Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Návrh sleduje účel, aby pro podomácký průmysl v Československé republice, v němž napočteno bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na 300.000 příslušníků, zřízen byl státní ústav pro zájmy podomáckého průmyslu československého při ministerstvu obchodu. Do oboru působnosti tohoto ústavu mělo by patřiti:

a) statistika všech druhů podomáckého průmyslu;

b) financováni výroby jednotlivců a družstev;

c) zřizování družstev výrobních, odbytových, tržnic a výstav na výrobky;

d) odborná školská výchova, kursy a kočovní učitelé pro domácký průmysl;

e) podpora levného nákupu surovin a získávání odbytu výrobků pro státní ústavy a jiné;

f) řádná zákonná úprava a ochrana domáckého průmyslu;

g) zřízení mzdových úřadův a dozorčích orgánů pro minimální mzdy osob pracujících v domáckém průmyslu;

h) péče o řádné úrazové nemocenské, starobní a invalidní pojištění příslušníků domáckého průmyslu;

ch) ochranné známkování domácké práce československé;

i) podpora svépomocné organisace a tisku podomáckého průmyslu;

j) péče o příděl půdy těm, kteří nenalézají dostatek výživy v domáckém průmyslu.

Připojíme-li k tomu výpočet podomáckých výrobců, jak jej uvádí návrh, t. j. průmysl tkalcovský, cvočkářský, dřevařský, vařečkářský, sklářský, košikářský, obuvnický, pletařský, síťařský, hračkářský, vyšívačský, krajkářský a j., vidíme, že navrhovatelé šli daleko za ustanovení zákona o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce, kterýž pokládá

a) za domácké dělníky osoby, které se zaměstnávají výrobou neb zpracováním zboží mimo provozovnu svých zaměstnavatelů, zpravidla ve svých obydlích a neprovozují živnosti podle živnostenského řádu;

b) za skladovní mistry (skladní mezipodnikatele, štukmistry), živnostníky výrobních odvětví, v nichž se zboží výrábí domáckou prací, zabývají-li se výrobou nebo zpracováním tohoto zboží z příkazu podnikatelů na sklad; při tom nerozhoduje, dodávají-li sami látky potřebné ke zpracování, ať úplně, ať částečně, a pracují-li vedle toho též pro své zákaznictvo;

c) za dílenské pomocníky, živnostenské dělníky (§ 73. živnostenského řádu), kteří jsou zaměstnáni v podniku skladovních mistrů nebo podnikatelů;

d) za podnikatele (výrobce, obchodníky, skladaře), osoby, které dávají vyráběti zboží skladovními mistry nebo domáckými dělníky ať přímo, ať sprostředkovateli;

e) za sprostředkovatele (faktory) osoby, kterých podnikatelé užívají ke styku s domáckými dělníky nebo se skladovními mistry.

Navrhovatelé ve smyslu sociálně statistického kongressu v r. 1876, dotýkají se mimo podomáckého dělnictva průmyslového, také t. zv. domácího průmyslu starého: národního nebo tradicionelního, který vykonává se jako vedlejší zaměstnání zemědělstvím se zabývajících osob, a domácího průmyslu, provozovaného v lůně rodiny ku vlastní potřebě, nebo jako předmětů památkových.

A nejen s toho hlediska je nutno o návrhu uvažovati a jednati. Ale nutno si uvědomiti, že při celkovém luštění otázky péče o podomácký průmysl setkáváme se opětně se - všemi kompetencemi ministerskými, které nejsou věci na prospěch. Legislativní a sociální věci ponechává si ministerstvo sociální péče, o hospodářsko-didaktické věci vedle ministerstva obchodu dělí se ministerstvo národní osvěty, které zejména silně zasahuje do otázky zřizování státních pracovních dílen, kursův a ústavů pro povznesení lidového průmyslu, kteroužto činností silně zasahuje do kompetence ministerstva obchodu, jež své technické a obchodní podpoře t. zv. místních odvětví průmyslu domáckého hověti může jen tehdy, když bude mu umožněno tento domácký průmysl pro hospodářské a technické zvelebování vzdělati.

Otázku tuto nutno proto stejně naléhavě luštiti s otázkami jinými, aby došlo se k cíli a k eventuelnímu uskutečnění plánu navrhovatelův a budou musiti i zde příslušná ministerstva dohodnouti se, jakým způsobem o zvelebení lidového průmyslu starati se mají. Usnesením zákona o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce v Národním shromáždění s pojetím sociální péče o výrobce textilní, oděvu, prádla a obuvi, dále o výrobce sklářské a perleťového zboží podomácku provozovaného, konečně pak usnesením, že podle zvláštních poměrů toho kterého výrobního odvětví možno i další obory pojmouti do ustanovení tohoto zákona, odpadá na pohled velmi mnoho starostí a požadavků navrhovaného ústavu, neboť o věci tyto starati bude se třeba politické správě, živnostenským inspektorům, zdravotním inspektorům a dokonce i příslušným nemocenským pokladnám.

Ve skutečnosti však působnost zákona v oboru péče o podomáckou práci je poměrně nepatrná vůči tomu, co právě v tomto směru vykonati by se mělo a vykonáno býti musí.

Pováží-li se, že v Československé republice zabývá se skoro 5% všeho obyvatelstva prací podomáckou různých oborů, tu je zřejmo, že vedle zákonné ochrany musí nastoupiti i další orgánové, kteří o podomácký průmysl po stránce didaktické, hospodářské a technické starati se musí. A tu přicházíme k otázce, jakým způsobem návrhu hověti.

Luštění otázky podomáckého průmyslu jest vůbec těžkým problémem, neboť postupují v něm proti sobě ostrou měrou dobro i zlo. Kde na jedné straně lidskost ponouká ujímati se domáckého průmyslu, na straně druhé důležité požadavky zájmové vystupují proti výrobě podomácké. Jest známo, že jak živnostníci, tak i dělnictvo vidí v podomácké práci poškozování svých zájmů, neboť na mnohých místech pod rouškou domácí práce, domácí ho neb hospodářského vedlejšího zaměstnání, domácí práce hraničí s nedovoleným provozováním živnosti řemeslné, jejíž majitelé vyhýbají se povinnostem živnostensko-právním i společenstevním, a tu každá snaha pomáhati tomuto oboru práce vykládána jest jako podpora t. zv. fušerství. Přehlédnuto při tom zůstává, že nejedná se a nemůže se ani jednati o organisaci všech druhů domácí práce, kteréž ostatně jak živnostnictvo, tak i dělnictvo samo po léta se dovolává, a to z toho důvodu, aby podomáčtí dělníci, zabývající se výrobou řemeslných výrobků, byli organisováni tak, aby se mohli státi členy nebo příslušníky buď živnostenských společenstev, nebo jako dělníci plnoprávnými občany se vší právní ochranou před dosavadními zaměstnavateli, kteří v honbě za výdělkem tělesně i duševně podomácké pracovníky hubí a sociálně ničí. Z těchto důvodů je nutno, aby v republice Československé v obor podomáckého průmyslu důkladně všemi činiteli bylo zasáhnuto.

Zajímavo je, že na Moravě uloženo bylo zemské radě živnostenské stanovami pečovati o podomácký průmysl. Zní to skoro paradoxně, ale je tomu tak. Jakým způsobem si počínala tato instituce v tomto oboru, je také zajímavo, a to v několika směrech.

Zemská rada živnostenská na Moravě již r. 1907, tedy v rok svého založení, zahájila anketu a šetření o podomáckém průmyslu moravském a vyslovila své politování nad tím, že práce v tomto směru r. 1897 živnostenskými inspektory podniknutá považována byla za výjimečnou, tak že šetření ve příčině práce podomácké a zkušenosti takto jednou získané a sesbírané nebyly dále doplňovány, čímž namáhavá a záslužná práce tato se znehodnotila a, bude-li se chtíti ve prospěch této kategorie pracujícího lidu něco učiniti, bude se musit započíti s prací novou, právě proto, že rakouská vláda nechala platiti po vykonaném šetřeni opětně odstavec 5. lit. e) cís. pat. ze dne 20. prosince 1859, čís. 227 ř. z., podle něhož nepodléhají živnosti, které jsou vedlejším zaměstnáním domácím a které provozovány bývají osobami ku vlastní domácnosti vůbec nenáležejícími, ustanovením živnostenského řádu, z čehož podle litery zákona nastal předpoklad, že domácí práce vymyká se působnosti živnostenských inspektorů, ustanovených na základě zákona ze dne 17. června 1883, čís. 117 ř. z., jichž dozoru podléhají toliko živnosti po živnostensku provozované, a následkem čehož tito více si toho průmyslu nevšímají.

Jako sčítání domácího průmyslu r. 1902 obchodními komorami, tak také práce živnostenské rady, sledující týž účel, byla více méně problematickou. A tu počalo se uvažovati o jiném účelnějším způsobu poznání poměrů podomáckého průmyslu a došlo se ku přesvědčení, že dobře hodí se k účelům těmto pomůcky hospodářské a technické. Jako první volena výstava. Živnostenské radě podařilo se k tomu účelu sebrati materiál o podomáckém průmyslu asi ze 600 míst moravských. Výstava pořádána r. 1909 a obeslána ze 120 obcí. Že podnik tento rozčeřil hladinu veřejného života živnostenského, netřeba podotýkati. Živnostenská rada však nemohla, nechtěla a nesměla pustiti se zřetele tak významný obor tuzemské výroby jako domácí a lidový průmysl, který nepopíratelně zejména na Moravě hluboce zasahuje do života našeho lidu a vykonává vliv na jeho hospodářské, sociální a kulturní poměry a dovedla proto také živnostnictvu věc vysvětliti tak, že považovala výstavu za samozřejmou.

A jako po r. 1876 známým sociálněstatistickým kongresem rozproudila se celá hladina a počal se ve veřejnosti buditi všeobecný zájem o podomáckou práci a lidové umění, nastalo obrození smyslu aspoň po zachování toho, co zachrániti se ještě dá, což také u nás nezůstalo bez ohlasu, a my shledali se již v r. 1879 v Praze s výstavou lidových krojů, r. 1889 s myšlenkou zřízení národopisného musea, r. 1891 s českou chalupou na jubilejní výstavě v Praze, ke kteréž dali podnět lidé chápající význam práce a památek lidových; v téže době výstavy ve Lvově, v Černovicích, v Přemyšlu, v Krakově, ve Vídni a desítky výstav národopisných, v letech 1891-95 po Čechách a na Moravě pořádaných, byly základem národopisného musea v Praze, r. 1896 otevřeného, které jest dnes pýchou československého lidového umění a podomácké práce lidu našeho, tak výstava moravského podomáckého průmyslu r. 1909 měla ten výsledek, že o práci lidovou a podomácký průmysl na Moravě jevil se čilejší zájem nejen propagační, nýbrž i v positivní práci. Z té doby datuje se zřizování řady družstev a ústředí ke zvelebování domáckého průmyslu na Moravě. Akce zemské rady živnostenské, jimiž zemský výbor moravský puzen působiti přímo jednak k tomu, aby vláda učinila vhodná opatření, aby se dělníci domácí stali účastni zákonitých výhod ostatního dělnictva, a aby práce podomácká podřízena byla živnostenské inspekci, výzva, aby osnova o podomácké práci r. 1907 vydaná a týkající se upravení práce podomáckých dělníků při konfekci oděvů, prádla a obuvi rozšířena byla také na veškerá další odvětví podomáckého dělnictva, pracujícího pro podnikatele neb továrny, staly se samozřejmými a byly již za takové i živnostnictvem považovány.

Pokud se týče práce, aby k podpoře a povznesení domáckého průmyslu za účelem odstranění trvalé nouze na Moravě učiněna byla v oboru samosprávné působnosti zemské rozsáhlá a vydatná opatření na základě zkušeností nabytých z opatření ve zvelebovací akci živnostenské, vyslovila se živnostenská rada, že by se doporučovalo založiti zvláštní dotaci pro podporu zvelebovací akce podomáckých pracovníků na Moravě, do které plynulo by též jisté procento nouzové dotace každého roku zemí i státem povolované. Pro dotaci tuto žádána zvláštní částka 30.000 K ročně. Zásady, jakým způsobem by se měl podomácký průmysl podporovati, stanoviti by se mohly analogicky se zásadami pro podporování živností. Z toho důvodu doporučeno také, aby akce tato zůstala přidělena působnosti zemské rady živnostenské a dotace tato za dozoru moravského zemského výboru živnostenskou radou byla spravována. Moravský zemský výbor vyhověl aspoň částečně tomuto požadavku tím, že od r. 1912 zařazoval do zemského rozpočtu na podporování domácího průmyslu samostatnou položku K 5000.-. Akce pro zvelebování domácího průmyslu na Moravě zaujímá tudíž při živnostenské radě zcela zvláštní oddíl organisační, sociální a didaktický, při čemž zejména daří se organisačně i sociálně v práci obuvnické, krejčovské, při výrobě prádla, což stalo se ovšem v době válečné možným zaměstnáním při dodávkách erárních. Didakticky v oboru košikářském, perleťářském, pletařském, hračkářském, vyšívačském, tkalcovském, keramickém a jiných, zaznamenává živnostenská rada velmi pěkně úspěchy pořádáním odborných vzdělávacích kursův a výstavek.

Toť směrnice, která poučuje nás, jakým způsobem jest možno starati se v republice o povznesení domácího a lidového průmyslu autonomními korporacemi. Druhou směrnicí jde vláda naše sama. Ministerstvo sociální péče zákonnou úpravou a ochranou práce podomácké a postavením ji na jakýsi pevný sociální základ, ministerstvo školství a národní osvěty pomocí didaktickou, a to tím, že již do rozpočtu na r. 1919 zařadilo položku K 251.755 pro ženský domácí průmysl, sdružený ve 34 školách (lépe snad řečeno vyučovacích dílnách) krajkářských a vyšívačských, a tím, že zřízen pro povznesení krajkářství a vyšívkářství na Slovensku komisariát pro zachování uměleckých památek, kterýž v odboru pro lidový a umělecký průmysl má za úkol starati se nejen o zachování, nýbrž též o umělecké a výrobní povznesení lidového vyšívkářství a krajkářství. Ze zprávy komisariátu jest zřejmo, že týž zajišťuje pro družstva a tisíce slovenských pracovnic vyšívací materiál na zimu a přistupuje k zakládání vyšívkářských dílen a škol na Slovensku. Chce podporovati také každou akci v tomto směru, a to hlavně tak, že žádá, aby obce uvolily se poskytnouti místnosti i otop. Komisariát sám přidělí a honoruje síly učitelské nebo vedoucí, jež voliti bude z místních nejlepších vyšívaček a krajkářek z lidu. Organisačně a v přídělu materiálu a odbytu hotových výrobků přičleněny bývají tyto dílny k nejbližším družstvům pro lidový průmysl, nebo přímo k ústavu státnímu pro lidový průmysl v Bratislavě, který jest jakýmsi svazovým ústavem a centrálou všech takových družstev, dílen a škol. Současně chce komisariát podporovati zakládání dalších menších družstev výšivkářských a lidového průmyslu a vyzývá za tím účelem všecky interesenty, aby se v těchto věcech o informace na něj obraceli. Obzvláště obce, v nichž se hodně vyšívá a z nichž některé se již na komisariát obrátily, ve snaze vytisknouti obchod s vyšívkami z rukou vyděračů lidu, hodlá komisariát osamostatniti a hmotně jak podepříti, tak i povznésti. Jedná se v přední řadě o povznesení vyšívání a krajkářství v domácí tradici na stupen umělecký a učiniti je schopny světové konkurence. Povznesením vyšívkářství a lidového průmyslu udržuje komisariát pracovní síly pro zemědělství i přes zimu doma, omezuje vystěhovalectví a zajišťuje i nejchudšímu lidu na horách výdělek pro zimní měsíce. Obstarává přednášky i přednášeče.

Pro veškeré školy košikářské (pracovní dílny) a příbuzné techniky pletařské, jichž máme v republice 17. zařaděna do rozpočtu na r. 1919 částka K 106.356. Pro tento obor nebyl doposud zřízen zcela správně žádný komisariát. Právě obor košikářský náleží mezi ty, který bude musit býti z odboru podomácké práce vyňat, protože do odboru tohoto nespadá. Výroba košikářská je výrobou řemeslnou par excellence a byla jen rakouskými úřady do této kategorie výroby vsazena.

Uvedeme-li pak, že do rozpočtu ministerstva obchodu na r. 1920 zařaděna je částka K 80.000 ku podpoře jednotlivých odvětví výrobních, kterýž určen je k technické a obchodní podpoře t. zv. místních odvětví průmyslových, najmě průmyslu domáckého, tu dojista není více třeba ztráceti slov o tom, že veškery snahy vlády československé mluví pro povznesení podomáckého průmyslu, a že soustředění akce této musí vyplynouti samo ze sebe.

Vmyslíme-li se v obory našich podomáckých průmyslů: krajkářského a vyšívačského, kobercářského, sklářského, perleťářského, hračkářského, košikářského (kterýž vládou rakouskou na úkor řemesla košikářského do seznamu podomácké výroby byl zařaděn a dosud v něm i v republice zařaděn jest), pletařského (z rákosí, slámy, lýka atd.), dřevařského (ve všech oborech), nožařského, dýmkařského, hrnčířského a malířství porcelánu, kartáčnického a jiné a jiné, shledáme se v nich ve všech s neobyčejně originálními, bohatými a v nesčetných variantech rozvíjejícími se vzory a vzácnou dokonale uměleckou lidovou technikou a množstvím krásných kusů a nejrozmanitějších výrobků, které vesměs jsou pravými unikáty. A tu zcela správně poukazuje se na to, že našemu domácímu průmyslu lidovému hrozí nebezpečí setřením vlastní půvabnosti, že mísí se povětšině se zanášenými sem padělky, které zejména pěstovala Vídeň svými ústředními a filiálními kursy krajkářskými, svými košikářskými a pleťařskými technikami, vzorky roztodivných hraček, vzorů sklářských a jiných a jiných.

V kursech vídenských nepracovaly se naše vzory lidové, nenechala se vyniknouti duše a práce lidu našeho, nýbrž vzhledem jen k obchodní stránce podniku přiváděly se do kursů výrobky obchodní. Vídeň odůvodňovala tuto svoji činnost tím, že tohoto obchodního zboží jest potřebí k doplnění obchodní činnosti ústředen. V našem lidu bylo pak málo porozumění a odvahy, aby ve skvostných pracech lidových a v lidových technikách bylo pokračováno, tyto byly zušlechťovány, uchovány a lid po této stránce vychováván. A Vídeň neměla pravdy. Přesvědčila nás o tom rakouská výstava v Londýně, kdež oddělení našeho československého domáckého průmyslu slavilo přímo triumfy. Zde mohlo býti prodáno na př. desetkrát tolik našich krajek, než bylo možno poskytnouti. Zde skoupeny všecky naše vyšívky a krajky bez ohledu na to, zda byly vhodné neb zda jich bylo lze prakticky užíti. Avšak nejen krajka, vyšívka. Také keramika (cerpáky, talíře, džbánky, mísy) majolika a jiné vzbuzovaly svojí originálností, uměním a pestrostí pozornost a koupěchtivost. Přesvědčily nás o tom také výstavy různých soukromých podnikatelů, kteří s naším lidovým výrobkem podomáckým jezdili po Německu, Francii, Holandsku a kteří všichni sháněli se přímo po práci lidu našeho v textiliích, hlíně, ze dřeva, perleti, kůže, po hračkách, truhlicích, skříních, předmětech z kovu, lýka a jiných, a konečně přesvědčila se o tom i naše družstva pro lidový a umělecký průmysl, která mohla by zboží své prodávati v ohromných kvantech, kdyby ho jen měla to množství, které si světový trh žádá.

A právě tento hospodářský moment, který poučuje nás o tom, že ve všech uvedených oborech vyváží se anebo vyvážeti by se mohlo zboží do miliard, dokazuje, že je přímo povinností státu, jako všech ostatních povolaných činitelů, aby životní otázka 5% příslušníků naší republiky, zabývajících se podomáckou prací, byla rozřešena.

Zasahují zde jako v mnohých jiných oborech kompetence jednotlivých ministerstev. Bude-li však ministerstvo sociální péče státi na legislativním stanovisku podpory domáckého průmyslu, nemůže tato kompetence rušiti kompetence jiné, a to je nutno žádati a zdůrazniti. V bývalém státě náležela veškerá péče o podomácký a lidový průmysl do kompetence ministerstva veřejných prací a toto ministerstvo obstarávalo mimo legislativní také kulturní a hospodářské věci podomáckého průmyslu.

V republice naší kompetence legislativní, školská a hospodářská v tomto oboru je rozdělena mezi uvedená již tři ministerstva, a tu ještě dvě ze súčastněných ministerstev (sociální péče a obchod) dělí se o věci hospodářské. A zde práce se velmi stěžuje.

Kdežto na jedné straně uznati sluší, že odborné školy jakéhokoliv druhu mohly by býti současně středisky odborné výchovy podomáckého průmyslu, jak sledován účel ten při dřevařských školách, při výrobě hraček, na druhé straně však nutno uznati, že ani škola, ani kurs, ministerstvem osvěty při školách pořádaný, nebude se starati také o hospodářské zájmy svých absolventů, protože nemá k tomu jednak možnosti jednak ani praktického porozumění.

Ministerstvo sociální péče mohlo by se snad starati o subvencování družstev podomáckého průmyslu, ale tato starost je zase jen podřadná v celé péči o povznesení podomáckého průmyslu. A tu skutečně zbývá jedině kompetence ministerstva obchodu příslušnými zkušenostmi ve zvelebovací akci živnostenské, kteréž zvelebovací akce podomáckého průmyslu bude zcela obdobná. Toto ministerstvo může tedy nejúčinněji za součinnosti všech súčastněných ministerstev otázku péče o podomácký průmysl prováděti a říditi. Ministerstvo sociální péče ostatně ve svém dobrozdání ve výnosu ze dne 6. října 1919 čís. 23522/III. vyjádřilo se ve věci takto: "O zřízení státního ústavu pro zájmy domácího průmyslu československého při ministerstvu obchodu upozorňuje ministerstvo sociální péče na vládní návrh zákona o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce, čís. tisku 1586, jímž budou splněny body působnosti tohoto ústavu, uvedené v čís. tisku 832, pod lit. a, f. g. Zákonem ze dne 15. května 1919, čís. 268 sb. z. a n. bylo rozšířeno nemocenské pojištění na příslušníky domáckého průmyslu, na to se pomýšlí u pojištění úrazového, rovněž při vybudování invalidním a invalidního pojištění nebudou podomáčtí dělníci opomenuti. Ministerstvo sociální péče béře též zvláštní zřetel v rámci své péče o družstevnictví na výrobní družstva domáckých dělníků a poskytuje těmto, žádají-li o podporu, bezúročné zápůjčky nebo subvence a podporuje je při nákupu surovin a získání státních objednávek. Zásadně ministerstvo sociální péče souhlasí se státním ústavem pro péči o domácký průmysl, uzná-li se jeho působnost za nutnou a najde-li se dostatečných prostředků v rámci dnešních finančních možností k zřízení podobné instituce. V kladném případě žádá ministerstvo, aby mělo stejný vliv na správu tohoto ústavu jako ministerstvo obchodu".

Ministerstvo národní osvěty nedalo ve věci žádného dobrozdání. Ministerstvo obchodu podle výnosu ze dne 1. října 1919, čís. 33848 pořídilo si pro vnitřní úřední potřebu tuto zprávu:

"Domácí průmysl byl již za bývalého státu předmětem vážné péče veřejných činitelů, zvláště úřadů pro zvelebování živností při ministerstvu veřejných prací ve Vídni a ústavu pro zvelebování živností v jednotlivých zemích. Vybudování drobnoželezářského průmyslu ve Štýru, Kroppu (Krajina) a Sudkovicích (Halič); výroby hudebnícn smyčcových nástrojů v Schönbachu, skelných perel na Jablonecku a Hořicku, dřevěných hraček na Hořicku a Drahansku, výšivkářství na Kasejovicku, krajkářství na Stražovsku, kartáčnictví na Eisensteinsku a Mor. Karlovsku, perleťářství na Žírovnicku a jinde, organisace ručních tkalců v severozápadní části Dolních Rakous, na severu Moravy a jinde, jsou jednotlivé příklady této péče, která byť nepřinesla v každém případě kýžený výsledek, nezameškala žádné příležitosti, aby pozvedla a zdokonalila domácí výrobu a zabezpečila pracovníkům v ní zaměstnaným zlepšení životních podmínek, zvláště ale zvýšený výnos pracovní.

Péče o domácí průmysl v republice jest součástí zvelebovací akce živnostenské, opatřované za stálé součinnosti živnostensko-zvelebovacích ústavů zvláštním oddělením třetí sekce ministerstva obchodu. Působnost oddělení tohoto jest velmi různotvárná, přizpůsobujíc se pouze a potřebám jednotlivých výrobních odvětví, o něž jest se mu starati vztahuje se na všechny záležitosti organisace odborné výchovy, správy a financování dotyčných podniků. Při té službě lze zvlášť výhodně zužitkovati zkušeností nabytých ústavy a přidělených odborným úřednictvem při podobné činnosti dřívější což velmi přispívá k urychlenému věcnému a řádnému provádění akce. Školním příkladem takové činnosti jest péče o malokováře na Podbrdsku, organisované v českém družstvu pro výrobu cvočků a hřebů v Rožmitále, které čítá na 1100 domáckých výrobců, pro něž opatřuje na společný účet nákup surovin a odbyt výrobků, obstarávajíc též potřebné k tomu peněžní prostředky. Může-li toto družstvo, před několika měsíci k podnětu příslušného oddělení ministerstva obchodu založené, vystoupiti na světovém trhu jako přímý dodavatel výrobků svého členstva, děkuje za to v prvé řadě účinnému zasáhnutí, ministerstva obchodu a veřejné služby živnostensko-zvelebovací.

Zřízením státního ústavu pro zájmy domáckého průmyslu podle návrhu poslanců Dra. Kubíčka soudruhů nepřišly by na zmar naznačené pracovní a věcné hodnoty, sloužící k dobru domáckého průmyslu, byla by ale rozrušena dosavadní úzká souvislost péče o tento průmysl s ostatní činností zvelebovací akce živnostenské na škodu obou skupin, neboť zájmové hranice mezi výrobou domáckou a výrobou po živnostensku provozovanou nejsou nijak přesně vymezeny, protože obě skupiny se vzájemně doplňují, jsouce namnoze dohromady sečlánkovány. Tříštění podpůrné akce působilo z pochopitelných důvodů často nepříznivě na obě odvětví na místě, aby jednomu nebo druhému z nich prospěch přinesla.

Z těch příčin nelze se vysloviti pro návrh posl. Dra. Kubíčka a soudruhů, který jeví se nevýhodným též proto, že by znamenal nutné rozmnožení úřednictva, aniž by sliboval tomu odpovídající výhody.

Spíše jest záhodno dožadovati se v zájmu domácké výroby, aby na toto důležité odvětví hospodářské vzat byl co nejpečlivější zřetel při vybudování státní služby i živnostensko-zvelebovací a při provádění této služby ministerstvem obchodu i výkonnými ústavy živnostensko-zvelebovacími, jejichž činnost vzhledem ku značným teritoriálním rozdílům v poměrech domáckého průmyslu nejlépe vlastnímu smyslu návrhu se přimyká.

Návrhu posl. Dra. Kubíčka a soudruhů bylo by tím v zásadě vyhověno až na to, že nebyl by zřizován pro plnění jím vytčených úkolů nový státní úřad."

Dobrozdání ministerstva obchodu přibližuje se tudíž názoru živnostenského výboru, ačkoliv se závěrem ani živnostenský výbor souhlasiti nemůže. Shrnuje veškery názory o věci, navrhuje živnostenský výbor:

Slavné Národní Shromáždění račiž se usnésti: Ministerstva sociální péče, národní osvěty, průmyslu, obchodu a živností se vyzývají, aby přistoupila ihned ke společnému jednání o tom, by co nejdříve vybudováno bylo podle způsobu nynější zvelebovací akce živnostenské řádné organisované a vybudované oddělení pro povznesení domácího a lidového průmyslu v Československé republice. Za tím účelem buďtež, pokud se domácí průmysl dotýká výroby živnostenské vyslechnuty i ústřední organisace živnostenské.

Této dohodě se ponechává způsob, jakým by ministerstva otázku tuto luštiti chtěla, to jest, chtějí-li akci přičleniti k nynější zvelebovací akci živnostenské, či hodlají-li zříditi po způsobu komisariátu bratislavského komisariáty pro hospodářské, didaktické a technické zvelebení lidového a domácího průmyslu v ostatních zemích.