K uvedenému klademe si za čest oznámiti toto:
Za války význam zemědělství,
dříve tolik podceňovaného, opět
stoupl. Obyvatelstvo přesvědčilo se o důležitosti
prvovýroby zemědělské a zemědělského
stavu. Po skončení války, zejména
začátkem letošního roku, stala se otázka
zemědělské produkce předmětem
čilého zájmu a horlivých úvah
všech vrstev národa. Okolnosti všech druhů
(politické, národohospodářské
atd.) nutily k rychlému řešení po dlouhá
léta otevřené otázky reformy půdy,
zejména rozdělení velikých šlechtických
latifundií, po jejichž půdě obyvatelstvo
volalo přímo bouřlivě. Tuto snahu
obyvatelstva po návratu k půdě pokládali
jsme za jeden z nejvíce potěšitelných
zjevů, který vyklíčil z války,
a bylo naším upřímným přáním
splniti tuto touhu venkovského lidu, který před
válkou utíkal od produkce zemědělské
z venkova do měst, a připoutati tento lid k půdě.
V některých případech však, jako
u bývalých císařských statků,
bylo nutno dbáti toho, aby disposice, učiněné
v tomto směru, nepřišly do rozporu s ustanoveními,
která budou o nich vydána.
Otázka císařských statků rozhodnuta
byla teprve mírovou smlouvou mezi mocnostmi spojenými
a přidruženými a Rakouskem, ze dne 10. září
1919. Až do té doby nemohlo ministerstvo zemědělství
činiti žádných disposic, neboť
bylo zde nebezpečí, že by disposice tyto musily
později být odvolány z důvodů,
že snad odporují ustanovením smlouvy mírové.
Článek 208. mírové smlouvy stanovil,
že statky a jmění vlády rakouské,
dále všechny statky korunní a bývalý
soukromý majetek býv. panovnické rodiny rak-.uher.,
připadnou státům, kterým připadlo
území bývalého mocnářství.
Avšak v čl. 203. této mírové
smlouvy bylo stanoveno, že tyto statky (vedle jiných
ještě objektů, jako železnic, soliváren
a pod.) jsou zvláštní zárukou za část
dluhu bývalé vlády rakouské, jak dluh
tento trval dne 28. července 1914. O tom, kolik každý
z těchto států přejímá
předválečného dluhu a kolik má
býti tohoto předválečného dluhu
zajištěno na státních statcích,
bude rozhodovati mezinárodní reparační
komise se sídlem ve Vídni. Dokud otázka tato
nebude upravena definitivně, pokládá ministerstvo
zemědělství za nevhodné, statky těmito
volně disponovati. Tyto statky, jako statky státní
jsou vyňaty z kompetence pozemkového úřadu
a nevztahují se na ně ustanovení zákona
ze dne 16. dubna 1919, čís. 215. sb. z. a n. Pokud
se týče případu uvedeného v
dotaze, kladu si za čest podati toto vysvětlení:
Při rozhodování o žádostech za
pouhý pronájem půdy ministerstvo zemědělství
dbalo intencí zákona ze dne 16. dubna t. r., č.
215, hledíc zejména náležitě
na další prospěšné hospodaření.
Vyhověti všem žádostem, v rozsahu, jak
byly podány, nebylo možno vzhledem na právě
citovaná ustanovení, poněvadž zde byla
důvodná obava, že by ministerstvo zemědělství
mohlo přijíti v rozpor se zákony, jež
mají podle pravidla v § 10. sl. cit. zák. o
zabrání velkého majetku pozemkového
býti vydány. Ministerstvo zemědělství
nemělo jistoty, jaké vlastnosti budou žádány
od příštího majetníka půdy,
v jaké míře se jednotlivým žadatelům
dostanou a za jakých podmínek.
V konkretních případech ukázalo se,
že mezi žadateli jsou četní jedinci, kteří
mají zcela jiné povolání, nežli
je zemědělství, a že toto povolání
zabezpečuje jim zcela slušnou existenci a kteří
jsou pro další rozvoj našeho hospodářského
života nevyhnutelně potřební jako řemeslníci,
zejména dělníci v závodech průmyslových
a živnostech stavebních.
Ministerstvo zemědělství domnívalo
se jistě zcela právem, že by nebylo na prospěch
republiky, aby takové síly zanechaly svého
dosavadního zaměstnání, kde by potom
jistě scházely. Nelze proto činiti ministerstvu
zemědělství a vnucené správě
bývalých císařských statků
výtku, že zkoumalo schopnost a oprávněnost
různých uchazečův a odmítlo
pronajmouti půdu lidem, kteří by své
zděděné hospodářství
ze spekulace odevzdali, nebo kteří mají zaměstnání
jiné, jež je dobře vyživuje. Pokud se
to srovnávalo s požadavky dalšího prospěšného
hospodaření, vyšla vnucená správa
požadavkům o pronájem půdy ze své
iniciativy dobrovolně a bez nátlaku vstříc,
aniž by ji k tomu nutila nějaká zákonitá,
nebo jiná povinnost. U vrchní správy ve Smiřicích
n. L. bylo pronajato celkem 226 ha 6042 m2, mim o to
pronajala táž správa trávu z luk na
stojato ve výměře 66 ha. Uvedené pozemky
byly pronajaty za cenu nepoměrně nižší,
než jaká je v tamním kraji obvyklá,
a v některých případech byly pronajaty
již dávno před vydáním zákona
záborového. Tak pozemky u Neznašova a Čermilova.
Pokud se týče ostatních žádostí,
kterým vyhověno nebylo, klademe se za čest
oznámiti, že hledíc ke zvláštnímu
postavení, jaké císařské statky
vzhledem ke svrchu uvedeným ustanovením a závazkům
mírové smlouvy ze dne 10. září
1919 zaujímají, jim ani na příště
vyhověno býti nemůže.
Prosíme, aby tato odpověď byla vzata na vědomí.