Četné okresní politické správy
(okresní hejtmanství) v republice jednáním
svým znemožňují občanům,
aby pro sebe i pro své děti mladší 7
let použily práva svobodné volby náboženského
vyznání, zaručeného jim mezikonfesijním
zákonem z 25. května 1868, č. 49 ř.
z., zejména jde-li o prostý výstup z církve,
při němž občané ti i se svými
dětmi prohlašují se za bezkonfesní.
Tak okresní politická správa v Duchcově
používá přímo tištěných
formulářů, v nichž obsažen jest
také tento pasus: »Nemohu vzíti na vědomí,
že tímto Vaším prohlášením
stane se bez konfese též Vaše dítě.......,
které ještě není 7 let, poněvadž
podle jasného znění zákona ze dne
25. května 1868, č. 49 ř. z., nastává
tento účinek jen v případě
změny náboženství rodičů.
Prohlášení bezvyznání nelze však
pokládati za změnu náboženství.«
Ustanovení, podle něhož by prohlášení
se bezkonfesním nebylo změnou náboženského
vyznání, není v citovaném zákoně
výslovně obsaženo. Výklad, že by
prosté vystoupení z církve nebylo změnou
vyznání, není však logický, poněvadž
o někom, kdo z církve vystoupil, nelze rozumně
tvrditi, že by jeho konfesijní příslušnost
zůstávala beze změny. Výklad zákona
okresní správou politickou v Duchcově použitý
byl ovšem obvyklým u centrálních úřadů
rakouských, jakož i vídeňského
správního a říšského soudu
před převratem, není však pochyby o
tom, že byl to výklad politicky tendenční
a logicky nesprávný, který hověl sice
dynastickým zájmům starého Rakouska,
ale který nemůže býti podržen úřady
naší republiky, která nemá nejmenšího
zájmu na tom, aby základními státními
zákony zaručenou plnou svobodu svědomí
svých občanů jakýmkoli mimozákonným
způsobem omezovala. Právě však vzhledem
k nesprávné starorakouské praxi jest třeba,
aby politickým úřadům naší
republiky dostalo se jasných pokynů, jak dosud platný
zákon při prostém prohlášení
se za bezkonfese má býti interpretován. Aby
pak postiženým, kde v jednotlivých případech
nesprávné úřední rozhodnutí
vešlo již formálně v moc práva,
dostalo se potřebné právní ochrany
a pomoci, jest třeba zároveň učiniti
opatření, aby učiněná již
rozhodnutí bez ohledu na prošlou lhůtu stížnostní
mohla býti opravena.
Další průtah a nesprávnost při
úředním vyřizování oznámení
ve smyslu čl. 6. cit. zák. činěných
záleží v tom, že jednotlivé politické
úřady na př. okresní hejtmanství
v Klatovech (v případu Josefa Bernarda, lesního
v Němčicích u Klatov) žádají,
aby oznámení o výstupu z církve bylo
doloženo křestním listem, což opět
neplyne ze zákona a znamená pro vystupujícího
zbytečné průtahy i náklady, anebo
že, jako okresní hejtmanství v Prostějově
(v případě Aloise Doležela, úředníka
ministerstva sociální péče v Bratislavě)
zasílají politické úřady oznámení
o výstupu z církve, která jim jsou podána,
a jimi vyřízena býti mají, »k
dalšímu úřednímu řízení
příslušnému farnímu úřadu«
od něhož se z církve vystupující
občan z pochopitelných příčin
vyřízení vůbec nedočká.
Jest zjevem zcela pravidelným, že občané,
oznámivší svůj výstup z církve,
čekají na vyřízení svého
podání po dlouhé měsíce,
ba léta a při tom ještě nedočkají
se ho vůbec.
Velmi zbytečným průtahům a přímo
chikanování vysazeni jsou též občané,
kteří oznamují úřadu narození
svého bezkonfesního dítěte. Řada
stížností byla podepsaným činěna
na okresní politickou správu v Duchcově,
které nestačí, když tiskopis o narození
dítěte jest potvrzen obecním úřadem,
dvěma svědky a porodní pomocnicí,
nýbrž žádá se ještě
zvláštní vysvědčení od
obce a vysvědčení pomocnice porodní,
takže postižení občané i déle
půl roku musejí čekati, nežli se jim
dostane vyřízení a výtahu z matriky,
potřebného k tomu, aby na př. horník
mohl přihlásiti své novorozené dítko
u bratrské pokladny. Tím jest tedy bezdůvodně
i hmotně poškozován.
Stejným způsobem protahuje se vyřizování
občanských sňatků, a nejsou u
okresní politické správy v Duchcově,
ale také u jiných politických úřadů
řídkými zjevy, že občané
po předložení všech potřebných
dokladů déle než 3 měsíce museli
čekati, nežli byl politickým úřadem
zákonem předepsaný snubní akt proveden.
Podepsaní táží se tudíž
pana ministra vnitra:
1. Co zařídil nebo zaříditi hodlá,
aby politickým úřadům republiky dostalo
se instrukcí, aby interkonfesní zákon z 25.
května 1868, č. 49 ř. z., byl interpretován
přesně a ve shodě se zákonem zaručenou
plnou svobodou svědomí,
2. co zařídil neb hodlá zaříditi,
aby urychleno bylo řízení a znemožněny
někdy snad i úmyslné průtahy při
ostatních úkonech správy občanských
matrik inkl. uzavírání civilních sňatků
před občanskými úřady?