Uvolnění peněz zadržených podle
zákona z 25. února 1919, čís. 84.
Sb. zák. a nař., a prováděcího
nařízení ze dne 25. února 1919, č.
86. Sb. zák. a nař., jest v zásadě
nepřípustné až na případy
uvedené ve vládním nařízení
ze dne 7. března 1919, č. 118. Sb. zák. a
nař.
Můj předchůdce, ministr financí dr.
Horáček, chtěje vyjíti nejpotřebnějším
vrstvám lidovým vstříc, povolil výnosem
ministerstva financí ze dne 22. července 1919, č.
13.99219 pres. uvolniti zadržené vklady pro jednotlivce
do 1000 K, pro přednosty domácnosti do 2000 K, pokud
zdaněný roční příjem
žadatelův nepřesahuje 3000 K, resp. 5000 K.
Provésti toto uvolňování bylo uloženo
berním správám. Akce tato dosud byla prováděna
berními správami všude hladce, bez stížností.
Interpelovaný případ o "pravidelném"
zamítání podobných žádostí
živnostníků v Heřmanově Městci
berní správou (v interpelaci omylem "berním
úřadem") v Chrudimi byl ministerstvem financí
vyšetřen a zjištěno, že uvedená
herní správa postupovala přesně podle
citovaného výnosu ze dne 22. července 1919,
čís. 13.992/19 pres. Toliko takové žádosti
stran, u nichž podmínky tohoto výnosu nebyly
splněny, byly zamítnuty. Z toho lze souditi, že
živnostníci v Heřmanově Městci
domnívají se, že částka 1000,
resp. 2000 K v každém případě,
třeba by měli příjem roční
sebe vyšší, má býti uvolněna,
aby ho mohli použíti jako provozovacího kapitálu.
Domnění toto však jest mylné, neboť
pro uvolnění jest rozhodná velikost ročního
zdanitelného příjmu žadatelova (3000,
resp. 5000 K). Berní správa v Chrudimi potvrzuje,
že ze žadatelů byli odmítnuti pouze ti,
jichž roční zdaněný příjem
stanovenou hranici přesahuje.
Bylo by žádoucno znáti konkrétní
případy, které zavdaly příčinu
ke stížnosti, a jistě by bylo zjištěno,
že berní správa v Chrudimi i v každém
tomto případě postupovala v rámci
citovaného výnosu.
Všeobecně ještě podotýkám,
že každý jednotlivý případ
jest nutno zkoumati co nejbedlivěji a naprosto neprojednávati
všeobecně, neboť výplata takto výjimečně
uvolněných vkladů hraditi se smí jen
z pokladních hotovostí a nikoliv z peněz
zadržených při okolkování, poněvadž
jakýkoliv jiný postup odporoval by intencím
zákona ze dne 25. února 1919, čís.
84. Sb. zák. a nař., jehož účelem
mimo jiné bylo zmenšiti počet obíhajících
bankovek, a bylo by tudíž všeobecné uvolňování
těchto zadržených peněz nepřípustným
rozmnožováním platidel.