První dotaz, jak došlo k obsazení arcibiskupství
v Praze, podaný 10. září 1919, tisk
1524, nechala vláda bez odpovědi, ač podle
jednacího řádu je povinna odpověděti
do 6 neděl.
Na první část onoho dotazu, zda je pravdivá
zpráva, že arcibiskupem pražským byl jmenován
prof. dr. Kordač, odpověděla rychle sama
skutečnost. Ale hlavní část a vlastní
důvod dotazu, zda vláda při obsazování
místa arcibiskupského užila všech svých
práv a svého vlivu k tomu, aby naše ústavní
práva a naše kulturní a osvětové
snahy nebyly porušeny, nechala vláda bez odpovědi.
Za to však i tu dal odpověď vývoj událostí
sám, za nějž padá odpovědnost
i na vládu. Kulturní a osvětové snahy
ukazovaly u nás ihned po převratu také na
poměry církevní. Evangelické církve
se sjednotily. A v římsko-katolické církvi
obnoveny s velkou horlivostí v katolickém duchovenstvu
samém snahy po církevních reformách.
Jestliže vláda, přezírajíc tyto
snahy, ač rozluka církve od státu není
ještě provedena, připustila a svolila, aby
v československé republice v otázkách
katolické církve i na dále rozhodovala vůle
římsko-vídeňská, kterou jmenován
pražským arcibiskupem muž, vynikající
jistě učeností a osobním charakterem,
ale známý též svou tvrdou konservativností
a svým odporem proti církevním reformám,
jakým se osvědčil i v samém Národním
shromáždění, tak že jeho jmenování
pražským arcibiskupem nevyhnutelně musilo znepokojiti
katolické duchovenstvo, toužící po církevních
reformách, jestliže vláda to připustila
a neužila svého vlivu, aby arcibiskupem byl jmenován
muž povahy smířlivější,
tedy je spolu odpovědna z toho, co nutně následovalo,
totiž z hrozícího rozkolu v katolickém
duchovenstvu.
Proto táží se podepsaní znova:
1. Jak došlo k obsazení pražského arcibiskupství?
2. Jak hodlá se vláda zachovati k rozkolu v katolickém
duchovenstvu; zejména, hodlá-li chrániti
duchovenstvo, toužící po reformách před
hrozícím římsko-vídeňským
vlivem?