Válka a její následky zvrátily všechny
předpoklady pro tak zvané daně prosté
minimum existenční. Mzda i služné ani
z daleka nemůže vyrovnati škody, způsobené
zvýšením cen všech potřeb životních.
Domůže-li se mzdovým zápasem dělnictvo
a zřízenectvo, ať soukromé, ať
v podnicích veřejných zaměstnané,
zvýšení svých příjmů,
nerovná se zvýšení toto skutečné
potřebě, ba, zatíženo je ještě
daní z příjmu, vyměřenou v
době předválečné a zvýšenou
válečnou přirážkou. Každý
občan musí doznati, že zvýšení
průměrné všeho, co dělnická
rodina potřebuje, je nejméně šesteronásobné;
z hlediska tohoto nutno je posuzovati také i povinnost
placení daně z příjmu. Je tudíž
příkazem doby, stanoviti daněprosté
minimum na nejméně 6.000 K.
Stejně tak, jako uznati se musí výše
uvedený vzestup potřeby, nutno je uznati, že
nelze od příjmu nad 6.000 K požadovati daň
v míru vyměřenou a že nutno počíti
někdejší stupnicí nejnižší,
násobenou oním číslem, kterým
násobeno bylo původně stanovené daněprosté
minimum. To znamená v našem případě,
že daně prosté minimum navrhuje se čtyřnásobné
a nutno se tudíž držet i čtyřnásobné,
původně stanovené daně a od hranice
této počíti sazby původně stanovené.
Že uznává se nemožnost zdanění
podle stavu mírového u příjmů
vyšších nad 6.000 K, o tom svědčí
v poslední době vydaný zákon o zrušení
§ 232. zák. ze dne 25. října 1896, č.
220 ř. z. o dani z vyššího služného.
Podepsaní tudíž navrhují:
Slavné Národní shromáždění
račiž se usnésti:
1. Zákon ze dne 25. října 1896, č.
220 ř. z., novelisovaný zákonem ze dne 23.
ledna 1914, č. 13 ř. z. o dani z příjmu
budiž změněn v tom smyslu, že osobní
daně z příjmu jsou zproštěny
osoby, jichž veškerý příjem, čítajíc
na jeden rok, nepřesahuje 6.000 K.
2. Daňová stupnice pro příjem nad
6.000 K budiž v důsledcích ad 1. uvedených
stanovena tak, aby prvním stupněm daňovým
byl třináctý stupeň v § 172.
zák. ze dne 25. října 1896 ř. z. č.
220. uvedený.
Návrh budiž ve formálním ohledu přikázán
výboru finančnímu, by do jednoho
týdne podal Národnímu shromáždění
zprávu.