Národní shromáždění československé 1918 – 1920

§ 2. uvedeného zákona se pozměňuje a má příště zníti:

Poplatky za zkoušky a přehlídky parních kotlů prováděné státními zkušebními komisaři kotlů budou stanoveny nařízeními.

Zákon tento nabývá účinnosti 1. ledna 1920.

Ministr veřejných prací se zmocňuje, aby tento zákon provedl.

Dozor na parní kotly byl v Rakousku zaveden zákonem ze dne 7. července 1871, č. 112, ř. z. Podle tohoto zákona je každému uživateli parního kotle dáno na vůli, aby přihlásil svůj parní kotel buď k státnímu dozoru, anebo aby přistoupil jako člen k společnosti k tomuto cíli ustanovené a dal svůj kotel přehlížeti úředně autorisovanými orgány této společnosti.

V Rakousku prováděli dohled na parní kotly mimo státních komisařů kotelních dvě privátní společnosti a to:

"Spolek pro zkoušení a přehlížení parních kotlů v Praze" a

"Společnost pro zkoušení a vyšetřování a vzájemné pojištění parních kotlů ve Vídni."

V Uhrách byla upravena bezpečnostní kotelní služba zákonným nařízením z roku 1886, č. 22790 a byly vydány v r. 1901 nové předpisy o parních kotlech. V roku 1911 byla tam založena privátní společnost pro přehlížení parních kotlů v Budapešti, která měla na Slovensku pod svým dozorem pouze 281 kotlů!

Dozor na parní kotly provádí se v území čs. republiky doposud nezměněně pouze s tím rozdílem, že privátní společnost na Slovensku zanikla a že na společnost vídeňskou byla uvalena vnucená správa výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 15. května 1919, č. j. 9708/XV.

Podle posledních statistik a sestavení ministerstva veřejných prací bylo v r. 1912 v území čs. republiky 31.262 kotlů; z toho pak pod státním dozorem 16.053, to jest 51.5% všech kotlů, pod dozorem pražského spolku 4.013, to jest 12.8% všech kotlů, pod dozorem Vídeňské společnosti 11.196, to jest 35.7%.

Dozor na parní kotly se provádí od politického převratu v jednotlivých částech republiky podle různých zákonitých předpisů rakouských a uherských, které se i obsahově značně od sebe liší. Tyto předpisy jsou z velké části zastaralé a nevyhovují moderním požadavkům. Za jednu z jejich vad nutno vytknouti, že obsahují výhradně jen ustanovení bezpečnostního rázu, aniž by v nich bylo v nejmenším pamatováno na nutná opatření proti plýtvání palivem. Tyto nedostatky mohou býti odstraněny pouze vydáním nového kotelního zákona. Ministerstvo veřejných prací jsouc přesvědčeno o zvláštní důležitosti moderního dozoru nad parními kotly, uvažuje již od převratu o tom, jak by se měl dozor nad parními kotly upraviti, aby bylo dosaženo bezpečného a hospodárného provozu. Návrh nového kotelního zákona nebyl doposud předložen proto, že nebylo doposud možno skončiti obsáhlé přípravné práce a studie cizozemských předpisů, jichž tento návrh vyžaduje. Další důvod pro vyčkávací stanovisko jsou ohledy na náš dosud s přechodnými obtížemi zápasící průmysl, jemuž by neměly býti nyní ukládány nové povinnosti a způsobovány nové obtíže, jež by z nových předpisů nutně vyplývaly.

Za nynějších poválečných poměrů zatěžuje však státní dozor na parní kotly státní rozpočet ve značné míře, protože výdaje s ním spojené v posledních létech neobyčejně vzrostly, aniž se byly zvýšily příjmy plynoucí z tohoto titulu. Jelikož nelze tuto neshodu větší šetrnosti při zkouškách a revisích parních kotlů odstraniti, bude nutno ve smyslu přípisu ministerstva financí ze dne 16. října 1919, č. 58.630, poplatky za zkoušky a prohlídky parních kotlů, prováděné státními zkušebními komisaři, tak zvýšiti, aby v tomto oboru státní činnosti schodek pro státní pokladnu již předem byl vyloučen.

Poplatky za zkoušky a přehlídky parních kotlů prováděné státními zkušebními komisaři jsou stanoveny v § 2. dosud platného zákona ze dne 7. července 1871, č. 112 ř. z., podle velikosti výhřevné plochy takto:

Před válkou byly příjmem z těchto poplatků hrazeny skoro veškeré náklady státního kotelního dozoru, takže státní rozpočet býval z tohoto titulu zatěžován zcela nepatrně.

Vlivem zdražování jízdného, stravného a zvlášť abnormálního stoupání cen za použití povozů, vzrostou v roku 1918 náklady na státní dozor na parní kotly ročně:

Protože poplatky tyto jsou určeny, jak již na počátku bylo zmíněno dosud platným zákonem, jest potřebí ustanovení zákona v této věci změniti. V nejbližší době nemůže býti počítáno se stabilisací poměrů drahotních i valutárních jest proto doporučitelno, aby § 2. zákona ze dne 7. července 1871, č. 112 ř. z., byl pozměněn v tom smyslu, aby na příště výše poplatků nebyla určována zákonem nýbrž nařízením, protože jest pravděpodobno, že bude nutno poplatky několikrát poměrům přizpůsobovati, nežli nastanou normální doby.

Potřebnou výši poplatků možno stanoviti podle statistiky. Poslední statistika jest za r. 1912. Od tohoto roku do počátku války vzrostl počet všech parních kotlů jsoucích v chodu, ale klesl pak opět ve válce tak, že možno tuto statistiku vzíti za základ odhadu.

Podle této statistiky bylo dle výhřevné plochy parních kotlů pod státním dohledem:

Aby zmíněné roční výdaje mohly býti kryty, jest nutno poplatky za zkoušky a přehlídky parních kotlů ustanoviti takto:

a) za zkoušky:

podle výhřevné plochy:

b) za přehlídky polovice zkušebních poplatků.

Za předpokladu, že 2863 kotlů o výhřevné ploše 2.5 - 10 m² má 1363 kotlů výhřevnou plochu 2.5 m² a 1500 kotlů 5 - 10 m² a že ze 4199 kotlů o výhřevné ploše 10 až 50 m² má 3300 kotlů výhřevnou plochu 10 - 25 m² a 899 kotlů 25 - 50 m², a že 20% kotlů nebude v chodu, byl by příjem podle navržených poplatků:

při čemž se předpokládá, že možno počítati se 100 zkouškami podle § 4. a 200 podle § 7. ministerského nařízení ze dne 1. října 1875, č. 130 ř. z., při průměrné výhřevné ploše 10 - 25 m² jednoho kotle.

Celkový rozpočtěný příjem za dozor nad parními kotly

převyšuje rozpočtené vydání o 72.492 K.

Při tom sluší ovšem podotknouti, že nutno na to pomýšleti, aby zkušební komisaři měli k disposici aspoň nejnezbytnější přístroje, jež moderní provádění kotelního dozoru vyžaduje. Aby se poměry ty v dohledné době zlepšily, nutno po řadu let tyto přístroje zaopatřovati, k čemuž bude potřebí nejméně asi 60.000 K ročně.

Při výpočtu výše poplatků byl vzat zřetel na to, aby příjmy z poplatků byla pokud možno kryta vydání spojená s dozorem nad parními kotly a aby rozvržení poplatků relativně odpovídala práci spojené s prohlídkami neb zkouškou parního kotle.

Nově navržené poplatky nelze označovati za nepřiměřeně vysoké, neboť jsou značně nižší nežli poplatky vybírané soukromými společnostmi.

Konečně se poznamenává, že zákon se navrhuje s platností od 1. ledna 1920 jedině proto, aby zvýšené výlohy státního kotelního dozoru nezatěžovaly státní finance.

Předmětná osnova nevztahuje se na Slovensko. Tam platí - jak již řečeno - dosaváde uherské předpisy o kotlech, na základě jichž budou také na Slovensku upraveny poplatky za zkoušky a přehlídky parních kotlů rovněž tak, aby vydání byla příjmy kryta. Teprve později, až bude vypracován a schválen nový zákon o kotlech, platný pro celé území československé republiky, zavedou se také ohledně poplatků jednotné předpisy.

Osnova zákona budiž přikázána technickému, živnostenskému a finančnímu výboru s tím, aby o ní podaly zprávu ve lhůtě 14 dnů.