Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Četnictvo republiky československé jest vojensky organisovaný sbor strážný, jenž určen je k tomu, aby podle platných zákonných ustanovení a podle nařízení příslušných úřadů státních udržoval v celém území československé republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost.

Četnictvo jest orgánem politické správy státní a jest tudíž stran vykonávání služby bezpečnostní podřízeno politickým úřadům státním. Stran výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, pak ve věcech správních a hospodářských podřízeno je četnictvo četnickým důstojníkům.

V obojím směru podléhá četnictvo v poslední instanci ministru vnitra.

K udržení vojenského pořádku a kázně v četnictvu přidělen je ministru vnitra generální velitel četnictva.

O podrobné organisaci a počtu četnictva, pak o tom, jak jest konati službu četnictvu, jak má býti četnictvo vycvičeno, vystrojeno a vyzbrojeno, rozhoduje ministerstvo vnitra, dohodnuvší se stran výzbroje s ministerstvem národní obrany.

Organisace četnictva musí se shodovati s organisací ostatních úřadů potud, že se zřídí v sídlech politických a soudních úřadů také přiměřená četnická velitelství.

Ministerstvo vnitra zabezpečí v dohodě s ministerstvem národní obrany vše, čím četnictvo k odvrácení vnějšího nebezpečí pro stát může přispěti.

Aby vycvičeni byli polní službě bezpečnostní a součinnosti s vojenskými velitelstvími, budou příslušníci četnictva do 40. roku svého věku ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra, pokud to služba bezpečnostní připouští, povoláváni v určitých lhůtách k vojenským cvičením, zejména do manevrův, a budou po dobu cvičení podléhati vojenským orgánům.

Ve válečném stavu přechází část četnictva, dohodou mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany k polní službě bezpečnostní určená pod přímé velení vojska.

Politický úřad prvé stolice jest nadřízeným úřadem pro četnictvo konající službu v obvodu jeho; jemu přísluší bezprostřední řízení služby četnické a dohled na její vykonávání.

Pokud je třeba užíti četnictva v městech s vlastním statutem anebo právem municipálním, učiní příslušný politický úřad druhé stolice potřebná opatření.

Je-li veřejný pořádek povážlivou měrou ohrožen, mohou politické úřady po předchozím vyrozumění příslušných četnických představených stáhnouti četnictvo svého obvodu na ohrožené místo a upraviti službu četnickou v mezích ustanovení zákona tak, jak toho místní poměry vyžadují.

Ostatním státním civilním a vojenským úřadům, jakož i úřadům samosprávným četnictvo není podřízeno.

Soudy a státní zastupitelství jsou, pokud jde o výkon trestní pravomoci soudní, oprávněny, požadovati přímo služeb četnictva. V jiných oborech působnosti mohou se soudy činnosti četnictva dožadovati jen cestou příslušných úřadů politických; tímtéž způsobem dožadují se činnosti četnictva ostatní civilní a vojenské úřady státní jakož i úřady samosprávné. Toliko, kdyby bylo nebezpečí v prodlení, je četnictvo povinno na přímé dožádání těchto úřadů pomoci poskytnouti.

Politické úřady státní určují, pokud má četnictvo spolupůsobiti ve věcech místní policie, pečují však o to, by tím bezpečnostní služba četnictva netrpěla.

Četnictvo má obdržené příkazy bezpodmínečně a bez průtahu vykonat a nesmí se pouštěti do posuzování jejich. Jen tehdy, kdyby se příkaz zjevně příčil buď povinnostem, jež četnictvo přísahou četnickou na se vzalo, nebo zájmu státnímu, dále kdyby příkazem nařízeno bylo vykonání činu, jenž zapovězen je trestním zákonem, má četnictvo, uvážíc všechny důvody, od výkonu příkazu upustiti, avšak případ tento bezodkladně četnickým představeným ohlásiti.

Za obsah příkazu jest odpověděn úřad, který jej dal; četnictvo jest odpovědno jen za přesné vykonávání služby podle platných zákonův a nařízení.

Četnictvo podléhá vojenským trestním zákonům a soudům. Disciplinární pravidla stanoví pro ně ministerstvo vnitra.

Četník službu konající má zákonem stanovená práva stráže civilní a smí, šetře nařízené opatrnosti, užíti zbraně jen v těchto případech:

1. při nutné obraně, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, anebo jímž se život jiné osoby ohrožuje;

2. nelze-li jinak překonat odpor směřující ke zmaření jeho služebního výkonu;

3. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti.

Proti osobám vojenským má četník službu konající všecka práva stráže vojenské.

Četnictvo má právo, k vykonání svých služebních povinností žádati součinnost každého orgánu služby veřejné, zvláště od úřadů civilních, od jiných sborů strážních a jich členů, od starostův obecních a od velitelstev i jednotlivých osob vojenských.

Kdykoli četník ve své službě proti někomu zakročí, má užíti slov: "Ve jménu zákona" v jazyce v místě obvyklém; v takovém případě je každý, i osoby vojenské, povinen, jeho vyzvání uposlechnouti, může si však později do postupování četníkova stěžovati.

Příslušníci četnictva mají býti jen z důležitých služebních důvodů na jiné místo překládáni.

Mužstvo četnické doplňuje se přijímáním uchazečů dobrovolně k četnictvu se hlásících. Uchazeč přijímá se nejprve jako četník na zkoušku.

Za četníka na zkoušku může býti přijat pouze ten, kdo

a) je státním občanem republiky československé;

b) je bezúhonný, svéprávný a duševně způsobilý;

c) překročil 21. a nedosáhl ještě 30. roku věku;

d) jest svobodný, nebo bezdětný vdovec;

e) má silné, zdravé tělo a přiměřenou výšku;

f) je znalý v slově i písmě jazyka českého nebo slovenského;

g) prokáže se vzděláním, jakého se nabývá úspěšným vychozením školy občanské, nebo nižší školy střední;

h) má výcvik vojenský, konav službu vojenskou se zbraní nejméně po tu dobu, kterou branný zákon stanoví pro normální presenční službu vojenskou.

Ministerstvo vnitra může prominouti požadavek, uvedený pod písmeny c) a d), vůbec, pak požadavek uvedený pod písmenou f) tento však jen s podmínkou, že mu žadatel vyhoví nejdéle do dvou let.

Dočasně na dobu potřeby, zejména při mobilisaci, může ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany doplniti četnictvo osobami vojenskými, nehledíc k tomu, zda hořejším požadavkům vyhovují čili nic.

Důstojnictvo četnické se doplňuje:

1. postupným povyšováním v četnictvu;

2. přestupem aktivních anebo neaktivních důstojníků vojska, kteří mají nejvýše hodnost kapitána.

Důstojníky do četnictva přijímá a až do VII. třídy hodnostní jmenuje ministr vnitra, důstojníky od VI. třídy hodnostní jmenuje president republiky.

Generálního velitele četnictva jmenuje president republiky ze sboru důstojníků četnických.

Každý příslušník četnictva musí se při vstupu zavázati k čtyřleté povinné službě a musí kromě toho jednak sloužiti jeden rok na zkoušku, kteráž doba se mu do četnické služby počítá, jednak vykonat odbornou zkoušku před komisí, složenou z důstojníků četnických a z úředníků politické správy.

Příslušníci četnictva, vstupujíce do sboru, jsou povinni vykonati četnickou služební přísahu, kterou se zavazují, že budou republice československé a její vládě podle zákonův a podle nařízení představených úřadů věrně sloužiti.

Příslušníci četnictva jsou na roveň postaveni osobám vojenským stejné hodnosti.

Příslušníci četnictva se propouštějí ze sboru:

1. když se během služby na zkoušku ukáže, že nejsou způsobilí k četnické službě;

2. když, obdrževše lhůtu k průkazu způsobilosti jazykové (§ 17.), průkazu toho včas nepodají;

3. když, vyslouživše dobu, na kterou se k službě zavávali (§. 19.), déle sloužiti si nepřejí;

4. když stanou se tělesně ke službě nezpůsobilými, aniž nabyli nároku na výslužné;

5. když soud, odsoudiv je pro zločin nebo přečin, uznal při tom na ztrátu hodnosti;

6. cestou disciplinární, když spáchali takový čin, pro který sice nebylo soudním rozsudkem uznáno na propuštění, pro který by však vzhledem k dobrému jménu četnictva ve sboru trpěni býti neměli;

7. když o to žádají z rodinných důvodů, a ministerstvo vnitra k tomu přivolí;

8. když nutno z důvodu zmenšení počtu četnictva propustit osoby, které ještě nenabyly nároku na výslužné.

Služební čas strávený v četnictvu, čítá se příslušníkům četnictva do služební povinnosti ve vojště; příslušníci četnictva jsou s výhradou ustanovení §§ 5. a 6. po dobu činné služby četnické sproštěni služby vojenské.

Za jakých podmínek se smějí příslušníci četnictva ženiti, ustanoví ministerstvo vnitra.

Zvláštními zákony budou upraveny:

a) osobní požitky četnictva, při čemž se četnictvu vzhledem k namáhavé a zodpovědné službě přizná četnický přídavek, započítatelný do pense;

b) zaopatřovací požitky příslušníků četnictva, jejich vdov a sirotků;

c) ubytování četnictva.

Ostatní požitky četnictva budou stanoveny cestou nařizovací.

Až do zákonné úpravy, uvedené v předešlém paragrafu, zůstávají v platnosti ustanovení, obsažená v § 28., 29., 32., 33. (druhý odstavec), 36. a 40. zákona ze dne 25. prosince 1894, čís. 1., ř. z. z r. 1895, dále ustanovení zákonů ze dne 14. května 1896, čís. 74 ř. z. a ze dne 29. ledna 1897, čís. 42. ř. z.

V ostatních směrech se zákon ze dne 25. prosince 1894, čís. 1 ř. z. z r. 1895, zrušuje. Dále se zrušují uherské zákony čl. II. a III. z r. 1881, čl. X. z r. 1882, čl. XXXVI. z r. 1893 a čl. VII. z r. 1903 a konečně ostatní ustanovení uherských zákonův a nařízení, která se tomuto zákonu příčí.

Provedením se pověřuje ministr vnitra a ministr národní obrany.

Postavení a služba četnická upraveny jsou posud zákonem ze dne 25. prosince 1894, čís. 1 ř. z. z r. 1895. Pokud se Slovenska týče, platí dosud dotčené zákony uherské, uvedené v této zprávě při § 26. Zákony ty nemají však pro naše četnictvo na Slovensku velkého významu, protože toto pochází skoro veskrze z Čech, Moravy a Slezska, a jmenované zákony většinou týkají se jen organisace a doplňování četnictva. Politické změny, nastalé zřízením československého státu, vyžadují, aby vydán byl nový zákon o četnictvu, nynějším poměrům vyhovující. Vláda jsouc si vědoma významu, který náleží četnictvu ve správě veřejné, vedena je snahou, upraviti jeho postavení a službu takovým způsobem, aby tento sbor svým úkolům plně mohl vyhověti.

Nelze popříti, že se dosavadní organisace četnictva ve službě bezpečnostní celkem velmi dobře osvědčila; jen to, že četnictvo řízeno bylo z Vídně v duchu rakouském a národu českému nepřátelském, pak, že zejména za války bylo ho zneužíváno k účelům nijak nesouvisícím s jeho vlastní službou, zejména ku provádění všelikých válečných opatření, obyvatelstvo nesmírně tížících, bylo příčinou, že se u nás na četnictvo pohlíželo s nedůvěrou a nepřízní, že nebyly dosti ceněny služby, jež po stránce bezpečnostní vykonalo. Po převratu splnilo četnictvo plně a bez rozmýšlení svou povinnost k novému státu a lze zajisté jemu přičísti k zásluze, že, očistivši se rychle od živlů nepřátelských novému státu, věnovalo se s velkou energií péči o udržení pořádku, republice v prvé době obzvláště potřebného.

Vláda se tudíž domnívá, že by nebylo dobře, měnit u četnictva to, co se posud osvědčilo, a že jest jí jen přizpůsobiti četnictvo novému státnímu organismu a vyhověti při tom, pokud to lze srovnati s úkoly četnictva, přáním, která z veřejnosti a z řad četnictva byla pronesena. Důležitost, kterou má dobré četnictvo pro správu státu, vylučuje už sama o sobě každé zbytečné experimentování při upravování jeho poměrů.

Vzhledem k tomu převzata byla do přítomné osnovy ta ustanovení dosavadního rakouského zákona, která se osvědčila.

K jednotlivým paragrafům osnovy podotýká se toto:

Důležité úkoly, které jest četnictvu plniti, nebezpečí, kterým jest mu čeliti, nutnost bezpodmínečně poslechnouti obdržených rozkazů, rozhodnost a důraz, s nimiž třeba v kritických okamžicích zakročit a konečně nutnost, vystoupiti v případě potřeby také proti osobám vojenským, vyžadují nezbytně, aby četnictvu zachována byla organisace vojenská.

Vládě nezůstaly tajny hlasy volající po civilisaci a "odmilitarisování" četnictva, avšak hořejší důvody, jakož i to, že civilisace četnictva se posud nikde neosvědčila, ba že státy, které ji uvedly ve skutek, ji později opět nahradily vojenským organismem, vedly ku přítomnému stanovisku. Odstranění vojenského pořádku a vojenské kázně u četnictva bylo by snadné a dalo by se provésti vždy a rychle; kdyby však po špatných zkušenostech, učiněných s touto změnou, mělo se zase přikročiti k zavádění vojenského pořádku a kázně, vyžadovalo by dlouholeté námahy a drakonických opatření, kdyby měly dosíci nynějšího stupně svého.

Při tom ovšem zamýšlí vláda podržeti z organisace jen to, co je pro četnictvo nutno, a vyhražuje si učiniti cestou nařizovací opatření, by vojenská organisace zbytečně příslušníků četnictva netížila, a se vyvarovala všech výstřelků, ke kterým by snad bezohledné, bezmyšlenkovité a přemrštěné zdůrazňování vojenského charakteru četnictva mohlo vésti.

Vláda si přeje, aby se hlásili k četnictvu lidé co nejlépe kvalifikováni a již z toho důvodu vynasnaží se, aby nebyla služba četnická jen obtížným zaměstnáním, nutným k uhájení živobytí, nýbrž aby četnictvo v konání svých povinností mohlo nalézt uspokojení a cíl životní.

Všeobecně uznaným vlastním úkolem a povoláním četnictva jest ochrana veřejné bezpečnosti a udržování pokoje a pořádku v zemi. Služba četnická jest částí politicko-administrativní činnosti státní; říditi tuto činnost státní jest úkolem ministerstva vnitra, a je tedy přirozeno, že toto ministerstvo je také povoláno k vedení věcí četnictva.

Četnictvo bylo posud vychováváno četnickými důstojníky a již vojenský ráz organisace četnictva toho vyžaduje, aby tito představení byli nadále ponecháni. Odstraniti je a ponechati řízení služby četnické a dohled k četnictvu pouze úřadům politickým, znamenalo by uložiti politickým úřadům, beztoho už přetíženým, nový obsáhlý obor působnosti, kterého by řádně zastati nemohly. Od úředníků správy politické nemůže být ani žádáno, aby se v podrobnostech četnické služby vyznali a aby se zcela věnovali řízení a kontrole četnictva, dalšímu jeho vyučování a cvičení, udržování kázně a jednotného rázu v četnictvu. Odstraněním důstojnictva odpadl by téměř bez náhrady orgán, který se o to vše stará, a který zejména zaručuje stejnoměrný výkon služby četnické ve všech částech republiky. Kdyby se četnictvo ponechalo jen dohledu okresních politických úřadův a ústřednímu vedení z ministerstva, rozpadlo by se při vší snaze obou těch orgánů brzy na malé oddíly, na sobě více méně nezávislé, a octlo by se v krátkém čase na stupni venkovské, místní policie, nevalně účinné.

Státní správa se již postarala a bude se také nadále starat o to, aby se četnictvu nyní dostávalo jen výborných důstojníkův, a aby tito důstojníci byli ještě důkladně odborně vyškoleni. Přijímáním legionářských důstojníků, jimž v této příčině zvláštní výhody jsou stanoveny, pečováno je posléz o to, aby důstojnictvo četnické bylo ovládáno duchem v pravdě vlasteneckým.

Ustanovení paragrafu 3., pokud se týče výzbroje, dále ustanovení paragrafu 4., 5. a 6., zakládají se na dohodě, jež byla učiněna mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany a schválena ministerskou radou. Jimi má býti zabezpečeno vše, čím četnictvo, nezanedbávajíc svého určení k službě bezpečnostní, může přispěti k odvrácení vnějšího nebezpečí od státu.

Městům s vlastním statutem postavena jsou podle článku X. uherských zákonů z roku 1882 stran služby četnictva na roveň města s právem municipálním (města nadaná jurisdikcí) na Slovensku.

Dosavadní zákon stanovil všeobecně, že soudy mohou přímo požadovati služeb četnictva, ač podle úmyslu zákonodárcova mají soudy právo to jen při výkonu trestní pravomoci (viz důvodovou zprávu k § 5. osnovy četnického zákona z roku 1876, příloha CXLI. k těsnopisným protokolům VI. zasedání poslanecké sněmovny říšské rady, slovo "Strafgerichtspflege"). V tom směru byla přítomná osnova doplněna.

Aby četnictvo bylo chráněno příkazů, které se příčí právu a zájmu státnímu, zjednán byl souhlas s příslušnými ustanoveními vojenského trestního zákona, stanoveny případy, ve kterých může četnictvo upustiti od vykonání uděleného příkazu.

Přání, projevenému s některých stran, aby četnictvo podléhalo civilním trestním zákonům a byly pro ně příslušny civilní trestní soudy, nemohlo býti vyhověno. Nehledíc ani k organisaci vojenské u četnictva zavedené, jsou tu četné jiné závažné důvody pro zachování dosavadního stavu. Četníku se ukládají povinnosti, jakých jiní zřízenci státní z pravidla nemají, četník musí čeliti každému nebezpečí a nesmí se mu vyhnout ani v tom případě, když se musí obávat o svůj život. K tomu však je třeba také přísných ustanovení.

Nesplní-li civilní zřízenec státní v takovém případě své povinností, je trestán na nejvýše propuštěním; četník však si musí býti vědom, že nesplnění povinnosti jest u něho v takovém případě zločinem a že bude také jako zločin trestáno.

Kromě toho by vyšetřování a trestání četníka u soudu civilního a uvěznění jeho s vězni civilními nijak nepřispělo ke zvýšení vážnosti četnictva.

Konečně také velká práva, kterými je četník vybaven proti ostatním strážcům veřejného pořádku, vyžadují, aby každé porušení povinnosti bylo u něho přísněji trestáno, než u jiných osob.

Na druhé straně dlužno též uvážiti, že četník, proti němuž bylo třeba na základě neodůvodněného nařčení zavedeno pro úřední výkon trestní řízení, nalezne jako člen vojenského sboru u soudu vojenského spíše porozumění a ochrany, než u soudu civilního. Soudy vojenské, složeny jsouce z odborníků a vyřizujíce vzhledem ke svému velkému obvodu poměrné často trestní záležitosti četníků, zabezpečují četnictvu stejnoměrnější posuzování jeho činů, než se tak může státi u civilního soudu, zejména u soudu okresního, kde by byla trestní věc četníka případem zcela mimořádným jednou za mnoho let se vyskytujícím.

Zásady, podle kterých má býti mužstvo četnické doplňováno, bylo třeba poněkud pozměniti. Kdežto dosud zákon vyžadoval pro přijetí k četnictvu věku od 20. do 40. let, stanoví se v přítomné osnově nejnižší hranice 21. a nejvyšší 30. rokem, ježto se nedoporučuje přijímati k četnictvu ani osoby příliš mladé, ani zase osoby věku již poměrně pokročilého. Dále stanoveno bylo samozřejmě za podmínku, že žadatelé musí býti znalí českého neb slovenského jazyka. Žadatelé tohoto jazyka neznalí mohou býti přijati jen s výhradou, že znalost jeho nejdéle do dvou let prokáží. Míra předběžného vzdělání byla vzhledem k úkolům četnictva přiměřeně zvýšena. Konečně mají býti k četnictvu napříště přijímáni pouze ti, kteří již dostáli vojenské presenční službě ve zbrani. Podmínka tato jest jen uzákoněním dosavadní praxe.

Ustanovení dosavadního rakouského zákona, že mohou býti k četnictvu přijímáni také důstojníci na odpočinku, nebo mimo službu, bylo vynecháno, poněvadž lze k četnictvu přibírati jen obzvláště zdatné síly.

Mezi případy, ve kterých má býti příslušník četnictva ze sboru propuštěn, uvádí se nově propuštění pro nepodání průkazu o jazykové způsobilosti, pak propuštění pro takové nečestné činy, pro které nebylo propuštění soudním rozsudkem vysloveno. Tímto ustanovením má býti vyhověno přání z řad četnictva vyslovenému, aby takové osoby, které nejsou pro nečestný život hodny déle v četnictvu sloužiti, mohly z něho být odstraněny na základě výroku svých soudruhů. Bližší ustanovení o tom vydána budou ministerstvem vnitra.

Ustanovení dosavadního zákona, že četník propuštěný ze sboru musí dostáti povinnostem, jež ukládá mu branný zákon, převzata nebyla, poněvadž jsou vzhledem k ustanovením osnovy nového branného zákona a vzhledem k ustanovení § 23. této osnovy zbytečná.

Podmínky pro povolení k ženění dlužno vždy přizpůsobovati platným poměrům a proto nelze považovati za vhodné, aby byly stanoveny zákonem.

Kdyby bylo všem četníkům bezpodmínečně dovoleno se ženiti, byly by tím finance státní velmi zatíženy a mobilita četnictva - zejména vzhledem k nouzi bytové a poměrům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi - vážně ohrožena.

Přeložení četníci nemohou zpravidla přestěhovati hned své rodiny do nového působiště, čímž nastává státu nutnost platit jim vyšší požitky; kromě toho snáší každý příslušník četnictva, jak jest přirozeno, jen s nechutí odloučení od rodiny.

Vláda hodlá předložit osnovu zákona o osobních požitcích četnictva v nejbližších dnech. Vzhledem k tomu totiž, že požitky četnictva byly upraveny dosud z velké části stejným způsobem, jako požitky osob vojenských, pokládala vláda za účelné, sečkati s touto osnovou až do té doby, kdy budou stanoveny aspoň v hlavních rysech zásady pro novou úpravu požitků vojenských osob. Vláda zamýšlí vzíti pro platy četnických příslušníků za základ platové schema civilních státních zaměstnanců, přihlédnouti však při tom k obzvláštní odpovědnosti a obtížnosti četnické služby.

Všem četnickým osobám má býti poskytnut četnický přídavek, započítatelný do pense. Cestovní výlohy osob četnických, pověřených pravidelnými přehlídkami, zamýšlí vláda paušalovati. Hospodářství oděvní zůstalo by v podstatě beze změny.

Zaopatření osob četnických hodlá vláda provésti celkem týmž způsobem, jakým upraví zaopatření civilních státních zaměstnanců, chce však arci šetřiti při tom zvláštností, které pro povahu a obtíže četnické služby již podle nynějších zákonů jsou zavedeny.

Náklad na ubytování četnictva hradí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z největší části zemský fond a bude tudíž možno nové zásady ubytování upravit, až bude o osudu zemí rozhodnuto.

Ustanovení dosavadního rakouského zákona o četnictvu stran zaopatření osob četnických, jich vdov a sirotků, zůstanou v platnosti až do vydání nového zaopatřovacího zákona. Jsou to §§ 28., 29., 32., 36. a druhý odstavec § 33.

Stejnou měrou zůstanou prozatím v platnosti zákony ze dne 14. května 1896, čís. 74 ř. z., a ze dne 29. ledna 1897, čís. 42. ř. z., stanovící zaopatřovací platy četnického mužstva, četnických kancelářských sluhů a vdov a sirotků po příslušnících obou těchto kategorií. Zákonem posléz uvedeným byly svého času §§ 30., 31., 34., 35., 37. a prvý odstavec § 33. nynějšího četnického zákona zrušeny.

Přihlížejíc k tomu, co bylo řečeno k § 25., zůstane prozatím dále v platnosti § 40. dosavadního rakouského zákona o četnictvu, jenž se týká ubytování, a ovšem také dotyčná ustanovení zákonův uherských.

Naproti tomu sluší zrušiti pro oblast republiky československé tyto uherské zákony:

Článek II. z r. 1881 o doplňování četnického mužstva, článek III. z r. 1881 o organisaci veřejné bezpečnostní služby (četnictva), článek X. z r. 1882 o působnosti četnictva v městech nadaných jurisdikcí, článek XXXVI. z r. 1893 o doplňování četnického důstojnictva a článek VII. z roku 1903 o zřízení tří nových četnických distriktů. Vzhledem k tomu, že je dnes těžko zjistiti, zda se jiné uherské zákony v jednotlivostech četnictva nedotýkají, a zda tam nebyla - zejména za války - v té věci nová nařízení vydána, bylo nezbytno pojmouti do zákona ještě všeobecnou klausuli o zrušení uherských zákonů a nařízení, jež se novému zákonu příčí.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla přikázána výboru státně zřízeneckému k podání zprávy ve lhůtě 5denní.