Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920

Tisk 2106.

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na dotaz členů Národního shromáždění Václava Johanise, Skurského a soudruhů tisk č. 1806, o poměrech ve všeobecné nemocnici v Praze a na oddělení pro nemoce kožní a pohlavní zvláště.

Ku zmíněnému dotazu sděluje se toto:

Tvrzení v dotazu uvedené, že pro léčení chorob pohlavních a kožních v celé velké Praze jest jediné oddělení prof. Šambergra, spočívá na mylné informaci, jelikož ve Velké Praze jsou ještě dvě oddělení téhož rázu a to prof. Kreibich a ve všeobecné nemocnici a primáře Dr. Schwanka v nemocnici Vinohradské. Nicméně dlužno přiznati, že oddělení ta návalu nemocných občas nestačí.

Okamžité nápravy nelze sice zjednati, jest však naděje, že oddělení pro pohlavně choré budou moci býti rozšířena, jakmile bude splněno zásadní usnesení ministerské rady stran přičlenění budov posádkové nemocnice na Karlově náměstí k všeobecné nemocnici.

Pokud se týče léčiv, jest všeobecně známo, že jejich opatřování v nynější doně naráží na ohromné obtíže.

Správa léčiv ve všeobecné nemocnici snažila se vždy, aby požadovaná léčiva, pokud jsou vůbec v obchodním oběhu, získala.

Tvrzení, že by některý lék nebyl české dermatologické klinice vůbec vydán, neodpovídá skutečnosti. Stalo se však, že nebylo možno některá léčiva ihned dodati, jelikož musela býti teprve úsilovným způsobem sehnána.

Salvarsan a Neosalvarsan lze velmi těžce získati v takovém množství a dosování, jak se požaduje. Ichthyolu je stále dostatečná zásoba na skladě a není příčiny, aby si patienti kupovali ichthyol v lékárnách mimoústavních.

Poukazovati na lékárny veřejné není případné z toho důvodu, že lékárnu nemocniční pro ohromnou spotřebu léčiv vyžadovaných jednotlivými klinikami a odděleními nelze srovnávati s lékárnami veřejnými, na které se nekladou daleko takové nároky v expedici léků jako na lékárnu nemocniční.

Co se stravy týče, je pravda, že neodpovídá požadavkům, jež se na stravu nemocniční kladly před válkou.

Přes to dlužno výtku, že by nemocní trpěli hladem, rozhodně odmítnouti.

Nedostatek ubikací, hlavně také pro personál jest starou závadou všeobecné nemocnice. Byl jednou z hlavních příčin, pro kterou se ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zasazovalo o získání posádkové nemocnice na Karlově náměstí. Na základě shora zmíněného usnesení ministerské rady ze dne 5. listopadu 1919 bude možno v dohledné době také v tomto směru zjednati nápravy.

Prádlo nemocnice bylo a jest částečně dosud v žalostném stavu, poněvadž ho po čas války nebylo možno doplňovati a opatřování prádla i nyní setkává se se značnými překážkami. Pokud jednalo se o překážky rázu finančního, umožní půjčka, o kterou se jedná a za níž stát převzal ručení, aby zásoby prádla všeobecné nemocnice zase patřičně byly doplněny.

Platy lékařův a opatrovnictva byly již zvýšeny a to opatrovnictvu podle joho požadavků a lékařům podle úpravy platné pro asistenty klinické, tak že v tomto bodě není důvodu ku stížnosti.

V Praze dne 30. prosince 1919.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Šrobár, v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP