Dne 4. ledna 1920 konána byla v Plzni konference obecních
starostů a delegátů domkářských
a malorolnických sdružení z okresů plzeňského,
blovického a přeštického, která
přijala jednomyslně tuto resoluci:
"Protestujeme proti výnosu zemské politické
správy ze dne 10. prosince 1919, jímž dostalo
se zmocnění politickým úřadům,
že mohou v roce 1919 udíleti svolení k tomu,
aby starousedlí směli v roce 1919 káceti
dříví v lesích obecního statku
a že odvoláno bylo dřívější
povolení ke kácení v lesích těch,
které bylo obcím buď zásobovacím
plánem nebo od případu k případu
uděleno.
Výnos zemské politické správy, opírající
se o výnos ministerstva vnitra, odporuje zákonu
ze dne 17. července 1919 sb. zák. a nař.
č. 421, kterým obecní statek ode dne účinnosti
zákona stal se kmenovým jměním obecním.
Od toho okamžiku přešly užitky z lesů
býv. obecního statku na obec a jen obce mají
právo majetkem tím disponovati. Zákon ze
dne 17. července 1919 (§ 3.) výslovně
praví, že jen sklizeň z oseté orné
půdy a luk za r. 1919 patří starousedlým,
kteří půdu tu oseli, nikoli však kácení
lesních dílů. Shromáždění
prohlašuje, že státní správa jest
povinna nahraditi obcím případné škody,
ježto byl výnosem zemské politické správy
porušen zákon. Ministerstvo vnitra podlehlo nátlaku
starousedlých a dalo nesprávný výklad
zákonu ze dne 17. července 1919, jakoby jeho účinnost
nastávala dne 1. ledna 1920. Okolnost, že v prováděcích
na řízeních po publikování
zákona ze dne 17. července nebylo právo na
díly z lesů pro rok 1919 uznáno, potvrzuje
tento náš názor o pochybnosti výnosu
zemské politické správy.
Protestujeme též proti tomu, že politická
správa státní porušila ve věci
obecního statku kompetenční právo
zemské a okresní autonomie a bez souhlasu s těmito
autonomními orgány vydala nepříslušící
jí výnosy o obecním statku. Zemský
správní výbor prováděcím
nařízením ze dne 3. září
1919, č. 86242, jasně konstatoval, že historická
instituce obecního statku přestala existovati.
Se zřetelem na prohlášení ministra zemědělství
K. Práška, které učinil na nátlak
starousedlích, o chystané novelisaci zákona
ze dne 17. července 1919 prohlašujeme: Přes
to, že nejsme spokojeni s ustanoveními § 3. a
4., jimiž uznává se pacht na dobu 9 let a právo
na poloviční peněžitý zisk z
dílů lesa býv obec. statku na dobu 6 let,
protestujeme proti každému úmyslu zhoršiti
zákon o obecním statku, který jest dílem
sociální spravedlnosti a jehož účelem
jest zabezpečiti obcím kmenové jmění,
o něž po desítiletí byly zkracovány.
Kdyby však přes odpor náš byla navržena
novelisace zákona ze dne 17. července 1919, prohlašujeme,
že budeme žádati, 1. aby zrušena byla výhrada
pachtu na dobu 9 let, 2. aby zrušena byla výhrada
peněžité náhrady pro podílníky
na dobu 6 let a 3. aby § 7. zák. ze dne 17. července
1919 byl změněn v ten smysl, že veškeré
převody a zaknihování obecního statku
do vlastnictví starousedlých se zpětnou platností
a to od roku 1864 bez jakékoliv náhrady se zrušují
a takto získané nemovitosti zcizeného obecního
statku vrací se zpět jako kmenové jmění
do vlastnictví obcí."
Se zřetelem na výtky, že citovaným výnosem
zemské politické správy porušen byl
zákon ze dne 17. července 1919, sbírka zákonů
a nař. č. 421, ze politická správa
státní porušila právo zemské
a okresní autonomie a že obcím způsobeny
byly škody na kmenovém jmění obecním,
táží se podepsaní:
Jest pan ministr ochoten vystoupiti na ochranu zákona,
práv autonomních úřadů a postarati
se o náhradu způsobených škod?