Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nutná potřeba československého venkova volá po praktické i legislativní podpoře stavebního ruchu na našem venkově a vyvolává jmenovitě otázku o tvoření a zakládání stavebních družstev. Také zákony o zabírání půdy a výkupu pozemků na základě dlouholetého pachtu čili jinými slovy všechna akce týkající se kolonisace půdy jest v těsné souvislosti s otázkami stavebními na našem venkově. Bude potřebí jednak stavby nových hospodářských budov a stavení, různých přestaveb, ba při bezzemcích dokonce stavby celých domků, při výjimečném zřizování družstev pachtovních snad i stavby celé řady domků pro členy družstva. Konečně bude někdy nutno řešiti i otázku přístaveb, při čemž bude třeba uvažovati o jisté úpravě práva sousedského, půjde-li o získání menšího stavebního místa z pozemku sousedova. Jde tu o celý souhrn otázek stavebních, jimiž nutno se zabývati po stránce praktické i právnické, při čemž přihlížeti nutno nejen k zákonům nynějším, ale i uvažovati o jejich vhodném doplnění, po případě o vydání příslušných zákonů nových. I. Otázka levných staveb podle zákonů dosavadních.

Pokud jde o bývalé zákonodárství rakouské, které se zabývá otázkami bytovými a stavebními, a které, byvši naší republikou převzato a novými zákony nenahraženo, dosud platí, možno směle říci, že zákonodárství ono jest velmi chudé. Jde tu vlastně pouze o tyto zákony:

1. Zákon o úlevách pro domy se zdravými a lacinými byty dělnickými z 8. července 1902.

2. Zákon o zřízení fondu pro péči bytovou z 22. prosince 1910.

3. Zákon z 28. prosince 1911 o berních úlevách pro nové stavby, přístavby, přestavby a pro stavby malých bytů zvláště.

4. Zákon z 26. prosince 1911 o úlevách pro obecně prospěšná sdružení stavební.

Zákon o úlevách pro domy se zdravými a lacinými byty dělnickými z 8. července 1902 má jednu základní vadu, že se nevztahuje na všechny osoby méně zámožné, řeše pouze jednostranně otázky stavební, povolení úlev daňových pro domky rodinné, v nichž jsou zdravé a levné byty pro dělníky v užším slova smyslu, ať z oboru průmyslového, obchodního nebo zemědělského, kdežto na ostatní méně majetné osoby, stejné nouzí bytovou neb stavební postižené, zákon nepamatuje.

V první řadě nutno nouzi stavební a bytovou posuzovati s hlediska všeobecného. neboť touto nouzí nejsou postiženi dělníci v užším slova smyslu, nýbrž budou touto nouzí postiženi nejen lidé v poměru námezdním, ale i samostatní menší obchodníci, malí živnostníci a dnes po válce hlavně malí rolníci.

Jest sice pravda, ze zákon tento má již širší základnu a vztahuje se na občany vůbec, kteří nemají dostatečného důchodu, aby sobě vlastní domek opatřili, dokonce má na mysli určitý případ, je-li dům určen pro příslušníky zemědělského stavu, že počítá se za čítatelnou hodnotu nemovitosti při zadlužení také hodnota chlévův a stodoly i s příslušenstvím, a lze tedy tohoto zákona užíti i pro menší zemědělce.

Avšak zákon o zřízení fondu pro péči bytovou není přece nikterak míněn pro stavby menších venkovských hospodářských budov, jmenovitě stodol, chlévů, dále pro přestavby a přístavby venkovských hospodářských stavení, takže v dosavadním jeho znění nebylo by venkovskému obyvatelstvu pomoženo. To jest patrno také ze stanov bytového fondu pro péči o malé byty, vyhlášených ministerstvem veřejných prací v dohodě s finančním ministerstvem ze dne 9. února 1912, čís. 28 ř. z., které také musí býti doplněny.

Ale také již nynější republikánský zákon ze dne 20. února 1919, čís. 98 sb. z. a nař. o státním bytovém fondu nemá na mysli potřebu staveb venkovských a podporu stavebního ruchu, ježto jest dotován částkou 5.000.000.- K, zvyšovanou každoročně o 2,000.000.- K, až do celkové výše 25 milionů korun (v roce 1929).

Kapitál, kterým vychází vstříc fond pro péči bytovou celkem 25 mil. kor. - ovšem až do roku 1929, byl by při vyšším úroku z první hypotéky a při značném ruchu stavebním na venkově jistě malou dotací, neboť právě nyní bude potřebí při venkovských stavbách malých lidí napětí všech sil, jemuž nynější dotace fondu nijak neodpovídá.

Další vada zákona o úlevách pro domy se zdravými a lacinými byty a zřízení fondu pro péči bytovou jest přílišný formalismus, Rakousku tak vlastní, jímž každému družstvu stavebnímu jest činnost. značně stěžována. Při ucházení se o povolení bytových úlev musí býti předloženy všechny možné listiny z pozemkových knih z katastrální mapy, plán parcelační, situační, stavební a výkaz o rentabilitě, a to pro každý domek zvláště. Výpočtu rentability rodinných domků venkovský člověk stěží porozumí, k tomu je potřebí velmi zkušeného právníka.

Zákon o státním fondu bytovém není ve svém formalismu mírnější. Při ucházení se o zápůjčku do prvé hypotéky u některého peněžního ústavu nutno předložiti: katastrální arch, výtah z pozemkových knih, plán domku, plán parcelační, výkaz o rentabilitě, odhad technického znalce, kupní smlouvy a p. Mimo to žádá se vykázání povolení daňové slevy podle zákona z r. 1902. O toto povolení nutno však teprve žádati a berní finanční úřad žádá k této žádosti zase tytéž listiny, a to dvojmo. Žádá-li se pak o záruku u fondu. nutno k žádosti o půjčku předložiti celou řadu dokladův, a to při každé zápůjčce zvláště, ač doklady již jednou předložené by se nemusily předkládati.

Má-li tedy zákon o státním fondu bytovém v naší republice jenom trochu býti prospěšný, nutno v prvé řadě zbaviti jej zbytečných formálností a učiniti jej k administrativním úkonům úředním alespoň trochu pružným.

Také ustanovení zákona o bytovém fondu, že za malý byt považuje se domek, resp. obydlí, v němž obytná plocha obsahuje 80 m², jest příliš přísné, hledíc k tomu, že do obytné plochy počítá se kuchyň, ač jest vlastně pro domácnost provozovárnou. Kuchyň neměla by do obytné plochy vůbec býti počítána, čímž získala by se jedna místnost pro četnější rodinu jistě nutná zvláště na venkově.

Zákon o úlevách pro domy se zdravými a lacinými byty dělnickými z roku 1902 vůbec dnes nelze v jeho znění použíti na stavby prováděné malým zemědělcem, ježto podle výslovného znění zákona, není dělníkem pracujícím za mzdu. Bude tedy nutno domáhati se toho, aby stavbám, přestavbám a přístavbám malých zemědělců, kteří budou stavěti obytnou a hospodářskou budovu s příslušenstvím pro sebe a svou rodinu a kteří pozemky své budou se svou rodinou sami obdělávati, dostalo se týchž výhod, jako stavbám domů se zdravými a lacinými byty dělnickými, t. j. čtyřiadvacetiletého osvobození od domovní daně třídní, jakož i od domovní daně činžovní a 5 procentní daně z výtěžků domů dočasně daně prostých. Všechna podání stran zřízení staveb, listiny a vklady byly by prosty všech poplatků. Za malé zemědělce bylo by možno pokládati ony, jejichž roční příjem nepřevyšuje u osob samojediných 3000 K, u rodin 5000 K a pokud výměra vlastních i získaných pozemků dohromady nepřesahuje 12 ha pro úrodné a 16 ha pro méně úrodné kraje. Rodinné stavení mělo by míti nejvýše 2 místnosti obytné, nečítaje kuchyni a vedlejší místnosti a nejnutnější stavení hospodářská (stodola, chlévy).

Zákon o stavebním fondu nutno upraviti jasně v ten smysl, aby družstva mohla stavěti malá hospodářství s přísl., kde každý byt pro rodinu by činil 2 místnosti obytné, nečítaje kuchyni a vedlejší místnosti a nutná hospodářská stavení (chlévy a stodoly). Hospodářství mohlo by býti postaveno buď pro jednu neb dvě i několik rodin. Forma tato hodila by se zvláště v případech, kde při získaných pozemcích polních, různé položených, nebylo by možno neb účelno vystavěti obytné stavení s hospodářskými budovami.

Zákon o zřízení fondu pro péči bytovou ze dne 22. prosince 1910 musí býti upraven tak, aby bylo patrno, že zákon má platnost také pro hospodářské stavby malých zemědělců. Proto nutno zákonem stanoviti, že vztahuje se také na rodinná hospodářství zemědělská za určitých modalit. Rovněž stanovy státního bytového fondu pro péči o malé byty nutno doplniti, jmenovitě pokud jde o čl. 7., že úvěrové pomoci může se poskytovati tíž k tomu účelu, aby se stavěla, nebo přestavovala a přistavovala rodinná hospodářství zemědělská s příslušnými hospodářskými staveními a aby se zakupovala selská stavení ke zřízení, upravení, neb přestavěná na hospodářství zemědělská.

Také forma stanov stavebních družstev musí býti upravena, aby odpovídala změněným zákonům, vydáním nových stanov ministerstvem pro sociální péči.

Konečně upozorniti sluší na mnohdy obtížnou otázku nabytí části nutného pozemku od souseda. Na mnohé přístavbě neb přestavbě bylo by potřebí malé části pozemku sousedova, třeba výměnou za pozemek jiný. Mnohdy soused nepotřebuje malé části pozemku, která stavebníku byla by nutná, a přece nechce za žádnou náhradu pozemku postoupiti. Zde nebude asi jiné možnosti, nežli sáhnouti k "vyvlastnění pozemku ke stavbám a přestavbám nezbytných". Bylo by dobře, aby stavební družstva, jako všeužitečné korporace mohla použíti při nezbytnosti vyvlastňovacího zákona, jde-li o úmyslnost nepovolného souseda. Poměr sousedský mohl by v tom případě býti upraven zcela obdobně, jako tomu jest v zákoně o propůjčení nezbytných cest. Zjistí-li se, že stavebník nepropůjčením sousedova pozemku utrpěl by nepoměrně značnější škodu, bude soused povinen, za přiměřenou náhradu část pozemku ke stavbě nutnou odstoupiti. Případy nutnosti ovšem musily by býti stavebním znalcem přesně konstatovány, aby výjimečného tohoto řízení nemohlo býti zneužito.

§ 1. Ustanovení zákonův o úlevách pro domy se zdravých a lacinými byty dělnickými ze dne 8. července 1902, č.144 ř. z., o zřízení fondu pro péči bytovou z 22. prosince 1910, č. 242 ř. z., o berních úlevách pro nové stavby, přístavby, přestavby a pro stavby malých bytů zvláště z 28. prosince 1911, č. 242 ř. z. a o úlevách pro obecně prospěšná sdružení stavební ze dne 28. prosince 1911, č. 243 ř. z., vztahují se také na veškeré stavby malých zemědělců (malých rolníků), kteří buď sami nebo pokud jde o zákon o zřízení fondu pro péči bytovou ze dne 22. prosince 1910, č. 242 ř. z., pomocí družstev stavebních prováděti budou na dosavadních, aneb na základě zákona o zabrání velkého majetku pozemkového ze dne 16. dubna 1919, č. 215 sb. z., a nař. neb o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1929, č. 318 sb. z. a nař. získaných pozemcích hospodářské stavby, přestavby a přístavby, a to za těchto podmínek:

a) nepřevyšuje-li roční příjem stavebníkův u osob samojediných 3000 K, u rodin 5000 K.

b) nepřesahuje-li výměra jeho vlastních i získaných pozemků dohromady velikosti hospodářství přídělového zákona,

c) jde-li o stavby sloužící zemědělskému provozování hospodářství,

d) hospodaří-li stavebník na pozemcích sám, nebo se členy své rodiny.

§ 2. Za malé venkovské stavby sluší pokládati takové stavby, kde výměra obytné plochy každého jednotlivého bytu nepřesahuje 80 čtvereč. metrů, nečítaje v to kuchyně.

§ 3. Stanovy státního bytového fondu pro péči o malé byty, vyhlášené ministerstvem veřejných prací v dohodě s finančním ministerstvem ze dne 9. února 1912, č. 28 ř. z., doplňují se ve čl. 7. a 8. v tom smyslu, že úvěrové pomoci se může poskytovati též k tomu účelu, aby se stavěla rodinná hospodářství a aby se zakupovaly budovy zemědělských podniků ke zřízení, upravení, neb přestavění na rodinná hospodářství zemědělská.

§ 4. Veškeré stavby musí vyhovovati zdravotním ustanovením i ustanovením stavebního řádu, jehož ustanovení nařízení na dobu přechodnou budou uvedena v soulad s mimořádnými poměry stavebními na venkově, aby stavby z důvodů formálních nebyly znemožňovány.

§ 5. Prováděcím nařízením budou stanoveny formální podmínky ucházení se o povolení stavebních výhod a úlev, jež buďtež co nejjednodušší.

§ 6. Ustanovení tohoto zákona možno použíti také na stavby menších obchodníků, malých živnostníkův a příslušníků jiných povolání, pokud vyhovují podmínkám § 1. tohoto zákona.

§ 7. Podle smyslu zák. ze dne 20. února 1919, č. 98 sb. z. a nař. o státním bytovém fondu, přikazuje se na podporu venkovských staveb státnímu bytovému fondu další částka 5 mil. korun, které bude výhradně použito ku podpoře stavebního ruchu na venkově.

Do státních rozpočtů na budoucí léta bude se každoročně zařaďovati pro státní bytový fond výhradně k týmž účelům další částka nejméně 2,000.000 K, až fond dosáhne 25,000.000 K, jako zvláštní stavební fond pro stavby venkovské.

§ 8. Obdobně budiž rozšířena působnost zákona ze dne 23. května 1919, č. 281 sb. z. a nař. o fondu pro podporu stavebního ruchu na stavby v §§ 1. a 6. uvedené.

§ 9. Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 10. Ministrům sociální péče, veřejných prací se ukládá, aby zákon tento v dohodě s ministrem financí provedli.

Dosavadní družstva stavební a bytová nevztahují se ovšem nikterak na obyvatelstvo venkovské, t. j. samostatné menší zemědělce, živnostníky a řemeslníky, nýbrž mají na mysli buď stavbu venkovských domků nebo malých bytův a rodinných domků. Zemědělská družstva stavební neměla by však na mysli pouze nouzi bytovou v užším smyslu - nýbrž spíše získání potřebných obytných hospodářských budov pro venkovské obyvatelstvo a kolonisty. Podle toho zemědělská družstva stavební tvořila by zvláštní typ družstev, obstarávajících nejen nové stavby zemědělské, ale i přestavby a přístavby.

Proto musely by cestou nařízení býti vydány normální stanovy, které by přiřkly stavebním družstvům zemědělským tyto úkoly:

1. opatřovati levné stavby malých venkovských hospodářství s příslušenstvím, že by družstvo stavělo neb získávalo hospodářské budovy podle smyslu zákona ze dne 22. prosince 1910, č. 242 ř. z. a zákonů doplňujících tento zákon i stanov k němu vydaných a pronajímati neb přenechávati je, neb jednotlivé částky jejich členům k užívání.

2. Umožňovati nabývání vlastních malých hospodářství tím, že by družstvo stavělo neb nabývalo hospodářské budovy výlučně aneb alespoň převahou podle zákona ze dne 22. prosince 1910, č. 242 ř. z. i stanov k němu vydaných a postupovalo je do užívání nebo do vlastnictví svým členům.

3. Opatřovati levně stavby malých hospodářství tím, že by družstvo stavělo neb získávalo zemědělství tím, že by družstvo stavělo neb získávalo zemědělské stavby zcela volně ze svých peněz neb z jiného levného úvěru a pronajímalo neb přenechávalo by je, neb jednotlivé částky svým členům v užívání neb do vlastnictví.

4. Opatřovati přestavby a přístavby hospodářských budov, po případě přeměnou větších budov na malé hospodářství s příslušenstvím (stodol, chlévů), podle smyslu zákona ze dne 22. prosince 1910 i stanov k němu vydaných a pronajímati neb přenechávati je, neb jednotlivé částky členům v učívání neb jednotlivé částky členům v užívání neb do vlastnictví po případě provozovati tuto činnost ze svých peněz neb z jiného levného úvěru pro své členy.

5. Nabývati pozemků stavebních ke všem shora uvedeným účelům (opatření zemědělských staveb svým členům).

6. Zaříditi po případě vlastní cihelnu, získávati pozemky pro tyto účely a kupovati a prodávati stavební hmoty vůbec.

Z důvodů formálních žádají podepsaní, aby byl tento návrh přikázán výboru sociálně politickému, jenž by jej projednal a podal zprávu v době co možno nejkratší.