Na Slovensku platí zákon ze dne 11. prosince 1919,
č. 658 Sb. z. a n. o všeobecné dani z převodu
statkův a z pracovních výkonův, a
o dani přepychové s těmito změnami:
Odstavec tento bude zníti:
Výkony dopravní, podléhající
dopravní dani ze zboží a osob podle zákonů
čl. XX. z roku 1875, XIV. z roku 1887, XXVI. z roku 1881
a VI. z roku 1917.
Odstavec tento bude zníti:
Smlouvy pojišťovací, podrobené poplatku
podle zákona čl. VIII. z roku 1883, sazební
položky 89. Sbírky poplatkových zákonů,
jakož i pojištění, od tohoto poplatku
osvobozené.
Odstavec druhý bude zníti:
Listiny tyto podléhají 1%nímu poplatku podle
§ 55., odst. 4., zákona čl. XI. z roku 1918.
Poplatek do 100 K platí se v kolcích, které
se znehodnotí podle ustanovení poplatkových,
vyšší poplatek odvede se přímo
u finančního úřadu. (§ 94., odst.
3., zákona čl. XI. z roku 1918). Listinný
poplatek platí za daň podle tohoto zákona.
Paragraf tento bude zníti:
Rozhodovat o otázce, zda se má platiti daň,
a v jaké výši, jsou povolány toliko
úřady finanční.
Rozklady, stížnosti a rekursy proti daňovému
výměru a proti jiným nařízením
a rozhodnutím, týkajícím se této
daně, podati nutno do 30ti dnů, a směřují-li
proti pořádkové pokutě, do 8 dnův
u toho úřadu, který vydal daňový
výměr, nařízení nebo rozhodnutí.
Pořad instanční končí v II.
stolici, t. j. u generálního finančního
ředitelství. Ve případech hodných
zřetele, může býti lhůta k podání
stížnosti prodloužena úřadem, u
kterého má býti opravný prostředek
podán.
Nepodá-li se opravný prostředek v ustanovené
lhůtě, může to míti škodlivé
následky pouze pro tu stranu, které byl výměr
doručen, anebo pro její dědice.
Výměry, nařízení a rozhodnutí
musí obsahovat udání úřadu,
u kterého, a lhůtu, ve které má být
opravný prostředek podán, sice počne
lhůta běžeti teprv ode dne doručení
výměru, obsahujícího tato data.
Lhůta počíná běžeti dnem
po doručení. Při počítání
lhůty nečítají se dny poštovní
dopravy v tom případě, byl-li dotyčný
spis podán poštovnímu úřadu na
úřední potvrzení (podací list,
recepis atd.). Připadne-li poslední den lhůty
na neděli, nebo všeobecný svátek, končí
se lhůta teprve příštího všedního
dne.
Zažádá-li strana u úřadu za prodloužení
lhůty k uplatnění opravného prostředku,
nebo požádá-li ve lhůtě stanovené
tímto paragrafem, o sdělení důvodů
rozhodnutí přeruší se lhůta až
do dne doručení dotčeného vyřízení
a počne běžeti znovu. Míra úroků
z prodlení, které jest platit, když daň
nebyla včas zapravena, ustanovuje se na pět ze sta.
Vrátí-li se vybraná daň straně
následkem stížnosti, nahraženy jí
buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byla o vrácení
vyrozuměna, pětiprocentní úroky z
vrácené částky.
Odstavec ten měl by pro Slovensko zníti takto:
Nezaplatí-li se při dodávkách příležitostných
poplatek, platí ustanovení § 103. sbírky
poplatkových zákonů. Opakuje-li se přestupek
tento třikráte, sluší zavésti
trestní důchodkové řízení.
Paragraf tento bude zníti:
1. Právo státu, vyměřiti tuto daň,
promlčuje se v 5 letech. Promlčení počíná
se od uplynutí správního roku, ve kterém
strana dostála své povinnosti podati přiznání
nebo dodati podklady k vyměření, nebo není-li
straně taková povinnost uložena, od uplynutí
správního roku, ve kterém dotčená
daňová pohledávka povstala.
2. Nebyla-li následkem opomenutí strany vyměřena
nebo zaplacena daň, která se má zaplatiti
bez předchozího předpisu, počíná
lhůta běžeti od uplynutí správního
roku, ve kterém úřad nabyl možnosti
daň vyměřiti. U listin, podrobených
kolkovému poplatku, které nebyly kolkovány
podle pravidla, počíná lhůta běžet
od uplynutí správního roku, ve kterém
nabyl finanční úřad vědomosti
o listině, nebo ve kterém bylo listiny úředně
upotřebeno. Uplynulo-li však dříve,
než úřad nabude možnosti, daň předepsati,
30 let od uplynutí správního roku, ve kterém
povstala dotyčná daňová pohledávka,
nelze vyměřovací právo vykonati, leč
by se spisu, podrobeného kolkovému poplatku, užilo
úředně, ve kterémž případě
vyměří se ten poplatek, který se měl
zaplatiti v době vyhotovení listiny.
3. Právo vyměřiti částky, o
něž bylo následkem nesprávného
vyměření daně méně předepsáno,
promlčí se ve třech letech od uplynutí
správního roku, ve kterém se daň původně
vyměřená stala splatnou.
4. Promlčení přeruší se v případech
1 až 3. úředními výkony, předsevzatými
k vyměření daně, o nichž byla
strana zpravena.
Od uplynutí správního roku, ve kterém
byl předsevzat poslední výkon úřední
tohoto druhu, počíná běžeti nová
lhůta promlčecí.
5. Právo státu, požadovati splatnou daň,
promlčuje se v šesti letech od uplynutí správního
roku, ve kterém se stala daň splatnou.
6. Promlčení splatné daně přeruší
se doručením upomínky poplatníkovi,
zavedením exekuce, nebo povolením platební
lhůty.
Po uplynutí správního roku, ve kterém
byla doručena poslední upomínka, učiněn
poslední krok exekuční, uplynula poslední
lhůta, počíná běžeti nová
promlčující lhůta.
7. Je-li daň pojištěna ruční
zástavou, nemůže býti státu,
pokud má zástavu v rukou, namítáno,
že opomenul vykonati právo zástavní,
a nemůže se právo zástavní promlčeti.
Také právo dlužníkovo, zástavu
vykoupiti, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka
přesahuje cenu zástavy, může mezitím
zaniknouti promlčením.
Je-li splatná daň zajištěna vkladem
do pozemkové knihy, nebo záznamu v úředních
depositech, nelze do 30ti let po vkladu, nebo záznamu,
proti uplatňování práva tím
nabytého, namítati promlčení nastalé
od té doby.
8. Tresty, uvedené v § 42., promlčí
se v pěti letech ode dne, kdy přestupek byl spáchán,
při přestupcích, spočívajících
v bezprávném stavu, ode dne, kdy bezprávná
stav přestává.
Poslední odstavec tohoto paragrafu bude zníti:
Vyhotoví-li se o platu, podrobeném dani, listina
právní, podléhá samostatně
poplatku bez ohledu na daň, zaplacenou podle tohoto zákona,
předpokládajíc, že listina tato nepožívá
osvobození podle saz. pol. 59., odst. 4., sbírky
poplatkových zákonů, nebo sestavení
jiných. Ustanovení toto netýká se
listin, vydaných podle §§ 13. a 31. tohoto zákona.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1920.
Provedením jeho pověřuje se ministr financí.
Jelikož slovenské zákony o železniční
dani dopravní nesouhlasí s nařízením
ze dne 10. ledna 1917, č. 14. ř. z., je třeba
pro Slovensko změniti naduvedené ustanovení
podle připojené osnovy.
Toto ustanovení bylo by třeba nahraditi zněním,
uvedeným v připojené osnově, jelikož
slovenské zákony se neshodují s nařízením
ze dne 15. září 1915, č. 280 ř.
z.
Slovenským zákonem čl. XI. z r. 1918 byl
v § 55., ad 4, zaveden z úplatného převodu
movitostí místo stupnice III., dosud platné,
poplatek 1%, který se platí podle § 94., ad
3 cit. zák., do 100 K v kolcích, jinak přímo.
Je tedy potřebí ustanovení toto změniti
podle připojené osnovy.
Slovenská ustanovení o opravných prostředcích,
upravena hlavně § 148. sbírky poplatkových
zákonů, resp. § 29. zák. čl.
XXXIV. z r. 1884, zákonem čl. XXVIII. z roku 1889
(o správních výborech) a zákonem čl.
XXVI. z r. 1896 (o správním soudu) jsou odlišná
od pravidel zákona ze dne 19. března 1876, č.
28. ř. z. Je tu
1. jiný pořad instanční a sice jiný
pro daně a jiný pro poplatky,
2. jiné stanovení lhůt intra a extra dominium
- s mocí odkládací a bez ní,
3. schází tu podle platných zákonů
zemská druhá stolice odvolací.
Navrhuje se proto, aby recipována byla podle připojeného
návrhu ustanovení zákona ze dne 19. března
1879, č. 28. ř. z., což lze provésti
tím spíše, ježto jde o novou daň,
omezenou časově, tak že nebudou dotčena
dosavadní ustanovení, platící u jiných
daní na Slovensku zavedených.
Na Slovensku bylo zrušeno ustanovení o náhradních
úrocích (§ 76. min. nař., č.
50.000 z r. 1913). Nutno tudíž pojmouti do zákona
ohledně Slovenska doslovné znění §
28. zák. z 8. března 1876, č. 26. ř.
z. a čl. II. zák. z 23. ledna 1892, č. 26.
ř. z., jimiž u nás nahražovací
úroky byly zavedeny.
§ 79. poplatkového zákona rovná se obsahově
§ 103. sb. slovenských popl. zákonů,
ustanovení § 84. tuzemského popl. zákona
však v slovenských zákonech se nevyskytuje.
Je tedy třeba také tento odstavec změniti
podle připojeného návrhu.
Pravidla slovenská o promlčení jsou obsažena
v § 85. zák. čl. XI. z r. 1909 v úpravě
zák. čl. LIII. z r. 1912, jehož opis je přiložen,
a částečně též v zákoně
čl. XI. z r. 1918 o poplatcích převodních.
Těchto ustanovení nelze v zákoně o
dani z obratu dobře užíti, ježto se nekryjí
s ustanoveními zákona ze dne 18. března 1878,
č. 31. ř. z. a navrhuje se z těchže
důvodů, jako v § 21., recepce pravidel citovaného
zák. z roku 1878 podle připojeného návrhu.
Odstavec druhý § 45. zůstane beze změny.
Odstavec druhý tohoto paragrafu bylo by třeba změniti
podle připojeného návrhu.
Po stránce formální se navrhuje, aby návrh
přikázán byl výboru finančnímu
s tím, aby o něm podal zprávu do 6
dnů.