Věcně správné, vší stranickosti
a jakýchkoli osobních vlivů prosté
zadávání veřejných dodávek
a prací jest ode dávna spolehlivým měřítkem
spořádanosti státní správy
a jednou z nejpodstatnějších složek národohospodářského
a sociálního vývoje státu.
Tak charakterisuje otázku veřejných dodávek
ve Zprávách veřejné služby technické
č. 6. z r. 1919 ministerský rada v ministerstvu
veřejných prací inž. Hermann. A zcela
případně. Neboť způsob, jakým
a komu vydává stát každoročně
veliké částky na opatření svých
veřejných potřeb, zda při tom zaujímá
stanovisko soukromého spotřebitele, nebo zda hledí
na otázku dodávek s vyššího hlediska,
nejen levně poříditi, co poříditi
jest třeba, nýbrž také dbáti
povznesení vlastních výrobcův a hleděti
ke kvalitě dodávek: to jest jistě spolehlivým
měřítkem spořádanosti státní
správy a jednou z nejpodstatnějších
složek národohospodářského a
sociálního vývoje státu. A pro toto
zadávání třeba stanoviti určitá
pravidla, třeba je pevně upraviti.
Francouzský státník Colbert byl prvním,
jenž vydal závazná pravidla pro zadávání
státních dodávek. Francie již r. 1833
vyhlásila zásadu volné veřejné
soutěže a roku 1882 provedla jednotnou úpravu.
Prusko v roce 1885 "Verdingungsreglement", jehož
hlavní zásady jsou:
1. veřejná soutěž vypsáním;
2. velké dodávky buďtež rozděleny tak, aby i malí živnostníci mohli se jich zúčastniti; 3. nabídky, jež jsou v nepoměru k žádané dodávce, tak že se nedá očekávati, že by byly řádně a včas provedeny, buďtež předem vyloučeny;
4. jisté práce při stejné ceně
buďtež zadány místním živnostníkům.
Toto nařízení pruského ministerstva
veřejných prací upraveno bylo později
výnosem o zadávání dodávek
(Erlass betreffend das Verdingungswesen) téhož ministerstva
ze dne 23. prosince 1905, podle kterého zadání
nemá býti vázáno nabídkou
v nejnižší ceně, nýbrž
má se státi na nabídku, jež, jsouc v
každém směru přijatelnou, zaručuje
správné a včasné provedení
práce nebo dodávky. Při tom se předem
vylučují nabídky, jejichž ceny jsou
v patrném nepoměru k výkonu, a z nabídek,
které odpovídají podmínkám,
volí se pak mezi třemi nejnižšími
ona, která v uvážení všech okolností
jest nejpřijatelnější.
Tím, jak patrno, ulomen hrot fiskálnímu stanovisku,
které dříve bylo v Německu rozhodujícím.
Teprve později někteří odborníci
přimlouvali se za přijetí nabídky
ve střední ceně, to jest takové,
která nejvíce blíží se k aritmetickému
středu, získanému ze všech způsobilých
nabídek po vyloučení nejnižší
a nejvyšší. Tento způsob zaveden byl v
některých velkých městech německých
- tam totiž řada měst sama stanovila si pravidla
zadávání obecních dodávek a
prací - nedal se však dobře držeti právě
proto, že střední cena může býti
veličinou zcela náhodnou. Rada města Drážďan
zavedla v roce 1914 způsob přiměřené
ceny, kterou rozumí se cena, vyšetřená
znalci neúředními, kteří neznajíce
úředního rozpočtu, před
otevřením nabídek podávají
dobré zdání, po jejichž otevření
pak, uvážíce všechny okolnosti, uznávají,
která nabídka jest nejpřiměřenější.
Ale tento způsob zadávání pro jeho
těžkopádnost i jiné vady doporučovati
nelze.
V Anglii a Belgii vyžaduje se jako podmínka
pro zadání placení normální
mzdy. To žádala zejména anglická admiralita.
Na této cestě sociálních podmínek
při státních dodávkách
jde dále ještě návrh člena Národního
shromáždění Tayerle a Jakubky,
který žádá, by podnikatel smlouvou se
zavázal, že bude pečovati také o to,
aby splnil včasně a nezkráceně nároky
svých zřízencův a dělníků,
pokud vyplývají z pracovních poměrů,
a smlouvami byly stanoveny. Podnikatelé, o nichž jest
známo, že tyto povinnosti své zameškávají
úmyslně, nebo se zdráhají je vzíti
na sebe, mají býti z nabídkového řízení
vyloučeni.
Přednost mají ti zaměstnavatelé, kteří
se smluvili o mzdových a pracovních podmínkách
dobrovolně s odborovým svazem, který tu přichází
v úvahu. Kdyby však měly tyto smlouvy sloužiti
účelu, aby poškodily stát, zůstanou
bez účinku. (?)
Při zadávání prací nutno dát
přednost při přibližně stejných
nabídkách uchazečům domácím,
kteří zaměstnávají také
domácí dělnictvo. Vznikne-li v závodě,
kterému zadána byla veřejná práce,
stávka neb výluka, neprodlužuje se tím
stanovená smluvní lhůta dodací, leda
by zaměstnavatel prokázal, že neleží
vina na jeho straně. Tento průkaz musil by zástupců
zadávacího úřadu, dvou příslušné
organisace zaměstnavatelův a dvou příslušné
dělnické organisace odborové.
V bývalém Rakousku až do nařízení
veškerého ministerstva ze dne 3. dubna 1909 č.
61 ř. z. nebyla otázka dodávek celkově
upravena. Byla tu jen v podstatě administrativní
ustanovení, která sledovala pouze fiskální
cíl. Tak dvorní dekret z r. 1820, nazvaný
"Dosažení laciných cen při přejímání
státních staveb veřejnou dražbou",
nařízení stavebního generálního
ředitelství z r. 1851. Zásady pro zadávání
dodávek a prací při c. k. státní
s právě železnic, vydané ministerstvem
železnic, nesly na sobě již značku modernosti.
Také výnos ministerstva financí z r. 1899
nedržel se přesně fiskálního
stanoviska, neboť stanovil na příklad, aby
práce zadávaly se ne v celku, nýbrž
podle kategorií, a aby bral se ohled na živnostnictvo
v místě stavby usedlé.
§ 7. zákona o vodních drahách z
r. 1901 měl ustanovení o zaměstnám
tuzemských technikův a dělníkův
a tuzemského průmyslu.
Celková úprava provedena teprve shora uvedeným
nařízením veškerého ministerstva
z r. 1909, jehož zásady v naší republice
až na Slovensko ovšem - posud platí.
Hlavní zásady jeho jsou: veřejná soutěž
pravidlem, zadání z volné ruky výjimkou,
možnost rozdělení větších
dodávek, včasné rozepsaní před
prováděcím obdobím, vyměření
lhůt tak, aby dodávky solidně mohly býti
provedeny, požadování vadia jen za účelem
zabezpečení nabídky, zadávání
komisí, která může si přibrati
znalce, přednost tuzemským uchazečům,
upotřebení tuzemských materialit, nerozhodnost
ceny při rozdílech až do 5 proc. nad nejlevnější
nabídku, ohled na drobné živnostníky
a jejich družstevní organisace, uzavírání
smluv o dodávkách pro opětující
se potřebu nebo pro běžné práce
zpravidla jen na dobu 3 let, stanovení smluvních
pokut a kauce ne vyšší než 5 proc. smluvní
ceny dodávky nebo práce.
Jednotlivé země bývalého Rakouska
také snažily se upraviti otázku zemských
dodávek.
Morava jednotné úpravy posud nemá,
ač přípravné kroky k ní byly
již učiněny. Pravidla až posud vydaná
jednak platí pro určité ústavy, jednak
vykazují určité mezery. Nedostatek jednotné
úpravy byl se vzrůstem zemských dodávek
pociťován a proto již v prosinci r. 1907 český
odbor zemské rady živnostenské učinil
zemskému výboru podání, aby dodávky
byly rozděleny mezi živnostnictvo české
a německé v poměru 75:25 a aby řízení
dodávkové konalo se za účasti a kontroly
delegátů zemské rady živnostenské.
Když pak mezi oběma odbory zemské rady živnostenské
dohodnut byl klíč 68 1/2% pro české
a 31 1/2% pro německé živnostníky,
učinil český odbor v dubnu 1909 podání
k zemskému výboru, v němž položil
tyto požadavky:
1. Budiž dbáno oboru působnosti zemské
rady živnostenské podle § 10. stanov, zemským
sněmem usnesených, v němž v posledním
odstavci III. se praví: Organisace výroby živnostenské
a odbyt její, zejména stanovení řízení
dodávacího pro zemské ústavy vůbec
a zvláště zadávání dodávek
pro zemi, ústavy vůbec a zvláště
zadávání dodávek pro zemské
ústavy a pro stavby země Moravy s všemožným
zřetelem ke družstvům výrobním
a hospodářským.
2. Budiž s příslušným důrazem
nařízeno, aby zemská živnostenská
rada byla o všech projektovaných stavbách,
přestavbách i přístavbách jak
vysokých, tak i pozemních zavčas uvědomována.
3. Budiž nařízeno ředitelstvím
všech podřízených ústavů
zemských, aby při zadávání
prací a nákupech rozhodně dbáno bylo
dodávkového klíče, totiž aby
68 1/2% dodávek zadáváno bylo českému
a 31 1/2% německému živnostnictvu, tak
jak to bylo v živnostenské radě usneseno a
zemským výborem schváleno.
4. Živnostenská rada budiž při dodávkách
zemských brána na potaz před vypsáním
ofertním i při otevírání ofert,
tak že by tvořila skutečný odbornický
poradní sbor zemského výboru v zájmu
zemských financí i živnostnictva. První
krok k soustavné úpravě dodávkového
řízení stal se r. 1908 návrhem posl.
dra. Jarolima a korreferátem posl. Votruby,
kteréž oba byly zemským sněmem přikázány
zemskému výboru ku podání návrhu
po vyslechnutí zemské rady živnostenské.
Návrh dra. Jarolima zněl:
Sl. sněm usnáší se na zavedení
podmínek pro veřejné zadávání
prací nebo dodávek tomu, kdo činí
nejmenší požadavky, pro zemi, zemské
ústavy a zemské stavby.
K návrhu tomu připojeny byly podmínky, které
- což překvapilo - nebyly založeny na zásadě
nejnižší ceny, jak by z návrhu samotného
vyplývalo, nýbrž stanovily v této příčině:
Přijme se ona nabídka, která podle mínění
zemského výboru se ukáže v každém
ohledu nejlepší, tedy jak ohledně nabízené
jakosti práce nebo dodávky, tak i ohledně
důvěry hodnosti a zdatnosti uchazečovy. Nejmenší
požadavek na penězích sám o sobě
nebudiž však bezpodmínečně důvodem
pro přijetí nabídky.
Korreferát posl. Votruby vycházel ze zásady,
že při řešení otázky zemských
dodávek dlužno míti na zřeteli:
a) spravedlivé rozdělení dodávek mezi
příslušníky obou národností
- a proto navrhl klíč 68 1/2% pro české
a 31 1/2% pro německé dodavatele;
b) vyhražení práva oběma sekcím
zemské rady živnostenské, spolupůsobiti
se zemským výborem při zadávání
zemských prací a dodávek - a proto navrhl
nový § tohoto znění:
Při zadávání zemských prací
a dodávek budiž zemským výborem vyslyšena
zemská rada živnostenská. Tato budiž ještě
před vypsáním konkursu nebo před zadáním
prací nebo dodávek z volné ruky zpravena
o tom, co má býti zemským výborem
z volné ruky zádáno, nebo nač má
býti konkurs vypsán. - Při přijímání
zemských prací a dodávek budiž vyslyšeno
mínění odborníků, zemskou radou
živnostenskou pro určité případy
stanovených.
Referát Jarolimův s korreferátem Votrubovým
byl no základě usnesení zemského sněmu
přikázán zemskému výboru s
výhradou, by je předložil oběma sekcím
zemské rady živnostenské k posouzení
a podání zprávy.
V důsledku toho vypracovaly obě sekce své
návrhy a ústřední sbor ve schůzi
dne 17. listopadu 1911 usnesl pak tyto zásady:
"Zadávaní prací a dodávek dějž
se zpravidla cestou veřejné konkurence; užší
konkurence a zadávání z volné ruky
buďte výjimkou. Vypsání dějž
se vždy včasně, aby se mohla zadávka
řádně provésti a to pokud možno
v klidném období toho kterého výrobního
odvětví. Vypsání staniž se ve
všech denních a odborných, jakož i živnostenských
listech.
Při řízení dodávkovém
platiž zásada, co možná nejširší
veřejnosti, aby tím umožněna byla kontrola
tohoto řízení.
V dotyčné komisi, která o zadávání
bude rozhodovati a sestávati musí z nestranných
odborníků, budiž přiměřeným
způsobem zastoupena zemská rada živnostenská,
při dodávkách průmyslových
znalci vyslaní obchodními a živnostenskými
komorami.
Práce buďtež zadány jen těm, kdož
jsou podle živnostenského řádu oprávněni
ku provozování dotyčné živnosti.
Přijata budiž ona oferta, která podle mínění
zemského výboru se ukáže v každém
ohledu jak co do jakosti, tak co do ceny nejlepší,
při čemž nebudiž brán výhradně
zřetel na to, kolik kdo za provedení prací
a dodávek žádá.
Přednost budiž dána moravským živnostníkům
a výrobcům, podnikatelům budiž uloženo,
že smějí zpravidla užívati toliko
tuzemských dělníků; jiných
jen s povolením zemského výboru.
Dodávky materialií na oděv pro zemské
sluhy a zřízence jakož i ošetřovance
zemských ústavů, buďtež vyhraženy
moravským dodavatelům bezpodmínečně.
Zvláštní zřetel budiž brán
na živnostnictvo malé a buďtež za tím
účelem pojata do dotyčné úpravy
tato ustanovení:
Zvláště obsáhlé práce
buďte při zadávání roztříděny
na jednotlivé části.
Ruční nákup denních potřeb
pro zemské ústavy dějž se u místních
malých živnostníků.
Z volné ruky možno zadati dodávky, nepřesahuje-li
cena jejich 2000 K, a práce, nepřesahuje-li cena
jejich 5000 K.
Vadium budiž žádáno toliko výjimkou,
zejména při zadávání společenstvům
živnostenským, výdělkovým a hospodářským
družstvům, sdružením malých živnostníků
budiž od složení vadia až do 5000 K upuštěno.
Při rozdílech cen až do 5% nad nejlevnější
nabídku budiž přihlédáno k malým
živnostníkům, zejména k jich sdružením
při jinak stejných podmínkách.
Generální podnikatelé jsou z dodávek
a prací vůbec vyloučeni.
Stane-li se zadání podnikateli, který pak
zaměstnává živnostníky, budiž
zabezpečena vydatnou měrou jistota jich pohledávek.
Za tím účelem budiž pojato do dotyčného
ustanovení, že dodavatelé jsou povinni platiti
živnostníku za dodáné příslušné
obnosy hned po odvedení práce.
Budiž vším vlivem působeno k tomu, aby
zásady shora uvedené platily obdobně také
pro dodávkové řízení veškerých
obcí markrabství moravského.
Zemský výbor moravský však přes
to pro jednotnou novou úpravu zemských dodávek
a prací neučinil ničeho a věc ta jde
ve starých kolejích: drobnější
dodávky a práce pro zemské ústavy
zadávají se ředitelstvími dotčených
ústavů, větší zadává
zemský výbor sám, při čemž
šetří klíče mezi oběma
sekcemi zemské živnostenské rady usneseného.
Pouze při dodávce látek a plátna pro
zemskou potřebu, přibírá si znalce,
Zemskou radou živnostenskou doporučené.
V Čechách ohledně dodávek zemských
byla posud tato praxe: Různé potřeby pro
zem. úřední budovy a ústavy byly obstarávány
podle těchto zásad:
1. Věci důležité nebo značnějšího
nákladu vyžadující, zadával přímo
zemský výbor veřejným nabídkovým
řízením. (Část těchto
potřeb dodaly zem. donucovací pracovny jakožto
své výrobky, zvláště tkaniny).
2. Věci méně cenné nebo takové,
které si mohly ústavy opatřiti snadněji,
byly zadávány soukromým nabídkovým
řízením se schválením zem.
výboru nebo kupovány ústavy z volné
ruky.
Postup řízení byl:
Asi v polovině běžného roku byly ústavy
zem. výborem vyzvány, aby sdělily přibližnou
roční potřebu různých materiálů
a potravin, které bude nutno v příštím
roce opatřiti podle hořejších zásad
a to potřeby sub 1. zmíněné (potřeby,
jichž zadání jest vyhraženo zem. výbory
a potřeby, jež dodají zem. donucovací
pracovny) a potřeby sub 2 uvedené (potřeby,
jichž zadání se ponechává ústavům
s výhradou schválení zem. výborem
a potřeby, jež si opatří ústavy
koupí z volné ruky) ve zvláštních
výkazech.
Na základě předložených a zrevidovaných
výkazů byl zhotoven společný
"výkaz roční potřeby",
který byl podkladem pro vypsání veřejného
ofertního řízení, jež stalo
se podle příslušné vyhlášky
v čelných denních listech.
Z došlých nabídek byly sestaveny přehledné
výkazy (podle druhů zboží, cen, jakosti,
ústavu a j.), takže srovnáním všech
rozhodných okolností byla seznána nejvýhodnější
nabídka.
Jakost nabídnutých potřeb byla zkoumána
odborně buď přísežnými znalci
nebo technologickým museem obchodní a živnostenské
komory.
V nabídce podroboval se oferent všem podmínkám
dodávacím.
Podmínky ty byly jednak všeobecné (ze
dne 2. července 1913), jednak zvláštní
pro dodávku masa (ze dne 8. prosince 1908).
Ve všeobecných podmínkách bylo
mimo jiné stanoveno:
Dodávky zadávají se zpravidla na jeden rok.
Nabídky musí býti podány písemně,
kolkované a zapečetěné.
Ke společným nabídkám samostatných
živnostníků, za účelem dodávky
sdružených, lze přihlížeti jen
tehdy, když se tito solidárně zaváží
k zachování podmínek dodávacích.
Ke každé nabídce budiž připojen
průkaz o tom, že oferent podle živnostenského
řádu k výrobě nebo jen ku prodeji
nabízeného zboží jest opravněn.
Kauci nutno složiti do 4 neděl. Výše
její stanoví se při vypsání
nabídky.
Zemský výbor jest oprávněn, zadati
dodávku buď celkem nebo rozděleně, také
může s výhradou svého schválení
přenechati zadání dodávek ředitelství
dotčeného ústavu.
Dodávka zadává se na základě
protokolu, který při zadání se sepíše
a slouží za smlouvu.
Postoupiti dodávku jinému není dovoleno.
Ve zvlášních podmínkách
stanovil se postup při dodávání masa
všeho druhu, hovězích jater, drštěk
a loje pro zemské ústavy, a to postup takový,
jaký odpovídal povaze dodávky.
Potřeby některé mohly si ústavy obstarati
samy soukromým ofertním řízením.
To dálo se buď vyhláškou v novinách
jako při veřejném ofertním řízení
nebo t. zv. řízením obmezeným t.
j. vyzváním několika známých
a osvědčených firem k podání
nabídky. (Tento způsob byl užíván
již za doby válečné, aby byly ušetřeny
značnější náklady s insercí
spojené a byl k tomu dán souhlas zemským
výborem).
Návrhy ústavní byly pak předloženy
zem. výboru ke schválení.
Stejným způsobem byly zadávány i různé
práce řemeslnické (klempířské,
lakýrnické, sklenářské, kamnářské
a pokrývačské) v ústavech bez vlastních
dílen.
Pro každý druh prací byly vydány zvláštní
normální cenníky, takže oferenti
nabízeli práce svoje buď podle cen těchto
cenníků nebo s určitou přirážkou
k nim nebo srážkou z nich.
Práce stavební zadával zem. výbor,
stanoviv předem podmínky a vydav zvláštní
výkaz prací s jednotkovým cenníkem.
Potřeby zadávané soukromým ofertním
řízením byly tyto: Křída
plavená a horní, klih truhlářský,
floky obuvnické, maz obuvnický, drát železný,
plech železný, sklo okenní, pařeništní,
mdlé, ledové, kartáčky na zuby, čepice
soukenné, ucpávky do parních strojů,
čerpadel a j.;
povidla, cikorie, droždí, sůl kuchyňská,
koření různá, hrozinky, citrony, hrách,
čočka, uzené zboží sekané
(párky, vuřty, poláky, tlačenka),
mouka (různé druhy), krupice, kroupy, krupky, jáhly,
nudle vajecné, mandle, mák, kmín, víno
bílé neb červené.
Melivo bylo zadáváno na období čtvrtletní.
Potřeby, které si opatřovaly ústavy
koupí z volné ruky byly tyto: Přípravy
na obleky opatrovnické (knoflíky, háčky,
přesky, hedvábí, polohedvábí,
bavlna stehovací a j.), piliny, lahvičky na léky,
prášek na hmyz, hrací karty, cihly, košťata,
potřeby pro elektr. světlo a telefon, hřebíky,
šrouby, nýty, pilníky, papír skelný,
plátno smirkové, houby mycí, potřeby
obuvnické (smůla, příze, šídla),
koberce jutové a j., pemza, kyselina solná, voskované
plátno, prkna měkká a tvrdá, fošny
měkké a tvrdé, dříví
palivové, zboží kartáčnické
(pokud nebylo dodáno z donucovacích pracoven);
tvaroh, drůbež, zvěřina, zelenina, různé
zboží kupecké, ovoce čerstvé,
houby čerstvé neb sušené, brambory,
sýr, syrečky.
V Dolních Rakousích za starého Rakouska
vycházelo se živnostnictvu při dodávkách
a pracích všemožně vstříc.
Tak na př. běžné potřeby pro
zemské úřady a ústavy byly zadávány
jenom živnostnictvu, práce v oboru zemské správy
jako novostavby, přístavby a přestavby, stavby
drah a silnic zadávány podle možnosti domácím
řemeslníkům a vypisovány byly v době,
která pro živnostnictvo byla výhodnou.
Příklad Dolních Rakous měl ohlas také
v ostatních alpských zemích.
V naší republice platí posud uvedené
nařízení veškerého ministerstva
z r. 1909, které potřebuje nové úpravy.
Na tom ničeho nemění okolnost, že nařízením
ze dne 26. listopadu 1919 čís. 50 sb. n. a z. zřízena
byla československá komise pro státní
dodávky, která se bohužel posud nesešla.
Proto podal v Národním shromáždění
člen jeho Janda se soudruhy návrh, aby
řádně byly zadávány práce
a dodávky v republice československé.
Návrh, jenž v zásadě kryje se s usnesením
ústředního sboru Zemské rady živnostenské
na Moravě, žádá revisi cís. nařízení
ze dne 3. dubna 1909 č. 61. ř. z.
Referát o návrhu tom přednesl podepsaný
referent po delším vyjednávání
se zúčastněnými činiteli v
živnostenském výboru, jenž o něm
jednal ve dvou schůzích.
Předem bylo živnostenskému výboru se
rozhodnouti, chce-li svým usnesením předložiti
plenu Národního shromáždění
návrh na celkovou úpravu státních
dodávek a prací, nebo jen resolučně
vysloviti zásady, podle kterých dlužno zadávati
státní dodávky a práce živnostenské.
Živnostenský výbor rozhodl se pro stanovisko
druhé, a to z těchto důvodů:
1. Kdyby se měly upravovati státní dodávky
a práce vůbec, pak by nemohl býti směrodatným
jen výbor živnostenský, nýbrž musilo
by se vyslechnouti mínění výborů
jiných, na př. technického.
2. Návrh člena Nár. shromáždění
Jandy a soudr. má na mysli v první řadě
úpravu dodávek a prací živnostenských.
3. Bylo známo, že meziministerská komise zabývá
se otázkou úpravy státních dodávek
a prací v naší republice.
Z důvodů těchto pojal referent svůj
referát tak, aby usnesení živnostenského
výboru vyznělo resolučně, t. j. stanovilo
zásady, které si přeje živnostenský
výbor míti obsaženy ve vládním
nařízení, jež jako výsledek meziministerské
komise má býti vydáno.
Živnostenský výbor zevrubně projednal
také onu část návrhu Jandova, že
zásady v návrhu tom svrchu uvedené platiti
mají také pro dodávkové řízení
veškerých obcí, a usnesl se, prozatím
požadavku toho nestavěti, dokud otázka
ústavy u nás definitivně nebude rozřešena.
Též nepřiklonil se k názoru, že
by úprava měla platiti pro veškeré veřejné
dodávky a práce v republice, ježto nechtěl
zasahovati do autonomie našich obcí, výborův
okresních a silničních a zemí. Proto
také vyslovil se pro úpravu vládním
nařízením, ježto by úprava veškerých
veřejných dodávek a prací musila se
státi zákonem.
Jako hlavní zásady pro živnostenské
dodávky a práce přijal výbor živnostenský
následující:
1. Veřejnou soutěž pravidlem, užší
konkurenci výjimkou.
2. Vypsání soutěže v příslušných
úředních listech.
3. V komisi dodávkové zastoupení zemské
živnostenské rady a příslušného
zemského odborného svazu resp. jednoty.
Vytýčením této zásady - ovšem
pří rozhodování o dodávkách
a pracích živnostenských - zašel živnostenský
výbor dále, nežli dosavad platné nařízení
z r. 1909, jež připouští fakultativní
přibrání znalce do komise zadávacího
místa, a rozhodně vyslovil se proti názoru
magistrátního stavebního rady Wintersteina
v Charlottenburku, že by veřejná správa
měla býti při zadávání
zbavena všech okovův a rozhodovati samostatně.
Výbor živnostenský však myslí,
že bylo jeho povinností, při dodávkách
živnostenských uplatniti odborný hlas příslušných
organisací živnostenských a je si přesvědčen,
že jednal tak i v zájmu veřejném.
4. Výše ceny nebudiž výhradně rozhodnou.
5. Přednost domácím živnostníkům.
6. Možnost, rozděliti obsáhlejší
práce a dodávky.
7. Zadávání dodávek a prací
jen těm, kteří k provádění
jich jsou oprávněni.
8. Požadování vadií a kaucí jen
výminkou, pokud toho jest třeba k zabezpečení
dodávky.
Proti návrhu Jandovu pak:
a) zvýšil hranici pro zadávání
z volné ruky s 2000 K na 5000 K při dodávkách
a s 5000 K na 10.000 K při pracích - a to hlavně
vzhledem k nízké nákupní síle
našich peněz;
b) pojal některá ustanovení nová.
Z nových, v návrhu Jandově neobsažených
ustanovení uvedena buďtež:
1. Z ohledů na veřejný zájem, dále
v případech naléhavých možno
zadati dodávky a práce z volné ruky i když
cena jejich převyšuje 5000 resp. 10.000 K.
Tím vyšlo se vstříc zejména přání
zástupce ministerstva N. O. z důvodů jistě
pochopitelných.
2. Řemeslné práce výzbrojní
a výstrojní pro vojenské potřeby zadávány
buďtež přímo dotčeným družstvům,
a to podle možnosti do 75%.
Tím stanovil živnostenský výbor kvotu
dodávek těchto pro živnostenská
družstva. Vycházel při tom ze stanoviska, že
by sice některé dodávky, jako na př.
šaty a prádlo mohly se našim družstvům
živnostenským vůbec a výhradně
zadávati, nemohl však přezírati tu okolnost,
že jsou zde jednotlivci, kteří se pracemi těmi
také zabývají, a pak musil doznati, že
v některém oboru nejsou živnostenská
družstva tak schopna, by plných 75% dodávek
dotčených mohla na se vzíti, a proto usnesl
se na ustanovení "a to podle možnosti do 75%."
3. Vyslovil se pro soustředění dodávek
v ministerstvu pro obchod, průmysl a živnosti.
Důvody pro to jsou na snadě. Jest to v prvé
řadě potřeba nutného přehledu
státních dodávek, jenž umožňuje
spravedlivé jich rozdělení. Leč mohou
nastati případy, kde povaha dodávek vyžaduje,
by zadání nestalo se prostřednictvím
tohoto ministerstva (na př. dodávky a práce
technické, kde jistě rozhodovati mají jiné
orgány, pak v naléhavých případech
u ministerstva národní obrany) a proto živnostenský
výbor připustil tyto výminky dodatkem, "pokud
zájem veřejnosti tomu nevadí a povaha prací
a dodávek to dovoluje".
Vycházeje z těchto hledisek, dovoluje si živnostenský
výbor činiti návrh:
Slavné Národní shromáždění,
račiž se usnésti:
Vláda se vyzývá, aby zadávání
státních dodávek a prací v republice
československé upravila cestou nařizovací.
V příslušném vládním nařízení
šetřeno budiž těchto zásad:
Zadávání prací a dodávek dějž
se zpravidla veřejnou soutěží. Užší
konkurence a zadávání z volné ruky,
budiž výjimkou. Z volné ruky možno zadati
dodávky, jichž úhrnná cena nepřesahuje
5.000 K, a práce, jichž úhrnná cena
nepřevyšuje 10.000 K.
Z ohledu na veřejný zájem, dále v
případech naléhavých možno zadati
z volné ruky také dodávky a práce,
jichž cena přesahuje 5.000 K resp 10.000 K. Bližší
ustanovení o tom obsaženo budiž ve vládním
nařízení výslovně.
Práce obuvnické, krejčovské, sedlářské
a řemenářské, stolařské
a jiné pro vojenské potřeby výzbrojní
a výstrojní zadávány buďtež
přímo organisacím družstevním
a společenstevním a to podle možnosti do 75%.
Stane-li se zadání všeobecně podnikatelil
který zaměstnává živnostníky,
budiž podnikate, povinen pod zárukou platiti živnostníkům
za dodané práce příslušné
částky ihned po jejich dodání.
Vypsání veřejné soutěže
staniž se v úředním listě československé
republiky a Ústředním oznamovateli a pokud
jde o soutěže technického rázu, také
ve Zprávách veřejné služby technické.
Vypsání v tomto věstníku platiž
za autentické.
V komisi, která bude rozhodovati o zadávání
dodávek a prací maloživnostenských,
budiž přiměřeným způsobem
zastoupena příslušná zemská rada
živnostenská a podle povahy dodávky i práce
příslušná zemská odborná
jednota resp. zemský odborný svaz.
Práce a dodávky zadány buďtež z
jednotlivců jen těm, kdož k provádění
jich podle živnostenského řádu jsou
oprávněni. Při přijetí nabídek
nebudiž brán výhradný zřetel
na cenu.
Přednost budiž dána domácím
živnostníkům a výrobcům,
podnikatelům budiž pak uloženo, že smějí
zaměstnávati toliko oprávněné
domácí živnostníky a domácí
dělníky.
Zvláště obsáhlé práce
buďte podle možnosti při zadávání
roztříděny na jednotlivé části.
Vadium a kauce budiž požadována jen výjimkou
při větších dodávkách
a pracích, a to jen, pokud jest toho třeba k zabezpečení
dodávky. Nepřesahuje-li kauce při zadání
dodávek a prací živnostenským organisacím
společenstevním a družstevním výše
500 K, budiž od požadování jejího
upuštěno. Vadia a kauce možno skládati
také v knížkách ústředních
svazů živnostenských družstev.
Při rozdílech ceny až do 5 proc. nad nejlevnější
nabídku budiž přihlédáno k malým
živnostníkům, zejména k jejich sdružením
při podmínkách jinak stejných.
Aby mohl býti zjednán přehled dodávek
a tím umožněno bylo spravedlivé jich
rozdílení, dále z důvodů úspornosti
budiž zadávání dodávek a prací,
pokud zájem veřejnosti tomu nevadí a povaha
prací a dodávek to dovoluje, soustředěno
v ministerstvu pro obchod, průmysl a živnosti.