Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zpráva referentova.

Ministerstvo zemědělství vyhovujíc usnesení Národního shromáždění ze dne 25. června 1919, jakož i meliorační ankety ze dne 1. a 2. července téhož roku, předložilo novelu k zákonu melioračnímu ze dne 4. ledna 1909, č. 4. ř. z., kterouž se mění a doplňují ustanovení § 2., 3., 11., 12., 15. a 17. a ustanovení § 4. se zrušují.

Zákon meliorační nevyhovoval nikdy docela svému účelu, zvláště však v době nynější za změněných poměrů hospodářských a v době akutní krise vyživovací. Má-li tato hospodářská krise býti odstraněna, dlužno co nejvíce zvýšiti výrobu zemědělskou, jmenovitě obilnin. Aby se toho dosáhlo, dlužno v první řadě zvýšiti jakost půdy, a to melioracemi. Než v této věci bylo postupováno u nás příliš pozvolna a beze všeho systému jak ve směru technickém, tak i administrativním, takže meliorace pozemků zvláště v chudších a po horských krajích pozvolna se prováděly a s mnohými obtížemi a překážkami se potkávaly. Tuto akci meliorační zatěžovaly neméně nedostatečné organisace a mobilisace peněz, jakož i těžkopádnost a neochota úřadů politických a hlavně dřívějšího ministerstva orby. Státní a zemské subvence byly vypláceny družstvům nepravidelně a s mnohými urgencemi mnohdy až po letech. Proto musila si družstva opatřovati drahý úvěr u soukromých peněžních ústavů, čímž náklad stavební nepotřebně ve značné míře se zvyšoval.

Než i meliorační zákon ze dne 4. ledna 1909, č. 4. r. z., prohibitivně působil na celou akci meliorační, poněvadž dle § 3. odst. 2., nemohly býti vypláceny ani státní a zemské příspěvky, dokud zemský zákon pro ten který podnik nebyl sankcionován. A poněvadž byly v posledních letech zemské sněmy nepravidelně svolávány, zpožďovala se projednávání dotčených osnov zákonů v míře nemalé; v Čechách pak, kde trvala nedělnost sněmovní přes 10 roků, neměl meliorační zákon vůbec působnosti ovšem k nenahraditelné škodě zemědělství. Tím se stalo, že z výpůjček, které připadaly na slíbené státní i zemské příspěvky, vzrostlo pro české zemědělství 6 milionů korun interkalárních úroků, což činilo u některých melioračních podniků až 40% stavebních nákladů.

Poněvadž bylo v posledních 10 letech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku průměrně ročně meliorováno jenom na 4500 ha půdy, takže kdyby se mělo pokračovati dosavadním tempem, vyžadovalo by provedení celé meliorační akce v českých ze mích na 1,750.000 ha půdy a na Slovensku na 650.000 ha půdy skoro 500 roků, jest v zájmu nejen zemědělství, nýbrž v zájmu státu samého a jeho vyživovací neodvislosti od ciziny, když po 10 roků bude závazně státem věnováno ročně v rozpočtu ministerstva zemědělství státnímu melioračnímu fondu nejvyšší částka 15 milionů.

O stavu tohoto fondu, jakož i o tom, jak se s ním hospodaří, předložena bude Národnímu shromáždění každého roku závěrka účtů ke schválení, čímž se zároveň odstraňuje povinnost ročního preliminování státního melioračního fondu a zrušuje se ustanovení § 4.

Zrušením § 4. zjednodušuje se postup řízení a umožňuje se disponovati příspěvky z melioračního fondu během rozpočtového období.

Dle § 3. ve článku II. odstraňuje se obligatorní forma zemských zákonů při jednotlivých podnicích a nahražuje se pouhou úmluvou mezi zúčastněnými činiteli a to mezi státní správou, zemskou správou a zájemníky, jako jsou vodní družstva, okresy, obce atd., což opět valně přispěje k urychlení akce meliorační.

Jelikož meliorační podniky bývají prováděny mimo vodní družstva také jinými korporacemi, ano i jednotlivci uznal zemědělský výbor za nutno, vsunouti do čl. IV. osnovy zákona, aby ustanovení příslušných paragrafů českého, moravského, slezského a uherského vodního zákona o přednosti závazků spojených s provedením podniků i na ony se vztahovala. Mimo to bylo nutno učiniti v zákoně (§ 3.) přísnější opatření pro ten případ, kdyby dojednané úmluvy mezi zúčastněnými činiteli nebyly dodržovány, a kdyby z toho vznikla škoda účastníkům podniků a kdyby toho vyžadoval veřejný zájem., aby státní správa mohla i cestou donucovací takový podnik pro vésti.

Jelikož § 4. melioračního zákona se zrušuje, pozměňují se ustanovení § 11. pouze v tom smyslu, že se vypouští poslední věta, která se týká zařazení zápůjček poskytnutých zemím do rozpočtu melioračního fondu.

Změna § 12., dle něhož může býti příspěvek státního melioračního fondu opatřen úvěrem, při čemž státní meliorační fond na místě svého bezprostředního příspěvku splácí v anuitách zápůjčku naň připadající, má taktéž za účel urychliti meliorační akci a zabrániti případné nepohotovosti veřejných prostředků.

Než nesmírně důležito jest pro všechno meliorační podnikání, aby provedené stavby byly řádně udržovány, aby byl pohotově dostatečný a trvalý fond na provádění potřebných oprav a aby byl zajištěný dozor nad nimi. Toho všeho se však posud nedostáv ale v náležité míře, čímž mnoho melioračních staveb předčasně a zbytečně se zkazilo a mnohdy velké investice mařeny byly. Vždyť i dobře provedená a udržovaná meliorace musí býti za čas obnovena obyčejně za 50 roků. Posavadní vodní zákony stanoví sice, kdo má vodní stavby udržovati, nezaručují a neskýtají však pronikavých prostředků, aby škody na stavbách mohly býti zavčas a rychle odstraněny. V té příčině bylo ustanovení § 15. melioračního zákona neúplné a nedostatečné, poněvadž se dával popud k zřizování udržovacích fondů a k jich subvencování pro podniky regulační, pro hrazení bystřin a údolní přehrady na ochranu proti vodním škodám, nikoli však pro podniky meliorační.

Z té příčiny jest upraven a doplněn § 15. tímto způsobem. Pro každý podnik nový bude ihned při jeho projektování stanoven podle individuelních jeho poměrů udržovací fond, který dlužno do stavebního nákladu pojati a před konečnou kolaudací složiti, a to v té výši, aby výnos jeho stačil pro řádné udržovací práce.

Nestačí-li výnos udržovacího fondu na řádné udržování podniku, lze výminečně použíti kapitálu fondového až do 30% s tou podmínkou, že udržovací fond na původní výši bude ihned zase doplněn, a to tím způsobem, jak původně utvořen.

Mimořádné opravy a práce nespadají do udržovacích prací, a proto pokládají se za rovnocenny novému podniku, a proto se projednávati budou jako nový podnik.

Zřídí-li se v budoucnosti pro celý stát nebo jednotlivé země udržovací fondy, bude třeba aby udržovací fondy jednotlivých podniků byly s těmito ústředními sloučeny.

Ustanovení v tomto paragrafu obsažená vztahují se i na ty podniky, při nichž před vydáním tohoto zákona udržovací fondy byly zřízeny.

Otázky správy udržovacích fondů bude upravena ministerstvem zemědělství v dohodě se zeměmi a to tím způsobem, že bude svěřena úvěrním ústavům, jež jsou zřízeny na speciální meliorační úvěr, jimiž jsou v Čechách zemská banka a ve Slezsku komunální úvěrní ústav v Opavě.

Ustanovení § 17. jest doplňkem ustanovení § 15. a týká se oněch podniků, které dosud udržovacího fondu neměly, které však by si ho dodatečně zříditi chtěly.

Bylo by ovšem s nemalým prospěchem, kdyby i těmto podnikům za povinnost bylo uloženo udržovací fond si zříditi ve smyslu ustanovení § 15.

Do zákona tohoto bylo dlužno vsunouti článek III. a V. a to z následujícím příčin:

Poněvadž zemské sněmy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nefungují, jež zvláštními zákony příspěvky zemské na podniky meliorační povolovaly, a poněvadž vznikly pochybnosti, zdali zem. správnímu výboru v Čechách, zem. výboru na Moravě a zem. správní komisi pro Slezsko přísluší pravomoc opatřovati si potřebné prostředky k nerušenému zemskému hospodaření zmocňují se uvedené výbory a komise zemská, aby mohly povolovati a vypláceti zemské příspěvky podle melioračních zákonů i v těch případech, jež by byly vyhraženy schválení zemských sněmů.

Na Slovensku a v Karpatské Rusi neplatil žádný meliorační zákon, jako u nás, a proto bylo nutno, aby tento meliorační zákon vztahoval se na obě země s tou jedině změnou, že normální příspěvky těchto zemí (dle § 6-9) musí býti prozatím převzaty státním melioračním fondem, dokud i tam obdobné zemské správy zřízeny nebudou.

Nezbytnou však podmínkou k systematické organisaci meliorační a k rychlému a pronikavému provádění melioračních úkolů a prací jest vybudování kulturně-technických úřadů v jednotlivých zemích, jakož i úplné sloučení úřadů pro agrární operace s kulturně-technickými úřady.

Z té příčiny jest na čase, aby se ministerstvo zemědělství postaralo po dohodě se správními zemskými výbory a komisemi o vybudování kulturně-technických úřadů, jakož i aby provedlo sloučení úřadů pro agrární operace s úřady kulturně-technickými.

Zemědělský a technický výbor tudíž navrhují, aby tomuto zákonu dostalo se Národním shromážděním ústavního schválení.

Ustanovení § 4. zákona ze dne 4. ledna 1909, čís. 4 ř. z. se zrušují.

Ustanovení §§ 2., 3., 11., 12., 15. a 17. tohoto zákona se pozměňují a budou příště zníti takto:

Státnímu melioračnímu fondu bude věnován v rozpočtu ministerstva zemědělství v letech 1919-1928 ze státních peněz každoročně určitý peníz, nejvyšší částkou 15,000.000 korun.

Peníz, jehož by nebylo užito v některém správním roce, bude fondu zachován a budiž zatím na úrok uložen; úroky a splátky půjček z fondu poskytnutých plynou zpět do fondu.

Ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí spravuje státní meliorační fond. O stavu fondu a o tom, jak se s ním hospodaří, předložena buď Národnímu shromáždění každého roku závěrka účtů ke schválení.

Projekty a rozpočty nákladů podniků, které mají býti podporovány ze státního melioračního fondu, vyžadují schválení ministra zemědělství, dříve nežli se započne s jich prováděním.

Generelní návrhy melioračních koster, pokud jsou v souvislosti s úpravou řek, ať vycházejí z ministerstva zemědělství nebo ministerstva veřejných prací, podléhají vzájemné dohodě obou ministerstev.

Úhrada nákladů těchto podniků buď upravena zvláštní úmluvou mezi súčastněnými činiteli (státní a zemskou správou, jakož i zájemníky), v níž kromě toho musí býti vyhrazen státní správě přiměřený vliv na provádění a postup podnikův a spolehlivým způsobem finančně a technicky zabezpečeno příští udržování zamýšlených úprav a meliorací v dobrém stavu.

Státní správa může cestou donucovací podnik provésti, kdyby ustanovení úmluvy nebyla dodržována a kdyby z toho vznikla patrná škoda neb újma účastníků podniků, a vyžadoval-li by toho veřejný zájem.

O stížnostech nebo námitkách proti nedodržování úmluvy rozhoduje ministerstvo zemědělství s konečnou platností.

Dojednání takové úmluvy vyhlásí ministerstvo zemědělství ve sbírce zákonů a nařízení republiky československé.

Pokud zákon ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z. vztahuje se na jiných místech na úpravu jednotlivých podniků zemským zákonem, nastupuje příště na jeho místo úmluva podle předchozího odstavce.

Vedle podpory podniků v §§ 5.-9. uvedené, jsou-li tu poměry zvláštního zřetele hodné, budiž výjimečně poskytnuta zemi půjčka z melioračního fondu nezúročná nebo nejvýše 3% zúročná a splatná ve lhůtách, které v každém případě zvláště budou ustanoveny, až do 50% té sumy, kterou země sama má nésti, nebo kterou poskytne podniku jako nesplatný příspěvek nebo jako půjčku.

Příspěvek státního melioračního fondu může býti opatřen úvěrem, při čemž státní meliorační fond na místě svého bezprostředního příspěvku splácí v anuitách zápůjčku naň připadající.

Aby bylo zabezpečeno řádné udržování podniků, které budou v budoucnu ze státního melioračního fondu podporovány, budiž utvořen pro každý podnik toho druhu udržovací fond v takové výši, aby jeho výnos podle individuelních poměrů podniku stačil ku provedení řádných udržovacích prací. Náklad spojený se zřízením udržovacího fondu, který dlužno do rozpočtu podniku pojati, může býti účasten podpory ze státního melioračního fondu a z prostředků zemských podle ustanovení §§ 6-9.

Otázka správy udržovacích fondů, jež dlužno před konečnou kolaudací podniků plně složiti, bude upravena ministerstvem zemědělství v dohodě se zeměmi.

Dohled nad řádným udržováním provedených prací, vyjímajíc práce zahrazovací, které spadají do působnosti odborů pro hrazení bystřin, vykonávají orgánové veřejné kulturně-technické služby, jejíž vybudování v tomto směru se ponechává státní zemské správě.

Výnosů jednotlivých udržovacích fondů použije se k návrhu dohlédacích orgánů ku provedení nutných udržovacích prací, při čemž jest jakýkoliv opravný prostředek vyloučen.

Nestačí-li výnos ten k úhradě nákladu řádného udržování, lze použíti k tomu účelu zcela výjimečně po předchozím svolení podporujících činitelů též podstaty fondu až do výše 40%.

Byl-li podle ustanovení předchozího odstavce fond ztenčen, nutno jej ihned obdobným způsobem, jak byl původně utvořen, na původní výši doplniti.

Mimořádné práce, jež nelze ani takto uhraditi, pokládají se za práce obnovovací (rekonstrukční), které jest projednati jako nový podnik zvláště.

Bude-li v budoucnu zřízen ústřední udržovací fond pro celý stát nebo jednotlivé jeho části, možno udržovací fondy, utvořené pro jednotlivé podniky sloučiti tímto ústředním fondem.

Předchozí ustanovení o použití udržovacích fondů platí obdobně i pro fondy již zřízené před platností tohoto zákona. Byl-li takový fond ztenčen, nutno jej ihned do plniti na výši v odstavci prvém stanovenou, při čemž může býti náklad s tímto doplněním spojený účasten státní i zemské podpory podle ustanovení §§ 6.-9.

Zřizuje-li se pro podniky již provedené jež neměly dosud udržovacího fondu, dodatečně takový fond, nutno dbáti obdobně ustanovení § 15. O zřízení tohoto fondu, jeho správě, použití a případném doplnění budiž uzavřena mezi podporujícími činiteli a zájemníky zvláštní úmluva.

Zemské výbory (správní výbory, komise) zmocňují se ku povolování a výplatě zemských příspěvků podle melioračních zákonů i v těch případech, jež by byly vyhraženy schválení zemských sněmů.

Ustanovení § 62. českého, pokud se týče § 61. moravského a slezského, jakož i § 121. uherského zákona vodního o přednosti závazků (příspěvků) vzešlých z družstevních poměrů platí i tenkráte, podnikají-li meliorační nebo úpravní práce jiné veřejnoprávní korporace nežli vodní družstva, ať již samostatně nebo tím, že se na jich provádění spolusúčastní. Platnost ustanovení § 121. uherského zákona vodního rozšiřuje se zároveň, pokud se týče Slovenska a Přikarpatské Rusi, i na družstva pro účely zavodňovací.

Ustanovení takto pozměněného, pokud se týče doplněného zákona ze dne 4. ledna 1909, č. 4 ř. z. vztahují se též na Slovensko a Přikarpatskou Rus s tou změnou, že ze státního melioračního fondu hradí se prozatím až do případného zavedení zemské správy také příspěvky podle ustanovení §§ 6.-9. na země vypadající, čímž přecházejí veškerá práva a povinnosti vy plývající z tohoto důvodu na stát.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení zákona ukládá se ministru zemědělství a financí.