Finanční výbor navrhuje Národnímu
shromáždění, aby přijalo tuto
osnovu zákona.
Ustanovení § 233 zákona o osobních daních
přímých ze dne 25. října 1896,
čís. 220 ř. z., a s ním souvisící
ostatní ustanovení tohoto zákona, jež
se týkají daně z vyššího
služného, se zrušují.
Zrušením daně z vyššího služného
nerozšiřuje se povinnost k dávce tantiemové
na požitky, uvedené v článku III., odst.
2. zákona ze dne 23. ledna 1914, čís. 13.
ř. z.
Císařské nařízení ze
dne 8. července 1898, č. 120 ř. z., jímž
se částečně zrušila povinnost,
stanovená v §§ 234 a 235 zákona o osobních
daních přímých, srážeti
daň při vyplácení proměnlivých
platů služebních, pozbývá platnosti.
Pro povinnost uvedenou v odstavci 1. platí tudíž,
nehledíc k článku 2. tohoto zákona,
ustanovení §§ 234 a 235 zákona o osobních
daních bez obmezení.
Pro výši daně, kterou bude v roce 1920 z proměnlivých
platů služebních srážeti, platí
až do doručeni platebního vyzvání
obdobné ustanovení § 234, odstavec 4. zákona
o daních osobních.
Srážce, uvedené v § 234 zákona
o daních osobních, nepodléhají zkušební
(promoční) taxy a kolejné vůbec; tantiemy,
presenční taxy a provise podléhají
této srážce jen tehdy, vyplácí-li
zaměstnavatel vedle těchto požitků ještě
jiné služební platy, podléhající
daňové srážce.
Na daně, jejichž vybírání srážkou
zavádí se teprve tímto zákonem, nevztahuje
se ustanovení článku IX., § 1. C zákona
ze dne 7. října 1919, č. 541 sb. zák.
a nař., o převzetí daní státních
zaměstnanců státem.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1920. Provésti jej ukládá se
ministru financí.
Finanční výbor schválil vládní
osnovu na základě důvodů, kterými
vláda svůj návrh podepřela. Současně
vyslovil souhlas s návrhem členů Národního
shromáždění dra Fáčka,
dra Rašína a soudruhů aby byla zrušena
daň z vyššího služného.
Návrh tento pojat byl do článku 1.