Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vládě přísluší činiti veškerá opatření správní, jež podle dosavadních zákonů vyhražena jsou působnosti zemských sněmů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Totéž platí i v případech, kdy se k správnímu opatření vyhledává podle dosavadních zákonů usnesení zemského sněmu, schváleného císařem.

Pokud podle dosavadních zákonů lze zavésti dávky a přirážky zemské, okresní a obecní toliko na základě zvláštního zákona zemského, nastupuje na místo tohoto zákona usnesení vlády.

Vydání, jež nejsou zařaděna do zemského rozpočtu, lze učiniti jenom se schválením vlády.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Zákon provede vláda.

Změna poměrů, způsobená převratem ze dne 28. října 1918, přináší ssebou, že nutno zákonem učiniti zvláštní opatření v oboru samosprávy územní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

I. Zemským sněmům v Čechách na Moravě a ve Slezsku náleží - kromě pravomoci zákonodárné - podle dosavadních ustanovení také velmi rozsáhlá působnost správní v oboru územní samosprávy. Zemské sněmy jsou totiž jednak podle ustanovení zřízení zemských, jednak podle ustanovení jiných zákonů, zejména zřízení obecních, jakož i podle jiných pravidel, zejména usnesení sněmovních, stanov zemských ústavův a fondů a pod., povolány k tomu, by činily určitá správní opatření, zejména v oboru hospodářské a majetkové správy zemí, okresů, obcí, jakož i silničních konkurenčních okresů (na Moravě a ve Slezsku).

K některým z těchto správních aktů postačí pouhé usnesení zemského sněmu (srvn. na př. §§ 18., 20., 21., 22., 25., 32. zřízení zemských § 68. česk. obec. zřízení).

K jiným správním aktům vyhledává se usnesení zemského sněmu, schváleného císařem (srvn. na př. §§ 20. a 22. zemských zřízení, §§ 3. a 4. obecního zřízení českého, a § 87. obecního zřízení českého ve znění zákona ze dne 4. března 1901 č. 12. z. z. pro Čechy, § 89. čl. II. obecního zřízení českého ve znění zákona ze dne 24. října 1899 č. 97 z. z. pro Čechy, § 80. čl. III. obecního zřízení moravského ve znění zákona ze dne 2. června 1898 č. 45. z. z. pro Moravu, § 54. zákona ze dne 25. července 1864 č. 27. z. z. pro Čechy).

Při uvedených správních aktech vystupuje tedy buď zemský sněm, anebo zemský sněm a císař. Oba tito ústavní činitelé: zemské sněmy a císař odpadli následkem změněných poměrů. Jest otázkou, kdo nastoupil nyní na místo jejich.

Prozatimní ústava republiky Československé (zákon ze dne 13. listopadu 1918 č. 37. Sb. zák. a nař.) rozřešila výslovně jen otázku, kdo vykonává nyní zákonodárnou moc, jež náležela zemským sněmům. Z ustanovení §u 4. prozatimní ústavy plyne, že zákonodárná funkce zemských sněmů přešla na Národní shromáždění, neboť Národní shromáždění vykonává podle ustanovení tohoto "pravomoc zákonodárnou pro celý stát i jednotlivé části."

Naproti tomu není v prozatimní ústavě vyslovného pravidla o tom, na který orgán přešlo nyní obstarávání správní činnosti zemských sněmů. Tuto otázku dlužno upraviti zákonem, což se děje §1. návrhu.

Okolnost, že při správní činnosti zemských sněmů jde velmi často o věci běžné správy korporací samosprávných, jakož i zřetel na velmi značný počet případů, v nichž fungují sněmy jakožto orgány obstarávající akty správní, vedly vládu k tomu, že nepovažovala za účelné, aby tato ryze správní činnost zemských sněmů byla odkázána nyní do působnosti Národního shromáždění; přenesení správní činnosti zemských sněmů do působnosti Národního shromáždění bylo by zajisté jen zbytečným zatěžováním tohoto sboru, které by nebylo na prospěch žádoucího zjednodušení správy veřejné ani na prospěch urychleného vyřizování jednotlivých případů.

Vycházejíc z těchto úvah rozhodla se vláda pro to, aby správní činnost zemských sněmů přenesena byla na orgán jiný. Podle §u 1. návrhu má býti orgánem tímto vláda, jež nastupuje na místo zemských sněmů ve všech věcech, jež jeví se jako správní akty, tedy ve všech věcech, jež nejsou zákonodárnou činností. Podle §u 1. návrhu náleží výhradně do pravomoci vlády, aby činila usnesení o aktech správních a to:

a) jak v případech, v nichž podle dosavadních právních norem vyhledává se usnesení zemského sněmu,

b) tak i v případech, v nichž podle dosavadních právních norem vyhledává se usnesení zemského sněmu, schváleného císařem.

Navrhovaná úprava, jež dochází výrazu v §u 1. návrhu, odpovídá úplně stanovisku, jež zaujímá vláda v řadě konkretních případů. Vláda totiž hájí při rozhodování jednotlivých konkretních případů důsledně názor, ze ve všech věcech, které jsou ryze správními akty zemských sněmů, nastoupila vláda na místo zemských sněmů, pokud se týče také na místo panovníka, jenž usnesení zemských sněmů schvaloval. Zmíněný názor opírá vláda o ustanovení §u 14. prozatimní ústavy - správní akty jsou emanací moci výkonné, moc výkonná pak přísluší vládě. V důsledku tohoto názoru ucinila vláda řadu správních opatření v oboru hospodářské a majetkové správy korporací samosprávných, zejména bylo vládou v základě §u 14. prozatimní ústavy povoleno vybírání řady dávek a přirážek zemských a obecních.

Ustanovení §u 1. návrhu jest uzákoněním dosavadní praxe vládní.

Vláda považuje za nutné, aby tato praxe byla uzákoněna, vycházejíc při tom z názoru, že bude zajisté jen na prospěch právní jistoty, bude-li vydáno výslovné ustanovení, které by jakoukoli pochybnost o pravomoci vlády v této otázce vylučovalo.

II. Podle dosavadních zákonů je k tomu, aby bylo povoleno vybírání některých dávek a přirážek zemských, okresních a obecních, potřebí zvláštního zákona zemského. V těchto směrech vykonávaly zemské sněmy moc zákonodárnou. Vzhledem k ustanovení §u 4. prozatimní ústavy přešla tato pravomoc zemských sněmů na Národní shromáždění. Vláda však v §u 2. osnovy navrhuje, aby namísto zvláštního zákona nastoupilo nyní usnesení vlády. Důvodem pro toto řešení jest úvaha, že nynější neutěšený stav financí samosprávných nezbytně toho vyžaduje, aby způsobem co nejrychlejším a nejjednodušším byly získány korporacím územní samosprávy nové zdroje příjmů, jakož i aby dosavadní příjmy těchto korporací, pokud plynou ze zdrojů časově obmezených, byly jim zachovány. Dosažení tohoto účele bude podstatně usnadněno, nastoupí-li na místo zákonodárného sboru vláda, jak navrhuje se v §u 2. osnovy. V základě §u 2. vládního návrhu bude moci vláda povolovati nové dávky a přirážky, jakož i prodlužovati vybírání dávek a přirážek, pro něž vypršela doba, na kterou byly povoleny.

Pokud ovšem vybírání dávek a přirážek, podle dosavadního práva lze povoliti v základě usnesení zemského sněmu schváleného císařem, bude moci dávky a přirážky tyto povolovati vláda již v základě §u 1. návrhu.

III. Ustanovení §§ů 1. a 2. návrhu obsahují zvláštní opatření v oboru majetkové a hospodářské správy všech korporací samosprávy územní. Naproti tomu týče se ustanovení §u 3. návrhu toliko hospodářské správy zemské. Ustanovení §u 3. má na mysli ony případy, kdy nastane nutnost učiniti v oboru hospodářské správy zemské vydání nepředvídané, t. j. vydání, jež není zařaděno do rozpočtu zemského. Podle zřízení zemských (§§ 18. a 22.) náleží zemským sněmům upravovati (schvalovati) zemský rozpočet ; toto právo má nyní ve smyslu §u 1. návrhu, přejíti na vládu. Zřízení zemská neupravují však oněch případů, kdy vyskytne se nutnost učiniti z prostředků zemských vydání, na něž nebylo lze pamatovati při sdělávání rozpočtu, a jež z tohoto důvodu není do rozpočtu zařaděno. Tato mezera v zákoně má býti nyní pro obor hospodářské správy zemské vyplněna ustanovením §u 3. návrhu, kéž jest důsledkem zásady, která dochází výrazu v ustanovení §u 1. návrhu pro obor hospodářské správy korporací samosprávy územní vůbec.

Po stránce formální navrhuje se, aby návrh přikázán byl výboru ústavnímu se lhůtou 24 hodin.