Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Odbor tělocvičné Jednoty "Sokol" v Nosislavi, zastoupený starostou p. Janem Dostálem, říd. učitelem v Nosislavi, podal na důstoj. p. P. Josefa Cejpka, faráře v Nosislavi, u okr. soudu v Hustopeči žalobu pro urážků na cti, a to proto, že uvedená tělocvičná Jednota cítí se na své cti dotčena výrokem obviněného, učiněným na veřejné schůzi, že "Sokolové z Nosislavi nalepili u kříže sokolská hesla a řekli, že takového předsedu, jako je kříž, o sokolských schůzích nepotřebují."

Žaloba tato jest podepsána za Jednotu "Sokol" v Nosislavi p. J. Dostálem, t. č. starostou a připojeno razítko tělocvičné Jednoty.

Okresní soudce v Hustopeči p. Nepustil po provedeném líčení (č. spisů U 382-19) odsoudil důstojného p. P. Cejpka, že dne 24. srpna 1919 v Uherčicích obvinil na veřejné schůzi sdělováním vymyšlených skutečností Jana Dostála co člena a starostu tělocv. Jednoty "Sokol" v Nosislavi, jmenovitě falešně z určitých nepočestných nebo takového nemravného jednání, které jest s to, aby jej ve veřejném mínění snížilo, čímž se dopustil přestupku proti bezpečnosti cti, podle § 488 tr. z., a odsoudil ho podle § 493 tr. z. za použití §§ 266 a 261 tr. z. ku peněžité pokutě 500 K, v případě nedobytnosti do vězení na 15 dní, a podle § 389 tr. ř. k náhradě nákladů řízení trestního, žejména k náhradě 76 K k rukám soukromého žalobce.

V důvodech rozsudku uvádí okresní soudce Nepustil toto:

"Vzhledem k tomu, že Jan Dostál prohlásil, že žaloval jménem své osoby, jako starosta a cílen tělocvičné Jednoty "Sokol", a že se výrokem obžalovaného cítil na své cti dotčený, odpadá námitka obžalovaného, že jako žalobce vystupuje spolek, tedy osoba nefysická, která nemůže býti objektem přestupku proti bezpečnosti cti."

Na to podal důstojný p. P. Cejpek odvolání, které provedl takto:

"I. Původní žalobu podal odbor tělocvičné Jednoty Sokol zastoupený starostou Janem Dostálem, říd. učitelem v Nosislavi. Táž tělocvičná Jednota Sokol v Nosislavi podle této žaloby "cítí se na cti uražena a žaluje, žádajíc potrestání žalovaného pro přestupek proti bezpečnosti cti."

Tato žaloba není rozsudkem vyřízena a nemůže se za vyřízenou považovati, a i když v důvodech rozsudku se tvrdí, že odpadá námitka obžalovaného, že jako žalobce vystupuje spolek, tedy osoba nefysická, která nemůže býti objektem přestupku proti bezpečnosti cti.

Žaloba tato musela býti ve výroku rozhodovacím výslovně a se všemi právními důslednostmi odkázána. Že se tak nestalo, zavdává to příčinu k důvodu odvolacímu.

II. Obžaloba, o niž jde, jest zřetelně a nepochybně podána pouze tělocvičnou Jednotou "Sokol" v Nosislavi, a jest razítkem Jednoty a podpisem starosty vy hotovena.

Nevychází z ničeho, že obžaloba ta také aneb výhradně starostou Janem Dostálem co soukromníkem pro svou osobu vznášena byla, a leží nesprávnost udání na bíledni, že by úmyslem jeho bylo, když podával obžalobu, že žaluje ve svém jméně jako cílen Sokola a starosta Sokola v Nosislavi a že on jako takový se vidí býti na cti uražen.

Úmysl - neúmysl jest lhostejný a právnicky indiferentní, nevyjeví-li se myšlenka také zevnitřně. Neodpovídá nikdo za myšlenky nebo pro vnitřní úmysl zadržený - reservatio mentalis - nemůže také pouhými zadrženými myšlenkami práva nabýti neb udržeti. Jest jisto, že až do dne hlavního přelíčení myšlenky, u tohoto přelíčení starostou Janem Dostálem vyjevené, v žádnou známost nepřišly a že obzvláště žalobou Jednoty Sokola v Nosislavi ani v nejmenším na jevo nepřišly; následkem toho nedá se říci, že do té doby předležela obžaloba soukromníka, clena i starosty Jana Dostála na obviněného, nýbrž musí se říci, že první žalobní návrh činil teprve dnem přelíčení, totiž 15. listopadu 1919, tu však právo jeho žalobní bylo dávno promlčeno.

Neb řeč, která jest předmětem obžaloby, byla pronesena v Uherčicích dne 24. srpna 1919.

Dne 11. září 1919 podal starosta Jan Dostál za Jednotu Sokol v Nosislavi obžalobu.

Jistě toho dne 11. září 1919 nabyl známosti o řeči, která byla pod obžalobu postavena. Dozvěděl se o ní však dříve, jak vychází z výpovědi svědka Jana Berana. Když tudíž starosta Jan Dostál nepodal obžaloby dříve, než u přelíčení dne 15. listopadu 1919, jest tato žaloba lichou; neboť právo žalobní bylo dávno promlčeno."

Odvolací soud zemského trestního soudu v Brně při odvolacím přelíčení dne 5. ledna 1920 vyslechl říd. učitele p. Dostála, který prohlásil, že se ve výboru Sokola o podání žaloby vůbec nejednalo. Přes to, že je tedy, je-li tvrzení Dostálovo pravdivé, patrno, že p. Dostál podal neprávem a svémocně žalobu za Sokola, tedy za osobu, jež si nepřeje podání žaloby ani Dostála k tomu nesplnomocnila, a, ač jiná žaloba podána nebyla, uznal soud, že Jan Dostál žaluje jménem svým jako starosta a člen tělocvičné Jednoty "Sokol".

Případ tento jest neslýchané porušení zákona!

Neb náš trestní zákon nepřipouští pro urážky na cti žaloby právnických osob, nýbrž pouze fysických osob. P. říd. učitelem Dostálem nebyla vůbec jménem jeho podána žaloba, nýbrž výslovně za tělocvičnou Jednotu "Sokol" v Nosislavi, kterou podle výslovného znění obžaloby pouze zastupuje říd. ucitel Jan Dostál, t. č. starosta, a v kteréžto žalobě podle výslovného znění se pouze tělocvičná Jednota cítí na své cti dotčena.

Prohlášení řídícího Dostála, že bylo v jeho úmyslu když podával žalobu, že žaluje svým jménem jako člen Sokola a starosta Sokola, vzhledem k tomu, že žalobu svým jménem nepodal,je úplně lhostejné a právně bezúčinné.

Přihlížel-li jak odvolací, tak i okresní trestní soud k prohlášení p. Dostála krátce po námitkách obžalovaného přeď vynesením rozsudku v I. instanci učiněnému, jež mimochodem řečeno, podle stavu věci nemá ani stínu pravděpodobnosti, a uznal-li za žalobce Jana Dostála, pak je to zřejmé křiklavé porušení zákona, za něž se každý právník-student na universitě musí styděti.

Řídil se při tomto rozhodnutí odvolacího trestního soudu přednosta soudu a předseda odvolacího senátu vrchní rada Toušek, jenž je starý Sokol, poněvadž šlo o bratra Sokola a o katolického faráře, pouze "sokolskými" zásadami aneb jasným zněním zákona?

Podlehli v odvolacím senátě někteří soudcové, jichž nestrannost jest všeobecně známá, souhlasili-li ale přes to s uvedeným usnesením (ač nevíme, jak v tajné poradě hlasovali), protizákonnému teroru některého kolegy? Výmluva, že se soudu nesmí jednati tak o formální vady, jako o zjištění materielní pravdy, je jak nejapná, tak i protizákonná. Chtěl-li Dostál, by farář Cejpek svému trestu neunikl, měl svým jménem žalobu podati. Neučinil-li tak, nemá soud naprosto práva jakýmkoliv způsobem chybu napravovati.

Případ tento jest strašlivý doklad toho, jak u některých soudů se v poslední obě vzmáhá třídní a strannická justice, jak některé soudy čím dále tím více podléhají politickým vlivům.

Bolestně se dotýká při tom jen to, že za starého Rakouska podobné zjevy u civilních soudů byly ojedinělé, kdežto nyní jsou velmi časté, a že někteří staří sešedivělí soudcové neostýchají se dáti se ovládati třídními, stranickými a politickými zájmy.

Člen Národního shromáždění dr. Karel Novotný jako obhájce P. Josefa Cejpka označil ihned po ohlášení rozhodnutí odvolacího trestního soudu, totiž že se p. Dostálovi přiznává legitimace žalobní, právní názor odvolacího soudu za strašné porušení zákona. Předsedající si klidně nechal tuto velmi ostrou kritiku líbiti. Záleží předsedovi, potažmo odvolacímu soudu tak málo na tom, jak se jeho právní názor posuzuje, aneb šlo jen o to, aby katolický farář byl odsouzen, Sokol při s katolickým farářem vyhrál a Sokol neplatil případné velké útraty soudní?

Ze všech těchto důvodů tážeme se pana ministra, zdali jest ochoten vylíčený případ dáti nestranně vyšetřiti, zjednati nápravu a postarati se o to, by justice, základ to státu, byla zbavena každého třídního, stranického a politického vlivu a aby soudcové, již přes to těmto vlivům podléhají, byli z rozhodujících míst ihned odstraněni a svěřeny jim pouze záležitosti, kde eminentní zájem státu na objektivním rozhodování podle zákona by nemohli tak odporným způsobem poškozovati.