Národní shromáždění československé 1918 – 1920

K provádění pozemkových reforem, zejména k převzetí a přidělování státem zabraného velkého majetku pozemkového nelze přikročiti dříve, dokud nebudou vydány veškeré zákony nutné k provedení zákona záborového. Projednávání jejich vyžaduje dlouhé doby, a na druhé straně jest potřeba půdy tak naléhavá, že nezbytně třeba opatření prozatímní navrženým zákonem zamýšlené.

Provádění tohoto zákona - zejména na Slovensku, kde zvlášť jeví se býti naléhavým - usnadniti může ustanovení §u 8. zákona o pozemkovém úřadě ze dne 11. června 1919, č. 330. sb. z. a n., že nařízením může býti přenesena část působnosti pozemkového úřadu na obvodové úřady nebo komise, zřízené pro jednotlivé území obvodu, v nichž potřeba toho se objeví.

Po stránce formální navrhuje se, aby tato osnova byla přikázána výboru pro pozemkovou reformu s lhůtou 2 denní.

V místech, kde je zvlášť naléhavá potřeba orné půdy, může pozemkový úřad v dohodě s ministerstvem zemědělství vyzvati osoby hospodařící na půdě státem zabrané, aby daly část její (§ 2.) do pachtu (podpachtu) hlásícím se bezzemkům nebo zcela drobným zemědělcům za přiměřené pachtovné na dobu nejvýše tříletou.

Nevyhoví-li vyzvaný této výzvě ve lhůtě k tomu stanovené, může pozemkový úřad, jestliže upozornil na tento následek, ujednati dotčené smlouvy pachtovní sám jménem vyzvaného a na vrub jeho.

Nuceným pronájmem (§ 1.) nesmí býti ohrožena potřeba zemědělského průmyslu na dotčené hospodářství odkázaného, zásobování velkých měst a jiné zřetele všeobecného blaha.

Závazkem nuceného pronájmu postiženo býti může při hospodářských celcích (dvorech) menších než 100 ha zemědělské půdy nejvýše 5% této půdy, při hospodářských celcích mezi 100 a 200 ha takové půdy nejvýše 10% a při hospodářských celcích majících více než 200 ha zemědělské půdy nejvýše 20% této půdy, nepočítajíc v to půdu, na níž hospodaří někdo jiný než vyzvaný. Půdy ladem ležící se omezení tato netýkají.

Na ornou půdu již osetou nebo osázenou se závazek vnuceného pronájmu vůbec nevztahuje.

Nedojde-li mezi stranami k dohodě, označí pozemky, které mají býti dány do pachtu, pozemkový úřad, přihlížeje k tomu, aby hospodářství na zbylých pozemcích bylo pokud možná nejméně stíženo.

Nedohodnou-li se strany na pachtovném, určí je k návrhu některé z nich rozhodčí soud. Soud ten skládá se z přednosty okresního soudu, v jehož obvodě leží pozemek, jako předsedy, jenž může si jmenovati za zástupce jednoho soudcovského úředníka, a ze dvou přísedících, z nichž jednoho jmenuje propachtovatel, druhého volí si vnucení pachtýři nadpoloviční většinou. Neoznačí-li do lhůty soudem určené, nejdéle jednoměsíční, některá ze stran osobu přísedícího, jmenuje jej předseda rozhodčího soudu.

Útraty řízení soudního nese každá strana své, poplatky soudní pachtýři podle poměru pachtovného.

Z rozhodnutí rozhodčího soudu není odvolání.

Jestliže rozhodl pozemkový úřad, že pozemek musí býti dán do pachtu (§ 1.), není převzetí jeho do pachtu vnuceným pachtýřem na závadu, že strany nedohodly se dosud na pachtovném, a nebo že rozhodčí soud je dosud neurčil.

Propachtovateli jest však volno od smlouvy ihned odstoupiti, nezaplatí-li vnucený pachtýř pachtovné do 14 dnů po té, co bylo stranami smluveno nebo rozhodčím soudem určeno, aniž pachtýř má nárok na náhradu nákladů mezi tím na pozemek vynaložených.

Vnucený pachtýř jest povinen nahraditi propachtovateli užitečný náklad, který propachtovatel do dne převzetí pozemku vynaložil na pozemek, aby dosáhl nové úrody.

Pro výši náhrady jest rozhodný užitek, jaký má vykonaná práce pro pachtýře. Pachtýři jest volno plniti náhradu též in natura, jako výkonem obdobných prací pro oprávněného, odvedením stejného množství mrvy, osiva atd., stejné jakosti, bylo-li by pachtýři v penězích plnění obtížno, a neprokáže-li oprávněný, že prací nebo věcí těch nepotřebuje.

Nedohodnou-li se strany platí obdobně ustanovení § 3.

O lhůtě k placení této náhrady a o následcích prodlení platí obdobně ustanovení § 4., odst. 2.

Tento zákon stává se účinným ode dne, kdy bude vyhlášen, a platí do 31. prosince 1920. Nařízením může býti platnost jeho prodloužena až do 31. prosince 1921.

Provésti tento zákon ukládá se veškerému ministerstvu.