Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Účelem hospodářských pokračovacích škol jest, aby jednak po ukončení všeobecné povinnosti školní prohloubily všeobecné vzdělání mládeže venkovské, nabyté na obecných a občanských školách, jednak aby připravovaly mládež tu ku příštímu životu praktickému tím, že doplňují její vědomosti nejdůležitějšími částmi nauky hospodářské, povznášejí touhu k dalšímu zemědělskému vzdělávání a jsou přípravou k návštěvě nižších odborných škol zemědělských.

Vyučování jest dvouleté a trvá po celý školní rok. Vyučování budiž v zimě převahou theoretické, v létě praktické.

K návrhu školního výboru a vzhledem k místním poměrům možno povoliti zřízení III. ročníku, v němž by se zejména některý specielní obor hospodářský pěstoval.

Učebné předměty na pokračovacích hospodářských školách jsou: řeč vyučovací a písemnosti, počty s měřictvím a s účetnictvím, základy výroby zemědělské s naukou o přírodninách, občanská nauka se správovědou, družstevnictvím a pojišťováním, zdravověda s tělesnou výchovou, po případě poučení o průmyslu, živnostech a kreslení plánů. Pro dívky vychovatelství a domácí hospodářství. Vyučování doplňujtež rozhovory, besídka, exkurse, výstavy a praktická cvičení.

Hospodářská škola pokračovací může býti zřízena, kde si toho místní činitelé v souhlasu s odbornými hospodářskými korporacemi přejí.

Obce, ležící na blízku místa, kde pokračovací škola jest zřízena, mohou k jejich žádostí býti spojeny s místem školním v jeden obvod školní, pokud návštěva školy vzhledem k vzdálenosti obcí těch jest možnou.

Na hospodářských pokračovacích školách mohou vyučovati učitelé škol obecných a občanských, naukám hospodářským pak takoví učitelé, kteří podají průkaz o tom, že jsou způsobilí, aby vyučovali těmto naukám.

O zřízení, jakož i o zrušení pokračovací školy hospodářské rozhoduje ministerstvo zemědělství po slyšení dotyčného zemského výboru, na Slovensku po slyšení župního úřadu.

Vrchní správa pokračovacího školství hospodářského náleží ministerstvu zemědělství, které jmenuje k návrhu školního výboru správce školy a síly učitelské a pečuje vhodnými prostředky o rozvoj pokračovacího školství hospodářského.

Jakým způsobem má býti podán průkaz způsobilosti vyučovati naukám hospodářským, ustanoví ministerstvo zemědělství.

Ministerstvo zemědělství vydá normální statut a učebnou osnovu pro pokračovací školy hospodářské.

Návštěva pokračovací školy hospodářské tam, kde škola ta byla zřízena, může býti ministerstvem zemědělství prohlášena za povinnou veškeré mládeži mužské i ženské ve věku od 14 let, pokud nenavštěvovala nebo nenavštěvuje jiného učiliště hospodářského vyšší kategorie, nebo jiné střední, neb odborné školy, aniž jinému než hospodářskému zaměstnání trvale se věnuje, a která bydlí v obvodu od školy pokračovací 6 km.

Ministerstvo zemědělství může tuto vzdálenost vzhledem k místním poměrům snížiti.

Pokračovací škole hospodářské má místní školní rada, nelze-li nalézti jiných vhodných volných místností, bezplatně propůjčiti místnosti i pomůcky vyučovací školy obecné neb občanské bez újmy pravidelného vyučování na škole obecné neb občanské. Čas i způsob užívání jich určí příslušné úřady školní, jimž vydána bude ministerstvem školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem zemědělství instrukce, směřující co možná k největšímu podporování těchto škol. Za příčinou praktického vyučování v době letní budiž každá pokračovací hospodářská škola opatřena vhodným pozemkem a inventářem potřebným ku praktickým cvičením. Nebylo-li by lze užíti k tomuto účelu školní zahrady, budiž potřebný pozemek opatřen školní obcí, po případě obcemi v obvod pokračovací hospodářské školy spojenými. Nejmenší výměra pozemku a rozvrh praktických cvičení budiž ustanoven učebnou osnovou.

Věcný náklad pokračovací hospodářské školy uhradí místní činitelé, kteří opatří úhradu i osobního nákladu, pokud není hražen subvencí státní, z dotace ministerstva zemědělství na pokračovací hospodářské školy.

Sdruží-li se několik obcí v jeden obvod školní, dohodnou se o společném nákladu, jinak uhrazují náklad na hospodářskou školu pokračovací podle výše přímých daní předepsaných v dotyčných obcích. Veškeré příspěvky na zřízení a udržování pokračovací školy hospodářské plynou do školního fondu školy pokračovací.

Přímá správa školy náleží místnímu školnímu výboru, který je složen ze zástupce vlády, zemského výboru, nebo župního úřadu, školní obce, neb obcí, které se spojily za účelem zřízení hospodářské školy pokračovací v jeden školní obvod, správce pokračovací školy, jednoho zástupce učitelů školy, zvoleného sborem učitelským a ze zástupcův oněch činitelů, kteří se trvale zavážou poskytovati škole na vydržování každoročně nejméně 100 Kč.

Korporace a odborné hospodářské spolky, které přispívají menší částkou než 100 Kč ročně, volí do místního školního výboru jednoho společného zástupce. Školní výbor volí ze svého středu předsedu a pokladníka. Doba úřadování členů školního výboru trvá tři léta, po kterémž čase lze každého člena opět voliti. Úřad tento je četný a vykonává se zdarma.

Školní výbor činí veškerá svá podání na základě svého usnesení.

Školnímu výboru náleží:

a) podati ministerstvu zemědělství ke schválení návrh organisačního statutu a učebné osnovy, přizpůsobené místním poměrům, pak rozpočty na zařízení školy a její vydržování, jakož i návrh jednacího řádu, a navrhovati změnu jich ministerstvu zemědělství, které jedině může změnit organisační statut a učebnou osnovu;

b) překládati ministerstvu zemědělství ku prozkoumání a schválení rozpočet na vydržování hospodářské školy pokračovací, jakož i ke konci každého roku kalendářního závěrečné účty o tom, jak všech příspěvků na vydržování školy bylo užito;

c) obstarávati hospodářské a správní záležitosti školy;

d) navrhovati ministerstvu zemědělství správce školy a síly učitelské;

e) sdělávati výroční správy školní a předkládati je ministerstvu zemědělství;

f) pečovati o žádoucí inventář a zejména o potřebné učebné pomůcky, o školní pokusné pole, jakož i o řádné jich udržování.

Vyučování na pokračovacích školách hospodářských je pro žactvo bezplatné.

Tímto zákonem mění se § 10. a § 59. zákona ze dne 2. května 1883, č. 53. ř. z., a nařízení ministerské ze dne 10. dubna 1885, č. 1985, a § 48., č. 2., § 50. a § 52., 2. odstavec zákona uherského z roku 1868, č. XXXVIII., a nařízení uherského ministerstva školství, vydaného v dohodě s uherským ministerstvem orby z roku 1896, č. 60704, jakož i pozbývají platnosti všechna ustanovení zákonův a nařízení, pokud odporují tomuto zákonu.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedení tohoto zákona náleží ministerstvu zemědělství v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty, jakož i s ministerstvem vnitra.

Venkovská mládež, vycházející po dokončeném 14. roce věku ze školy, ponechána je sama sobě. Kdežto mládež, učící se řemeslům, povinna jest choditi do živnostenských škol pokračovacích, ostatní mládež, zejména zemědělská, která nepokračuje ve studiu, zůstává v ohledu dalšího vzdělání bez povšimnutí. Zákon o školách obecných ze dne 2. května 1883 ustanovil v § 10., že se zvláštním zřetelem k potřebám místním, mohou s jednotlivými školami obecnými spojeny býti zvláštní vyučovací běhy pro mládež, odrostlou povinnosti školní. V § 59. téhož zákona se ustanovuje, že přísluší zemskému zákonodárství, aby o vyučovacích bězích vydalo potřebná nařízení. Otázka zákonného upravení pokračovacího školství byla předmětem jednání na sněmích zemských již záhy po vydání citovaného zákona z r. 1883. V Čechách na příklad bylo jednáno o otázce zákonného upravení pokračovacího školství na němu zemském již od roku 1886, ale k vydání zákona nedošlo, ježto vláda nedávala souhlasu k osnově zákona. Poněvadž zákonná úprava pokračovacího školství hospodářského zemským zákonodárstvím nepřišla k místu, upravila vláda zřizování a vydržování pokračovacích hospodářských škol nařízením ministerským ze dne 10. dubna 1885, č. 1985, na podkladě dobrovolné návštěvy hospodářských škol pokračovacích a dobrovolného jich zřizování. Osnova vyučovací pro pokračovací hospodářské školy upravena byla v Čechách výnosem zemské školní rady z 5. dubna 1895, č. 9121, a na Moravě výnosem moravské zemské školní rady ze dne 23. září 1875, č. 21467. Vývoj hospodářských škol v Čechách a na Moravě dál se vzhledem k tomu, že zřizování jich a rovněž i návštěva jich byla pouze fakultativní, velmi zvolna a počet jejich byl velmi malý. Tak na příklad v Čechách bylo ve školním roce 1903/4 49 českých, 29 německých pokračovacích hospodářských škol, kterýž počet stoupl v roce 1913 na 120 českých a 23 německých, klesl však za války v roce 1918 na 23 českých a 4 německé.

Na Moravě důsledkem válečných poměrů byly v r. 1917 pouze dvě pokračovací školy hospodářské a to 1 česká a 1 německá.

Ve Slezsku nedošlo dosud vůbec ke zřízení pokračovacích hospodářských škol. Návštěva pokračovacích škol hospodářských byla různá, tak na příklad podle statistiky za školní rok 1910/11 byli ve 104 školách celkem 974 žáci, tedy připadá na jednu školu průměrně 19 žáků. Podobná návštěva byla také na Moravě.

Náklad na hospodářské školy pokračovací hrazen byl místními činiteli a zemským fondem, který přispíval určitou částkou, vyplácenou zemědělské radě, by ji dále rozdělila pokračovacím školám. Od státu povolovány byly hospodářským školám pokračovacím subvence nepatrné. Ve školním roce 1910/11 udělena byla v Čechách státní podpora 4000 K, na Moravě povolována byla vídeňskou vládou roční subvence 800 K. Byl tu tedy nepoměrný rozdíl vzhledem k podporám, jichž se dostávalo od státu živnostenským pokračovacím školám, tak na příkl. v roce 1910/11 povolena byla živnostenským školám pokračovacím částka 525.900 K, od země 272.400 K, od okresů 141.670 K, od obchodních komor 111.787 K, od společenstev 175.784 K. Činil tedy náklad v uvedeném roce na 300 pokračovacích škol živnostenských přes 11/2 mil. korun.

Nepatrné finanční prostředky pokračovacích škol hospodářských nedovolovaly poskytovat učitelstvu těchto škol přiměřené odměny, což zavinilo v neposlední řadě úpadek pokračovacích škol. Má-li býti povznesena návštěva hospodářských škol pokračovacích, jest nezbytno zavést obligatorní návštěvu těchto škol. Kdežto pro ostatní povolání, zejména řemeslná, je zaveden povinný průkaz způsobilosti před nastoupením určité živnosti, není dosud pro nastoupení povolání zemědělcova nařízen pražádný průkaz způsobilosti, ač povolání zemědělcovo jest pro náš stát z nejdůležitějších, a na zdárné činnosti zemědělce závisí soběstačnost naší republiky při zásobování polními plodinami a stav naší zahraniční bilance. Před válkou u srovnání s hospodářskou produkcí Německa stáli jsme velmi pozadu za Německem a jinými státy. Intensivnějším hospodařením bylo by možno dosíci mnohem většího výnosu z půdy. K tomu pracovati možno v přední řadě náležitým odborným vzděláním rolnictva a zemědělského dělnictva. Avšak dnešní poměrně malý počet odborných škol zemědělských neposkytuje dorostu zemědělskému dostatečné příležitosti k odbornému vzdělání. Proto je nutno vybudovati v naší republice hustou síť nižších hospodářských škol, započíti s nejnižším článkem odborných škol hospodářských, totiž pokračovacími hospodářskými školami, které vyžadují poměrně malého vydržovacího nákladu a mohou umožniti nejširším vrstvám zemědělského dorostu a zejména dělnictvu zemědělskému odborné vzdělání. Aby pak této příležitosti k odbornému vzdělání co nejvíce bylo užíváno, rozhodlo se ministerstvo zemědělství navrhnouti v osnově zákona obligatorní návštěvu hospodářských škol pokračovacích, které by bez nucené návštěvy školní odkázány byly na libovůli rodičův a často samého žactva. Pokračovací školy průmyslové a obchodní mají již podle § 75. a § 100. živnostenského řádu možnost povinné návštěvy školní a není nijakého důvodu, proč by totéž nemělo platiti též o pokračovacích školách hospodářských, neboť by favorisování živnostenského dorostu oproti dorostu zemědělskému nebylo na místě.

Povinnost návštěvy hospodářské školy pokračovací musí ovšem jak teritoriálně, tak i věcně být omezena. V prvém směru bylo nutno určiti jistý užší okruh, na který se vztahovati má povinnost návštěvy, v druhém směru bylo nutno vyloučiti všechny škole odrostlé žáky, kteří navštěvují jiný hospodářský ústav, co do stupně vyšší, a kromě toho ty, kteří se věnují trvale jinému než hospodářskému zaměstnání. Pro určení místního obvodu stanovena byla zásada, že v povinnou návštěvu nelze zahrnovati žáky z obcí vzdálených více než 6 km od pokračovací školy.

V Uhrách zavedena byla povinná návštěva hospodářských škol pokračovacích již zákonem z roku 1868, XXXVIII, a nařízením ministerským z roku 1896, č. 60704. Vedle obligatorní návštěvy pokračovacích škol hospodářských zavedena byla v Uhrách i povinnost, zřizovati školy takové, kde obyvatelstvo převážně se zabývá zemědělstvím, a kde počet těch, kteří k návštěvě pokračovací školy hospodářské jsou povinni, dosahuje 40.

Ministerstvo zemědělství upustilo zatím od úmyslu stanoviti v zákoně navrženém povinnost zřizovati pokračovací školy hospodářské, neboť jest si vědomo toho, že se vývoj školství toho musí díti povlovně a proto zatím ponechalo toliko fakultativní zřizování pokračovacích škol tam, kde místní činitelé si přáti budou zřízení školy pokračovací hospodářské. Mimo to rozhodujícím byl i ohled na finance státní, neboť překotné zřizování pokračovacích škol na obligatorním podkladě znamenalo by značné zatížení pokladny státní. Další podmínkou zdárného rozvoje pokračovacích škol hospodářských je získání odborně vzdělaných učitelů. Ministerstvo zemědělství hodlá k tomu cíli zříditi na nižších středních hospodářských školách po případě na vysoké škole zemědělské zvláštní kursy pro učitelstvo škol obecných a občanských, aby na kursech těch bylo vzděláváno v naukách zemědělské výroby.

Aby dostalo se co nejširším vrstvám zemědělského dorostu odborného vzdělání, ponese se snaha ministerstva zemědělství k tomu cíli, aby také i na tomto podkladě fakultativního zřizování povstal co největší počet hospodářských pokračovacích škol.

Podrobná úprava vyučování na pokračovacích hospodářských školách, zejména co do počtu hodin a rozdělení na jednotlivé dny byla by provedena nařízením.

Navrženou zákonnou úpravou pokračovacích škol hospodářských nevznikly by té doby státu žádné značné výdaje, ježto by většinu nákladu uhradili místní činitelé a to věcný náklad úplně a osobní náklad z větší části.

Ministerstvo zemědělství poskytovalo by školám těm k částečné úhradě osobního nákladu příspěvky z dotace, vkládané do rozpočtu ministerstva zemědělství pro pokračovací hospodářské školy a jen v mezích této dotace.

Návrh zákona bylo by přikázati výboru kulturnímu s tím, aby o něm podal zprávu ve lhůtě 5 dnů.