V čísle 43. ze dne 19. prosince 1919 byly v časopise
"Sociální Demokrat" konfiskovány
stati tohoto znění:
Ve článku "Poslední varovné slovo"
konfiskován tento pasus:
Socialistické hnutí jest surovou mocí Šrobárovy
vlády rdouseno a dělnictvo tak vháněno
- při hledání ochrany - do náruče
reakcionářských živlů. Dělnictvo
pozbývá soudnosti a rozvahy a přijímá
pomocnou ruku každé temně síly, která
mu slíbí osvobození z pekla, jež mu
Šrobárovy stvůry připravily. Slováčtí
agitátoři ve službách Říma
a maďarského imperialismu pracují plnou silou
v cizině proti republice. Maďarští monarchisté
formují horlivě armádu a vychloubají
se otevřeně, že mají již 200.000
mužů ve zbrani Uvažuje se v Praze o tom, budou-li
s to takové vojenské síle oponovati se zřetelem
na politické poměry na Slovensku a při složení
české armády z cizorodých, československé
republice nacionálně i politicky nepřátelských
živlů?
Ve článku "Vojáci internacionály",
podtitul "Pojem velezrády socialistické"
konfiskován tento pasus:
V příštích dnech zažijeme proces
"velezrádců kapitalismu" (proces Munův),
lidí, kteří necítili se vázáni
přísahou buržoasie a šli s frontou proletářskou,
majíce jediný cíl: Osvobodit zemi od pout
kapitalistického násilí, jako Masaryk a Beneš
chtěli osvoboditi zemi od pout rakouského a německého
násilí. Ti, kdož je soudí, soudí
je jako velezrádce. Poněvadž šlo o frontu,
kde na jedné straně byl kapitalismus, na druhé
socialism, jsou tedy "Velezrádci kapitalismu",
a ti, kdo je soudí, exponenty toho řádu,
proti kterému "velezrádci" bojovali. Vojáci
buržoasie soudí vojáky internacionály.
Mezi těmito soudci jsou socialisté, soud děje
se na rozkaz vlády, jež se nazývá socialistickou.
Socialisté tím poprvé otevřeně
stavějí se na frontu buržoasie a soud i vojáky
internacionály. Munův proces je velikou zatěžkávací
zkouškou dělnického a socialistického
uvědomění.
Dále zkonfiskován celý tento článek:
Demokracie a salutýrýbunky. Ze řad
mužstva dochází nás řada stížností
do vyzývavého chování se důstojníků.
Nemůžeme si odepříti, abychom neotiskli
alespoň jednu stížnost, v níž prostý
legionář z Francie píše: "Ctění
pánové, napište aspoň pár řádků
o pronásledování vojáků v naší
armádě důstojníky, kteří
za Rakouska plvali nám do tváře a hanobili
naše národní přesvědčení.
Byl jsem sám svědkem toho, jak voják-invalida
byl zjištěn pro nepozdravení kolemjdoucího
důstojníka, a za několik dní mně
s pláčem oznámil, že za toto opomenutí
byl mu zadržen žold i kouření na 10 dní,
ač ještě v tomto neštěstí
musí býti rád, ježto tento jediný
příjem prostého vojáka bývá
zadržován dokonce i po 20 dní. Řekl,
že z tohoto žoldu podporuje chudou matku, která
teď na vánoce zůstane bez krejcaru podpory.
Je to demokratické jednání, vynucovati úctu
a pozdrav těm důstojníkům, kteří
za Rakouska vázali nás na kůly před
drátěnými překážkami frontou
k nepříteli? Každý takový vojín,
který byl pro podobnou zbytečnou malichernost
trestán, přinese si špatné dojmy do
svého života občanského, a není
divu, bude-li míti k důstojníkům čs.
demokratické armády stejnou nenávist,
jakou měl k důstojníkům rakušáckým.
Kde jsou památná slova z provolání
Národní Rady Pařížské
ze 16. prosince 1916, v němž se výslovně
praví, že "naše vojsko bude opravdu národní
a demokratické"? Zklamali jsme se velice, je nám
to líto, ale také hanba.
Stydíme se za to, že místo zaslouženého
trestu jsou staří, zarytí Rakušáci
oficírští beze všeho bráni do armády,
kde se jim musíme klanět." - Vyhovujeme rádi
legionářovi a otiskujeme jeho dopis celý,
aby všichni naši soudruzi dozvěděli se
něco o poměrech ve vojsku, na které ovšem
nemáme vlivu. Zlepšení poměrů
ve vojsku a naučení důstojníkům
může dát jedině mužstvo samo, a
to tím, že rozpozná své místo,
které je v jedněch řadách, v jedné
frontě s ostatním proletariátem.
Stati tyto neobsahují nic trestného, jsou pouhou
kritikou určitých poměrů a jest nepochopitelno,
že ve svobodné republice dochází k takovýmto
přehmatům konfiskačních orgánů.
Podepsaní se táží:
1. Je známo panu ministrovi provedení této konfiskace periodického časopisu "Sociální demokrat"?
2. Jest pan ministr ochoten oznámiti o jaké zákonné ustanovení opírala se konfiskační prakse v uvedených případech?
3. Jest pan ministr ochoten zakročiti pro svobodu projevů
tiskem a postarati se o to, aby k takovýmto přehmatům
konfiskačních orgánů nedocházelo?