příslušné nařízení bude ve shodě s ministerstvem financí vydáno.

V § 5. zavádí se časový postup do platů vyšší hodnostní třídy a postup do vyšších platů téže hodnostní třídy obdobně podle služební pragmatiky pro civilní státní zaměstnance. Tato instituce byla dosud u vojska neznáma, její zavedení jest však nezbytným důsledkem nové úpravy platové, která úplně odpovídá stupnici platů pro civilní státní zaměstnance. Jelikož tato jest založena na časovém postupu, musí týž býti přiznán i vojsku, an by jinak důstojníci byli velice zkráceni.

Převzetí postupové stupnice, pro civilní zaměstnance platné, se nedoporučovalo z toho důvodu, že předběžné vzdělání důstojníků a vojenských úředníků není tak jednotné, jako u civilních úředníků. - Vedle absolventů vysokoškolských neb aspoň s částečným vzděláním vysokoškolským, jest značná většina důstojníků se vzděláním středoškolským, buď vojenským nebo civilním; dále jest mnoho důstojníků, vyšlých z řad poddůstojníků z povolání. Některé skupiny vojenských gážistů, jako na př. účetní, proviantní, spisovní, evidenční důstojníci, doplňují se skoro výhradně z bývalých poddůstojníků, jiné (na př. sbor účetní kontroly) jen částečně. Další obtíže jsou způsobeny tím, že v tomtéž sboru gážistů vyskytují se na mnoze důstojníci s předběžným vzděláním všech uvedených druhů. To jest podmíněno historickým vývojem bývalé rakousko-uherské armády, v níž za různých dob bylo požadováno různé předběžné vzdělání. Avšak tento zjev jest též u našich legií, kdež u důstojníků se vyskytuje též různé předběžné vzdělání.

Aby se předešlo řevnivostem, které by jistě při zavedení různých kategorií nastaly a na ducha armády zhoubně působily, stanovena všeobecná stupnice postupová, která jest asi uprostřed mezi skupinami B a C civilních státních zaměstnanců.

Tato všeobecná stupnice platí pro všechny důstojníky, takže časový postup do VII. hodnostní třídy jest umožněn všem. Důstojníkům řadové služby a oněm, kteří absolvovali vyšší vojenské kursy a na základě této vyšší kvalifikace stali se členy jmenovaných štábů, umožněn časový postup do VI. třídy hodnostní. Tím má býti předně odměněna větší namáhavost řadové služby, která jest pro vojsko nejdůležitější, pak vyšší kvalifikace oněch důstojníků, kteří jsou určeni pro služby zvláště důležité a zodpovědné. Pojem řadové služby nebylo možno v zákoně, jenž má obsahovati jen zásady, stanoviti, protože by to vedlo do přílišných jednotlivostí, které musí býti vyhrazeny prováděcímu nařízení.

Pro lékárníky a geometry stanoveny jisté výhody vzhledem k jejich zvláštnímu odbornému vzdělání.

Pro důstojníky se vzděláním vysokoškolským, předepsaným pro obor jejich služby, ustanoveny zvláštní stupnice postupové, poněkud výhodnější než skupina A civilních státních úředníků.

Tato výjimka jest hlavně odůvodněna tím, že se tu jedná o sbory gážistů, celkem jednolité a v sobě uzavřené, jako jsou zdravotní, justiční, zvěrolékařští důstojníci, vojenští duchovní atd.

Jisté potíže nastanou jen při zařazení techniků u technických vojsk, neboť není dosud rozhodnuto, pro která místa bude předepsáno vzdělání vysokoškolské a pro která nižší. Avšak tyto potíže se překonají. -

Ostatně jsou ustanovení § 5. přechodního rázu až do zavedení definitivní služební pragmatiky, kterou budou osobní a služební poměry vojenských osob definitivně upraveny.

§ 6. jest nutným důsledkem zavedeni časového postupu co do platů, by bylo jasno, která služební léta lze pro postup započítati. Zároveň se mají obmezeným propočítáním služebních let, zde stanoveným, podle možnosti napraviti aspoň platově velké nesrovnalosti, které dosavadním systémem povyšování, v rakousko-uherské armádě platným nastaly. Dříve dělo se pravidelné povyšování jen podle počtu volných míst (apertur), čímž se stalo často věcí náhody neb konjunktury; též byly některé kategorie na úkor druhých příliš favorisovány. - Za republiky bylo sice, zvláště posledním povýšením 28. října 1919 mnoho napraveno, přece zbyly však četné nesrovnalosti, které konečně dlužno vyrovnati. Jest to prostým příkazem spravedlnosti, jenž vykonán býti musí, aby oprávněná roztrpčenost byla odstraněna. -

Z podobných důvodů, aby totiž aspoň přibližně napraveny byly různé nesrovnalosti, které se v legiích vyskytly mezi těmi, kteří dříve již ve vojště sloužili a ostatními, kteří byli v jiné veřejné službě, nebo v soukromém zaměstnání, neb pro vstup do legií studia ukončiti nemohli, rozhodnuto, aby se důstojníkům-legionářům počítala léta od skončeného 20. roku stáří do služební doby, by se takto zřídila základna všem společná.

Při započítání válečných let do postupu jeví se odchylka proti obdobnému zákonu pro civilní státní zaměstnance ze dne 23. července 1919, čís. 457 sb. zák., plně odůvodněná zvláštními poměry vojenskými. Rok 1919 jest pro armádu nesporně rokem válečným, neboť až do konce července trvaly operace vojenské na Slovensku a zde jakož i na Těšínsku vyžaduje situace ještě stálé pohotovosti a úsilovné práce, což neplatí jen pro tamější vojsko, nýbrž i pro zázemí. Demobilisace se nachází teprve v začátcích.

Zkrácení lhůty činné služby v roku 1914 na pět měsíců jest nutné pro neaktivní důstojníky, jakož i ty absolventy vojenských škol, kteří teprve 1. srpnem 1914 činnou službu nastoupiti mohli, byvše teprve při vyhlášení mobilisace z neaktivního stavu neb ze škol do služby povoláni. -

Kdyby se trvalo na šestiměsíční lhůtě, neměli by tito gážisté vojenští v r. 1914 žádné výhody, ačkoliv plných pět měsíců ve válce jako vojáci sloužili, kdežto by civilní státní zaměstnanci při obvyklé službě, pouze o měsíc delší, půl roku do postupu získali.

K § 7. podotýkáme, že požitek ubytovací přiznán byl voj. čekatelům proto, že tento požitek již nyní měli a sice též buď ubytování skutečné neb peněžitou náhradu.

Bylo by nespravedlivo tento požitek zrušiti a to tím více, že vojenští čekatelé následkem nové úpravy drahotních přídavků proti nynějším svým příjmům značně ztrácí, což později dokázáno bude.

V § 9. stanoveny přídavky pro lépe kvalifikované poddůstojníky, kteří by jinak již vyššího platu dosíci nemohli, aby v zájmu služby jejich ambice byla zvýšena.

§ 12. upravuje zařazení gážistů bez hodnostní třídy a poddůstojníků z povolání do nové platební stupnice poněkud jinak než u důstojníků (§ 6.) a to proto, že poddůstojníci nejsou dosud zařazeni do žádných hodnostních tříd neb platových stupnic, takže nelze mluviti o nějaké přesloužené době. Pro započítání služební doby pro poddůstojníky-legionáře od 21. roku stáří, platí obdobně totéž, co uvedeno bylo v odůvodnění § 6. pro důstojníky legionáře.

V § 14. činí se rozdíl mezi požitky onoho mužstva, které, nesloužíc z povolání, dosud v činné službě se nachází a požitky příštích nováčků, kteří nastoupí službu podle nového branného zákona. Prvním se ponechávají posavadní požitky, zavedené nařízením Národního Výboru ze dně 14. listopadu 1918, druhým se určují nové, proti dosavadním značně nižší. Snížení toto jest samozřejmé proto, že se tu jedná o vojáky, kteří konají jen svou poměrně krátkou službu presenční podle nového branného zákona. Kdyby měli dostati požitky nynější, které jsou poměrně velmi vysoké, vyšší než u mnohých velkých armád, byl by státní rozpočet velice zatížen.

K § 20. Nutnost tohoto ustanovení vyplývá z toho, že navržená úprava platová znamená, jak z tabulek dříve již ministerstvu financí zaslaných zřejmo, pro přechodnou dobu značnou újmu proti dosavadním příjmům zvláště u svobodných gážistů až do nižších stupňů platových IX. třídy hodnostní. Jest to důsledek nové úpravy drahotních přídavků. Tyto byly dosud bez ohledu na hodnost a stav rodiny jednotné (10 K denně v zázemí, 20 K v poli), kdežto nyní jsou stupňovány podle stavu rodiny a pro svobodné neb bezdětné gážisty velmi nízké. Tento úbytek jest největší u svobodných praporčíků a poručíků, kde obnáší 20 až 25%.

Když se však odpočítá pohotovostní přídavek, zvýší se tento rozdíl přímo katastrofálně a zasáhne skoro veškeré důstojnictvo, jak z jiných tabulek, taktéž ministerstvu financí zaslaných, jest zřejmo.

Bylo by ovšem velmi nespravedlivo, kdyby při stále vysokých, ba stoupajících cenách životních potřeb, někdo obdržel méně než dosud. Taková úprava platů by ovšem způsobila roztrpčení a nespokojenost, kteréž se třeba vyvarovati v zájmu armády a tedy v zájmu státu, neboť důsledky této nespokojenosti mohly by býti velmi vážné. Proto navrhuje vláda, by se všem osobám vojenským, které by novou úpravou utrpěly újmy, přiznala náhradu ve formě zvláštního přídavku, rovnajícího se této újmě. Opatření toto bylo by ovšem jen přechodné, neboť propočítáním služebních let odstraní se mnohá nesrovnalost, tak, že počet poškozených časem pravděpodobně značně klesne.

Podle názoru ministerstva národní obrany nutno ovšem předpokládati, že pohotovostní přídavek i v roce 1920 zůstane, an podmínky, za kterých se likviduje, ještě dlouho potrvají (vážná situace zahraniční, vyžadující stálé pohotovosti, dále trvající demobilisace).

Kdyby se však pohotovostní přídavek zrušil a případná ztráta, novou úpravou podmíněná, se nevyrovnala, nastala by tato nemožná situace. Civilním státním zaměstnancům se služební příjmy novou úpravou jejich požitků značně zvýšily, čehož zajisté si zasloužili. Vojenská správa byla nucena vybudovati novou úpravu platů tak, by v základních rysech úplně odpovídala platům civilním. Touto úpravou nastává však zlepšení proti nynějšímu stavu pouze u části vojenských gážistů, kdežto daleko větší část jest značně poškozena, a to při cenách všech životních potřeb stále větších. Každý nepředpojatý musí uznati, že vojenská služba je daleko těžší než služba civilní. Nehledě ani na to, že voják jest již vojenskou disciplinou a různými stavovskými předpisy ve své osobní volnosti značně omezen, jest risiko vojenské služby nepoměrně větší než u služby civilní, z čehož následuje větší nebezpečí pro zdraví a život, jakož i rychlejší opotřebování. - Kdežto civilní státní zaměstnanec z pravidla nebývá proti své vůli přesazen, jest voják nucen, kdykoliv toho služba žádá, své služební místo měniti a stále do nových poměrů se vpravovati. On nezná přesně odměřených hodin služebních, nýbrž musí býti k rozkazu svých představených kdykoliv ke službě pohotově, i v noci. Velkou část roku jest na cvičeních neb služebních cestách, vzdálen své rodiny neb domácnosti.

K § 22. Návrh zákona o zaopatřovacích požitcích vojska nemůže býti již v tomto Národním shromáždění projednán, protože nebylo možno ho včas vypracovati. Jednáť se tu o velmi obsáhlou materii, jejíž zpracování vyžaduje delšího času. Jelikož však zákon o úpravě požitků vojska nabude účinnosti 1. ledna 1920, bylo třeba prozatím stanoviti aspoň pensijní základnu, obdobně jak se to stalo při nové úpravě požitků civilních státních zaměstnanců, an by jinak v době od 1. ledna 1920 až do nabyti účinnosti nového zákona zaopatřovacího pro vojsko, nemohly býti vojenské pense vyměřovány.

Finanční effekt nové úpravy platové pro vojsko nelze docela přesně stanoviti, protože organisace naší armády není ještě hotova a mírový stav závisí od příštího branného zákona, který není ještě vypracován. Na základě projektovaného mírového stavu byl vypočítán vyšší náklad přibližně na 60,000.000 K; doklady zaslány ministerstvu financí. Při tom však započítán ještě pohotovostní přídavek, protože demobilisace teprve začíná a delší dobu ještě trvati bude.

Ve formálním ohledu navrhuje se, by tato osnova byla přikázána brannému, státně-zřízeneckému a finančnímu výboru, aby o ní podaly zprávu do pěti dnů.