Ve schůzi ústavního výboru dne 21.
ledna 1920 předložil člen ústavního
výboru Dr. Ivan Dérer návrh, aby prodloužena
byla reklamační lhůta stanovená zákonem
ze dne 19. prosince 1919, čís. 663 sb. z. a nař.
pro volební seznamy, jež podle zákona byly
poprvé vyloženy dne 15. ledna 1920. Návrh svůj
odůvodnil Dr. Dérer tím, že na Slovensku
pro různé technické a administrativní
překážky voličské seznamy nemohly
býti v čas vyhotoveny a 15. ledna vyloženy,
následkem čehož se jeví potřeba
prodloužení reklamační lhůty.
Návrh tento byl ústavním výborem jednomyslně
přijat ku projednání jakožto návrh
ústavního výboru a o návrhu zahájena
debata ve schůzi výboru ze dne 22. ledna t. r.
Při debatě oznámil výboru zástupce
vlády, že vládě samé záleží
na novelisaci zákona o stálých voličských
seznamech, poněvadž bylo úředně
zjištěno, že v četných obcích
německých zapsáni byli do voličských
seznamů i občané nevyhovující
zřejmě podmínkám práva volebního,
zejména osoby mladší 21 let. Zjištěny
případy, že zapsáni byli do seznamů
i mladíci 18letí, a to v tak velkém počtu,
že správný výsledek voleb i při
zásadě poměrného zastoupení
byl by ohrožen.
Z důvodů těchto usnesl se ústavní
výbor jednomyslně na tom, aby Národnímu
shromáždění předložen byl
ku schválení tento návrh zákona:
Lhůta osmidenní, stanovená § 8. zákona
ze dne 19. prosince 1919, č. 663 sb. zák. a nař.
pro vyložení prvých stálých seznamů
voličských, jež vyloženy býti měly
15. ledna 1920, prodlužuje se do 8. února 1920.
Dnem 8. února 1920 končí také lhůta
stanovená §em 10. zákona o stálých
seznamech voličských ku podání námitek
proti vyloženým seznamům voličským.
Druhý odstavec § 12. zákona z 19. prosince
1919, č. 663 sb. zák. a nař. zní takto:
Starosta obce vyloží opravené seznamy voličské
k veřejnému nahlédnutí (§ 8.)
po osm posledních dnů měsíce července,
pokud se týče ledna; po prvé po dobu osmi
dnů od 8. do 15. března 1920.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku jest předseda
reklamační komise oprávněn žádati
doklad o stáří občana, zapsaného
do stálých voličských seznamů,
vzejdou-li pochybnosti o jeho stáří, a to
bez ohledu, zda námitky ve směru tom byly podány,
či nikoliv; zjistí-li, že zapsaný volič
nedosáhl v den vyložení seznamů ještě
věku potřebného pro volební právo,
jest povinen bez usnesení reklamační komise
občana dotčeného ze seznamů škrtnouti,
což stane se i v případu, že občan
takový, jsa vyzván, aby prokázal své
stáří, neučiní tak v lhůtě
jemu dané. Toto právo předsedy rekl. komise
končí dnem 6. března, 1930.
3. odst. § 10. zák. ze dne 19. prosince 1919, č.
663 sb. zák. a nař. zní takto:
Právo podati námitky přísluší
občanům, kteří buď ve voličských
seznamech již zapsáni jsou, anebo se domáhají,
aby byli do voličských seznamů zapsáni;
mimo to každému občanu zapsanému do
voličských seznamů kterékoliv obce
téhož volebního kraje.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a provede jej ministr vnitra.