Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Než přikročím k věci samé, nemohu docela opomenouti příležitosti, kterou dává mi předmět dotazu příznačnou povahou svou ke zmínce o prostředí právním i faktickém, z něhož tento interpelovaný případ vznikl. Nebyla by totiž jinak odpověď má ani úplná, ani vystižná.

Nelze tu podrobně líčiti, jaké poměry nastaly u ministerstva financí již okamžikem, kdy podle § 9. nař. ministerstva financí z 25. února, č. 86 sb. z. a n., uzavřeny byly hranice od 26. února do 9. března 1919, zvláště však jaké davy se hrnuly s dotazy o dodatečném kolkování bankovek a jaké záplavy papíru docházely denně v této věci, kdy podle § 8. právě zmíněného nařízení dnem 10. března 1919 byla již jen okolkovaná bankovka zákonným platidlem v republice československé.

Ústní styk se stranami, které přes všechny výklady prostě neznaly v této věci jiné instance, než právě ministerstvo financí každodenně zaměstnával a v pravém smyslu do posledních sil vyčerpával úřednictvo rozmnožené z původních 3 postupně na 8 sil.

Žádostí ústních i písemních denně přibývalo, vyhověti však nebylo lze nikomu, poněvadž zákonná lhůta okolkovací prošla, v pravdě bez výjimky nikomu, na příklad ani slepci, invalidovi.

Tak napjetí přirozeně rostlo.

Docházívalo ke scénám nejtrapnějším, kterým nezřídka vyhnul se úředník tím, že z vlastní kapsy pokusil se zmírniti zjevnou tíseň tam, kde právní cesta k úlevě nevedla.

Nejhůře bylo v době, kdy podána žádost (dne 24. března 1919), zvláště od 10. března do 15. dubna 1919, neboť teprve potom byl povolen odkup nekolkovaných bankovek za 60% a později za 50% v korunách československých.

A stojí za zmínku, že v dotazu stěžováno si právě na úředníka, jemuž taková via facti bývala v nouzi nejschůdnější.

Již z tohoto všeobecného hlediska zdá se mi býti proto interpelovaný případ dost tečně charakterisován.

Přes to ve věci samé uvésti jest ještě asi toto: Pan Augustin Kačerovský, vraceje se do vlasti, přibyl z Bludence do Horního Dvořiště dne 9. března 1919, tedy v době, kdy z důvodů kolkování bankovek a soupisu válečných půjček byly hranice podle §u 9. nař. z 25. února 1919, čís. 86 sb. z. a n., ještě uzavřeny.

Podle udání ve své žádosti vezl s sebou mimo jiné za 10.700 K neokolkovaných bankovek, dlužní úpis válečné půjčky na 1000 K a životní pojistku na 1000 K válečné půjčky.

Ježto bylo to již večer posledního dne období kolkovacího (§ 3. svrchu cit. nař.), byl pohraniční stráží propuštěn, ale neokolkované bankovky byly mu na potvrzenku odebrány až na 1000 K, které mu byly ponechány.

Stalo se tak v intencích svrchu zmíněného nařízení, neboť účelem uzavření hranic bylo právě, aby neokolkované bankovky se k nám nedovážely, dokud okolkování nebude definitivně skončeno.

Podotknouti sluší, že zásadně měl býti zabaven celý obnos 10.700 K i dlužní úpisy válečné půjčky na 1000 K, poněvadž též neokolkované válečné půjčky není dovoleno sem dovážeti, neboť držeti neokolkované tyto cenné papíry jest podle §u 13. nař. ze dne 25. února 1919, č. 85 sb. z. a n., trestným přestupkem.

Žádostí de pres. 24. března 1919 domáhá se pan Kačerovský:

1. uvolnění zabavených 9700 K a

2. dodatečného »uznání« svých válečných půjček.

O bodu 2. žádosti se dotaz nezmiňuje; proto podotýkám jen tolik, že o osudu válečných půjček, patřících našim příslušníkům, dosud rozhodnuto nebylo a že stane se tak teprve zvláštním zákonem.

Pokud pak jde o prvý bod žádosti, který jest předmětem dotazu, bylo by bývalo možno žádosti vyhověti uvolněním zabavených bankovek, ježto výslovný zákaz dovozu neokolkovaných bankovek vydán byl teprve 10. června 1919, č. 311 sb. z. a nař.

Při osobní intervenci pana Kačerovského v,ministerstvu financí vyšlo však na jevo, že nedomáhá se pouze vrácení neokolkovaných bankovek, nýbrž též dodatečného jich okolkování.

Této žádostí ovšem vyhověno býti nemohlo, ježto dodatečné okolkování bankovek, zejména pak bankovek, po lhůtě okolkovací z ciziny dovezených, jest po zákonu vyloučeno, neboť okolkovány býti mohly podle § 1. zákona ze dne 25. února 1919, č. 84. sb. z. a n. a § 1. nař. z téhož dne, č. 86. sb. z. a n., pouze bankovky, které před uzavřením hranic, t. j. před 26. únorem 1919, obíhaly na území republiky československé a v době od 3. do 9. března 1919 byly k okolkování předloženy. Proto odkázán byl pan Kačerovský při prvé své intervenci na dobu pozdější, až bude rozhodnuto, co stane se s bankovkami neokolkovanými, jež naši příslušníci po okolkovací lhůtě sem dovezli.

Nároku na vydání zákonného dílu zabavených bankovek v korunách československých, jak v dotazu se uvádí, pan Kačerovský vůbec nemá prostě proto, že bankovek včas nepředložil k okolkování.

Podotknouti sluší, že stejně jako pan Kačerovský postižena byla celá řada našich příslušníků, kteří teprve po okolkování své peníze sem dopravili. U ministerstva financí, jak jsem se již napřed zmínil, odehrávaly se tou dobou scény často zoufalé, a jest děkovati jedině veliké a všeho uznání hodné konciliantnosti a nezměrné trpělivosti úřednictva, že roztrpčení postižených občanů nevzrostlo ve vážnější projevy veřejné. Bylo totiž tou dobou stanovisko ministerstva financí k odkupu bankovek neokolkovaných naprosto zamítavé, přímo beznadějné pro zoufalé majitele jejich.

Proto úředníci a zejména úředník o němž v dotazu jest zmínka, aby ukončili trapné scény, poskytovali často z vlastních prostředků stranám zálohy na neokolkované bankovky, doufajíce, že otázka kursu bankovek těchto jednou rozřešiti se musí. Teprve koncem dubna 1919 odhodlal se tehdejší ministr financí pan Dr. Rašín stanoviti pro neokolkované bankovky kurs 60% a svolil, aby v případech hodných ohledu byly bankovky ty na poukaz ministerstva financí Bankovním úřadem za tuto cenu odkupovány. Tehdy bylo též panu Kačerovskému slíbeno, že i jemu budou zabavené bankovky uvolněny a odkoupeny za 60% jmenovité hodnoty.

Zatím nahromadilo se však žádostí za dodatečné okolkování, neb odkup bankovek na dvacet tisíc, takže převážná část nemohla být ani protokolována, neboť by celý personál v ministerstvu ani na tuto práci byl nestačil. Sbírány byly proto tyto žádosti t. zv. sběrnými archy po 100 kusech a jak čas stačil, seřazovány podle data. Přes ohromný nával spisů, který níže vylíčím, postoupila práce tato tak daleko, že v poslední době odevzdány byly tyto žádosti Bankovnímu úřadu ministerstva financí, jemuž agenda odkupu bankovek byla předána. S těmito žádostmi bude nyní vyřízena též žádost pana Kačerovského. Bankovní úřad se totiž zároveň poukazuje, aby, spokojí-li se s tím žadatel, odkoupil mu neokolkované bankovky za 60% Kč.

Podotknouti totiž nutno, že odkupní kurs snížen byl později, když kurs rakouské koruny povážlivě klesl, na 50% a že zároveň bylo ministerskou radou usneseno, aby odkup obmezil se na případy nejnutnější. Poslední dobou, po schválení mírové smlouvy s Rakouskem, byl pak odkup zastaven vůbec až na případy zcela výjimečné, ježto podle čl. 206 mírové smlouvy nabývá náš stát odkupem jejich hodnot téměř bezcenných, neboť musí bankovky odkoupené právě tak jako ostatní předložiti reparační komisi a obdrží za ně pouze přiměřenou kvotu z likvidační masy Rakousko-uherské banky. Takto béře náš stát okolkováním (odkupem bankovek z ciziny dovezených) na se část dluhů republiky Rakouské, která by jinak bankovky tyto sama musila honorovati.

Zřetel béře se tedy nyní pouze na žádosti, dříve podané, a odkupují se bankovky neokolkované za 60% nebo za 50%, podle toho, byla-li žádost podána za platnosti kursu 60% či 50%.

O zastavení odkupu vyrozuměna byla též ministerstva zahraničních věcí a národní obrany, aby svými zahraničními orgány naše příslušníky v cizině o tom informovala a doporučila jim opatřiti si za nekolkované bankovky buď předměty nutné potřeby, nebo jinou cennější valutu.

Na bližší vysvětlenou, proč ani při největší píli úřednictva není fysicky možno stačiti návalu práce v ministerstvu financí a vyřizovati podobné žádosti v přiměřené době, uvádím několik dat ze statistiky došlých spisů za dobu od 1. ledna 1919 do 31. října 1919.

Spisů celého ministerstva do obecné podatelny došlo celkem od 1. ledna do konce října 94,058 a do konce roku 1919 úhrnem 117.136 kusů.

V tomto počtu nejsou však zahrnuty svrchu zmíněné sběrné archy se žádostmi po 100 kusech, ani žádosti za uvolnění vkladů zadržených při okolkování bankovek, jichž jest na dvacet tisíc a které také sbírány byly sběrnými archy, ani spisy presidielní, jichž jest do 31. října 1919 celkem 17.900. Z těchto spisův obecné podatelny za leden až říjen (94.058 kusů) patří oddělení 4., kam náleží též žádost pana Kačerovského, 34.691 kusů, t. j. 36.8%.

Oddělení toto (4A a 4B) má toho času 8 konceptních úředníků, z nichž dva věnovati se mohou pouze vedením oddělení a aprobaci.

Vypadají tudíž na každého ze 6 koncipientů za 10 měsíců průměrně 5782 kusy. Tyto cifry jsou jistě nejvýmluvnějším vysvětlením, proč nelze každou žádost včas podle přání vyříditi. A přitom ještě prý jest úřednictva všude mnoho!

Rozmnožiti stav úřednictva tohoto oddělení na úkor jiných oddělení nelze, poněvadž ostatní oddělení zápasí s nedostatkem pracovních sil.

Rozmnožení ministerského úřednictva vůbec brání vedle zmíněných, důvodů úsporných zvláště všeobecný nedostatek finančního úřednictva vůbec, jímž postiženy jsou též prvé i druhé instance, kteréž akcemi soupisovými jsou mimořádně zatíženy a již bez toho oslabeny byly povoláním nejzdatnějších sil do ústředních úřadů a na Slovensko.

Úředníci ministerstva financí pracují skutečně dnem i nocí, aniž mohou návalu práce stačiti.

Den musí z pravidla i po zavedení návštěvních dnů (3 v týdnu) býti věnován jednáním se stranami, které navykly si obraceti se se všemi svými žádostmi a stížnostmi přímo na ministerstvo financí a denně po stech úřadovny obléhají.

Zbývají proto úředníkům, pouze večery a noci na vyřízení neodkladných věcí důležitosti celostátní, které nestrpí odkladu a vyžadují z pravidla bedlivé práce několika dnů.

Ale ani těchto prací není často fysicky možno v pravý čas vykonati.

Z uvedeného vidno tedy:

1. že příslušníkům našim nejsou činěny nijaké obtíže, které by nebyly zákonem odůvodněny, naopak že ministerstvo financí činí vše, co s platnými zákonnými ustanoveními srovnati může, aby občanstvo přísnými normami o kolkování bankovek a soupisu majetku přes naprosto nezbytnou míru netrpělo.

2. že průtah vyřízení podaných žádostí je zaviněn mimořádným návalem práce, vzniklým akcemi soupisovými, kterého nelze zmoci rázem. Ministerstvo financí může v tom směru učiniti jen to, co je fysicky možno, neboť úřednictvo jeho pracuje denně až 16 hodin, aniž mohlo přídělu práce stačiti.

Apeluji proto na pány poslance, aby okolnosti tyto uvážili a na obecenstvo jak v zájmu jeho vlastním, tak i pro vážnost státních úřadů příslušně působili.