Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V obor působnosti ministerstva vnitra příslušejí věci vyživovacích příspěvků pro příslušníky osob povolaných k vojenské službě, a příspěvkův osobám mužstva, příslušníkům jejich a pozůstalým, dále vydržovacích příspěvků příslušníkův osob, povolaných k výcviku ve zbrani, jakož i věci vojenské taxy a četnictva.

Ministerstvu národní obrany přísluší v dohodě s ministerstvem vnitra vyřizovati - bez újmy případné kompetence jiných ministerstev - politickoadministrativní věci týkající se branné povinnosti, válečných úkonů, náhrady za plnění pro vojenské účely, ubytování vojska, odvodu koní a vozův a vojenské přípřeže v míru; věci povahy vojensko-administrativní vyřizuje ministerstvo národní obrany samostatně.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a vztahuje se též na rozhodnutí a opatření, učiněná po dni 28.října 1918. Provedení jeho ukládá se ministru vnitra v dohodě s ministrem národní obrany.

Když po vzniku republiky Československé byla zřizována jednotlivá ministerstva, byl obor jejich působnosti převzat celkem z bývalého Rakouska, pouze v některých případech byla kompetence poněkud přesunuta. Příčinou toho byla snaha, by rozdělení jednotlivých centrálních úřadů vyhovovalo co nejvíce skutečné potřebě. Takovým způsobem přešly též v obor působnosti ministerstva vnitra věci vyživovacích a vydržovacích příspěvků, jakož i příspěvků osobám mužstva, jejich příslušníkům a osobám pozůstalým, pak věci vojenské taxy a četnictva. V jiných věcech nastalo zase spolupůsobení ministerstva vnitra s ministerstvem národní obrany, jsou to politicko-administrativní věci, týkající se branné povinnosti, válečných úkonů, náhrady za plnění pro vojenské účely, ubytování vojska, odvodu koní a vozů, jakož i vojenské přípřeže v míru. V Rakousku všechny tyto věci příslušely ministerstvu zeměbrany.

Tento přesun kompetence odpovídá celkem vůdčí myšlence, by ministerstvo národní obrany bylo sproštěno pokud možno agendy politicko-administrativní, takže by se stalo v prvé řadě jen institucí, zabývající se věcmi vojenskoorganisačními, tak jako bývalo v Rakousko.Uhersku ministerstvo války. V zájmu řádné správy jest nezbytně nutno, aby tato změna kompetence byla postavena na dostatečný zákonný podklad a to nejen tam, kde některé věci přecházejí zcela na ministerstvo vnitra, nýbrž i tam, kde má býti zavedeno společné rozhodování obou ministerstev, neboť i v těchto případech nejde zajisté o nějaké interní opatření, nýbrž o změnu v organisaci, která může míti v konkretních případech vliv na právo stran. Poněvadž pak věc tato jest značně naléhavá, nemohla ji vláda odložit až do té doby, kdy bude jediným zákonem snad vymezena působnost všech ministerstev, nýbrž byla nucena řešiti ji samostatnou osnovou zákona, jejž tímto předkládá, a k jehož jednotlivým paragrafům podotýká toto:

V §u 1. jsou vyjmenovány ony agendy, které přecházejí zcela na ministerstvo vnitra, vyjmenování jejich stalo se způsobem co nejstručnějším, avšak tak, aby o rozsahu agend těchto nemohlo býti sporu. Pokud se týče zvláště věcí četnických, dostává se tím zákonné sankce stavu, který fakticky již přes rok trvá, totiž že četnictvo jako orgán služby bezpečnostní je podřízeno ministerstvu vnitra, jež jest ode dávna nejvyšším úřadem bezpečnostním ve státě.

Ale protože s druhé strany nelze přehlédnouti, že organisace četnictva dotýká se v některých směrech dosti úzce organisace vojenské, schválila vláda ve své schůzi, konané dne 28. listopadu dohodu mezi ministrem vnitra a ministrem národní obrany, jíž byl interní cestou vymezen vliv, který ministerstvo národní obrany má na četnictvo příslušeti a to takto:

1. Četnictvo bude i nadále sborem organisovaným vojensky. Četníci budou podléhati vojenskému právu trestnímu, hmotnému i formálnímu.

2. Generální velitel (inspektor) četnictva bude podléhati ministru vnitra. V dohodě s ministrem národní obrany bude zabezpečeno vše čím četnictvo může přispěti k odvrácení vnějšího nebezpečenství pro stát. Za tím účelem bude přidělen jeden štábní důstojník československého vojska ke generálnímu veliteli četnictva.

3. Ve věcech výzbroje četnictva jedná a rozhoduje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem národní obrany, aby umožněno bylo jednotné zásobování výzbrojí, jednotný kalibr atd.

4. Ve věcech výzbroje bude důstojník československého vojska, určený ministerstvem národní obrany, míti právo, by občasnou inspekcí provedl potřebná zjištění. Důstojník ten nebude míti práva nařizovacího, nýbrž bude podávati pouze zprávy ministerstvu národní obrany o závadách, jež za své přehlídky shledá. Ministerstvo národní obrany pak projedná věc s ministerstvem vnitra.

5. K výcviku ve sborech a výcviku ve spolučinnosti s vojenskými tělesy, budou četníci do určitého věku ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra, pokud dovoluje služba bezpečnostní, povoláni v určitých lhůtách ke cvičení, zejména do manévrův a budou po dobu cvičení podléhati vojenským orgánům.

6. Při válečném stavu přechází četnictvo, k tomu účelu určené, pod přímé velení vojska.

O provedení potřebných administrativních opatření na základě tohoto ujednání dohodne se ministerstvo vnitra s ministerstvem národní obrany.

Vláda sdělujíc dohodu tuto jest přesvědčena, že jí bylo zcela vyhověno oprávněným zájmům, jež na důležité instituci četnické má ministerstvo vnitra a ministerstvo národní obrany.

K § 2. se podotýká, že jsou v něm vyjmenovány ony věci, které mají býti vyřizovány ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. Příslušné zákony nejsou zde úmyslně vyčteny podle data a čísel zákonníků, poněvadž by se stal § tento nepřehledným. Pojmenování jednotlivých materií bylo voleno nejstručnější, ale takové, by po stránce právní zcela vyhovovalo. Tak na př. nemůže býti sporu o tom, že pod názvem »branná povinnost« rozumí se nejen služba ve vojsku řadovém, nýbrž i služba v zeměbraně a domobraně (§§ 1. a 2. zákona ze dne 5. července 1912, č. 168 ř. z.) a že sem spadají věci mobilisace a demobilisace. Hranice působnosti obou ministerstev stanoveny tak, že věci ryze vojensko - administrativní, tedy týkající se poměru státu ku příslušníkům branné moci a vůbec poměrů vnitř branné moci, vyřizuje ministerstvo národní obrany samostatně, kdežto věci politicko-administrativní, tedy týkající se poměru státu k občanstvu ve věcech vojenských mimo příslušníky branné moci, jakož i týkající se poměru branné moci na venek, vyřizuje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

Konečně se poznamenává k § 3, že je nutno stanovit, aby zákon tento měl spětnou platnost od doby převratu a sice z té příčiny, aby se takto dostalo formální sankce faktickému přesunutí kompetence, která nastala při vzniku ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany.

Navrhuje se, aby osnova tato byla přikázána výboru ústavnímu s tím, aby o ní do 14 dnů zprávu podal.