Podle § 1. zákona ze dne 1 l. června 1919,
čís. 332 sb. z. a n. může zemská
politická správa, pokud není vhodných
místností, zcela nebo z části zabrati
k užívání budovy o větším
počtu místností pro účely veřejné,
nebo jiné tam vyjmenované.
Proti užívání zákona toho arciť
nemůžeme činiti námitek, avšak
bije do očí, že se ho posud užilo téměř
výhradně jen na zabírání hotelů,
ač právě u hotelů odnímání
jich vlastnímu jejich účelu má v zápětí
důsledky svrchovaně povážlivé.
V Praze s předměstími byly v poslední
době zrušeny tyto hotely:
hotel "U císaře rakouského", koupený
firmou H. Roedl,
hotel "Zlatý anděl", zabraný čs.
lihovou komisí,
hotel "Viktoria", zabraný ministerstvem zemědělství,
hotel "Continentál", koupený Poldinou
hutí,
hotel "Baška", koupený sirkárnou
"Helios",
hotel "U Valšů", zabraný pro armádu
spásy.
Dále mají býti zabrány - a příslušné
řízení zemskou politickou správou
již nařízeno -
hotel "Starý Ungelt" pro úřad pro
potírání lichvy,
hotel "Myška", k ubytování invalidů
z baráků na Letné,
hotel "Savoy", k účelu nám ještě
neznámému,
hotel "Beránek", pro úřad pozemkový.
Kromě těchto hotelů prý jest vyhlédnuto
ještě dalších 14 hotelů k zabírání.
Mimochodem řečeno, hotely: "U města
Vídně", "U české koruny"
a "U Kuchyňků", byly trestními
nálezy magistrátu hlav. města Prahy pro trpění
prostituce dány k disposici společnému bytovému
úřadu v Praze, aby jimi disponoval prostřednictvím
čs. cizineckého úřadu. Co se těchto
hotelů týče, musí býti ovšem
ponecháno postiženým samým, aby pořadem
instančním, po případě stížností
až k správnímu soudu se bránili proti
tomuto opatření, o jehož správnosti
po stránce právní panují v odborných
kruzích velmi vážné pochybnosti. Uvádíme
tyto případy jen jako doklad, že již 10
hotelů bylo, nebo má býti nuceně odňato
volnému nakládání se strany jejich
majitelů, a je-li pravda, že ještě 14
hotelů jiných čeká stejný osud,
jeví se při celkovém počtu 69 hotelů
v Praze a předměstích (čítaje
v to i pensionáty a živnosti zcela nepatrného
rozsahu) postup tento ve světle vskutku zarážejícím.
Důsledky jsou z míry škodlivy v trojím
směru: Především Praha trpí těžce
nedostatkem pokojů cizineckých, o něž
jest dnes taková nouze, že cizinci, kteří
sem přijíždějí za různými
věcmi vždy ve větším počtu,
mnohdy bez výsledku se pídí po sebe skrovnějším
útulku v hotelu a s nepořízenou musí
odjížděti, nepodaří-li se jim
někde náhodou noc jakýmkoliv způsobem
přečkati. Jak zhoubný vliv to má na
styky obchodní a jaké škody z toho vzcházejí
zdejšímu obchodu a průmyslu, leží
nabíledni. Proto, ježto výstavba projektovaného
nového hotelu, pro který se má teprve utvořiti
akciová společnost, bude vyžadovati doby nejméně
jednoho roku i při všemožném urychlování
a užití posledních technických vymožeností,
jest dnes škoda každého cizineckého pokoje,
a již z toho důvodu neměly by se hotely odnímati
svému určení.
Sama rada hlav. města Prahy považuje otázku
tuto za tak vážnou, že již v petici ze dne
24. listopadu 1919, č. j. 7620-l. B. se vyslovila proti
rušení hotelů, poukazujíc na to, že
pro úřady státní a jiné nutno
opatřiti vhodné místnosti jiným způsobem,
jmenovitě, že by stát sám měl
přikročiti ke stavbě budov pro účely
úřední; i jest hodno politování,
že jejímu hlasu věnováno bylo tak málo
pozornosti.
Druhým důvodem, mluvícím proti zabírání
hotelů, jest zřetel na nezaměstnanost pomocnictva,
k jejímuž vzestupu nemalou měrou přispělo
právě zrušení tolika hotelů.
Dnes jest kolem 1.200 pomocníků hostinských
všeho druhu (kuchařů, číšníků,
sklepníků, vrátných, atd.) na nucené
zahálce, a tato nezaměstnanost rušením
dalších hotelů stoupne tak povážlivě,
že vésti může po případě
i k ohrožování cizího majetku a veřejného
pořádku, nebo k dalšímu zatížení
beztak neutěšených financí státních
nutností, poskytovati podpor nezaměstnaným.
Pro majitele nebo pachtýře hotelů konečně
znamená zabrání, ať části,
ať celého hotelu, v každém případě
těžké poškození. Neboť i když
se mu ponechá část místností,
nezamezí se tím úplný zánik
živnosti, protože při několika málo
pokojích provozovati ji se tak nevyplatí, ježto
režie dřívější se celkem
podstatně nezmenší - vždyť jest potřebí
stejného množství personálu pro 10 jako
pro 40 pokojů -, za to ale příjem podstatně
poklesne. Mimo to nábytek ze zabraných pokojů
nutno umístiti v několika jiných pokojích;
jinde, na př. na půdě, neb u speditéra
ho složiti jest vyloučeno, tak že pokoje tyto
se stanou pouhými skladišti, což za nynější
nouze ubytovací jest přímo hříchem.
Zákon citovaný zaručuje sice majiteli nebo
pachtýři zabraného hotelu přiměřenou
náhradu, ale nikdo mu nenahradí hodnoty, které
nabyla živnost právě svým dlouholetým
trváním; i když po čase hotel se vrátí
zase původnímu účelu, bude pak hotelier
museti živnost budovat od základů znova, hlavně
získávati jako na počátku živnosti
znova hosty, i uplyne jistě drahně doby, než
se podaří živnost povznésti zase na
bývalou výši. Nahradí se mu snad také
tento zmenšený zisk? A kdyby se i chtělo, podle
jakého měřítka se vypočte?
Škoda na nábytku a na zařízení,
odneseném ze zabraných místností,
nedá se pak napřed přesně určit
- a škoda taková jest neodvratná. Neboť,
jak ukázaly zkušenosti roku 1916, kdy celá
patra hotelů byla uzavřena a klíče
odevzdány berní správě pro snížení
daně výdělkové, bylo potom potřebí
nábytek ze základů renovovati, koberce, pokrývky
stolní, matrace atd., zničené zatím
moli a prachem, novými nahraditi a náklad na to
vyžadoval desetitisíců. Ještě hůře
by tomu bylo při napěchování nábytku
v několika pokojích; zkrátka zabrání
by hoteliér - a ještě více pachtýř,
jimiž hoteliéři většinou jsou,
- odpykal nenahraditelnou ujmou majetkovou, podle okolností
i ztrátou existence.
A jest vše to nezbytně nutno? Jest nezbytno na př.,
aby invalidé z baráku na Letné byli ubytováni
právě v hotelu k tomu konci vyhlédnutému?
Nemohou býti ubytováni výhodněji a
levněji v Invalidovně aneb někde na venkově?
Je nám známo, že provedením náležité
úpravy Invalidovny v Karlíně dal by se v
ní zcela umístiti všechen počet invalidů
v Praze žijících. Není třeba,
by důstojníci používali v řečené
budově 4-5 pokojů při dnešní
velké nouzi bytové. Také tento způsob
ubytování invalidů by vyhovoval intenci samotné
jejich organisace pro jednoduchost, účelnost a přehled
ubytovaných samotných. Neoficiálně
sice, ale přece nepokrytě, se dalo některým
z postižených na srozuměnou, že důvodem
zabrání hotelů jejich jest, že prý
sloužil za útulek prostituci. Ale bez obalu řečeno,
zdá se nám to býti spíše záminkou
zabrání, než opodstatněným důvodem.
Neboť, dnes, kdy hotely nestačí pojmouti všechny
cizince, dožadující se ubytování
v nich, bylo by pošetilostí pronajímati pokoje
vědomě a zúmyslně za útulek
řemeslné prostituci. Nelegitimní dvojice
však se vloudí do každého hotelu, kdyby
hoteliér sebe přísněji nařizoval
svému personálu, že nesmí žádný
podezřelý párek vpustiti. Neboť hosty
přijímá nikoli hoteliér osobně,
nýbrž personál ustanovený k tomu, jenž
přece nemůže žádati pokaždé
předložení oddacího listu.
Bije do očí, že v hotelích, o jejichž
zabrání jde, předcházely neobyčejně
časté policejní prohlídky a pak jim
dána živnostenským úřadem výstraha
pro trpění prostituce, jako by se hledal již
napřed důvod k zabrání jejich.
Máme za to, že při dobré vůli
a náležité snaze bylo by lze pro účely
veřejné najít i jiné budovy, než
právě jen hotely, nebo že bylo by lze najíti
jiný způsob řešení otázky,
kterak vyhověti veřejným účelům,
než zabírání hotelů, za nímž
jdou, jak ukázáno, tak neblahé důsledky.
Nezdá se nám ani logickým, byl-li na jedné
straně pro otázky ubytování utvořen
zvláštní státní úřad
(čs. cizinecký úřad) a snaží-li
se ministerstvo obchodu o rozmnožení hotelů,
na druhé straně však tato dobře promyšlená
a účelná snaha se maří zabíráním
hotelů k účelům jiným.
Činíme dotaz na svrchu uvedené pp., ministerského
předsedu a ministry:
Je pp. známo prováděné již komisiální
šetření o zabírání hotelů
ve Velké Praze, jehož postup podlamuje u kořene
hospodářství postiženým jednotlivcům.
Jsou pp. ochotni opatřiti si správné informace
o této zarážející věci
nejen z kruhů, jim úředně blízkých,
nýbrž i z kruhů: cizineckého úřadu,
zemského svazu ku povznesení návštěvy
cizinců, obcí Velké Prahy a ústřed.
organisací hostinských?
Jsou pp. ochotni potom v zájmu ubytování
cizinců, kteří dodnes denně ve velkém
počtu nemají ubytování, tento postup
zabírání hotelů zastavit a učinit
opatření pro ubytování cizinců
v hotelích každé třídy Velké
Prahy?