Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Na Slovensku platí zákon ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n. o všeobecné dani z převodu statkův a z pracovních výkonův, a o dani přepychové s těmito změnami:

Odstavec tento bude zníti:

Výkony dopravní, podléhající dopravní dani ze zboží a osob podle zákonů čl. XX. z roku 1875, XIV. z roku 1887, XXVI. z roku 1881 a VI. z roku 1917.

Odstavec tento bude zníti:

Smlouvy pojišťovací, podrobené poplatku podle zákona čl. VIII. z roku 1883, sazební položky 89. Sbírky poplatkových zákonů, jakož i pojištění, od tohoto poplatku osvobozené.

Odstavec druhý bude zníti:

Listiny tyto podléhají 1%nímu poplatku podle § 55., odst. 4., zákona čl. XI. z roku 1918. Poplatek do 100 K platí se v kolcích, které se znehodnotí podle ustanovení poplatkových, vyšší poplatek odvede se přímo u finančního úřadu. (§ 94., odst. 3., zákona čl. XI. z roku 1918). Listinný poplatek platí za daň podle tohoto zákona.

Paragraf tento bude zníti:

Rozhodovat o otázce, zda se má platiti daň, a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční.

Rozklady, stížnosti a rekursy proti daňovému výměru a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se této daně, podati nutno do 30ti dnů, a směřují-li proti pořádkové pokutě, do 8 dnův u toho úřadu, který vydal daňový výměr, nařízení nebo rozhodnutí. Pořad instanční končí v II. stolici, t. j. u generálního finančního ředitelství. Ve případech hodných zřetele, může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.

Nepodá-li se opravný prostředek v ustanovené lhůtě, může to míti škodlivé následky pouze pro tu stranu, které byl výměr doručen, anebo pro její dědice.

Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovat udání úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které má být opravný prostředek podán, sice počne lhůta běžeti teprv ode dne doručení výměru, obsahujícího tato data.

Lhůta počíná běžeti dnem po doručení. Při počítání lhůty nečítají se dny poštovní dopravy v tom případě, byl-li dotyčný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis atd.). Připadne-li poslední den lhůty na neděli, nebo všeobecný svátek, končí se lhůta teprve příštího všedního dne.

Zažádá-li strana u úřadu za prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku, nebo požádá-li ve lhůtě stanovené tímto paragrafem, o sdělení důvodů rozhodnutí přeruší se lhůta až do dne doručení dotčeného vyřízení a počne běžeti znovu. Míra úroků z prodlení, které jest platit, když daň nebyla včas zapravena, ustanovuje se na pět ze sta. Vrátí-li se vybraná daň straně následkem stížnosti, nahraženy jí buďtež ode dne zaplacení do dne, kdy byla o vrácení vyrozuměna, pětiprocentní úroky z vrácené částky.

Odstavec ten měl by pro Slovensko zníti takto:

Nezaplatí-li se při dodávkách příležitostných poplatek, platí ustanovení § 103. sbírky poplatkových zákonů. Opakuje-li se přestupek tento třikráte, sluší zavésti trestní důchodkové řízení.

Paragraf tento bude zníti:

1. Právo státu, vyměřiti tuto daň, promlčuje se v 5 letech. Promlčení počíná se od uplynutí správního roku, ve kterém strana dostála své povinnosti podati přiznání nebo dodati podklady k vyměření, nebo není-li straně taková povinnost uložena, od uplynutí správního roku, ve kterém dotčená daňová pohledávka povstala.

2. Nebyla-li následkem opomenutí strany vyměřena nebo zaplacena daň, která se má zaplatiti bez předchozího předpisu, počíná lhůta běžeti od uplynutí správního roku, ve kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti. U listin, podrobených kolkovému poplatku, které nebyly kolkovány podle pravidla, počíná lhůta běžet od uplynutí správního roku, ve kterém nabyl finanční úřad vědomosti o listině, nebo ve kterém bylo listiny úředně upotřebeno. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabude možnosti, daň předepsati, 30 let od uplynutí správního roku, ve kterém povstala dotyčná daňová pohledávka, nelze vyměřovací právo vykonati, leč by se spisu, podrobeného kolkovému poplatku, užilo úředně, ve kterémž případě vyměří se ten poplatek, který se měl zaplatiti v době vyhotovení listiny.

3. Právo vyměřiti částky, o něž bylo následkem nesprávného vyměření daně méně předepsáno, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku, ve kterém se daň původně vyměřená stala splatnou.

4. Promlčení přeruší se v případech 1 až 3. úředními výkony, předsevzatými k vyměření daně, o nichž byla strana zpravena.

Od uplynutí správního roku, ve kterém byl předsevzat poslední výkon úřední tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

5. Právo státu, požadovati splatnou daň, promlčuje se v šesti letech od uplynutí správního roku, ve kterém se stala daň splatnou.

6. Promlčení splatné daně přeruší se doručením upomínky poplatníkovi, zavedením exekuce, nebo povolením platební lhůty.

Po uplynutí správního roku, ve kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední krok exekuční, uplynula poslední lhůta, počíná běžeti nová promlčující lhůta.

7. Je-li daň pojištěna ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opomenul vykonati právo zástavní, a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo, zástavu vykoupiti, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může mezitím zaniknouti promlčením.

Je-li splatná daň zajištěna vkladem do pozemkové knihy, nebo záznamu v úředních depositech, nelze do 30ti let po vkladu, nebo záznamu, proti uplatňování práva tím nabytého, namítati promlčení nastalé od té doby.

8. Tresty, uvedené v § 42., promlčí se v pěti letech ode dne, kdy přestupek byl spáchán, při přestupcích, spočívajících v bezprávném stavu, ode dne, kdy bezprávná stav přestává.

Poslední odstavec tohoto paragrafu bude zníti:

Vyhotoví-li se o platu, podrobeném dani, listina právní, podléhá samostatně poplatku bez ohledu na daň, zaplacenou podle tohoto zákona, předpokládajíc, že listina tato nepožívá osvobození podle saz. pol. 59., odst. 4., sbírky poplatkových zákonů, nebo sestavení jiných. Ustanovení toto netýká se listin, vydaných podle §§ 13. a 31. tohoto zákona.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920.

Provedením jeho pověřuje se ministr financí.

Jelikož slovenské zákony o železniční dani dopravní nesouhlasí s nařízením ze dne 10. ledna 1917, č. 14. ř. z., je třeba pro Slovensko změniti naduvedené ustanovení podle připojené osnovy.

Toto ustanovení bylo by třeba nahraditi zněním, uvedeným v připojené osnově, jelikož slovenské zákony se neshodují s nařízením ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z.

Slovenským zákonem čl. XI. z r. 1918 byl v § 55., ad 4, zaveden z úplatného převodu movitostí místo stupnice III., dosud platné, poplatek 1%, který se platí podle § 94., ad 3 cit. zák., do 100 K v kolcích, jinak přímo.

Je tedy potřebí ustanovení toto změniti podle připojené osnovy.

Slovenská ustanovení o opravných prostředcích, upravena hlavně § 148. sbírky poplatkových zákonů, resp. § 29. zák. čl. XXXIV. z r. 1884, zákonem čl. XXVIII. z roku 1889 (o správních výborech) a zákonem čl. XXVI. z r. 1896 (o správním soudu) jsou odlišná od pravidel zákona ze dne 19. března 1876, č. 28. ř. z. Je tu

1. jiný pořad instanční a sice jiný pro daně a jiný pro poplatky,

2. jiné stanovení lhůt intra a extra dominium - s mocí odkládací a bez ní,

3. schází tu podle platných zákonů zemská druhá stolice odvolací.

Navrhuje se proto, aby recipována byla podle připojeného návrhu ustanovení zákona ze dne 19. března 1879, č. 28. ř. z., což lze provésti tím spíše, ježto jde o novou daň, omezenou časově, tak že nebudou dotčena dosavadní ustanovení, platící u jiných daní na Slovensku zavedených.

Na Slovensku bylo zrušeno ustanovení o náhradních úrocích (§ 76. min. nař., č. 50.000 z r. 1913). Nutno tudíž pojmouti do zákona ohledně Slovenska doslovné znění § 28. zák. z 8. března 1876, č. 26. ř. z. a čl. II. zák. z 23. ledna 1892, č. 26. ř. z., jimiž u nás nahražovací úroky byly zavedeny.

§ 79. poplatkového zákona rovná se obsahově § 103. sb. slovenských popl. zákonů, ustanovení § 84. tuzemského popl. zákona však v slovenských zákonech se nevyskytuje. Je tedy třeba také tento odstavec změniti podle připojeného návrhu.

Pravidla slovenská o promlčení jsou obsažena v § 85. zák. čl. XI. z r. 1909 v úpravě zák. čl. LIII. z r. 1912, jehož opis je přiložen, a částečně též v zákoně čl. XI. z r. 1918 o poplatcích převodních. Těchto ustanovení nelze v zákoně o dani z obratu dobře užíti, ježto se nekryjí s ustanoveními zákona ze dne 18. března 1878, č. 31. ř. z. a navrhuje se z těchže důvodů, jako v § 21., recepce pravidel citovaného zák. z roku 1878 podle připojeného návrhu.

Odstavec druhý § 45. zůstane beze změny.

Odstavec druhý tohoto paragrafu bylo by třeba změniti podle připojeného návrhu.

Po stránce formální se navrhuje, aby návrh přikázán byl výboru finančnímu s tím, aby o něm podal zprávu do 6 dnů.