Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Daň z příjmu, zavedená zákonem ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. a upravená zákonem ze dne 23. ledna 1914, č. 13. ř. z., není základem pro vyměřování a vybírání přirážek a příspěvků pro samosprávné svazky.

Usnesení samosprávných svazků, jimiž bylo stanoveno vypisování přirážek neb příspěvků k dani z příjmu za dobu po dni 31. prosince 1917, se zrušují.

Provésti tento zákon, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášky, se ukládá ministru financí.

Daň z příjmu zavedená zákonem z 25. října 1896, č. 220 ř. z., byla podle ustanovení článku XIII. uváděcích nařízení k tomuto zákonu osvobozena ode všech přirážek a příspěvků pro samosprávné celky s počátku zemskými zákony a pro dobu od roku 1914 až do roku 1917 ustanovením zákona ze dne 23. ledna 1914, č. 14 ř. z., kterým se znova upravují úděly ze státních peněz zemským fondům a snižuje se výměra reálních daní. Podle ustanovení §u 2., č. 1. právě citovaného zákona neměla býti daň z příjmu v dotčeném času předpisována pro vyměřování přirážek a pro výpočet příspěvků, pokud zemské zákonodárství nic jiného nenařídí.

Jelikož shora uvedené ustanovení, jakož i dříve vydané zákony zemské o osvobození daně z příjmu od přirážek pozbyly účinnosti, není od počátku roku 1918 daň z příjmu chráněna od možnosti, aby k ní byly vypisovány přirážky a příspěvky pro samosprávné svazky. Ve skutečnosti bylo až do poslední doby všemi samosprávnými celky osvobození daně z příjmu od přirážek a příspěvků i bez zákonného omezení dodržováno, jako na druhé straně byly plněny úděly daňové z peněz státních zemím, ačkoliv dotčený zákon již koncem roku 1917 pozbyl platnosti. Nyní vyskytl se však případ, že jedna obec (Bilina) usnesla se o vybírání obecních přirážek k dani z příjmu výměrou 10%, tedy v rozsahu, který dle zemského zřízení jest přípustný ve vlastní pravomoci obce, a jest oprávněna obava, že by jiné samosprávné svazky tohoto příkladu brzy následovaly. Takovéto zatěžování daně z příjmu musí však býti znemožněno, nemá-li býti vážně ohrožena jak výnosnost a schopnost dalšího vývinu daně z příjmu, tak chuť poplatníků k výdělkovému podnikání.

Jest tedy nutno, aby osvobození daně z příjmu od přirážek bylo stanoveno zákonem, a to - z důvodu právní kontinuity, jakož i všeobecného a stejnoměrného uplatnění zákona - tak, že se zrušují veškerá tomuto zákonu odporující usnesení odnášející se k době po roce 1917.

Omezení vypisování přirážek k dani z příjmu bylo ve věcném a formálním spojení s příděly kterých stát z vlastních peněz poskytoval zemím. Pro rok 1919 byly úděly zemím povoleny finančním zákonem ze dne 27. července 1919, č. 433 Sb. z. a n.; do rozpočtu pro rok 1919 byly totiž zařaděny pod kap. 6. »příděly zemím« pro Čechy, Moravu a Slezsko ve výši navrhované neprojednaným návrhem rakouské vlády pro úpravu přídělů zemím za léta 1917 a 1918, t. j. celkovou částkou 63,524.140 K, z čehož připadá na Čechy 45,401.650 K, na Moravu 14,212.810 K a na Slezsko 3,909.680 K. V rozpočtu pro rok 1920 navrhuje finanční správa zařaditi daleko vyšší položky pro příděly zemím, a to celkovou částkou 121,600.000 K.

Formální souvislost otázky přídělů zemím s otázkou přirážek k dani z příjmu vzhledem k změněným poměrům ústavním odpadá. Výslovné ustanovení o Slovensku v navrhovaném zákoně není nutné, jelikož náš zákon o dani z příjmu nemá dosud na Slovensku platnosti. Ostatně jest dle uherských zákonů na Slovensku vybíraná daň z příjmu (důchodková) dle §u 16. zák. čl. XXVI. z roku 1916 výslovně osvobozena od jakýchkoliv přirážek státních, obecních atd.

Ve směru formálním navrhuje se, aby byla osnova co nejrychleji přikázána finančnímu výboru s povinností, aby podal zprávu plenu Národního shromáždění ve lhůtě 48 hodin.