Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ustanovení článku IV. zákona ze dne 7. října 1919, čís. 54l sb. z. a n. se zrušují a nahražují takto:

Státní úředníci, na něž se vztahují ustanovení tohoto zákona a kteří byli před účinností jeho v úřad svůj dosazeni, budou přeřaděni do platových stupňů téže hodnostní třídy, jejíž požitky mají v den účinnosti tohoto zákona, podle celkové započítatelné doby ztrávené v požitcích této třídy ve smyslu čl. 1., § 2.

Dovršil-li však úředník ve své nynější hodnostní třídě již lhůtu stanovenou ve čl. III. tohoto zákona pro časový postup do požitků vyšší hodnostní třídy, postoupí ihned do požitků této vyšší třídy; doba přesahující tuto postupovou lhůtu nezapočte se mu však ani pro postup do vyšších stupňů ani pro časový postup do další vyšší hodnostní třídy.

Oněm úředníkům však, kteří v den účinnosti tohoto zákona jsou v požitcích nejvyšší hodnostní třídy, jíž bylo lze časovým postupem podle dřívějšího zákona dosáhnouti, připočte se doba přesahující lhůtu časového postupu do požitků nově otevřené třídy hodnostní podle tohoto zákona, pro postup do vyšších stupňů této třídy.

Úředníkům, kteří jsou již v nejvyšší hodnostní třídě dosažitelné časovým postupem podle tohoto zákona, bude k době, kterou již ztrávili v této nejvyšší hodnostní třídě připočten pro postup do vyšších stupňů rozdíl, o který služební doba ztrávená v požitcích předcházející třídy byla delší než lhůta stanovená pro časový postup z této třídy do třídy vyšší podle tohoto zákona.

Ostatní zaměstnanci státní, kteří nejsou zařaděni do hodnostních tříd, budou přeřaděni do téhož stupně platového podle tohoto zákona, v němž nyní jsou, při čemž se jim započítá doba v tomto stupni ztrávená pro postup do požitků nejblíže vyššího stupně, aniž se jim však započítá doba, o kterou ztrávili déle v dosavadním stupni, do dalšího postupu.

Oněm státním zaměstnancům však, kteří v den účinnosti tohoto zákona jsou v nejvyšším stupni platovém podle dřívějších zákonů, započítá se doba v tomto dosavadním nejvyšším stupni ztrávená pro postup do vyšších stupňů platových tímto zákonem nově utvořených.

Osobní starobní přídavky aktivních státních úředníků (čl. III. zák. ze dne 19. září 1898, ř. z. č. 172) a starobní přídavky do kategorie podúředníkův a sluhů náležejících státních zaměstnanců (§ 1. zákona ze dne 23. července 1919, sb. zák. a nař. čís. 453) se zrušují.

Ti zřízenci (sluhově, podúředníci), kteří již do 1. září 1919 dosáhli starobního přídavku od 200 do 400 K, zařaděni budou o jeden stupeň platový podle čl. l., § 3. tohoto zákona, oni, kteří dosáhli starobního přídavku 500 až 700 K, o dva stupně výše.

Článek V. zmíněného zákona se doplňuje takto:

Čekatelé na místa úřednická, kteří dne 1. září 1919 dovršili nejméně 1 rok služby přípravní téhož služebního odvětví stejného resortu, budou, jestliže vyhověli zákonitým podmínkám a vykonali předepsané odborné zkoušky, jmenováni definitivními úředníky příslušné hodnostní třídy s platností od 1. září 1919, avšak doba převyšující jeden rok se nezapočítá pro postup do vyšších platů.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. září 1919.

Provedením zákona tohoto pověřují se veškerá ministerstva.

Ve svých důvodech pro změnu, případně doplnění z předu citovaného zákona, uvádí vláda:

"Při stylisaci čl. IV. zmíněného zákona tanulo původně státně-zřízeneckému výboru na mysli pouhé přeřadění všech státních zaměstnanců do těchže hodnostních tříd a těchže stupnic, ve kterých se v době účinnosti nového zákona nacházeli, bez jakéhokoliv započítání dob, takže měli vstoupiti prostě ve zvýšené požitky.

Průběhem porad dospěl však řečený výbor k názoru, že by bylo při přechodu do nové úpravy poskytnouti státním zaměstnancům jakýchsi výhod, z kteréhož důvodu byl čl. IV. doplněn ustanovením o započítání doby ztrávené ve stupni platovém, jehož zaměstnanci v době účinnosti zákona dosáhli, do dalšího postupu.

Započítání to, (jež v odst. 2., § l. zmíněného lánku bylo ještě rozšířeno dodatkem poslance Smrtky) vedlo by však k nesrovnalostem, jak vysvítá z těchto příkladů:

1. Úředník skupiny C, který dovršil dne 24. července 1919 7 roků v platu IX. hodnostní třídy a dosáhl časovým postupem platu 1. stupně VIII. třídy hodnostní od 1. srpna 1919, ztrávil v den platnosti nového zákona (1. září 1919) v této třídě (VIlI.) 1 měsíc, který by se mu započítal do dalšího postupu; dosáhl by tudíž za další dva roky 11 měsíců, t. j. od 1. srpna 1922 platu 2. stupně VIII. hodnostní třídy.

Naproti tomu úředník téže skupiny, který vykazuje 1. září 1919 6 roků 11 měsíců v platu IX. hodnostní třídy byl by zařaděn dne 1. září 1919 ihned do platu 1. stupně VIII. hodnostní třídy a 11 měsíců započítalo by se mu do dalšího postupu; dosáhl by tudíž platu 2. stupně VIII. hodnostní třídy již od 1. listopadu 1921.

2. Sluha, který měl požitky 7. stupně od 1. srpna 1916 a 8. stupně od 1. srpna 1919, ztrávil v den účinnosti tohoto zákona s platem tohoto stupně 1 měsíc, který by se mu započítal pro další postup a dosáhl by tudíž požitků 9. stupně po dalším 1 roku a 11 měsících, t. j. od 1. srpna 1921.

Naproti tomu sluha, který dosáhl požitků 7. stupně o dva měsíce později (od 1. října 1916), a ztrávil v něm v den účinnosti tohoto zákona 2 roky 11 měsíců, byl by zařaděn dne 1. září 1919 ihned do požitků 8. stupně a 11 měsíců by se mu započítalo pro další postup do 9. stupně, kteréhož by nabyl tudíž od 1. října 1920, tedy o 10 měsíců dříve.

Z příkladů těchto jest vidno, že podle započítání podle znění čl. IV. získávali by v mnoha případech úředníci služebně mladší větších výhod, nežli úředníci starší, což nemohlo býti úmyslem zákonodárcovým.

Vláda se snažila, by nalezla vykladu zákona, jež aspoň částečně by odstranil zmíněné nesrovnalosti; vzdor všemožnému úsilí se to nepodařilo. Veškerá řešení odrážela se o pochybenou stylisaci zákona.

Nezbývá tudíž jiného východiska, než přikročiti k novelisaci zmíněných ustanovení.

Přiložený návrh novelisace vylučuje započítávání doby přesahující lhůty časového postupu do další hodnostní třídy (u úředníků), případně do vyššího stupně platového (u sluhů); započítává při přeřadění pouze dobu ztrávenou v dosavadní hodnostní třídě (§ 1. odst. 2.), případně v dosavadním stupni platovém (§ 1. odst. 1. a § 2.) pro vyměření nových požitků.

(Příklady:

K § 1. odst. 1.: Úředník skupiny A má v platu IX. hodnostní třídy započítatelnou dobu 4 roků 9 měsíců. Bude zařaděn ihned do 3. stupně platu IX. hodnostní třídy a po dalších 3 měsících, tudíž od 1. prosince 1919 postoupí do platu 1. stupně VIII. hodnostní třídy.

K § 1. odst. 2.: Úředník skupiny B jest v platu IX. hodnostní třídy 6 roků 7 měsíců.

Bude zařaděn vzhledem ku zkrácené lhůtě časového postupu (dříve 7, nyní 6 roků) ihned do požitků 1. stupně VIII. hodnostní třídy. Do dalšího postupu se mu však oněch 7 měsíců, převyšující postupovou lhůtu, nezapočítá; dosáhne tudíž platu 2. stupně VIII. hodnostní třídy po 3 letech, t. j. od 1. září 1922.

K § 2. odst. 1.: Úřední sluha má plat 3. stupně 2 roky, 3 měsíce. Jelikož tento zřízenec již dovršil postupovou lhůtu 2 roků podle tohoto zákona, bude zařaděn ihned do 4. stupně platového, avšak vybývající 3 měsíce se mu pro postup do 5. stupně nezapočítají. Dosáhne tudíž tohoto platu až po 2 letech, t. j. od 1. září 1921.)

Výhody ve formě odchylky od zásady nezapočítatelnosti pro časový postup stanoví se pouze pro úředníky, kteří jsou v požitcích nejvyšší hodnostní třídy dosažitelné podle dosavadních předpisů (§ 1. odst. 3.), neb v nejvyšší hodnostní třídě dosažitelné podle nového zákona (§ 1. odst. 4.) a pro ostatní zaměstnance, kteří jsou v nejvyšším stupni platovém podle dřívějších předpisů (§ 2. odst. 2.), a sice v rozsahu, jenž vylučuje nesrovnalosti. Ustanovení §u 1. odst. 4. má právě za účel, by odstranilo nesrovnalosti, jež by započtením podle odst. 3. povstati mohly pro úředníky v odst. 4. uvedené.

(Příklady:

K § 1. odst. 3.: Úředník skupiny A jest 10 roků 2 měsíce v požitcích VII. hodnostní třídy (nejvyšší třídy dosažitelné časovým postupem podle dřívějšího zákona).

Jelikož dne 1. září 1919 již měl dovršenou lhůtu stanovenou čl. III. tohoto zákona pro skupinu A k dosažení požitků VI. třídy hodnostní, bude zařaděn ihned do požitků této třídy. Doba, o níž se převyšuje postupová lhůta 6 roků, tudíž 4 roky 2 měsíce, se mu započítá pro postup do vyšších stupňů VI. hodnostní třídy, bude tudíž dne 1. září 1919 přeřaděn ihned do požitků 2. stupně této třídy a po dalším 1 roku 10 měsících, t. j. od 1. listopadu 1920 dosáhne platu 3. stupně VI. hodnostní třídy.

K § 1. odst. 4: Úředník skupiny A jest v požitcích VI. třídy hodnostní 2 roky 4 měsíce. Požitků těch nabyl po 8 letech ztrávených v předcházející (VII.) hodnostní třídě. Jelikož lhůta pro časový postup ze VII. do VI. třídy hodnostní jest podle tohoto zákona pro zmíněnou skupinu 6 roků, připočte se mu rozdíl 2 roků, o které byl později jmenován do této třídy, pro postup do vyšších stupňů k době ztrávené již v platu VI. třídy hodnostní 2 roků 4 měsíců. Bude tedy posuzován tak, jako kdyby v den účinnosti tohoto zákona byl ztrávil v požitcích této třídy 4 roky 4 měsíce. Bude přeřaděn ihned do 2. stupně platového VI. hodnostní třídy a po dalším 1 roku 8 měsících, t. j. od 1. ledna 1921 dosáhne platu 3. stupně této třídy.

K § 2. odst. 2.: Úřední sluha jest se započtením válečných let v platu 10. stupně (tedy nejvyššího podle dřívějšího zákona) 6 roků 2 měsíce. Od 1. července 1919 byl mu přiznán starobní přídavek služební ročně 400 K.

Vzhledem k tomuto přídavku starobnímu postoupí o jeden stupeň a vzhledem k době ztrávené v nejvyšším dříve dosažitelném stupni platovém o další dva stupně, takže bude přeřaděn ihned do 13. stupně platového podle tohoto zákona při současném zastavení starobního přídavku.)

U čekatelů jest analogicky postup jako v §u 1. odst. 2.; by vyvarováno bylo všem nedorozuměním, doporučuje se doplnění čl. 5. podle návrhu."

Státně - zřízenecky výbor pojednal ve zvláštní schůzi o návrzích vlády i o důvodech, které k těmto návrhům vládu vedly, a shledal, ze postupem, vládou navrhovaným, bude palčivá otázka, jak zabrániti po- škození jednotlivců, nejlépe, jak za daných okolností jest možno, rozluštěna. Při tom nutno znovu podotknouti, že naprosté rovnosti v rozdělení výhod nového zákona a nevýhod, které plynou ze starých poměrů, dosíci vůbec nelze. Jest proto nutno přidržeti se způsobu, který se právem dožadované spravedlnosti co nejvíce přibližuje, aniž sám tvoří nové větší nesrovnalosti.

Z těchto důvodů doporučuje státnězřízenecký výbor Národnímu shromáždění přijmouti z předu uvedený zákon. V Praze dne 14. prosince 1919.