Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Návrh sleduje účel, aby § 21. lit. g) novelly k živnostenskému řádu ze dne 5. března 1907, č. 26. ř. z., zněl na příště takto:

»V hlavním městě Praze a obcích, které sloučeny býti mají s Prahou v jednu obec, resp. v obcích, které pojaty budou do jednotného regulačního plánu Velké Prahy, a konečně i v jiných obcích, které mají podle posledního sčítání úředního více než 10.000 obyvatel, nelze uděliti novou koncessi, ani povoliti změnu osob při soukromých firmách koncessi již provozujících, leč by obec prohlásila dříve, že nehodlá zříditi a v dostatečné míře v obvodu svém provozovati obecní ústav pohřební, nebo by se jednalo o pozůstalé podle § 56. odst. 4. ř. ž.

V ostatních obcích, než které uvedeny jsou v odstavci 1. tohoto zákona, budiž při propůjčení živnosti dotyčné v § 15., č. 23., pří zkoumání místních poměrů zvláště také k tomu přiměřeně hleděno, zda-li a pokud již obcí není dostatečně postaráno o pohřbívání mrtvol.

Způsobem nařizovacím budou vydána podrobnější ustanovení o rozsahu oprávnění podniků pohřebních, jakož i v příčině poplatkové sazby, kterou žadatel za koncessi má předložiti, a k níž je třeba schválení živnostenského úřadu.

Proti udělení koncesse může obec do 14 dnů od vyrozumění podati odvolání s účinkem odkladným.«

Z uvedeného návrhu jest zřejmo, že se jím doplniti má § 21. lit. g) živn. řádu odstavcem prvním, kterým se upravuje provozování pohřbívání mrtvol ve Velké Praze a v obcích, které mají podle posledního úředního sčítání více než 10.0000 obyvatel.

Jedná se nyní o to, zda je změny živn. řádu, pokud týče se této úpravy, vůbec třeba, když se pováží, že podle celého znění živn. řádu zůstavuje se obcím, aby podle nepopíratelného úmyslu zákonodárcova ustanovením tohoto paragrafu umožněn byl přechod provozu těchto podniků aspoň ve větších městech do městské správy, třeba že v praxi nebyla položena hlavní váha na tento úmysl státní správy, na což v návrhu bylo poukázáno.

Obci přísluší totiž přednost na obecní provozování podniků pohřebních a na jejich ochranu před konkurencí soukromou. Zákon uznává první nárok obce, který jest zdůrazněn tím, že obci jest vyhraženo právo odvolací. Toto právní postavení vymáhá toho, aby vůči nim přiměřeným vyhledáváním (jehož ona, jakožto strana má právo se súčastniti), bylo na jisto postaveno takové vedení, a vytváření podniku pohřebního, jakého jest žádati v zájmu veřejném, a aby vyšetřeny byly skutkové okolnosti, z jejichž uvážení by vyplývalo, že jednak zařízeními od obce učiněnými a vedením jejího podniku není postaráno s dostatek o pohřbívání mrtvol, a že též od obce nelze nadíti se potřebných opatření k dosažení tohoto účelu. Opomenutí vyhledávání v poznačeném smyslu, jakož i vyhledávání konaná bez přivzetí obce zakládají podstatnou vadu řízení.

Byl tedy předpis o koncessování podniků pohřebních z ministerského nařízení převeden do zákona samého, aby se alespoň ve velkých městech připravoval přechod provozování podniků těch do rukou obcí, což obsaženo jest zejména v odstavci 1. § 21. lit. g) novelly živnostenského řádu z r. 1907, jenž jest v podstatě utvářen podle odst. 4. § 21. lit. a) živnostenského řádu, kterážto úprava by způsobem nařizovacím nebyla možna. Konečný přechod živností těch na obce bude jen v zájmu obecenstva zajisté jen vítati, a to tím spíše, protože v době přechodné nemohou nynější koncesse doznati žádného bezpráví, což také páni navrhovatelé sami zdůrazňují.

Páni navrhovatelé ve svém odůvodnění poukazují dále na to, že převzetím veškerých pohřebních ústavů aspoň ve větších městech z rukou soukromých obcemi byla by poskytnuta též záruka, že nebude využitkováno k nemírným osobním ziskům soukromých podniků okamžiku, kdy rozrušená mysl pozůstalých, upjatá k zemřelé osobě, nemá chladné rozvahy.

Po této stránce zajímavo jest sledovati nařízení ministra obchodu ve shodě s ministrem vnitra a ministrem kultu a vyučování, dané dne 1. srpna 1907, ř. z. č. 183, ve kterémž jsou tato výslovná ustanovení.

(§ 3.) Uchazeči o koncessi ku provozování podniku pohřebního předložtež spolu se žádostí za koncessi přesnou podrobnou sazbu poplatkovou v pěti stejnopisech. Platí-li se poplatky, které podle předpisů tou dobou platných mají se funkcionářům duchovní správy nebo jiným kostelním a duchovním orgánům zapravovati, prostřednictvím koncessovaného podniku pohřebního, jest v sazbě při každé příslušné položce výslovně uvésti, mnoho-li z nich připadá na dotčené funkcionáře a orgány.

(§ 4.) Předloženou sazbu poplatkovou schvaluje živnostenský úřad první stolice, jemuž se i každá potomní změna sazby předkládá ke schválení.

Schválení poplatkové sazby staniž se, byla-li koncesse udělena, zároveň s koncessní listinou, politickým úřadem zemským vydanou.

(§ 5.) Schválení sazby budiž odepřeno zejména tehdy, není-li místním poměrům přiměřena, nebo nejsou-li poplatky v § 3. odst. 2. vytčené vůbec uvedeny jednotlivě nebo částkami od povolaných úřadů stanovenými.

(§ 6.) Schvalovací doložkou opatřená sazba poplatková budiž v obchodních, k jednání se stranami určených místnostech podniků pohřebních na místě nápadném potřebným počtem stejnopisů vyvěšena a budiž udržována vždy čitelnou.

Podnikatel je povinen, aby straně, s níž obchod ujednal, včas vydal stejnopis schválené sazby poplatkové a musí se u provozování svého obchodu přísně říditi schválenou sazbou.

Překročování schválené sazby poplatkové trestá se podle trestních ustanovení řádu živnostenského.

A tu zdá se, že také tato ustanovení byla pouze na papíře, a že provádění jich neměla žádného hlubšího významu, proto že se neprováděla, nebo že se při nich postupovalo podle známého hesla, kde není žalobníka, není také soudce. Jest tedy skutečně s podivem, že nebyly vyvozeny ani z ustanovení živnostenského řádu, ani z právě citovaného nařízení důsledky, a že zákonodárce nestaral se o to, aby pohřební ústavy byly převedeny na obce a že nebylo zamezeno tak často naříkané provozování koncessí pohřebnických soukromníky, neboť správně dalo by se skutečně docíliti tímto způsobem jednak soustředění všech pohřbů v městském pohřebním ústavu a pompésní pohřby uhraditi by tak mohly buď jistou kvotu nebo celé pohřební náklady chudých vrstev obyvatelstva městského, na což také programy různých politických stran kladou právem silnou váhu.

Rakouská vláda očekávala pak podle nařízení ministerstva obchodu ze dne 15. března 1907, č. 5942, kteréžto nařízení tvoří autentický výklad zákonného znění o koncessování pohřebních podniků, že novellou zákonnou umožní se skutečně přechod pohřebních ústavů aspoň ve velkých městech do rukou obcí a že tím konečně zjednán bude v důležité otázce této klid a pořádek.

Bohužel na tuto intenci vlády v poměrně krátké době bylo zapomenuto.

Úřady rozhodující o propůjčení koncessí pohřebních omezovaly se čím dále tím více na slovné znění zákona a tak vlastně účel zákona čím dále tím více ustupoval do pozadí. V poslední době pak objevují se případy, že udílejí se nové koncesse pohřební soukromým osobám i v obcích, kde tyto již ústavy pohřební provozují a tím stává se celá otázka změny živnostenského řádu po této stránce dojista aktuelní.

Referent živnostenského výboru dotázal se o dobrozdání ve věci jednak u ministerstva obchodu, jednak u některých obchodních a živn. komor a dal k vyjádření návrh tento také pražskému magistrátu. Z dosud došlých zpráv jest zřejmo, že všichni činitelé shledávají vadu v tom, že doposud komuny nebyly pověřeny provozováním pohřebnictví, ba že namnoze obce samy o záležitost tuto se nestaraly a ponechávaly ústavy pohřební v rukou soukromníků, na něž občanstvo vždycky naříkalo. Odpovědi živnostenských komor jsou pak vesměs toho smyslu, že navrhovaná změna zákona mohla by býti jen doporučena.

Pokud se týče magistrátu hlavního města Prahy, sděluje týž, že změny žádané obcí pražskou týkají se znemožnění toho, aby někdo dostal novou koncessi pro Prahu a okolí, aby postupem doby, jak vykupovány budou nebo jak zanikati budou dosavadní koncesse, pohřebnictví v Praze bylo zkomunalisováno do rukou obce pražské resp. městského pohřebního ústavu pražského. Tu ovšem není ještě jasno a nedá se předem předvídati, které obce mají býti sloučeny s Prahou v jednu obec a nelze proto také zákon po této stránce tvořiti, neboť dojde-li ke sloučení obcí, stal by se v zákoně bezpředmětným passus o obcích které sloučeny býti mají s Prahou v jednu obec, nedojde-li k němu, pak bude nutno obce ty vypočítati a uvésti jménem. Totéž platí o obcích, které budou pojaty do jednotného regulačního obvodu Velké Prahy, který má býti uskutečněn také zvláštním zákonem. Jinak by se mohlo státi, že by mohla býti udělena koncesse pro některou obec na obvodu, jestliže by týž nebyl přesný.

Dobrozdání věnuje větší pozornost též požadavku navrhovatelů, aby nebyly povolovány ani změny při soukromých firmách koncessi již provozujících a poukazuje na případy, kdy do firmy společenské, nemající koncessi, nastupuje za jednoho vystouplého společníka jiný, aniž potřeba k tomu nové koncesse, nebo nějakého schválení, nebo povolení úřadů živnostenských, kde tedy koncesse nebude moci nikdy zaniknouti a bude ohrožovati účel celého tohoto zamýšleného zákona a žádá, aby bylo přímo žádáno, že nejsou přípustny osobní změny v soukromých společnících ve firmách již koncessi provozujících, vyjmouc schválení zástupce podle § 55., resp. 56. odst. 7. ž. ř. Z toho důvodu požaduje dobrozdání také zaklausulování, že provedením zákona pověřuje se také ministr spravedlnosti, poněvadž bude musiti soud vedoucí rejstřík obchodní zamítati případné změny v rejstříku.

V celku však poukazuje na to, že není vhodno v této době, kdy končí období Národního shromáždění, takovýmto způsobem záplatovati živnostenský řád, který bude musiti zajisté co nejdříve ve svém celku býti úplně změněn, a to tím spíše, když v intencích celého zákona postačí dáti vnitřní pokyn zem. správám politickým, aby v případech zřetele hodných neudělovaly již nových koncessí pohřebních.

Z těchto důvodů jest zřejmo, že jest nutno pro tuto dobu ponechati volné úvaze všech činitelů v úvahu přicházejících, jest-li pohřebnictví do oboru své působnosti v této době pojati míní. Důvody tyto přivádějí živnostenský výbor k přesvědčení, že ministerstvo obchodu musí býti požádáno, aby ve shodě s ministerstvem vnitra a národní osvěty, zdravotnictví i spravedlnosti záležitost pohřebnictví prozkoumalo a změnu živn. řádu podle návrhu výše uvedeného provedlo.

Živnostenský výbor usnáší se na podání této resoluce:

Slavné Národní shromáždění, račiž se usnésti:

Ministerstvo obchodu se žádá, aby ve shodě s ministerstvem vnitra, ministerstvem národní osvěty, zdravotnictví i spravedlnosti o změně § 21. lit. g) novelly živ. řádu ze dne 5. března 1907, č. 26 ř. z., o provozování podniků pohřebních uvažovalo, a novelu k živn. řádu v tomto směru Národnímu shromáždění co nejdříve ke schválení předložilo. Než změna tato provedena bude, žádá se ministerstvo obchodu, aby vydalo vnitřní pokyn zemským správám politickým, aby neudělovaly již nových koncessí pohřebních.