Státní telegrafní správa jest oprávněna,
aby na dopravních cestách telegrafy zřizovala
a udržovala. Dopravními cestami rozumějí
se ulice, náměstí, mosty, silnice, cesty
polní, lesní a jiné, dále železnice,
lanové a vodní dráhy i s pobřežím,
ať jsou komunikace tyto ve vlastnictví, ve správě
a v užívání státu, veřejných
korporací neb osob soukromých. Telegrafem rozumějí
se ve smyslu tohoto zákona veškeré státem
spravované dopravní prostředky pro všeobecnou
výměnu zpráv anebo signálů
za pomoci elektrické energie, nebo zhuštěného
vzduchu. V zařizování a udržování
telegrafů jsou zahrnuty i všechny práce, které
souvisí s překládkou, rozšířením,
odstraněním a přeměnou vedení.
Jsou-li stavba, udržování a provoz telegrafů
na dopravní cestě pro její polohu, povahu,
délku a její účel technicky nemožny,
neb u velké míře obtížny, nebo
s nepoměrným nákladem spojeny, nebo má-li
se dosíci telegrafní spojení se služebnami
a účastnickými stanicemi mimo dopravní
cesty, mohou telegrafy vybočovati z cest dopravních
a probíhati po veřejných anebo soukromých
pozemcích, i když jsou zastavěny, ohraženy,
kulturami osázeny, nebo jinak upotřebeny.
Telegrafy umisťují se takovým způsobem,
aby co nejméně rušily užívání
dopravní cesty, nebo hospodaření na užitém
pozemku. Po provedené telegrafní stavbě uvede
se dopravní cesta a pozemek do stavu způsobilého
k užívání. Na nemovitostech železniční
správě náležejících mohou
býti telegrafy zřizovány a udržovány
(§ 1.) jenom, pokud tím netrpí bezpečnost
a pravidelnost železničního provozu. O přípustnosti
a podmínkách užití těchto nemovitostí,
jakož i o způsobu provedení telegrafních
zařízení na nich dohodnou se v konkretních
případech správa telegrafní se správou
železniční. Nedojde-li k dohodě mezi
správou železniční a telegrafní,
rozhoduje ministerstvo železnic, dorozuměvši
se dříve s ministerstvem pošt a telegrafů.
Telegrafem nemá býti vlastníku neb uživateli
nemovitostí zabráněno, by v mezích
§ 9., odst. 2. - 4. zákona z 22. července 1919,
čís. 438, sb. zák. a nař., volně
nakládal nemovitostí, ji měnil, na ní
stavěl a pod.
Stanoví-li se telegrafní trati, třeba zároveň
šetřiti náboženského citu obyvatelstva,
malebnosti a krásy krajiny, historických a uměleckých
památek a potřeby vojenské obrany státu.
Telegrafní vedení se
a) buď napne nad zemí v takové výši,
aby jednak tím ani dopravní ruch, ani předměty
na dopravní cestě, nebo pozemku užitém
k vedení nebyly zasaženy, jednak, aby telegrafní
zřízenci k němu snadně mohli přistupovati.
b) buď vloží do tělesa dopravní
cesty, neb užitého pozemku, i když jest obezděn,
anebo zastavěn.
Podpěry nadzemního vedení vztyčují
se zpravidla v tělese dopravní cesty, a je-li nutno,
také v jiném užitém pozemku, konečně
z dopravních a stavebních důvodů též
na budovách nebo jiných objektech, a to na zdech,
fasádách, střechách, terasách
a pod. s náležitým zřetelem ke stavebně
policejním a bezpečnostním požadavkům.
Zřízenci a dělníci telegrafní
správy, pověření zřizováním
a udržováním telegrafů, jakož i
pracemi přípravnými, smějí
vstupovati na cizí nemovitosti, ale do budov zpravidla
jen ve dne. Při tom musí se podle možnosti
napřed ohlásiti s úředním průkazem
u majitele nemovitosti, nebo jeho zástupce.
Telegrafní správa užívá veřejných
a soukromých nemovitostí k účelům
telegrafním (§ 1 a 2) beze všeho platu.
Vzejde-li však správám veřejného
statku, vlastníkům a užívatelům
soukromých nemovitostí a držitelům věcných
práv, nájemníkům anebo pachtýřům,
bez jejich viny telegrafem (§ 1) nějaká majetková
újma, poskytne za ni telegrafní správa odškodněnou.
Právní nástupci těch, kdož přijali
odškodněnou, nemají nějakého
nároku na odškodněnou.
Byla-li odškodněná již jednou stanovena,
nemůže se žádati za její zvýšení
pro změněné hospodářské
nebo jiné poměry.
Práva užívací telegrafní správy
a její povinnost nahražovati majetkové újmy,
nejsou předmětem zápisu do pozemkových
knih a o právech užívacích neplatí
ustanovení soukromého práva o vydržení
a promlčení.
Telegrafní správa může správám,
vlastníkům aneb užívatelům dopravních
cest a pozemků, dále užívatelům
stromoví na nich vysázeného uložit,
aby v přiměřené lhůtě
v rozsahu nezbytně nutném na její náklad
okleštili stromoví, pokud toho vymáhá
stavba a udržování telegrafův, anebo
pokud je to potřebné, aby se předešlo
poruchám provozu.
Nevyhoví-li tomu tyto osoby, provede státní
správa svými orgány okleštění
sama. Tože právo jí přísluší,
je-li provoz porušen, nebo nebezpečně ohrožen.
Sblíží-li se telegrafní zařízení
s vedením silnoproudým, anebo jiným slaboproudým,
třeba se říditi zásadami § 25.
zákona z 22. července 1919, čís. 438.
sb. zák. a nař. Podle obdoby těchže
zásad jest se zachovati, střetnou-li se telegrafní
zařízení se zařízeními
silničními, melioračními, plynovody,
vodovody, kanály a pod.
Stavbu nových telegrafních vedení a překládky
velkého rozsahu provádějí ředitelství
pošt a telegrafů podle předchozích paragrafů
na základě plánu určujícího
polohu vedení, a kde jest umístěno na budovách
a mimocestných pozemcích, také polohu jeho
podpěr, s vědomím a souhlasem správ
a vlastníků postižených nemovitostí
a držitelů zasažených práv věcných
a jinakých z řízení (§ 3 a 8).
Vyrozumění veřejných zájemníků
a všeužitečných elektrických podniků
podle zákona ze dne 22. července 1919, čís.
438, sb. zák. a nař., stane se přímo,
zájemníků soukromých buď přímo
nebo veřejnou vyhláškou v obcích, v
jejichž katastrálním obvodu postižené
nemovitosti leží s vyzváním, aby nahlédnouce
do dílčího plánu, vyloženého
u nejbližšího poštovního úřadu,
do 14. dní po přímém uvědomění
nebo po uveřejnění vyhlášky uplatnili
své námitky a nároky na odškodněnou
u příslušného ředitelství
pošt a telegrafů.
Neuzná-li ředitelství námitek a nedohodne-li
se o nich se zájemníky po dobrém, vyžádá
si rozhodnutí zemské politické správy
(na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úřadu,
který bude určen nařízením),
která podle potřeby provede šetření
na místě, opatří odborné dobrozdání
a rozhodne s konečnou platností, takže pak
možno již se stavbou (překládkou) počíti.
Rozpory ředitelství pošt a telegrafů
s orgány, pověřenými správou
státních silnic a státních vodních
cest, vyřizují v poslední instanci ministerstva
veřejných prací, pošt a telegrafů.
Pokud jde o jiné změny telegrafních tratí
a udržovací práce na nich, nemají zájemnické
námitky, neuznané telegrafní správou,
odkladného účinku. Může
tedy telegrafní správa přikročiti
ku provádění potřebných prací
za osm dní po vyrozumění zájemníkův
a vyžaduje-li toho udržení telegrafního
provozu, již před uplynutím této lhůty,
i když těmito pracemi se zasahuje do práv zájemníků
podstatně jiným způsobem, než dosud,
anebo když se jimi postihují nové nemovitosti
a nová věcná práva. Námitky
uplatní zájemníci u ředitelství
pošt a telegrafů, projednají se podle řízení
pro novostavby, a může konečný nález
zemské politické správy zníti též
na odstranění telegrafního zařízení.
Odškodněná stanoví se, nedojde-li k
dohodě, u místně příslušného
okresního soudů řízením nesporným,
na Slovensku a v Karpatské Rusi podle uherského
zákonného článku XXXXI. z r. 1881.
Žádost za odškodněnou dlužno podati
do roka, počínajíc od doby, kdy se poškozený
dověděl o škodě.
Útraty řízení nese telegrafní
správa, pokud nebyly způsobeny bezdůvodným
zakročením zájemníků.
Žádají-li toho důležité
důvody provozní a technické, nebo je-li náklad
na zřízení telegrafův a příslušenství
jejich včetně služeben a skladišť
na jiném místě nepoměrně vysoký,
může se telegrafní správě povoliti
vyvlastnění.
Vyvlastnění může míti za předmět
buď převod vlastnictví, nebo zřízení
služebnosti na trvalo nebo jen na čas.
Při služebnosti může vlastník žádat,
aby část pozemku, na němž se služebnost
zřizuje, byla převzata telegrafní správou
za přiměřenou náhradu ve vlastnictví.
Nemůže-li následkem vyvlastnění
části pozemku vlastník účelně
užívati zbylé části, musí
telegrafní správa vykoupiti celý pozemek.
Vyvlastnění provádí pro obvod Čech,
Moravy a Slezska příslušná zemská
politická správa, pro Slovensko a Podkarpatskou
Rus úřad, který bude určen nařízením
podle zásad § 13. zákona z 22. července
1919, čís. 438 sb. zák. a nař.
Podání, učiněná na základě
tohoto zákona u státních úřadův,
a protokoly tam sepsané s vyjmutím soudního
řízení, jsou prosty kolkův a poplatků.
Zákon tento platí také pro státní
telegrafy zřízené již dříve.
Zákon tento nabývá moci dnem svého
vyhlášení a jeho provedení se svěřuje
ministru pošt a telegrafů.
Telegrafní a telefonní síť naprosto
nevyhovuje v nynějším stavu potřebám
stoupající dopravy a musí býti ve
velkém měřítku a to co nejdříve
doplněna jak co do trati a počtu drátů
kurentních vedení, tak co do vybavení provozních
ústředen a úřadů. Včasné
provedení tak rozsáhlých staveb telegrafních
a telefonních vyžaduje kategoricky, by telegrafní
správa, jako jest již nyní oprávněna
zřizovati telegrafní trati na železničních
pozemcích a objektech, směla podle zákona
k témuž účelu užívati též
jinakých nemovitostí, poněvadž podle
nabytých zkušeností se i při menších
stavebních projektech účelnost zamýšlených
nařízení tříští
nezřídka o dosavadní nezbytnost získati
za všech okolností dobrovolné svolení
vlastníků jiných nemovitostí než
železničních, aby jejich majetku mohlo být
užito pro stavbu telegrafův a telefonů, jakož
i pro výkonnou službu v odvětvích těchto.
Největší zájem má telegrafní
správa na dopravních cestách, poněvadž
na nich je přívoz telegr. stavebního materiálu
k místům spotřeby nejsnazší a
trvale potřebný dozor na trať, jakož i
neodkladné odstraňování častých
poruch vedení v každé roční době
možné. Nepotřebuje arci bližšího
odůvodnění, že se pouze s dopravními
cestami nevystačí a to ani, pokud jde o vedení
podzemní, pro něž nutno reklamovati také
pozemky soukromé, ať volné či zastavené,
přes to, že se takové zasahování
do soukromého majetku zdá býti příliš
dalekosáhlým omezením vlastnického
práva. Nutnost tohoto postupu nastává hlavně
u vedení ve městech při přechodu vedení
kabelového na vedení nadzemní.
Pro vymezení práv telegrafní správy
na užívání a vyvlastnění
nemovitostí byly většinou převzaty příslušné
zásady příbuznou materií upravujícího
zákona ze dne 22. července 1919 o státní
podpoře při zahájení soustavné
elektrisace. Princip bezplatného užívání
nemovitostí pro státní telegrafy je přijat
skoro ve všech obdobných zákonech jiných
států.
Pravidla o řízení snaží se zjednodušit
a uspíšiti jednání se stranami tím
způsobem, že se telegrafní správa bude
dovolávati rozhodnutí cizího při rozporech
se zájemníky v míře co nejmenší
a bude tedy v praxi téměř úplně
ovládati vyjednávání s nimi.
Důležité technické, provozní
a nezřídka i finanční důvody
nutí telegrafní správu, aby v telegrafních
a telefonních sítích velkých měst
umísťovala ústředny v určitém,
více méně omezeném kruhu. Při
nepatrném výběru vhodných objektův
umožní namnoze jen právo expropriační,
přiznané telegrafní správě,
včasnou stavbu, nebo rozšíření
budov pro telegrafní a telefonní ústředny,
aby vývoj telegrafních a telefonních zařízení
velkých měst nepokulhával daleko za skutečnými
potřebami dopravy.
Formální návrh: Osnova budiž přikázána
výboru právnímu ku podání
zprávy do 5ti dnů.