Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Právní výbor navrhuje Národnímu shromáždění, aby přijalo tuto osnovu zákona:

Trestní řád z 23. května 1873, č. 119 r. z., se doplňuje a mění takto:

1. Poslední odstavec § 2. má zníti:

"Veřejná obžaloba pomíjí, nařídí-li president republiky, aby pro nějaký trestný čin nebylo řízení zavedeno, aneb aby zavedené řízení bylo zastaveno."

2. § 6. má zníti:

"Lhůty, stanovené zákonem, lze prodloužiti toliko v případech zákonem výslovně uvedených.

Do lhůty se nevčítá den, kterého se stala událost, určující počátek lhůty a čas, po který je dopravován poštou spis.

Padne-li konec lhůty na den, ve který poštovní úřad místa, kde spis má býti podán poště nebo úřadu, nepřijímá v obvyklých hodinách každodenních doporučených poštovních zásilek, nevčítá se ten den do lhůty.

Písemná podání, zejména podání opravného prostředku lze učiniti i telegraficky. O tom, jak naložiti s takovými podáními, platí zvláštní nařízení."

3. Předposlední odstavec § 13. má zníti:

"Sborové soudy první stolice usnášejí se ve shromáždění tří soudců." Poslední odstavec téhož paragrafu se zrušuje.

4. Poslední věta § 15. má zníti:

"Sborové soud) druhé stolice usnášejí se ve sborech tří soudců."

5. K § 51. připojuje se posle dní odstavec:

"Koná-li se trestní řízení pro trestný čin spáchaný v tuzemsku u jiného soudu, než u soudu místa spáchaného činu, budiž užito ustanovení trestního řádu , platného u soudu, u něhož se trestní řízení koná, čin však budiž posuzován a trestán podle trestních zákonů, platných na místě spáchaného činu."

6. § 63. má zníti:

"Totéž právo má nejvyšší soud v celé oblasti republiky.

Do usnesení sborového soudu druhé stolice, jímž byla nařízena delegace jiného soudu, může si stěžovati žalobce i ob viněný u nejvyššího soudu. Stížnost budiž podána u soudu, který usnesení oznámil, do tří dnů od tohoto oznámení."

7. První věta druhého odstavce § 98. má zníti:

"Věci, jimiž trestný čin byl spáchán nebo o kterých lze se domnívati, že je pachatel zanechal na místě činu , věci, které mají býti předloženy obviněnému, svědkům nebo znalcům nebo jichž možno jinak u žíti k důkazu, jakož i věci, jež jest podle zákona prohlásiti propadlými, buďtež pokud možná uschovány u soudu. "

8. Prvý odstavec § 143. má zníti:

"Byly-li nalezeny věci, které mohou býti důležity pro vyšetřování, nebo jež jest podle zákona prohlásiti propadlými, buďtež sepsány a u soudu u schovány nebo aspoň vzaty do soudního opatrování nebo zabaveny (§ 98.)."

9. V § 175., č. 3. má zníti:

"Když hleděl působiti na svědky, znalce nebo jiné osoby ve věci zúčastněné, aby překážel zjištění pravdy. nebo když jinak hleděl ztížiti trestní řízení mařením nebo ukrýváním stop trestního činu, nebo když zvláštní okolnosti odůvodňují obavu, že by to učinil."

10. Odstavec první a druhý § 270. má zníti:

"Rozsudek budiž do tří dnů, počítaných ode dne prohlášení, sepsán a podepsán předsedou a zapisovatelem.

Sepsaný rozsudek obsahuje po úvodních slovech "Jménem republiky":

1. pojmenování soudu,

2. jméno a příjmení obžalovaného, i jméno, pod kterým jinak je znám, jeho věk, živnost nebo zaměstnání a bydliště,

3. den, kterého rozsudek byl vynesen,

4. nález soudu o vině ; byl-li obžalovaný odsouzen, vše, co jest nařízeno v § 260.,

5. důvody rozhodovací. V nich buď stručně, avšak určitě uvedeno, které skutečnosti a z jakých důvodů soud pokládal za dokázané nebo za nedokázané, jakými úvahami se řídil, rozhoduje právní otázky a zamítaje přednesené námitky. Byl-li obžalovaný odsouzen, buď uvedeno, které okolnosti přitěžující a polehčující soud shledal."

11. V § 357. v odstavci druhém vynechávají se slova "ve sborech čtyř soudců, z nichž jeden má předsedati."

12. § 385. má zníti: "Poplatky tlumočníků určují se obdobně jako poplatky znalců.

Povolávají-li se k těmto pracím úředníci u soudu zřízení nebo tlumočníci u soudu stále a za plat ustanovení, vykonávají práce ty zdarma."

13. § 395. se zrušuje.

14. § 406. má zníti:

"Trest na svobodě může býti vykonán u jiného soudu, jsou-li věznice soudu, u něhož by měl býti vykonán, přeplněny, nebo lze-li tím ušetřiti značnější útraty cestovní nebo dopravní, nebo z jiných důležitých důvodů. O tom dohodují se přednostové obou soudů. Nedohodnou-li se, rozhodne president sborového soudu druhé stolice a jsou-li ony soudy v obvodech různých soudů druhé stolice, ministerstvo spravedlnosti."

15. § 411. má zníti:

"Prominouti nebo zmírniti trest přísluší, pokud zákon jinak neustanovuje, presidentu republiky.

Žádosti za milost nemají odkladného účinku.

Podá-li odsouzený, nastoupiv trest, žádost za milost představenému trestnice neb úředníkovi, vyslanému na prohlídku trestnise. nechť ji představený trestniee odešle soudu, který rozhodl v I. instanci (§ 411.). připoje k ní svůj projev o chování a zdraví trestancově.

Tento soud, jemuž buďtež také dodány všechny jiné žádosti za milost, nechť žádost zkouší a, shledá-li, že tu není důležitých důvodů, aby byl trest zmírněn nebo prominut, nechť ji zamítne. V opačném případu předloží žádost se svým návrhem sborovému soudu druhé stolice, který se o ní usnese, vyslechna vrchního státního zástupce, a buď ji zamítne nebo ji se svým návrhem předloží ministru spravedlnosti. Rozhodl-li o rozsudku soud nejvyšší podle § 288. č. 3 nebo podle § 350, odst. 1., budiž doporučující návrh sborového soudu druhé stolice předložen tomuto soudu, jenž rozhodne, vyslechna generálního prokuratora, má-li se žádost zamítnouti nebo ministru spravedlnosti doporučiti.

Zamítne-li některý ze jmenovaných soudů žádost za udělení milosti, není do toho stížnosti.

Byl-li příslušník Československého státu odsouzen před 28. říjnem 1918 některým soudem bývalé říše Rakousko-Uherské, ležícím však mimo obvod Československé republiky, nutno podati žádost za milost u soudu stejného druhu, jaký rozhodl v první stolici, v jehož obvodě je domovská obec odsouzencova; nebylo-li by možno bez zvláštního šetření ji zjistiti, podá se žádost ke sborovému soudu první stolice, v jehož obvodu leží poslední známé bydliště odsouzencovo; neměl li ho v republice Československé, podá se, byl-li žadatel odsouzen ve Vídni, k zemskému trestnímu soudu v Praze, byl-li odsouzen jiným soudem v území bývalého císařství rakouského, u zemského trestního soudu v Brně a, byl-li odsouzen soudem v zemích bývalé koruny svatoštěpánské, u sedrie v Bratislavě.

Týž postup, jako při žádostech za milost, zachovati je při žádostech za abolici (§ 2.), úkol soudu přejímá tu však státní zastupitelstvo, které předkládá věc vrchnímu státnímu zastupitelstvu, a toto ministru spravedlnosti. Žádost nepřekáží tomu, aby nebylo ve věci dále jednáno.

Jak při žádostech za milost tak za abolici může president republiky neb instance v uvedeném pořadí vyšší naříditi, že nesmí býti žádost v nižší instanci zamítnuta, nýbrž že má býti s dobrým zdáním předložena, jakož i že výkon trestu má býti odložen nebo přerušen, nebo že trestní řízení nemá býti zatím zavedeno, nebo že v zavedeném řízení nemá býti pokračováno.

16. § 458. má zníti:

"Soudce, skončiv přelíčení, prohlásí rozsudek s podstatnými důvody a dá jej pod neplatností zapsati do protokolu nebo k němu přiložiti. Sepsati protokol o hlavním přelíčení a rozsudek netřeba:

1. byl-li obžalovaný osvobozen, poněvadž žalobce ustoupil od obžaloby, nebo

2. byl-li obžalovaný odsouzen, poněvadž doznal úplně trestný čin, je-li toto doznání podporováno ostatními výsledky přelíčení, vzdají-li se strany práva odvolacího a bylo-li toto vzdání se zjištěno záznamem ve spisech, podepsaným stranami. V těchto případech nahradí se sepsání protokolu a rozsudku záznamem, jenž obsahuj:

a) den a rok přelíčení,

b) osobní poměry obviněného, nejsou-li již ve spisech,

c) jména přítomných stran, jejich právních zástupcův a vyslechnutých svědkův a znalců,

d) podstatný obsah rozsudku a to, byl-li vynesen rozsudek odsuzující, se všemi náležitostmi uvedenými v § 260. č. 1-5. Náležitost uvedená v § 260. č. 1 může býti nahražena odkazem k trestnímu oznámení, uzná-li soudce vylíčený tam stav věcí za prokázány beze změny, nebo když odchylná zjištění lze stručně vyznačiti.

Byl-li vynesen rozsudek osvobozující podle § 259., č. 2., stačí odkázati na obsah trestního oznámení a na toto ustanovení trestního řádu.

Tento záznam podepíše soudce a zapisovatel.

Soudce může ve složitějších nebo pochybných případech odložiti vynesení rozsudku na druhý den.

Jinak platí ustanovení hlavy XVIII. také pro hlavní přelíčení před okresním soudem."

17. V druhém odstavci § 472. vynechává se se slovo "písemnou".

18. V prvním odstavci § 482. vynechávají se slova "v jednotlivých případech". Mezi prvý a druhý odstavec § 482. se vkládá tento odstavec:

"Pravidla § 406. jest obdobně užíti."

Trestní řád zák. čl. XXXIII. z r. 1896 se doplňuje a mění takto:

1. Názvy "královská kurie" a "korunní zástupce" nahrazují se všude, kde se vyskytují, slovy "nejvyšší soud" a "generální prokurator".

2. § 11. má zníti:

"Lhůty, stanovené zákonem, lze prodloužiti toliko v případech, zákonem výslovně uvedených.

Do lhůty se nevčítá den, kterého se stala událost, určující počátek lhůty, a čas, po který je dopravován poštou spis.

Padne-li konec lhůty na den, ve který poštovní úřad místa, kde spis má býti podán poště nebo úřadu, nepřijímá v obvyklých hodinách každodenních doporučených zásilek, nevčítá se ten den do lhůty.

Písemná podání, zejména podání opravného prostředku, lze učiniti i telegraficky. O tom, jak naložiti s takovými podáními, platí zvláštní nařízení."

3. K § 16. připojuje se jako poslední odstavec:

"Koná-li se trestní řízení pro trestný čin, spáchaný v tuzemsku, u jiného soudu, než u soudu místa spáchaného činu, budiž užito ustanovení trestního řádu, platného u soudu. u něhož se trestní řízení koná. Čin však budiž posuzován a trestán podle trestních zákonů, platných na místě spáchaného činu."

4. K § 17. se připojuje další odstavec:

"Je-li obviněný v době, kdy trestní řízení proti němu pro zločin nebo přečin bylo zastaveno, ve vazbě, je pro jiné trestné činy, které se mu kladou za vinu a náležejí před soud okresní, příslušný onen soud okresní, v jehož obvodu obviněný jest ve vazbě. Ale i v tomto případě mohou žalobce i obviněný žádati, aby řízení bylo postoupeno soudu místa spáchaného činu."

5. § 29. má zníti:

"Soudní tabule mají právo, vyslechnouce vrchního státního zástupce, z důvodů veřejné bezpečnosti nebo z jiných důležitých důvodů výjimkou odejmouti trestní věc příslušnému soudu a přikázati ji jinému věcně příslušnému soudu svého obvodu.

Nejvyšší soud má totéž právo pro celou oblast republiky.

Do usnesení soudní tabule, jímž byla nařízena delegace jiného soudu, může si stěžovati žalobce i obviněný u nejvyššího soudu. Stížnost budiž podána u soudu, který usnesení oznámí, do tří dnů od tohoto oznámení."

6. Druhý odstavec § 84. má zníti:

"Státní zastupitelstvo může v zájmu vyhledávání požadovati od každého veřejného úřadu vysvětlení a zprávy, dále může dožádati o provedení celého vyhledávání nebo jednotlivých činů vyhledávacích kromě soudních orgánů, uvedených v § 86., policejní úřady a zřízence (§ 83.) a může jim dáti příkazy ; dále určuje směr, kterým se má díti vyhledávám, dohlíží na činy vyhledávací a na jednání úřadů vyhledávajících."

7. § 86. má zníti:

"Státní zástupce může požádati okresní soudy nebo vyšetřujícího soudce, aby provedl celé vyhledávání nebo jednotlivé úkony vyhledávací. Okresní soudy i vyšetřující soudce obvodu mají vyhověti takovému dožádání a vykonati ve svém obvodu další úkony vyhledávací, jichž je třeba."

8. Č. 3. § 141. má zníti:

"3. Hleděl-li obviněný působiti na svědky, znalce nebo jiné osoby ve věci zúčastněné, aby překážel zjištění pravdy, nebo hleděl-li jinak stížiti trestní řízení mařením neb ukrýváním stop trestného činu neb odůvodňují-li zvláštní okolnosti obavu, že by to učinil."

9. K § 146. přidává se tento odstavec:

"Stížnost státního zástupce do usnesení, kterým vyšetřující soudce zrušuje zatímné zadržení nebo vyšetřovací vazbu, má účinek odkladný ,je-li opověděna a provedena do 48hodin."

10. K odstavci 4. § 151. připojen buď ještě tento dodatek: "Ohlásí-li však státní zástupce stížnost do usnesení žalobního senátu, jímž byla zrušena vy- šetřovací vazba hned při prohlášení nebo sdělení tohoto usnesení a provede-li ji nejdéle do 48 hodin, má tato stížnost účinek odkladný."

11. K § 157. dodej další odstavec:

"stanovení posledního odstavce § 146. platí i zde."

12. Mezi třetí a čtvrtý odstavec § 160. vkládá se nový odstavec:

"Stížnost státního zástupce do usnesení žalobního senátu, jímž byl zamítnut jeho návrh, ve všech těchto případech má účinek odkladný."

13. K třetímu odstavci § 313. dodávají se slova:

"Mimo to může býti protokol přečten, když žalobce i obžalovaný souhlasí."

14. V § 327. odstavce č. 1., 2. a 3. mají zníti:

"1. prohlášení, že jest vydán jménem republiky,

2. pojmenování jednajícího soudního dvoru,

3. den, kterého rozsudek byl vynesen."

15. Prvé tři odstavce § 330. mění se takto:

"Předseda, prohlásí rozsudek a poučí obžalovaného, který nemá obhájce, o opravných prostředcích. Je-li rozsudek oznámen doručením (§ 329. odst. 3.), budiž poučení to pojato do usnesení, kterým se nařizuje doručení.

Na to rozhodne soud, vyslechna strany, o tom, má-li zůstati obžalovaný dále ve vazbě, nebo má-li býti vzat do vazby nebo propuštěn na svobodu (§ 158. odst. 2.)."

16. Druhý odstavec § 378. má zníti:

"Proti usnesením žalobního senátu, kterými se nařizuje, zachovává nebo zrušuje zatímné zadržení nebo vyšetřovací vazba, jakož i proti usnesením žalobního senátu zamítajícím návrh žalobcův, aby bylo nařízeno vyšetřování (§§ 105., 151.), připouští se stížnost, i když jsou vynesena v druhé stolici."

17. § 388. má zníti:

"Odvolání buď opověděno do tří dnů po prohlášení rozsudku sborovému soudu první stolice a, je-li rozsudek oznámen doručením (§ 329.), do tří dnů po jeho doručení. Manželu, zákonnému zástupci a dědici obžalovaného béží lhůta k odpovědi odvolání od téhož dne, od kterého počíná běžeti obžalovanému.

Odvolatel má právo provésti důvody odvolání nejdéle do osmi dnů po odpovědi a žádal-li před uplynutím lhůty za opis rozsudku, do osmi dnů po jeho doručení.

Odpověď i provedení odvolání lze podati písemně nebo ústně do protokolu."

18. § 390. má zníti: "V odpovědi odvolání nebo v jeho provedení musí odvolatel vytknouti, proti kterým opatřením rozsudku a chce-li uplatnit zmatečnost rozsudku, také pro který důvod zmatečnosti je podává "

19. V § 431. vkládá se za třetí odstavec:

"Pokud jde o lhůtu k opovědi a provedení zmateční stížnosti, platí ustanovení § 388."

20. § 510. má zníti:

"Žádost za odklad (§§ 507., 508. 1. odstavec. § 509.) budiž podána před početím výkonu trestu.

Rozhodnutí o tom přísluší státnímu zástupci.

Podání žádosti nezastavuje a nepřerušuje výkonu.

Za okolností, hodných povšimnutí, může však vrchní státní zástupce, podle potřeby na jistotu, povoliti odklad jakéhokoliv trestu na svobodě, nepřesahujícího dvě léta, a to i opětovně, a také na delší dobu než na dva měsíce.

Proti rozhodnutí vrchního státního zástupce není opravného prostředku."

21. § 511. se zrušuje.

22. § 513. má zníti:

"Přerušení výkonu jakéhokoliv trestu na svobodě, nejde-li o případy, stanovené v §§ 453. a 468., může povoliti státní zástupce jen z vážných důvodů a nejvýše na dobu osmi dnů."

23. § 514. má zníti:

"Prominouti nebo zmírniti trest přísluší, pokud zákon jinak neustanovuje, presidentu republiky. Žádosti za milost nemají odkladného účinku.

Podá-li odsouzený, nastoupiv trest, žádost za milost představenému trestnice neb úředníkovi, vyslanému na prohlídku trestnice, nechť ji představený trestnice odešle soudu, který rozhodl v I. instancí, připojí k ní svůj projev o chování a zdraví trestancově.

Tento soud, jemuž buďtež také dodány všechny jiné žádosti za milost, nechť žádost zkouší a, shledá-li, že tu není důležitých důvodů, aby byl trest zmírněn nebo prominut, nechť ji zamítne. V opačném případu předloží žádost se svým návrhem sborovému soudu druhé stolice, který se o ní usnese, vyslechna vrchního státního zástupce, a buď ji zamítne nebo ji se svým návrhem předloží ministrovi spravedlnosti. Rozhodl-li o rozsudku soud nejvyšší, budiž doporučující návrh sborového soudu druhé stolice předložen tomuto soudu, jenž rozhodne, vyslechna generálního prokuratora, má-li se žádost zamítnouti nebo ministrovi spravedlnosti doporučiti.

Zamítne-li některý ze jmenovaných soudů žádost za udělení milosti, není do toho stížnosti.

Byl-li příslušník československého státu odsouzen před 28. říjnem 1918 některým soudem bývalé říše Rakousko-uherské, ležícím však mimo obvod československé republiky, nutno podati žádost za milost u soudu stejného druhu, jaký rozhodl v první stolici, v jehož obvodě je domovská obec odsouzencova; nebylo-li by možno bez zvláštního šetření ji zjistiti, podá se žádost ke sborovému soudu první stolice, v jehož obvodu leží poslední známé bydliště odsouzencovo; neměl-li ho v republice československé, podá se, byl-li žadatel odsouzen ve Vídni, k zemskému trestnímu soudu v Praze, byl-li odsouzen jiným soudem v území bývalého císařství rakouského, u zemského trestního soudu v Brně a byl-li odsouzen soudem v zemích bývalé koruny svatoštěpánské, u sedrie v Bratislavě.

Týž postup. jako při žádostech za milost, zachovati je při žádostech za abolici (§ 105. čl. zák. V. z r. 1878), úkol soudu přejímá tu však státní zastupitelstvo, které předkládá. věc vrchnímu státnímu zastupitelstvu, a toto ministru spravedlnosti. Žádost nepřekáží tomu, aby nebylo ve věci dále jednáno.

Jak při žádostech za milost, tak za abolici může president republiky nebo instance v uvedeném pořadí vyšší naříditi, že nesmí býti žádost v nižší instanci zamítnuta, nýbrž že má býti s dobrým zdáním předložena, jakož i že výkon trestu má býti odložen, nebo přerušen, nebo, že trestní řízení nemá býti zatím zavedeno, nebo že v zavedeném řízení nemá býti pokračováno.

24. K § 541. se připojuje další odstavec:

"Sepsati protokol o hlavním přelíčení netřeba. byl-li obžalovaný odsouzen, poněvadž doznal úplně trestný čin. je-li toto doznání podporováno ostatními výsledky hlavního přelíčení, vzdal-li se práva. odvolacího, a bylo-li toto vzdání se zjištěno záznamem ve spisech, podepsanými stranami.

V tomto případě nahradí se sepsání protokolu a rozsudku záznamem, jenž obsahuj:

a) den a dobu přelíčení,

b) osobní poměry obviněného, nejsou-li již ve spisech,

c) jména přítomných stran. jejich právních zástupcův a vyslechnutých svědkův a znalců,

d) náležitosti, uvedené v § 327., č. 7., 8. a v druhém odstavci téhož paragrafu lit. a), b), c), d), e), f),a rozhodnutí o soukromoprávních nárocích.

Náležitosti uvedené v § 327. v druhém odstavci lit. a) mohou býti nahrazeny odkazem k trestnímu oznámení, uzná-li soudce vylíčený tam stav věcí za prokázaný beze změny, nebo když odchylná zjištění lze stručně vyznačiti.

Tento záznam podepíše soudce a zapisovatel.

Soudce může ve složitějších nebo pochybných případech odložiti vynesení rozsudku na druhý den."

25. Odstavec 1.-4. § 548 má zníti:

"Odvolání budiž opověděno do tří dnů po prohlášení rozsudku a, je-li rozsudek ohlášen doručením, do tří dnů po jeho doručení.

Manželu a zákonnému zástupci obžalovaného běží lhůta od téhož dne, od kterého počíná běžeti obžalovanému.

Odvolatel má právo provésti důvody odvolání nejdéle do osmi dnů po odpovědi odvolání a, žádá-li za opis rozsudku v odpovědi do osmi dnů po jeho doručení. Jak odpověď, tak provedení lze podati písemné nebo ústně do protokolu."

§ 9. zákonného článku XXXIV. z roku 1897 má zníti:

"Zmocněncem (funkcionářem) státního zastupitelstva může býti ten, kdo má všeobecnou kvalifikaci, určenou v § l. a) a b) zákonného článku I. z roku 1883 a ovládá slovem i písmem státní jazyk.

Zmocněncem státního zastupitelství může býti ustanoven i veřejný úředník s touto kvalifikací."

§ 94 zák. článku V. z roku 1878 má zníti:

"Zatímné zadržení a vyšetřovací vazba, které odsouzený utrpěl před prohlášením rozsudku l. stolice. buďte vpočteny do trestu na svobodě nebo na penězích, pokud jich odsouzený nezavinil."

Zákon tento provede ministr spravedlnosti.

Účinnost tohoto zákona počin jeho prohlášením a ustanovení čl. I., č. 3, 4., 11. platí toliko do 1. ledna 1921, kterýmžto dnem oživne zase původní znění.

Právní výbor schválil vládní osnovu z důvodů, kterými ji motivovala vláda předkládají Národnímu shromáždění. Nepatrné změny, které provedl ve čl. I. č. 2. 15., 16., byly diktovány zřetelem k unifikaci s právem uherským, stejně jako obdobné změny provedené ve článku II.

Vynecháním zbytečných slov "na nichž nebo" ve článku I. č. 7. čelí se možnosti nesprávné theorie, že věc, jejíž odcizením nebo poškozením byl spáchán trestný skutek, jest jeho objektem.

Právní výbor jen nerad a jako nezbytný východ z nouze přijal ustanovení čl. I., č. 3., 4., 11., o redukci počtu členů trestních senátů ze čtyř na tři a zdůraznil provisorní ráz tohoto ustanovení. omeziv jeho platnost časově toliko do 1. ledna 1921.