Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Politickému okresu kroměřížskému byla zemským hospodářským úřadem v Brně předepsána dodávka obilnin a to:

jež přesně podle osevní plochy byla rozvržena na 80 obcí okresu.

Obci Břestu na osevní plochu: 73.41 ha pšenice, 93.67 ha žita, 287 ha ječmene, 37.28 ha ovsa bylo předepsáno k dodávce: pšenice 610 q, žita 500 q, ječmene 2430 q, ovsa 100 q. Obec Břest vzhledem k jakosti půdy jest zařaděna do I. a II. tř. bonity a nebyla zatížena více, než jiné obce. Jelikož všechny námahy obilního výkupního komisaře a intervence správce úřadu, by obec Břest dodávala přiměřeně k stanovenému kontingentu, neměly žádoucího výsledku, naopak obec jevila vůbec nechuť a přímý odpor k dodávkám, což vyplývá z toho, že do dne rekvisice dodala na kontingent nápadně nízkou částku: 6 vagonů obilí, byl nařízen výkup vojenskou asistencí. Před vysláním vojenské asistence vyjednával správce politického okresu v Břestu o dodání kontingentu. Jednání toto dálo se nikoli s hosty, nýbrž s obecní obilní komisí a s místní hospodářskou radou za přítomnosti starosty obce a nikoli v hostinci, nýbrž v obecní kanceláři, pro kterou ovšem obec Břest, čítající 1 170 obyvatel nenašla dosud vhodnější místnosti, než-li místnosti hostince.

Tato schůze byla předem ohlášena, při jednání počínali si vůči správci politického úřadu urážlivě nejen lidé podnapilí, nýbrž i takoví, kteří podnapilí nebyli.

Správce úřadu, - ač moha tak učiniti, - nevyvozoval z tohoto jednání důsledkův a zejména nenařizoval z toho důvodu nucený výkup, nýbrž prostě proto, že výkup jinak provésti nebylo lze, jak i starosta obce sám doznal, že on jako příslušník strany soc.-demokratické je proti zámožným rolníkům břestským úplně bezmocným a že jen vojenskou rekvisicí bude možno je nutiti k dodávkám. Na rekvisici vyslána setnina vojska z Kroměříže v počtu 80 mužů 3. pěšího pluku a přišla do Břestu se 4 výkupními komisaři dne 7. listopadu o 8 hod. ráno.

Hned po příchodu vojska byl starosta poučen o účelu jednání a vyzván, aby podle rozkazu zemského vojenského velitelství ze dne 14. března 1919, čís. 13 se postaral o stravování mužstva a členů komise. Jelikož odepřel, nařídil zástupce okresní politické správy poraziti slabší jalovici, která, již předem byvši vytříděna, určena byla k dodávce. Z této jalovice spotřebováno bylo 33 kg masa, ostatní maso připadlo k rozprodeji v obci. Guláš se vojsku vůbec nevařil, vojsko dostalo o 3. hod. odpoledne jednoduchý oběd z polévky a kousku masa. Členové komise poobědvali až ve 2 hodiny odpoledne.

Vojsko rozděleno bylo na 4 oddíly po 20 mužích a tyto přiděleny jednotlivým komisařům. Rekvisice šla dům od domu, postupovala přesně podle pravidel a přirozeně byla prováděna i tam, kde dodávka nebyla předepsána, aby se zjistilo, není-li v těchto domech obilí schováno. I v těchto domech se nabízelo obilí ke koupi dobrovolně. O nějakém rabování nemůže býti řeči, neb komise rekvirovala pouze to, co bylo jednotlivcům předepsáno; stejně se nerekvirovalo ani osivo, ani obilí pro výživu ani pro výkrm dobytka. A nepravdivé je tvrzení, že se obilí z obce vyváželo. Už proto se nemohlo vyvážeti, že rolníci odepřeli dodati povozy. Pouze v jediném případě odneseno a složeno bylo obilí na chodbě školní budovy. Nemohlo tedy být obilí zpět do obce dováženo, když z ní vůbec nebylo vyvezeno; pouze částka složená ve škole byla později po dosažené úmluvě vrácena. Připomenouti dlužno, že jednotliví producenti komory, půdy i sýpky zavřeli a své obydlí opouštěli, aby komise nemohly úřadovati. Po zahájení nuceného výkupu dostavila se k okresní politické správě v Kroměříži deputace z Břestu, s níž ujednáno, že výkupní komisaři mají výkup na chvíli zastavit a vyjednávati s producenty o dobrovolné dodávce. To bylo správcem okresu telefonicky nařízeno výkupním komisařům, načež tito učinili protokolárně úmluvu s obecní komisí a místní hospodářskou radou, že nucený výkup se zastaví, ale obec Břest nejdéle do týdne odvede třetinu úředního předpisu. Nehrozilo žádné krveprolití ani se nestaly násilnosti, ani se vojsko nezdráhalo zakročovati. Přerušení rekvisice stalo se k žádosti deputace a na základě zmíněné úmluvy. Podotýká se, že při projednávání úmluvy srotil se zástup lidu před obecní místností, povykoval a chtěl se vedrati dovnitř, byl však bez násilí zadržen.

Městský radní Jan Jelínek z Kroměříže nebyl ustanoven výkupním komisařem, neměl vůbec při celém výkupu úřední funkce, ani jí nevykonával. Účastnil se výkupu pouze jako svědek a důvěrník strany soc.-demokratické, jemuž připadla úloha, aby uklidňoval a poučoval příslušníky své strany, kteří v Břestě ku podivu jako nezásobení hájí až příliš stranicky zájmy producentův a nikoliv konsumentů. Konceptního úředníka pověřit úkolem výkupu nebylo okresní politické správě možno, protože referent, jenž agendou zásobovací byl pověřen, byl jinam přeložen, a zapracované síly konceptní u úřadu nebylo. Proto svěřeno bylo provedení výkupu kancelářským úředníkům, kteří jako výkupní komisařové již mají potřebné zkušenosti a nucený výkup prováděli (konali) korrektně.

Na konec se podotýká, že obec Břest, jedna z nejbohatších obcí okresu, až do dne 5. prosince 1919 dodala pouze 1076 q 52 kg obilí, tedy necelých 11 vagonů, čili ani ne třetinu povinné dodávky, kterou se v úmluvě zavázala dodati do týdne po nuceném výkupu.

Nemám tudíž žádného důvodu, učinit opatření, navržených dotazovateli, naopak uložil jsem okresní politické správě, by zakročila s největší energií k tomu cíli, aby obec Břest své povinnosti učinila zadost.