Zákonem tímto má se souborně provésti
úprava právního postavení úředníků
v kancelářích vysokých škol československých.
Dosud se opíralo o různá a kusá ustanovení.
Postupem doby pak se hmotné postavení této
kategorie úředníků zhoršovalo,
připomínáme zhoršení hmotného
postavení ředitelů kanceláří
inkamerací tax za diplomy, jež jim dříve
náležely, dále nařízení
ministerské ze dne 1. února 1914, č. 34.
ř. z., jímž byli úředníci
kvestorní a manipulační zařaděni
do skupin D a E, ač povaha vysokých škol, ráz
služby oněch úředníků
nezbytně žádají příslušné
kvalifikace vyšší. Vysoké školy domáhaly
se již mnoho let řádné úpravy
poměrů svých úředníků,
především nutného sjednocení
všech ustanovení sem patřících,
odstranění nesrovnalostí a přizpůsobení
těchto poměrů zvláštním
potřebám vysokých škol.
Nutno si připamatovati, že úřednictvo
kanceláří vysokých škol tím,
že se každý rok koná volba rektorů
a děkanů, má v ústrojí vysokoškolském
postavení zvláštní, musí to býti
orgán, pokud možno stálý, jenž
by fungoval nejen pravidelně, nýbrž i stejnoměrně,
jenž by svou inteligencí, odbornou schopností
zaručoval nezbytnou kontinuitu, stejnou praxi úřadování
při stálých změnách rektorů
resp. děkanů a při různých
složitějších otázkách studia
vysokoškolského, uvážíme-li zvláště
autonomní charakter vysokých škol.
Kancelářští úředníci
vysokých škol jsou v neustálém styku
s posluchači vysokoškolskými, obstarávají
jejich vysokoškolské potřeby, musejí
projevovati v každodenním styku s nimi, a není
jich zajisté počet malý, nejen potřebnou
znalost věci, nýbrž i nezbytný takt,
aby měli vážnost a důvěru u studentstva.
Pro službu v kancelářích universitních
se zřetelem ke zvláštnímu rázu
těchto škol musejí se úředníci
vykázati znalostí latiny, to jest, mohou býti
přijati za úředníky jen ti, kdož
absolvovali střední školu některého
typu gymnasijního.
Vysoké školy nelibě nesly opatření
vlády rakouské z r. 1914, jímž byly
požadavky kladené na úředníky
vysokoškolské, sníženy. Tím se
službě kanceláří vysokých
škol neprospělo a byl proto pochopitelným všeobecný
jejich odpor proti takovému řešení.
Válka zdržela vyřízení tohoto
odporu, tímto zákonem má se vyříditi
i tato akce.
Původní návrh vládní byl projednáván
ve výboru kulturním za referentství prof.
dra. F. Mareše. Učiněny v něm některé
změny celkem však významu podřízenějšího,
načež odevzdán elaborát výboru
státnězřízeneckému.
Výbor státnězřízenecký
přepracoval tento elaborát, resp. návrh vládní
hlavně v tom smyslu, že vynechal ustanovení
o titulech a systemisaci, přenechávaje to vládnímu
nařízení, a že přizpůsobil
kategorie úřednické kategoriím úředníků
státních vůbec. Se zřetelem k historickému
rázu vysokých škol doporučuje se zachovati
historické tituly a jeví se býti nemožným
přenésti prostě tituly ostatních úředníků
státních kategorie A a kategorie C, kamž svým
školským vzděláním a úřednickým
postupem náležejí.
Výbor kulturní potom elaborát výboru
státnězřízeneckého schválil
beze změny.
Předkládajíce tento návrh zákona
Národnímu shromáždění
navrhujeme, aby jej schválilo.
Ke službě v kancelářích vysokých škol československých se ustanovují úředníci:
a) konceptní (se vzděláním vysokoškolským),
b) aktuárští, kvesturní a kancelářští
(se vzděláním středoškolským),
a to vesměs po veřejném konkursu.
Tituly a systemisaci míst provede vláda nařízením.
Konceptní úředníci mohou býti
ustanovováni v IX. hodn. třídě. Návrh
na jejich jmenování činí akademický
senát, nebo profesorský sbor vysoké školy
ministerstvu školství a národní osvěty.
K dosažení konceptního místa žadatel
má prokázati, že vykonal studia na fakultě
věd právních a státních, všecky
theoretiské státní zkoušky právnické
a praktickou zkoušku právnickou. Dále musí
se vykázati administrativní nebo jinou praxí
aspoň dvouletou.
Akademický senát nebo profesorský sbor může
se schválením ministerstva školství
a národní osvěty ustanoviti pro kancelář
vysoké školy rektorátní (universitní)
konceptní síly výpomocné. Honorování
těchto sil bude upraveno nařízením.
Nařízením jest též upraviti,
zda a do jaké míry jest počítati praxi
těchto sil jakožto předběžnou praxi
pro vykonávání praktických zkoušek.
Rektorátní síly výpomocné mají
prokázati, že vykonaly studia na fakultě věd
právních a státních a všecky
theoretické státní zkoušky právnické.
Pro úředníky aktuárské platí ustanovení §§ 1. až 4. zákona ze dne 15. května 1919, č. 262. sb. z. a n., o aktuárech s těmito odchylkami:
a) pro službu v kancelářích universitních musí prokázati, že vykonali zkoušku dospělosti na ústavech typu gymnasijního,
b) k titulům stanoveným v § 3. zákona
o aktuárech sluší přidati: rektorátní.
Podrobnější ustanovení o konání
aktuárské zkoušky budou vydána nařízením.
Kvesturní úředníci musí se
vykázati, že vykonali kromě zkoušky dospělosti
na střední škole zkoušku ze státního
účetnictví nebo praktickou zkoušku z
oboru služby účetní a pokladniční.
Pro universitní kanceláře požaduje se
zkouška dospělosti na ústavu typu gymnasijního.
Kancelářští úředníci musí se vykázati že vykonali zkoušku dospělosti na střední škole, pro universitní kanceláře na ústavu typu gymnasijního.
Úředníci tito mohou býti převzati
do stavu úředníků aktuárských,
jestliže po delší, nejméně tříleté
praxi v kanceláři vysoké školy, vykonají
zkoušku aktuárskou.
Úředníky aktuárské, kvesturní
a kancelářské ustanovuje akademický
senát nebo profesorský sbor se schválením
ministerstva školství a národní osvěty.
Ministr školství a národní osvěty
jest zmocněn povoliti pro dobu přechodní
jednotlivých případech odchylky od předběžného
vzdělání.
Zákon tento působí od 1. ledna 1920.
Provedení tohoto zákona přísluší
ministru školství a národní osvěty.