Vydáním zákona o statku obecním, rozšířen
majetek zemědělské půdy obecní,
která podle § 9. téhož zákona měla
býti pronajímána především
uchazečům nemajetným a těm, kteří
toho z hospodářských důvodů
potřebují.
Tohoto jasného pokynu zákonodárcova tak ideálně
myšleného se bohužel ve většině
obcí nedbá. Bez ohledu na nemajetnost uchazečův
a jejich skutečnou hospodářskou potřebu,
provádí se pronajímání obecních
pozemků, po dřívějším
způsobu, veřejnými dražbami, k nimž
přístup mají všichni občané
bez rozdílu majetku a z pravidla pronajímá
se půda právě nejbohatším, poněvadž
je vyháněna cena nájemného do takové
výše, že chudší a potřební
uchazeči nemohou soutěžiti. Ve většině
případů bohužel i hříšná
zlomyslnost hraje tu svou úlohu, což vyvolává
veliké a nebezpečné pobouření
mezi lidem venkovským. Z těchto důvodů
navrhují podepsaní dodatek k uvedenému zákonu,
tohoto znění:
1. Zemědělská půda v obcích
budiž pronajímána veřejnými dražbami
pouze těm, jíž ji budou sami obdělávati
podle pravidel: Nejprve buďte připuštěni
k dražbě uchazeči, mající vlastních
i obhospodařovaných pozemků zemědělských
do 5 ha.
2. Zbude-li po této první dražbě ještě
půda volná, budiž provedena dražba druhá,
k níž mají přístup všichni
občané bez rozdílu pozemkového majetku.
Po stránce formální přikazuje se návrh
výboru pro pozemkovou reformu.