Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Neodkladná nutnost řešení problému invalidního vyvolala potřebu plánovité sociální péče, která jest, pokud se týče invalidů z řad mužstva, přikázána ministerstvu sociální péče. V důsledcích zákona ze dne 8. dubna 1919 č. 199 sb. zák. a nařízení byla provedena organisace této péče, zřízeny státní úřady pro péči o válečné poškozence a organisováno školení válečných invalidů za účelem získání nutných předpokladů pro zakládání nových existencí. Obrovské množství válkou poškozených občanů mělo přirozeně také za následek, že agenda úřední rozrostla do netušené míry. Úřad pro válečné poškozence byl umístěn v druhém patře jednoho křídla karlínské invalidovny, která jest ve smyslu intencí zakladatele Strozzito předurčena výhradně pro péči o invalidy.

Počet předválečných invalidů, o které jest vojenské správě pečovati, jest nepatrný, takže převážná část budovy jest dnes používána pro vojenské účely, značná část pak jest v držení důstojníků, kteří zde mají své byty.

Se vzrůstem agendy pečovných úřadů bylo nutno také řešiti otázku místností a tu karlínská invalidovna přichází v prvé řadě v úvahu. Uprázdnění této budovy pro účely péče invalidní znamenalo by pokrok a šťastný předpoklad zdárného vyřešení celého problému. Ministerstvo národní obrany chovalo se však v této záležitosti velmi pasivně a aniž by předem objektivně posoudilo možnost rozřešení tohoto požadavku, který také ministerstvem sociální péče důrazně tlumočen byl, uprázdnění invalidovny prostě zamítá. Následkem zrušení řady nemocnic a rekonvalescentního oddělení na Letné má býti přikročeno k zabrání některých pražských hotelů pro ubytování invalidů, což jistě není správný postup. Naopak: hlavní město Praha ponese při tomto postupu těžké následky ve směru hospodářském.

V měsíci prosinci m. r. vykonal sanitní chef dr. Fischer prohlídku zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Karlíně a přesvědčil se o tom, že úřad tento jest naprosto nedostatečně ubytován. Jednotlivá důležitá oddělení jsou přeplněna úřednictvem, které pracuje za podmínek velmi nevýhodných. Oddělení pro sociálně politické přehlídky invalidů, oddělení právnické a oddělení technické tísní se v jedné místnosti. Oddělení družstevní jest stísněno společně s oddělením obchodním a živnostenským - v tomže oddělení tísní se také oddělení sociologické. Úřad nemá vůbec místností pro oddělení pozemkové, pro sekretariát okresních úřadů, pro péči o vdovy a sirotky, pro velmi důležité oddělení léčebné a pro potřeby praesidiální. Dlužno dále uvážiti, že dne 31. prosince 1919 pracovalo v úřadě na 200 úřednických sil, které se tísní v 31 místnostech.

Národní shromáždění projednává právě zákon o důchodech pro válečné poškozence. V Čechách bude celkem 200.000 percipientů, kterým bude tento úřad vypláceti důchody. Pro pensijní likvidaturu nemá však potřebných místností. Zřízením vlastní pensijní likvidatury bude odbřemeněna vojenská pensijní likvidatura, jejíž činnost bude obmezena na platy pro důstojníky a délesloužící poddůstojníky, jakož pozůstalé po těchto. Zemský úřad nezbytně potřebuje vlastní likvidatury, poněvadž sociální péče o válečné poškozence bude se ve směru finančním opírati o renty, které budou tvořiti základ hospodářského osamostatňování.

Tímto nejsou ovšem potřeby tohoto úřadu vyčerpány.

V přítomné době nalézá se ve školení v pražských kursech a školách nejméně 1200 invalidů. Několik set invalidů čeká na kursy ve vojenských nemocnicích. Převážná většina všech kursistů jest odkázána na pobyt v nemocnicích a jiných vojenských ubikacích. Evidence těchto poškozenců neodpovídá ani poměrům, ani požadavkům vnitřní správy úřední. V mnohých kursech byli do poslední doby držáni invalidé, kteří nemají již práva žádati dalšího zaopatření, jsou také invalidé, kteří několik kursů již prodělali a jen proto se v kursech vydržují, poněvadž není dosud o jejich existenci postaráno. Že značné procento invalidů hřeší na nedostatek správné a přehledné evidence, jest za dnešních poměrů samozřejmo. Tyto poměry musí býti rázně rozřešeny. Již prvá pochozí komise znamenala podstatné zlepšení, jest však třeba ozdravění provésti ve všech směrech a do všech důsledků.

Náprava může býti docílena:

1. Soustředěním všech invalidů, kteří z důvodů léčebných, anebo sociálních jsou odkázáni na pobyt v Praze. Soustředěním bude zjednodušena evidence, dozor a vnitřní správa sociální péče.

2. Aby toto soustředění bylo možné, jest nutno opatřiti vhodnou budovu, tomuto účelu vyhovující. Touto budovou jest Karlínská invalidovna, která vyhovuje veškerým požadavkům sociální péče o invalidy.

3. V invalidovně mohou býti velmi dobře a účelně umístěny:

a) Zemský úřad pro péči o válečné poškozence;

b) jeho pensijní likvidatura;

c) kursy invalidů (obchodní i živnostenské);

d) ubytování kursistů;

e) cvičné dílny pro invalidy (rázu výrobního);

f) útulek pro invalidy, kteří nutně ve věcech invalidního zaopatření a péče do Prahy byli povoláni;

g) nemocnice pro invalidy;

h) dílny orthopaedického družstva váleč. invalidů.

Úřad potřebuje dále jedné síně konferenční a vhodné místnosti pro stálou výstavu výrobků válečných poškozenců, různých orthopaedií a sociologické museum.

Provedení poměrně nevelikých prací adaptačních uzpůsobeny by byly všechny místnosti Karlínské invalidovny pro potřeby této invalidní péče. Soustředěním, které možno jedině v této budově provésti, bude zároveň docíleno zjednodušení veškeré administrativy, která bude znamenati podstatné zmenšení všeobecných nákladů s péčí o válečné poškozence spojených.

Poněvadž v invalidovně jsou dnes také umístěni invalidé předváleční, máme za to, že také péče o tyto invalidy mohla a měla by býti přenesena do kompetence ministerstva sociální péče.

Předávání invalidovny do služeb této péče může býti prováděno postupně tak, aby vojenská správa měla možnost zabezpečiti všestranně svůj zájem.

Považujeme však za nutné upozorniti ještě na jednu potřebu. Jde nám o umístění dílen "Prvního svépomocného výrobního a nákupního orthopaedického družstva válečných invalidů v Praze". Založení a rozvoj tohoto družstva jest následující:

V květnu 1918 sešlo se 9 válečných invalidů, vesměs amputovaných, aby se poradili o své budoucí existenci, nemajíce důvěry v podporu vlády rakouské. Za pomoci Ústředního svazu čs. družstev v Praze, svolali na den 16. srpna 1918 valnou hromadu a založili první "Výrobní a nákupní orthopaedické družstvo válečných invalidů v Praze". Družstvo ustavilo se dne 16. srpna 1918, ale kruhy vojenské nebylo lze získati k zadání práce pro vojenské nemocnice, poněvadž ministerstvo války se zabývalo centralisováním všech ústavů vyrábějících umělé údy a orthop. obuv pro válečné invalidy. Teprve na zakročení nynějšího ministerského rady pana dra. Z. Fleischmanna (tehdejšího tajemníka Zemské komise pro péči o vrátivší se vojíny), a pana nadporučíka Jindřicha Kuglera (tehdejšího referenta invalidní péče při Vojenském velitelství v Praze), podařilo se mladému družstvu od tehdejšího minist. války dosíci povolení, aby družstvo se ustavilo a smělo vyráběti umělé údy, orthop. obuv a přístroje pro válečné invalidy.

Zakladatelé družstva (9 těžce poškozených, amputovaných válečných invalidů, vesměs nemajetných), žádalo zemskou komisi o poskytnutí podpory z bývalého Karlova fondu po 1000 K, které by složili co závodní podíl do pokladny družstva. Poněvadž vyřízení žádosti trvalo delší dobu, celé 2 měsíce, byli nuceni hledati jinou finanční pomoc. Podařilo se jim získati pana Václava Škorpila, obchodníka na Král. Vinohradech), který tehda sám byl na vojně a některé členy osobně znal), že jim zapůjčil K 10.000 na 2 měsíce úplně bezúročně.

Do konce roku 1918 zvětšil se počet členů na 18 a složili K 11.040 závodních podílů.

Do konce roku 1918 obdrželi:

Mezi tím časem získali úvěr u "Zemského úvěrního fondu živnostenského v Praze III. - 20", který na postoupené účty pro vojenské nemocnice a na složené členské podíly, poskytl jim úvěr 80% a všestranně je dále podporoval.

Koncem toho roku zaměstnávalo družstvo 42 osoby. Dlužno upozorniti, že za vlády rakouské mělo družstvo tu výhodu, že potřebný materiál na výrobu prothés a orthopaedické obuvi dostávalo od všech tehdejších ústředen, od záložní nemocnice čís. 11 ve Vídni a Prothesového spolku v Praze, Dušní ul., pravidelně přidělovaný. Konstatujeme, že od převratu je pravý opak toho a že marné bylo jeho odvolání se jak u ministerstva národní obrany, ministerstva sociální péče, tak i u ministerstva pro zásobování lidu. Družstvo bylo nuceno i když kůže byly pod uzávěrou a "Čs. komise pro usně a kůže v Praze" měla povinnost je zásobiti, pod rukou za ceny horentní nakupovati, by jednak mohlo kladeným požadavkům vojenských nemocnic dostáti a své zaměstnance celodenně zaměstnati.

Od 1. ledna 1919 hromadila se práce tak úžasně, že žádosti invalidů denně se do práce nabízejících, byly sice velice vítané, ale užívané místnosti družstva v Praze II., Trojická ul., potřebám již nestačily. Družstvo požádalo proto M. N. O., aby u představenstva Emauzského kláštera zakročilo, by prázdné místnosti, které za války co lazaret byly používány, byly družstvu propůjčeny. V měsíci únoru tato žádost byla vyřízena a družstvo počalo po zřízení dílen v těchto místnostech s veškerou pílí pracovati na vybudování vytčeného díla.

Za krátký čas vzrostl počet zaměstnanců na 153 osob, z těch 115 válečných invalidů, z nichž 65 amputovaných. Nyní má zřízena následující oddělení:

Dílnu obuvnickou, při níž je zřízeno zvláštní oddělení pro školení neodborníků, vojínů invalidů, kde vyučováni jsou řemeslu obuvnickému: kočí, zemědělci, zedníci, horníci, tovární dělníci atd.

Dílnu bandažistskou, v které taktéž vyučováni jsou vojíni invalidé.

Dílny mechanické, jednu strojově zařízenou, s kovárnou.

Soustružnu dřeva, taktéž strojově zařízenou.

Dále sádrovnu, skladiště materiálu a hotových výrobků, zkušebnu, přijímací kancelář a obchod.

Účetní kancelář byla v poslední době umístěna v budově Dělnické úrazové pojišťovny, aby získána tak byla místnost pro výrobu.

Nyní zaměstnává družstva 165 osob, z těch 125 válečných invalidů, z nichž jest 70 amputovaných.

Od 1. ledna do konce října t. r. dodáno bylo vojenským nemocnicím: 1994 páry orthop. obuvi, 835 párů prothes. bot, 4841 pár opravených orthop. bot, 862 nové prothesy a přístroje, 1633 opravených prothes, 738 kýlních pásů, 215 párů orthop. rukavic. K účelu tomu zhotoveno bylo 4865 sochařských odlitků. Za tutéž dobu prošlo přijímací kanceláří Družstva 20.320 válečných invalidů.

Od počátku svého působení, až do dnešního dne obdrželo Družstvo od veřejných korporací následující pomoc:

Dnes družstvo čítá 34 členů, vesměs těžce poškozené válečné invalidy, kteří v práci hledají svoji záchranu a v družstevnictví svou existenci.

V branném výboru byl podán návrh na propůjčení místností ve vojenské invalidovně v Karlíně. Proti návrhu postavil se však generální inspektor S. Machar a doporučoval, aby se tento závod přestěhoval do Litoměřic. Uváží-li se však, že z těchto 165 zaměstnaných má přes 100 zaměstnaných zřízené domácnosti v Praze, a dále strojové zařízení závodu, uzná každý, že doporučené stěhování do Litoměřic je naprosto neproveditelné.

Toto družstvo invalidní, vedené tak energicky invalidou p. Lehrem, musí býti zabezpečeno. Jde hlavně o vhodné místnosti a tyto v Praze za dnešních poměrů může poskytnouti výhradně jedině karlínská invalidovna.

Předání této budovy do služeb invalidní péče jest předpokladem další sociální péče o válečné poškozence a jest prvořadým zájmem státu.

Podepsaní se proto táží:

1. Jest panu ministru národní obrany známa tato potřeba invalidní péče?

2. Jest pan ministr národní obrany ochoten postarati se o to, aby karlínská invalidovna byla produktivně zužitkována předáním téže pro účely invalidní péče?