Zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 65 Sb. z. a n.,
platí obdobně i pro období 1920/21 se změnami,
uvedenými níže.
1. V §§ 1., 2., 3., 5. a 6. nahradí se období
"1918/19" obdobím "1920/1921" a v §
6. rok "1917" rokem "1919".
2. Ustanovení § 2., odst. 1., věta 1 mění
se takto:
"Na období 1920/1921 vřadí se do berních
společností (§ 12., odst. 1., 2., 6. a 7. zákona
ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z.)
poplatníci, kteří dne 1. ledna 1920 provozovali
výdělkový podnik, anebo vykonávali
zaměstnání k zisku směřující,
podle celoroční výše všeobecné
daně výdělkové, předepsané
jim za rok 1919; při tom jest přihlížeti
ke všem přírůstkům a úbytkům
(§§ 64. a 67. cit. zák.), které do 30.
června 1920 budou provedeny."
3. Ustanovení § 7. zní:
"O jednotné zdanění nesamostatných
závodů vedlejších se závodem
hlavním (§ 37. odst. 2. a 4.) může poplatník
žádati nejpozději do konce února 1920."
4. Ustanovení § 8. zní:
"Každý poplatník jest povinen, podat u
berní správy, v jejímž obvodě
má daň býti předepsána (§
38.), prohlášení o okolnostech rozhodných
pro vyměření daně (§ 39.) a to
nejdéle do konce dubna 1920."
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášky a provedení jeho ukládá
se ministru financí.
Je sice úmyslem vlády, aby navrhla racionelnější
změny základních ustanovení o všeobecné
dani výdělkové, ale ku provedení pronikavých
změn systému této daně není
přítomná doba ještě vhodna. Hospodářské
poměry jsou dosud neustáleny a berním správám,
jejichž síly budou v nejbližší době
nejkrajněji napiaty agendou daně z převodu
statků, jakož i předběžnými
pracemi pro vyměřování dávky
z majetku, nelze zároveň ukládat úkolů,
vyplývajících z převratné reformy
přímých daní. Doporučuje se
proto, aby zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 65
Sb. z. a n., jimž byla pro ukládání
všeobecné daně výdělkové
pro období 1918/1919 částečně
změněna ustanovení první hlavy zákona
ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z.,
byl prostě prodloužen s obdobnou platností
na ukládací období 1920/21.
Uvedeným zákonem ze dne 10. prosince 1918, č.
65 Sb. z. a n. byla zejména zrušena veškerá
ustanovení první hlavy zákona o os. d., jež
se týkají úhrnu daně, stanovení
společnostních kontingentův a rozvrhu těchto
kontingentů na jednotlivé poplatníky. Odstranění
kontingentu bylo schvalováno s povděkem i berními
komisemi, které nyní při stanovení
sazeb nebyly vázány ohledy, bude-li kontingentu
dosaženo a zda, po případě, oč
bude překročen. Ukládání daně
šlo téměř ve všech okresích
rychle ku předu a docílilo se též větší
stejnoměrnosti v uložení sazeb, poněvadž
při nestejnosti repartičních srážek
v jednotlivých ukládacích obvodech (následek
to nestejnoměrného rozvržení úhrnné
sumy daně výdělkové) vyskytovaly se
značné rozdíly v berní povinnosti
jednotlivých podniků s týmiž známkami
provozovacími a s touže sazbou.
Podrobněji jest uvésti:
1. Nová stylisace §u 2. posavadního zákona
nesleduje žádnou meritorní změnu, nýbrž
jen přesnější dikci k vymezení
jistých pochybností, jež se v praxi vyskytly
při provádění tohoto zákona.
2. Brzké provedení doplňovacích voleb
(§ 3. posavadního zákona) je za nynějších
poměrů prozatím vyloučeno. Časová
ztráta, spojená s provedením jejich (6 až
8 týdnů), měla by pro činnost berních
správ účinky přímo katastrofální.
Berní správy, jež pověřeny byly
obsáhlými funkcemi, plynoucími z akce soupisové,
zápasí stále ještě s četnými
nedoměrky z let válečných a zdolávají
úkoly své za úbytku sil, povolaných
do ústředních úřadův
a na Slovensko, s nesnázemi těžko překonatelnými:
jak již shora vzpomenuto, rozšiřují se
nyní úkoly jejich o daň z převodu
statků, a v nejbližší době bude
se úřadům těm zabývati přípravnými
pracemi k dávce z majetku. Za těchto okolností
nelze doporučit, aby ustanovení §u 3. posavadního
zákona byla měněna. Jakmile poměry
u berních správ tomu dovolí, budou ihned
učiněny potřebné disposice, aby volby
byly provedeny.
3. Na ustanovení §u 4. posavadního zákona
o základu zdaňovacím bylo by setrvat i pro
období 1920/21. V tomto §u 4. byla zásada §u
32. zákona o os. d., že základem zdanění
je prostřední výnosnost, zachována
v platnosti z tou úchylkou, že jest při zjišťování
podstatných známek provozovacích a při
úsudku o prostřední výnosnosti hleděti
též k výsledku provozování,
který se jeví především ve skutečně
docíleném výnosu podniku. Toto ustanovení,
že při vyměřování jest
přihlížeti k čistému výnosu,
bylo komisemi sympaticky přijato. Mnohý poplatník
dosahuje totiž při stejném obratu i při
stejném počtu pomocných sil větších
zisků, než jiný, a tu stává se
čistý výnos vlastně regulátorem
spravedlivého uložení daně výdělkové.
Přihlížením k čistému
výnosu se umožňuje, aby se s prospěchem
využilo poznatkův a pomůcek, nabytých
při ukládání daně z příjmů;
vzájemným stykem obou agend ukládacích
dosáhne se rozhodně lepších a spolehlivějších
základů pro vyměření obojí
daně. Ustanovením cit. §u 4. nebyly však
zevní známky provozovací sníženy
na živel druhořadý. Čistý výnos
je vedle zjištěných podstatných známek
provozovacích pouhou pomůckou k posouzení
prostřední výnosnosti podniku, a není
tedy jedině rozhodujícím pro přikázání
berní sazby.
4. Stanovení přesné lhůty k žádosti
za jednotné zdanění nesamostatných
závodů vedlejších se závodem
hlavním (§ 7. posav. zák. a § 37. odst.
2. až 4. zák. o os. d.) jest požadavkem praxe,
poněvadž o žádostech takových jest
konati často podrobná šetření,
jež nutno provésti dříve, než se
počne se zkoumáním prohlášení.
V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova
vzhledem k její naléhavosti byla přikázána
finančnímu výboru s povinností,
aby o ní podal plenu Národního shromáždění
zprávu do 8 dnů.